Manžel má TU nemoc: povídání z karantény
- O životě
- Anonymní
- 26.10.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak ten hnus dorazil i k nám. Tedy k partnerovi. Takže s Kubou (12 let) a Vojtou (3 měsíce) válčíme sami...
Karanténa den I.
Oficiálně první den, protože dnes se Vašek dozvěděl, že je pozitivní. Neoficiálně asi 4. den. Tak dlouho je mezi námi zeď a dveře, přes které se domlouváme.
Vašek zase k večeru začal kašlat, byla mu zima, tak je pod dekama. Vojta usnul v obýváku, tak dneska spím tam, snad si trochu narovnám záda. Jsem z tý postele úplně ko. Bolí mě hlava (mám ztuhlý krk) a záda. Divím se, že tchýně tenkrát neodjela po první noci. Jsem strašně unavená, takže usínám každý den kolem sedmý. Dnes výjimka, ale už půjdu. Je to opravdu zápřah. Psychika dostává dost záhul. Dneska jsem pět minut nemohla zastavit pláč. Přijdu si sama a cítím, jak se to na mě valí.
Kuba to tak nějak ani nezaregistroval. Když jsem řekla že jsem mrtvá, řekl mi, že alespoň nemusím dělat školu. Ne, že on by se nějak přetrhl. Včera 3 hodiny dělal češtinu a pak odpadl. Ale nedošlo mu, že má práci na celý den. Já nemám síly ho honit nebo u něj sedět, tak jsem smířená s horším hodnocením. Dneska dělal s Vaškem po telefonu krychli. Výsledek spíš prý jako klobouk??? Irena dnes přinesla 8 kg jablek a balík desinfekce, tak bude super zdravá přesnídávka. Dnes jsem mluvila s pánem, co nám vyměnil to kolečko do kočárku, tak ho prý můžeme přivézt do Prahy (jsou dovozci do ČR), jen musím vyplnit s dvorským obchodem reklamační protokol, tak snad budou spolupracovat… Přemýšlím, že pak poprosím taťku, jestli by to tam nehodil, je to v Říčanech a kočár teď nepotřebuju. Na zahradu si snesu příp. libertu. Ale netuším kdy.
Pálí mě v nose. Mám strach, abych to nechytla, ale jen z důvodu, že bych se nemohla postarat o kluky. Hlavně o Vojtu…
Karanténa den II.
Ráno jsem se vzbudila tak nějak v lepším stavu než včera. Spala jsem v obýváku, Vojtu vedle sebe. V šest ráno jsem už objednala nákup na Košíku, docela mě to bavilo. Nákup za dva tisíce, ale bylo to třeba a určitě bychom utratili víc, kdybychom šli nakupovat. Celé ráno jsem myslela na to, že musím udělat přesnídávku. Upla jsem se na to. Je to tak nějak jediný, co Vašek sní. Je mi ho líto. Tak jsem udělala asi 15 sklenic. I když jsem sotva stála a trochu se mi motala hlava. Vše ale připisuji únavě. A to není omluva proto něco neudělat. Ne v tomhle případě.
Hned potom oběd. Vašek nejedl. Zvládl jen loupák, co mu zbyl od snídaně. Přes den měl v průměru 38°C a dost ošklivý kašel. Vzala jsem si telefon a chtěla objednat něco na kašel, a najednou jsem cítila takovou beznaděj. Se slzama jsem proto volala doktorce, aby mi poradila, co mu můžu objednat. Nic nového.. Mucosolvan apod. Asi jsem čekala, že mi pro něj pošle nějaký zázračný lék.. Tak nic.
Odpoledne jsem šla s Vojtou na zahradu. Hurá, vzduch. Vzala jsem do ruky hrábě, pohrabala listí, sebrala ořechy. Vašek nepsal. Prý měl zimnici. Pořád se mu střídá teplota s horečkou. Večer potom přijel nákup. Měli jsme s Kubou radost jako na Mikuláše. Vše si prohlédli, uklidili. Kuba vzal tašku věcí pro Vaška a chtěl mu to odnést. Měl radost. Vlastně oba.
Hlava mě dnes nebolí, jen záda.. Potřebuju začít hodně pít, nějak to vypadá bledě s mlíkem pro Vojtu. Nervy? Z čeho…???
Karanténa den III.
Dnešek byl vcelku klidný. Přijdu si jako samostatná jednotka. Ale užitečná. Od rána jsme měli s Vojtou válecí den. Na dnešek mu vycházel spací den, takže jsem ani polštář nestihla odnést a už mi na něm usnul. Dopoledne jsem pak s ním šla na zahradu, daly jsme si s Pájou distanční kávu, i když jsme si předávaly mimino, tak snad není přenašeč.
Pak mi moc pomohla tím, že vzala Vojtu na procházku. Bylo mi líto, že místo toho, abych hodila nožky hore, jsem musela vytírat, ale pořád ještě mě z toho jímá dobrý pocit… Vytřela jsem Savem celý barák, včetně schodů.
