Jedno dítě, taky dítě!

Jedno dítě žádné dítě: Jak to mám s tímto tvrzením?

Jedno dítě, taky dítě! Jedno dítě, taky dítě! Zdroj: Canva

Často kolem sebe slýchávám, jakou máme s jedním dítětem pohodu. A že přeci musím tohle stíhat a jak to, že řeším tamto, když mám jedno dítě. A mě se poznámky tohoto tipu dotýkají.

Máme dvouletou dceru. Už v bříšku se začal projevovat její horkokrevný temperament a kopance do břicha byly běžnou součástí posledního trimestru. Do porodnice jsem jela se silnými, ale nepravidelnými kontrakcemi a po několika hodinách byl porod po všech možných peripetiích ukončen akutní sekcí.

Pohlaví mělo být překvapením, o které jsem nepřišla, i když jsem si ho přála prožít jinak. Nad fotkou naší dcerky jsem se dojímala a čekala několik nekonečných hodin, než jsem ji poprvé uviděla. Rozkojení trvalo téměř šest neděl a stálo mě to bohužel hodně stresu a slz.

S manželem jsme se u malé skoro celé první tři měsíce střídali – jak jsme s nadhledem říkali – na směny. U holčiček to nebývá tak časté, ale tu naší potkala tříměsíční kolika se vším všudy. Od pěti večer do dvou do rána jsme se střídali u nezastavitelně plačícího miminka, kde nepomohlo absolutně nic a že jsme toho zkusili.

Přiznávám, už v tomto období jsem začala mít pocit, že to nemůžu nikdy zvládnout. Probdělé noci, uplakané miminko a jako bonus, s nedostatečnou spánkovou potřebou. Přes den jsme uspávání vynaložili maximální úsilí, aby nám pak náš uzlíček usnul na půl hodiny. Nebylo tedy divu, že v roce už spala jen jednou a od roka a půl téměř vůbec.

Teď ve dvou letech vstává ráno kolem osmé a večer ulehá mezi devátou a desátou. Nebude daleko od pravdy, když řekneme, že je naše dcera energetická továrna. Co jsme stihli za ty dva roky vypozorovat, je to velmi citlivá bytost s náročnější povahou. Rozhodí ji maličkosti. Z našeho pohledu jsou to maličkosti, drobnosti, nad kterými bychom běžně mávli rukou – ale pro ni znamenají celý svět. Děkuji za to, že jsme empatičtí a dost často už dokážeme odhadnout, jak na dané situace bude reagovat a snažíme se jim předcházet. Ale i to mnohdy stojí úsilí.

Sečteno podtrženo, naše dcerka nás od porodu vytěžuje na maximum. Někdy ulehám do postele a obdivuji rodiče s více dětmi. A přemýšlím. Nesouhlasím s tím, že jedno dítě, žádné dítě. Každé dítě je jiné, pro nás momentálně dostatečné. Tímto tvrzením se akorát podceňuje péče, která i s jedním dítětem může dát zabrat. A možná je to prostě tím, že už nejsme nejmladší rodiče, nebo je to tím, že jsme více citliví a snadno se přehltíme a potřebujeme více času se dobít. Ať jsou důvody jakékoliv, jedno dítě je také dítě!

Přečtěte si také

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
  • Anonymní
  • 10.11.26
  • 135

Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Bellino
2236
18.6.23 20:41

Úplně mi mluvíš z duše a se vším do puntíku souhlasím. Protože každé dítě je jiné a nikdo nikdy neví, co se v té dané rodině děje, proč se rozhodli mít jen jedno dítě. Někdy to jedno vyda za pět.

