Jarňulky 2005 - Výmluvy
- Rodičovství
- Ifca1
- 04.05.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Inspirovala mě dnes ráno jedna kamarádka, která se mě zeptala, že už mám pěkné bříško a kdy to třetí miminko vlastně bude. Takže deníček bude o tom proč se mi vůbec nedaří zhubnout, tedy vlastně o výmluvách, ach jooooo.....
Jelikož jsme, moje milé Jarňulky, v poslední době trošku upovídanější a stránky starého deníčku naskakují až podezřele rychle, je potřeba přestěhovat se do nového. Tak mě přitom napadá, že leckde zákaz internetu v rámci pracovní doby nebude asi jen tak ….(Irias?:-))) Jako zaměstnavatel bych taky remcala, jako emiminačka ovšem zásadně protestuji a navrhuji sepsat proti takovým necitelným zaměstnavatelům petici!!!
A teď k deníčku…
Inspirovala mě dnes ráno jedna kamarádka, která se mě zeptala, že už mám pěkné bříško a kdy to třetí miminko vlastně bude. Takže deníček bude o tom proč se mi vůbec nedaří zhubnout, tedy vlastně o výmluvách, ach jooooo.....
Nikdy v životě jsem nebyla hubená, na gymplu jsem tedy na tom začala makat, chodila tancovat, cvičit, k tomu tělák ve škole…když jsem nastoupila na vejšku a seznámila se svým mužem vážila jsem 58 kilo (měřím 165), takže jsem vypadala na své poměry docela dobře. Pak následoval první rok vejšky, konec pravidelného cvičení, chodila jsem jen plavat, učení v sedě, v leže, a tím mi během roku naskočilo deset kilo. No pořád to docela šlo, váha už dál nahoru nešla, dolů sice taky ne, i když jsem opět začala cvičit, ale po zbytek studií jsem už nepřibrala.
Druhý skok a změna životního stylu byl nnástup do zaměstnání. Kancelář, sedavé zaměstnání, cvičit se dařilo jen tak jednou týdně a to nestačilo…výsledek- dalších deset kilo během roku:-( To už jsem se sama sobě nelíbila, ale zápřah v práci byl slušný a na víkendy jsme většinou jezdili za rodiči, takže dohnat nedostatek pohybu se nedařilo, začali jsme pomýšlet na miminko a já doufala, že zhubnu po porodu díky kojení. Manžel vždy říkal, že je aspoň za co vzít a než nervní dietářku, tak radši pohodovou baculku ![]()
Takže jsem na začátku těhotenství, mám 78 kilo. Za těch devět měsíců jsem přibrala kil „jen“ 13, hned v porodnici jsem 8 nechala, nádherný start! Kojení se ale nekonalo, po třech týdnech a třech zánětech jsem nechala vzájemného trápení se a načala krabici s Nutrilonem. Měla jsem sice spokojené miminko, ale kila šla dolů jen velmi pomalu, nicméně jsem se dost snažila a podařilo se mi dostat i na nižší váhu než na začátku těhotenství, super!
Druhé těhotenství, jak si jistě pamatujete, byla katastrofa:-( Potrat dvojčátek ve 20 týdnu, příliš plodové vody, břicho jsem měla obrovské, vytahané a strie mi zůstalo dodnes, nějak mi tohle těhoteství nedalo chuť s tím něco dělat, upnula jsem se na to, že brzy budu mít určitě mimčo další…
Povedlo se, naštěstí, ale nebylo to zadarmo. Pobyt ve špitále, těhotenská cukrovka, inzulín,opět velké množstvé plodovky, nakázané ležení. Pozitivní bylo jedině, že jsem se musela hlídat a přírůstek na váze byl mnohem menší.
Narodila se holčička, o kojení jsem tentokrát bojovala a vyšlo to! Díky tomu i kila šla dolů rychleji, ale zase ne míň než 72, pak skončilo kojení a od té doby se ručika váhy zase sune pomaličku nahoru, navykla jsem si na “lepší“ stravovaní při kojení a zvyk se mi nedaří změnit.
A teď ty výmluvy – cvičit nemám kdy, manžel chodí z práce pozdě, Kačenka jeho uspávání nerada, po večerech tedy nestíhám. Když začnu cvičit doma, děti se mi smějí a skáčou po mě:-) to se fakt nedá! Denně vařím, kvůli Kačce, v poslední době bojkotuje svačinky a pořádně jí jen vařené jídlo, a jsem šetřílek, nerada vyhazuju zbytky:-( Taky ráda peču, ale manžel sladké moc nejí, děti si trošinku zobnou, čili to povětšinou zbyde taky jen na mě…
Co s tím? Každý večer jsem na sebe naštvaná a říkám si – zítra! zítra!!!Odkládám to, co to jde, pokaždé, když si umíním se v jídle uskrovnit, mi v hlavě naskočí myšlenka si tedy ještě NAPOSLEDY zahřešit, jsem děsná…skříň mám narvanou oblečením, nosím tak třetinu, to do čeho se vejdu, malé nevyhazuju, stále doufám, že to ještě někdy dopnu:-)
Blíží se léto, dovolená u moře, odkládat se to dál nedá:
takže tímto svatosvatě slibuju před vámi všemi, chce se mi napsat jako jiskra jasná:-), že ZÍTRA je už to konečné a poslední zítra, k snídani si dám jen půl rohlíku, oběd bude lehký, ke kafíčku žádná sladkost a až uložím v poledne Kačenku, nejdřív si zacvičím a pak až zapnu emimino!:-) Za necelé dva měsíce se společně sejdem na srazu ve Skrýchověa jestli do té doby nedám 5 kilo dolů, máte u mě každá flašku vína:-) Doufám, že mi ale budete držet palce a opijete se radši každá za svý:-)))
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 569
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 283
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 563
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1053
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 365
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1205
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1402
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2085
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 652
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 776
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...