K obídku jsme si udělali kaťák s rýží, Vašek snědl kousek masa s rýží. Nemá chuť. Necítí, co jí… Nejdříve cítil vše přesolené, pak necítil česnek a dnes už cítil jen sůl a umělý sladidla. K večeři si pak dal trochu papriky. Mám pocit, jako bych se se svou péčí vnucovala, jakoby o mě nestál. Vím, že to je blbost, že mu je jen špatně.
Nezlobím se na něj. Jen mě mrzí, když mi nepíše a pak slyším jak se tam směje nebo telefonuje. To je všechno… Už mi odpovídá jen na to, jak mu je. Ani si nepovídá, nezeptá se, jak se mám. Chápu, že mu je blbě, ale já si fakt připadám jak fretka a ještě k tomu úplně sama…
Řekla jsem mu to, protože mě to trápí. I když asi na to nemám právo…
„Neptám se jak se máš protože to vidím. Vidím, jak makáš a je mi z toho smutno
A pořád se bojím, aby ses ode mě nenakazila. A jak ti je? Jsi v pořádku?“
Karanténa den IV.
Nemyslím si, že by nám to 30.10. skončilo. Vaškovi dnes bylo špatně celý den. Horečka mu klesla vždy jen nepatrně, zhoršil se mu kašel a dávil se takovým způsobem, že sám usoudil, že by měl mít zabalenou tašku, kdyby něco… Nemohl ani zavolat doktorovi o radu, protože se dávil. Bylo to hrozný. Zavolala jsem ji teda já, po telefonu usoudila, že to je na antibiotika, chtěla mě poslat na test, ale při pomyšlení, že jedu s Vojtou vlakem, jsem to zavrhla.
Položila jsem telefon, a celá se klepala. Dolehlo na mě vše za poslední týden. Došlo mi, že to opravdu přestává být sranda, protože řeším s doktorkou, jestli zavolat sanitku nebo ne. Takže jsem si sobecky pár minut pobrečela, ale ulevilo se mi. Taky proto, že by mu ty léky mohly na ten kašel pomoct.
Pak jsme si udělali s Kubou obídek, vyprala jsem nějaké Vaškovo prádlo, poklidila mu tam.
Vždy jsem ráda, když ho můžu aspoň chvíli vidět… No a událost dne: složili jsme s Kubíkem Vojtovi postýlku. Jsou mu teprve tři měsíce, ale byla na něm vidět obrovská radost. A co teprve, když jsme mu pustili kolotoč. To se vždy culí a výská. Je úžasný sledovat jeho pokroky. Tak moc mě mrzí, že u toho není Vašek. Prý mu vždy tečou slzy, když vidí alespoň video…
Už aby to vše bylo pryč. Tahle hnusná, pitomá, blbá, debilní „rýmička“
Děsí mě, že dojdou místa v nemocnici…
Přečtěte si také
Snoubenec mi roky tajil, že platí nájem své bývalé partnerce. Asi nechci svatbu
- Anonymní
- 25.06.26
- 682
Do svatby nám zbývalo jen pár týdnů a já se těšila, že už máme to nejnáročnější za sebou. Místo radosti z blížícího se velkého dne ale přišel šok, po kterém jsem začala přemýšlet, jestli svého...
Našel si jinou. Ale já musela vysvětlit dvouleté dceři, proč už s námi táta není
- Anonymní
- 25.06.26
- 402
Když mi manžel řekl, že se zamiloval do kolegyně z práce, mojí první reakcí nebyl křik. Ale uzavření se do sebe. Totální zděšení, co bude následovat. Dceři byly pouhé dva roky. Hrála si ve své...
Je mi 38 a chci dítě. Výsledky testů mě ale šokovaly: Jsem prý v přechodu!
- Anonymní
- 25.06.26
- 405
Celý život jsem žila v přesvědčení, že na všechno je dost času. Nechtěla jsem v pětadvaceti zapadnout do stereotypu plenek, vaření a mateřské dovolené. Chtěla jsem nejdřív něco dokázat. Vybudovala...
Zhubla jsem z velikosti 48 na 38. Manžel mě ale přestal chtít
- Anonymní
- 25.06.26
- 370
Dřív jsem nosila velikost 48, měla velká prsa, měkké břicho, výrazné boky i stehna. Takovou si mě manžel vzal a taková ho přitahovala. Jenže já jsem změnila životní styl, začala se hýbat, zhubla na...
Jsem matka, která si užívá noční život. Sousedé mě řeší víc než vlastní život
- Anonymní
- 25.06.26
- 355
„A to jako necháš dítě doma a jdeš se bavit?“ řekla mi sousedka přes plot. Neřekla to nějak útočně, spíš zvědavě... A dřív by mě to možná i zranilo, ale teď už ne. Jsem dál. A necítím potřebu se...
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 1696
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 1848
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 1255
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 878
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 680
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...
. Manželovi přeji brzské uzdravení. 
a zůstat sama na tři měsíční děťátko bez jakékoliv možnosti pomoci, protože jste v karanténe, to je noční můra. Posílám trošku sluníčka a dobre nálady! Držte se!
a svezla se po cele rodine!
a verim, ze brzy bude i u Vas 
snad už bude jen a jen dobře