Jak to poprvé probíhalo u nás
- Porod
- luuuu
- 17.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Náš 13denní miláček Natálka spokojeně spinká vedle maminky v kolíbce, a tak se maminka rozhodla napsat deníček o narození toho pokládku. Již před porodem jsem si občas pročítala deníčky zkušených maminek o porodu a říkala si, jak to zvládneme stejně bravurně, však nějak se ze mě maličká dostat musí, že. První termín jsme měli 24. 2. 2012, ale ten byl podle poslední MS, a tomu jsme moc nevěřili, protože jsem cykly měla vždy dlouhé.
Druhý byl 5. 3. 2012 v pondělí. Ve středu 29. 2. jsem byla na kontrole - monitor i prohlídka byla naprosto v pořádku a doktor mi dal další termín návštěvy na pondělí, den termínu, a prý pak uvidíme. Ještě mi udělal nějaký hmat a říkal, že tomu možná trošku pomůže. Celou středu odpoledne jsem slabě krvácela ale dr. říkal, že je to normální, tak jsem byla v klidu. No v noci to přešlo a ve čtvrtek jsem se cítila naprosto skvěle. Měla jsem u nás doma na návštěvě babičku a říkám jí, že to zatím vůbec nevypadá. Odpoledne jsem si dala horkou vanu a zachumlala se k telce. Už mě začalo maličko pobolívat bříško, ale to i jiné dny, tak jsem tomu nevěnovala pozornost.
Jenže po půlnoci jsem šla na wc a najednou po cestě jsem cítila mokro - říkám si, přeci jsem se nemohla počůrat - bylo toho jen trošku ale intimka i kalhotky mokré - říkám ajajaj. No ale bez bolestí, tak jsem si šla ještě lehnout, ale co hodinku jsem chodila na wc a pokaždé trošku čehosi odteklo. No přítele jsem ráno nechtěla nervovat - netušila jsem, že plodovka může odtéct po částech. Hned jak po 6. odjel do práce jsem frčela k pc a hledala, co to může být. Našla jsem si, že to tedy může být plodovka, tak volám dr. co dělat - hned doražte. Tak jsem dobalila tašku, nasnídala se a volám příteli, ať dorazí, ale že to ještě nemusí nic být, ať je v klidu.
Než jsme dojeli k mé dr., cca 20 minut autem, byla jsem totál mokrá, i džíny, no veselo
ale kontrakce stále nikde. Tak mě dr. poslal do porodnice, kam jsme dorazili kolem půl 12. Vyšetřili mě a váhový odhad byl 3500 g, ale prý se necháme překvapit. Tak mě i s přítelem odvedli do porodního boxu a píchli mi zbytek vody. Do 13 hodin jsem byla stále bez bolestí, pak to pomalu začalo, no hned kontrakce po 5 minutách, říkala jsem si, to půjde, to zvládnu, sprcha trošku pomáhala, naštěstí jsem se hodně rychle otevírala, takže to bylo fajn. Kolem 15. hodiny už to bylo po 3 minutách a malá začala hodně naléhat na spodek a nutila mě tlačit. V 16 hodin mi dali nějakou kapačku, která mi zrychlila kontrakce snad po půl minutě, ale malá se pořád ne a ne dotočit, aby mohla ven.
V 16:30 jsem to nemohla vydržet, a tak mi dr. trošku pomohl, na boku jsem začala tlačit a on malou trošku „pošťouchnul“, aby se dotočila. Ale mě už toto všechno neskutečně vysílilo. No poslední půl hodinku si pamatuji jen matně, prý jsem panu doktorovi už říkala, ať ji ze mě jakkoliv dostane, že už nemůžu. V 17 hodin se naše malá princeznička narodila, ale neplakala a já ji neviděla, dr. ji hned dal ode mě - mě to přišlo jako věčnost, začala jsem hned říkat, proč nepláče a kde je a najednou mi „přistála“ na bříšku a koukala se na mě. Přítel musel poodstoupit, prý mu vyhrkly slzy jako hrachy. Celou dobu mě držel za ruku - kterou jsem mu musela ke konci hrozně drtit, ale pořád tam byl se mnou a můžu říct, že bez něho bych to určitě nezvládla tak dobře, jak to proběhlo. Naše kočička vážila 3900 g a měřila 49 cm. Radši jsem se ani neptala, kolik mám stehů, ale šil mě hodně dlouho.
Holky, vy které se porodu bojíte a čtete můj deníček - ano bolí to, ale všechno ve vteřině přejde, když máte ten svůj uzlíček u sebe. Nejsem hrdá na to, jak jsem tam vyváděla, jak jsem řvala, ale jsem hrdá na svoji milovanou holčičku a svého přítele.
Jsou to moji dva miláčci a za to to všechno stálo!!!
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 3231
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 917
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 738
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 912
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4405
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3494
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2323
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1175
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4753
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3099
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...