  • načítám...
  • Zmínit
veronika.hopo
4
20.6.23 10:18

Bráno s nadhledem

Úplně chápu, že podobné řeči nechceš poslouchat. Mít jen jedno dítě neznamená mít půlku starostí např. oproti dvěma, zvlášť, když to dvoje je trochu náročnější. Ale zase je třeba se na to koukat s nadhledem :) takové hlášky jako: jedno dítě, žádné dítě, jsou prohlašovány zkrátka jako klišé zvlášť v situacích, když potkáš někoho s více dětmi, kdo zrovna řeší složitější situaci :) tak to těm lidem zkrátka odpusť a nech to projít jedním uchem tam a druhým ven a netrav drahocenný čas tím, že se tím budeš zabývat ;) když máš víc dětí, musíš toho opravdu řešit víc, ale nemůžeš tím trávit tolik času, jako když řešíš dítě jedno. Naučíš se rozhodovat rychleji nebo zanedbávat prkotiny, které ti s jedním přijdou naprosto důležité… zkrátka obojí je náročné, už jen proto, že s prvním dítětem se prostě všechno učíš od začátku, a to je vždycky výzva… :D

  • načítám...
  • Zmínit
Bramborova
972
21.6.23 10:11

Já už to na emiminu píšu poněkolikáté, tak jsem tím už nejspíš nudná. Mám tři děti, rok a půl až šest let.
První chlapeček byl svého času mimořádně náročný. Ve skutečnosti to je teď se třemi dětmi pohoda, proti tomu, jak to bylo těžké s tím prvním. Ne, nebylo to mou nezkušeností ani tím, že jsem proti dnešku až moc věci řešila. Některé děti jsou prostě mimořádně náročné.
Zrovna včera jsem se bavila s jednou kamarádkou, že některé šílené situace z té doby mají pro mně až charakter traumatu - když se mi vybaví, jsem uvězněná v bolestivých vzpomínkách na několik hodin.
Nejspíš v současnosti podáváš mimořádný výkon. Tak se za to sama před sebou oceňuj co nejčastěji můžeš. A zkus se bránit neempatickým komentářům, které posloucháš. Ne, že bych to já v dané době zvládla. Rozumím, že jsme nejspíš biologicky nastavení všímat si rodičovských kompetencí druhých a zasahovat, ale je strašné, co jsme jako společnost schopní dělat mámám mimořádně náročných dětí. Jsem zvyklá, že mne lidé považují za schopnou, ale v té době bylo všechno naopak. Téměř se nenašel člověk, který by byl schopen se mnou soucítit a místo podpory jsem si vyslechla spoustu kritiky, zlehčování problémů, dostávala jsem nevyžádané až příliš jednoduché rady, které nefungovaly a hlavně pořád dokola jsem poslouchala o tom, jak jsem neschopná matka a co bych měla změnit. Před pár dny jsem na seznam médiu četla článek nějaké ženy, která v kontextu toho, jak ona je úžasná matka, psala, jak jiné matky jsou neschopné. Stačí se na to zaměřit a člověk zjistí, že toto je nejspíš velmi těžce vyvratitelnou součástí naší kultury - kritizovat - až ponižovat druhé jako rodiče.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.6.23 14:34

Mám jednoho téměř šestiletého syna. A od narození je to zatraceně náročnej svéráz.
První půlrok prakticky probrečel, ani moje tchýně - samozvaná superchůva, která odchovala xy dětí a vnoučat si s ním nevěděla rady. Dodnes nemůžu vidět gymball na kterém jsem se s ním houpala třeba 3 hodiny za kontinuálního řevu. Vždycky byl a je jak motorová myš, takže např. ostatní maminky si na hřišti povídaly a já honila dítě, které mi už potřetí během čtvrt hodiny z toho hřiště zdrhlo. Mám naštípnutý meniskus od toho jak jsem za synem běžela z kopce, když se z něj bezhlavě řítil na odrážedle. Na sportovním kroužku nám řekli, že má mimořádný talent na míčové hry a kladli nám na srdce, ať ten jeho talent nepromarníme.
Jí jen pár oblíbených jídel a když má jíst něco co nezná, brečí a nadavuje. Ve školce tvrdili, jak se rozjí. No, nerozjedl. Musím mít zkrácený úvazek, brát ho domů po obědě a vařit mu doma.
Hodně špatně kreslí a poslali nás kvůli tomu do Ped-psych poradny. Výsledek: nadprůměrně inteligentní, špatná jemná motorika a zhoršená sociální interakce. Nic co bychom nevěděli.
Když nás občas navštíví kamarádka, která má dvě peckoidní holčičky, pravidelně mi druhý den posílá odkazy na odbornou literaturu popisující děti s ADHD, PAS atd. Přitom se mě ale nezapomene zeptat, kdy se chystám nastoupit do práce na full time :D.
V práci se musím také pořád obhajovat a pro všechny jsem stejně ta neschopná a líná, která nezvládá plný úvazek s jedním dítětem. Onehdá mi jedna kolegyně řekla:,,A ty mu jako vaříš? No, když ti to nevadí…Mě by to teda nebavilo." :)
Já i manžel víme své. Takže řeči o tom, proč si nepořídíme další dítě nás nechávají v klidu. S úsměvem na rtech dotyčnému řekneme, že my jsme takto spokojení. Já tedy nikdy dvě děti nechtěla, ale manžel měl z domu zakódovaný ten klasický model: máma+táta+dvě děti s věkovým rozdílem tři roky = značka ideál. No, velmi rychle od něho upustil :mrgreen: Prostě máme jeden trochu náročnější kousek, který bezmezně milujeme a naše smečka se v budoucnu rozšíří leda o člena se čtyřma packama :).

