Jak přišel na svět náš "saveček"
- Porod
- Droxy
- 11.04.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak člověk míní a dítě mění. :) S přítelem jsme se znali asi rok a čtvrt, když jsem po vynechání už tak nepravidelné menstruace spatřila na testu //. Pocity byly smíšené. Ano, jednou jsem děti chtěla, ale také jsem chtěla mít všechno naplánované.
- 1
Po oznámení a doložení „důkazu“ příteli, byla jeho reakce o poznání jiná než moje. Byl šťastný jako blecha.
Následující týdny, nebo spíše měsíce, pro mě byly za trest. Jelikož jsem zrovna schytala loňské tropické léto, moje tělo nechtělo spolupracovat a žaludek si dělal, co chtěl. 
Zanedlouho jsem se tak nějak sžila s každodenním ranním zvracením a následnými dny, co stály za starou bačkoru, kdy by člověk nejraději trávil celé dny ve studené sprše s vidinou úlevy, která přijde s večerním ochlazením. Tak šel čas a přišel podzim, kdy nevolnost konečně ustoupila.
Mezitím veškeré vyšetření a testy dopadly na jedničku. Jen ve vzduchu byl stále jeden otazník, a sice ten, co že to vlastně bude?
Jednoho krásného podzimního večera jedeme jako vždy ucpanou Prahou, když přítel v dlouhé koloně nahodí dlouho obávané téma „jméno“. Hned mi bylo jasné, že tohle je jedna z mála věcí na které se neshodneme. Právě proto jsme tedy uzavřeli dohodu. Pokud to bude chlapec, budu jméno vybírat já, pokud holčička, kterou jsem si moc přála, tak je to na něm.
Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili do ordinace, kde už čekal jako vždy vtipně naladěný doktor. Kontrolní ultrazvuk dopadl jako vždy na jedničku, jen zase to pohlaví nám malý/malá nemínila odhalit.
Přešly vánoční svátky, které byly jako vždy ve znamení obžerství, téměř jsem už sama nevěděla, zda je to břicha, z těhotenství či přežrání. 
Začátkem ledna jsem se dostavila na domluvený 4D ultrazvuk. Konečně jsem toho malého človíčka pěkně ostře viděla. Chvilkami to vypadalo, jako když se šťourá v nose, ale i tak to byl krásný pohled. Znovu přišel pokus o zjištění pohlaví a tentokrát to bylo jasné: je to holčička.
Když tuhle větu vypustil doktor z úst, měla jsem pocit obrovské úlevy a zbavení všech pochybností, jaká asi budu máma a zda to zvládnu.
Krásným videem a fotkami jsme tuhle „novinku“ oznámili budoucím babičkám a dědečkům. Byla to velká sláva, první vnouče v obou rodinách. Všichni se s obrovskou vervou pustili do nakupování, včetně mě. Musím říct, že nakupování pro naši malou princeznu mě doslova pohltilo.
V únoru už si to kráčím s úsměvem od ucha k uchu na další kontrolu. Malá měla 1600 g, už se pronesla. Doktor se se mnou loučí se slovy, že na poslední kontrole se uvidíme za měsíc 3.3. Jelikož jsem měla stanovený datum porodu 4.4. Poté už jsem měla docházet do nemocnice, kde budu rodit.
No co čert nechtěl, 28. 2. jsem nebyla ve své kůži, zvýšená teplota a poslíčci. Přetrpěla jsem noc s domněním, že ráno bude líp. Jak moc jsem se spletla…
Celý den stál za prd. Pití čaje a pojídání piškotů mě děsně unavovalo, polovinu dne jsem prospala. Před půlnocí mě vzbudily bolesti v podbřišku. Šla jsem tedy domnívané poslíčky rozehnat do vany. K mému údivu se bolesti nerozehnaly, ba naopak. Po 3 hodinách jsem měla pravidelné kontrakce po čtvrt hodině.
Přítel byl služebně mimo město, a tak jsem šla vyburcovat rodinu. Po příjezdu do porodnice mě sestřičky napojují na monitor a vyplňují se mnou potřebnou dokumentaci. Zanedlouho přichází mladá paní doktorka, která provádí vyšetření a konstatuje otevření na 4 cm. Po dokončení mě odvádějí na porodní sál, kde střídám sprchu, míč a postel.
Po hodině žádám o epidural, doktorka mi s úsměvem říká, ať vydržím ještě půl hodinky. Nejdelší půlhodinka v mém životě. Když vidím vycházet doktorku, jsem natěšená, že tyhle muka brzo poleví. Bohužel, po vyšetření přišla studená sprcha.
„Na epidural je už pozdě,“ říká mi s klidem mladá doktorka a odchází.
Než jsem se stihla vzpamatovat z úžasu, bylo 6 hodin a proběhlo střídání směn. Přišla se představit starší, ne moc sympatická doktorka. Následně přišla sestra s tím, že provedeme přípravu. Když bylo dílo dokonáno, dorazil konečně i přítel v nemocničním munduru.
Čas se vlekl, kontrakce se krátí a sílí. V okamžik, kdy už téměř nemám žádný mezičas mezi kontrakcemi, dochází při vyšetřování k prasknutí plodové vody. Konečně se dočkávám těch sladkých slov, že můžu tlačit naplno.
Po asi desáté kontrakci začínám nabývat domnění, že ta osoba, co stojí dole a kouká mi mezi nohy, lže, zkrátka jsem měla pocit, že porod vůbec nepostupuje. Už jsem byla sakra unavená a z posledních sil zatlačila na další kontrakci.
Mírně jsem ucítila nástřih a pak doslova vylétnutí naší malé princezny do tohoto světa. Okamžitě se jí ujímá dětská lékařka a provádí potřebná vyšetření. Následně mi ji na vteřinu ukazují a odnášejí dopéct.
Maličká se narodila 1. 3. v 8 hodin a 11 minut k tomu. S váhou 2450 g a délkou 47 cm. Další dvě oddechové hodiny na sále jsou plné emocí, jak mých, tak i přítele.
Následné dva týdny trávím na intermediálu, kde se učím, jak se o nedoklubko starat. Z počátku bylo vše růžové, ale v týdnu věku začala prdelka stávkovat s jídlem. Následovala sonda a pocit mého selhání a ztráta mléka.
Naštěstí se brzy umoudřila a začala hezky papat, jak má. Mléko se mi sice už nevytvořilo, ale před odchodem z nemocnice vysál náš saveček 55 ml mléka bez mrknutí oka. Ppřesně tolik, kolik jí lékařka naordinovala, abychom mohli jít domů a začít nový život ve třech. <3
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 2022
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovi diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 1498
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 967
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 512
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3748
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2367
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2013
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 779
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2945
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5750
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