Příspěvek upraven 21.06.23 v 23:38

  • Upravit
plošina
468
22.6.23 06:33

Ať má každý tolik dětí kolik chce, někdo je vyděšený z jednoho, někdo zvládne hravě více dětí. Divná doba, děti se odkládají až bude tamto, až uvidím toto.

  • načítám...
  • Zmínit
plošina
468
22.6.23 06:40

@Bramborova
pěkně napsané👍

  • načítám...
  • Zmínit
Bellino
2236
22.6.23 06:50

Anonymní úplně si mi připomenula. Na dětském hřišti si maminky +/- stejně starých děti povídají, dokonce si dávají kafe, pohoda a já tam běhám za dítětem a mám problémy s kolenem, jak jsem nejednou utíkala za ním z kopce v lese, naštěstí odrážedlo neměl, to bych ho už nemusela dohnat vůbec :mrgreen:, to používáme jen ve striktně ohraničeném prostoru.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.6.23 13:37

@Bellino Náš čert už přesedlal na kolo a to už není šance ho dohonit pěšky. Jen se modlíme, aby u přechodu zabrzdil. Pravda, na auta si dává opravdu pozor a dokonce už se vrací, když jsme z dohledu. Ale třeba včera jsme byli v bazénu, drahouš se rozběhnul a bez varování skočil do hloubky. Měl pás, takže se ponořil a hned se zase vymrštil na hladinu. Ale stejně koukal jak vyvoraná myš :mrgreen:

Příspěvek upraven 22.06.23 v 13:44

  • Upravit
Bellino
2236
22.6.23 13:58

Anonym - ani mi nemluv, chodím s ním plavat od jeho půlroku, ted má 4 roky, na kurzech plavání potápění moc nemusel, ted chodíme do aqauaparku, protože vodu od narození miluje, v porodnici mu říkali Plaváček, a není lepší zábava, než si někam vylézt a na signál skočit do vody a být chvíli pod vodou. A tohle je schopen udělat i 100 za sebou. Jenom plavat je prostě nuda :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22283
23.6.23 10:45

Nesouhlasím s tím, že jedno dítě, žádné dítě. Každé dítě je jiné, pro nás momentálně dostatečné. Tímto tvrzením se akorát podceňuje péče, která i s jedním dítětem může dát zabrat. A možná je to prostě tím, že už nejsme nejmladší rodiče, nebo je to tím, že jsme více citliví a snadno se přehltíme a potřebujeme více času se dobít. Ať jsou důvody jakékoliv, jedno dítě je také dítě!

Bohužel ti úplně uniklo, že tato hláška je v naprosté většině případů používána jako vtip resp. pro odlehčení situace ve chvíli, kdy rodič dvou či více dětí řeší nebo někomu popisuje nějakou krizovou situaci (kterou si člověk s jedním dítětem nezažívá).

Brát si to osobně a takhle doslovně, hnidopišsky se v tom patlat, to je dost ujeté… :roll: Jakkoli chápu, že „stokrát nic umořilo osla“, tak trošku tolerance a hlavně nadhledu by to chtělo… A teď můžu jen doufat, že se nezačneš vztekat, že tě nazývám oslem nebo jej třeba nepůjdeš hledat ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43082
23.6.23 13:40

Tohle úsloví pochopíš, když si pořídíš více děti a pak se ti podaří jedno někam na chvíli odložit.

taky mě první dítě úplně paralyzovalo, s třetím jsem v kojeneckém věku (a těmi dvěma) jela sama na chatu.

  • načítám...
  • Zmínit
whitemirror
2579
23.6.23 18:44

@BohunkaP Však autorka tam popisuje, že se lidé z jejího okolí diví, jak může řešit podobné věci, když má jedno dítě. A že nechápou, že to nestíhá. Tak z toho mi nepřijde, že by jí to ty lidi říkali jen na odlehčení situace. :roll:

Já s tvrzením „jedno dítě, žádné dítě“ taky nesouhlasím, stejně jako autorka, ale dost záleží na kontextu. Dost lidí to bere spíš tak, že rodič 1 dítěte nemůže ostatním radit ohledně rodičovství, když přece má „jen“ jedno dítě.

A to píšu jako někdo, kdo má fakt klidné dítě (zrovna babička si dnes myslela, že spinká, ale on nespal, ale je často tak potichu, že o něm člověk ani neví :lol: ). Takže u mě fakt platí jedno dítě = žádný dítě. :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
KKK85
7856
30.6.23 11:22

Mám taky jedno dítě… ale tedy hodné… ale nemůžu říct jedno dítě žádné dítě… Ale hodně mi příjde že si to i lidi dělají sami některé starosti… mít zkracený úvazek abych dítěti uvařila… fakt neee… dcera ve školce taky nejedla, tak se prostě najedla až dorazila domu, dělala jsem ji teplé brzké večeře aby měla jedno jídlo denně pořádné. Někdy tam snědla aspoň suchý chléb, někdy i ten oběd jak byl velký hlad..ono proč by se chlapec rozjídal když maminka má zkrácený úvazek a běží mu domu vařit…

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.6.23 22:56

@KKK85 A Vám přijde v pohodě nechat v 21.století ve vyspělé zemi dítě celý den až do večera o suchém chlebu? 8o No, proti gustu…Ono by třeba bylo fajn, kdyby si tihle školkoví nejedlíci mohli do té školky nosit vlastní oběd. My třeba byli půl roku ve Švýcarsku a tam mnohdy žádné hromadné stravování ve školce není. Každý si zkrátka nosí z domu vlastní oběd. A jinak, já nemám zkrácený úvazek jen kvůli tomu, že syn ve školce nejí, ale, jak jsem psala, že prostě není rád sám v cizím prostředí a má hodně slabé social skills, prostě nemá potřebu se družit. Teď dochodil druhý rok a stejně každé ráno začínalo tím, že mě prosil, jestli by nemohl zůstat doma, že se mu, cituji:,,Do té hloupé školky nechce." A troufnu si říct, že to není jen jeho rozmar, prostě je to introvert, který nerad vystupuje ze své ekologické niky. Já sama jsem taky nejradši doma s knihou, pracovní večírky a akce bojkotuji několik let a můj manžel taktéž není žádná hvězda stadionů (i když v porovnání se mnou je společenský až, až). Takže ano, pokud si myslíte, že brát alespoň částečně ohled na (komplikovanou) povahu dítěte je blbost, zadělávám si asi na,,problémy" sama. Nicméně, pořád je pro mě určitá míra diskomfortu snesitelnější než vědomí, že jsem vlastní dítě nepodržela, když to potřebovalo.

Příspěvek upraven 30.06.23 v 23:13

  • Upravit
Oriseka
23582
2.7.23 13:42

Ja ten recnicky obrat: Jedno dite-zadne dite, beru tak, ze kdyz mate 1 dite, tak resite jen to a muzete vse uspusobit jemu, tak jak to ono potrebuje. Zato, kdyz mate 2 deti, tak uz je to slozitejsi a musite volit treba kompromis, balanc, uprednostnit potrebi jednoho na ukor druheho podle potreby a tak. Navic treba kdyz ja mam u sebe jen to 1 dite, tak odpadnou ruzne hadky, trenice, rivalita mezi detmi, ale zase se spolu nezabavi. Vse ma neco. Nemyslim si, ze je jednodussi vychovavat jedinacka, nez 2 deti, protoze zas matky jedinacku toho resi vic a kolikrat porad hledaji partaka pro sve dite a maji vic potrebu ho zabavovat.

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2996
6.7.23 19:11

Tenhle deníček jsem četla hned jak vyšel a říkala jsem si, že na něj musím zareagovat. Nyní tedy napravuji. Souhlasím s jedním z prvních komentářů, že mezi rodiči je zvláštní „sport“ hodnotit ty druhé. Na jednu stranu se dnes neustále opakuje, že každé dítě je originál a ať každá rodina svoji ratolest vychovává tak, jak jí to vyhovuje a funguje, ale na stranu druhou máme tendenci považovat svůj způsob za ten jediný pravý. Ono je to asi přirozené a kdo nikdy ani v duchu nehodnotil druhé, ať hodí kamenem. Jenže srovnávání a „dobře míněné rady“ mohou kolikrát hodně ranit.

Co se úsloví „jedno dítě, žádné dítě“ týče, záleží na kontextu. Sami máme děti tři a když jsme měli první, kupa věcí mi přišla nemožných, učili jsme se být rodiči, se spoustou situací se potýkali poprvé a nevěděli si rady. Oproti tomu u druhého a třetího už to šlo samo, měli jsme už nějakou zkušenost a nebáli se, za to ale řešili jiné situace vycházející z toho, že člověk se prostě nedokáže rozpůlit nebo roztřetit. Když jsme pronášeli větu „jedno dítě, žádné dítě“, vztahovali jsme to na svoji zkušenost a trochu se usmívali novopečeným rodičům, kteří byli ze spousty situací vyděšení tak, jako my tenkrát. Rozhodně v tom ale nebylo nějaké vyvyšování, hodnocení nebo rýpání, spíš úsměv i nad námi samými, jací jsme byli. Protože si ještě dobře pamatuju, že i jedno dítě nám dalo zabrat, a to jsme měli dítě, které nemělo nějaké specifické nebo zdravotní potřeby…

Sama jsem se musela zpětně mockrát omluvit kamarádce, která si neustále stěžovala na svého syna. Postupně vyšlo najevo, že má ADHD + další obtíže, ale stejně jsem měla tendenci se s ní srovnávat a soudit ji. Pak jsem jednou měla tu čest být s chlapečkem celý den a pochopila jsem, že tohle bych v klidu nedala. A že něco jiného je jen poslouchat cizí stesky a udělat si - na základě svého života a své zkušenosti - nějaký obrázek, a něco jiného je žít to každý den a muset neustále řešit 100 a 1 krizovou situaci. Dokud jsme si nevyzkoušeli být v kůži někoho jiného, nemůžeme nikdy vědět, jak to doopravdy má a jak bychom na jeho místě obstáli my. A často, když srovnáváme, porovnáváme neporovnatelné.

P. S.: K dalšímu kontextu rčení „jedno dítě, žádné dítě“: Před nějakým týdnem a půl jsem se synem skončila neplánovaně v nemocnici a tento týden jsme spolu sami doma, manžel odjel na dovolenou se sourozenci sám. Musím říct, že míra mého stresu rapidně poklesla a frustrace se snížila :).

  • načítám...
  • Zmínit
Lucanka
139
25.8.23 23:06

Dobrý den, já jsem přesně ten případ u kterého tohle platilo, první dítě naprosto milionové a mateřská pro mě byla jedna krásná dovolená s minimem starostí a stresu, druhé dítě má nyní rok a půl a kdyby se narodilo jako první těžko říct jestli by bylo nějaké druhé. Je to opravdu náročné mrně, divoké a málo spící. Takže ano u mě platilo jedno dítě- žádné dítě, ale nerada to používám u jiných, protože nelze říct že to mají všichni stejně. :D

  • načítám...
  • Zmínit
zajic
697
5.9.23 04:44

Ve 2 letech je dítě na nohou cca 12 hodin? To má velký vliv na psychiku dítěte.
Jednou budete muset režim tak jak tak upravit.

  • načítám...
  • Zmínit
Lajdus
2072
8.10.23 21:26

@zajic to je hezká rada, která se ale hůř aplikuje, když prostě spánek odmítá.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář