Když pečuje tatínek
- Pro zábavu
- alilauter
- 21.06.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem tak přemýšlela, v čem tkví ten zásadní rozdíl mezi mou péčí o našeho juniora a péčí mého muže. A dneska ráno mi to konečně zcela docvaklo.
Zatímco já jsem se prakticky už během těhotenství myšlenkově přeorientovala asi jako většina mamin na modus: mimino na prvním místě, můj muž své priority vlastně nezměnil a nepohne ho k tomu ani řev našeho miláčka. Patrně to bude tím, že má víc nalétáno než já a vrylo se mu do hlavy ponaučení od palubní posádky - nejdřív si kyslíkovou masku nasadí rodič a teprve pak se postará o totéž u dítěte. Můj muž tento přistup aplikuje snad na všechny situace.
Tak třeba dneska. Máme už delší dobu dohodu, že ráno má našeho mrňouse na starost právě manžel cca hodinu až dvě, než jde na devátou do práce. A já se trochu můžu dospat, protože noční směnu držím já. Probudila jsem se okolo sedmé hodiny, v dětském pokoji už se ozývala živá komunikace - Míša byl dobře naladěn a zatím v postýlce neječel, jen tam něco důležitě vyprávěl ve své miminčí řeči modrému medvědovi nebo své fotografii na zdi (patrně jim sděloval své výtky k mama hotelu, jehož servis setrvale neshledává dostatečně klientsky orientovaným).
Každopádně už byl vzhůru, a protože od 2 v noci nejedl, dalo se čekat, že bude mít za chvíli hlad. Manžel se vedle mě chrul, tak jsem si řekla - mám ještě tu hodinku a půl k dobru a budu spát. Dloubla jsem do něj a dostalo se mi informace, že dokud malej spokojeně hovoří, netřeba vstávat. To se záhy změnilo, Míša začal protestovat a chtěl mermomocí, aby se mu někdo věnoval. Dloubla jsem do manžela trochu méně něžně a ten se tedy rozhodl, že vstane.
Tady udělám malou odbočku. Pokud k malému vstávám já, pak to většinou vypadá tak, že se doslova vymrštím z postele a poklusem se řítím k postýlce, zvlášť pokud malý pláče. Navíc u toho ještě halekám něco ve smyslu: „Už se řítím, už běžím“ apod. V noci vezmu flašku s mlíkem a jdu hasit hlad. Jakmile strčím malému flašku do pusy, uvědomím si, že se mi chce strašně čůrat, ale nejméně 25 minut to budu muset vydržet. Takže se pak v křesle kroutím jako bajadéra a doufám, že sebou mrňous nebude moc mlít a náhodně netrefí inkriminovanou oblast.
Zpět k mému muži. Ten vstává rozvážně, o nějakém spěchu nemůže být moc řeč. Asi mu to rychlé vstávání nedělá dobře. Nejdřív se protáhne, zařve si u toho, pak si oblíkne trenky a tričko a definitivně vstane, aby volným krokem opustil ložnici a vydal se směrem k ječícímu miminu.
Dneska ráno to probíhalo stejně, jen mě mátly ty zvuky, které se ozývaly. Malý Míša v postýlce stále protestoval a já slyším, že můj muž si dal vařit vodu na kafe (mimino řve), došel si na záchod (mimino řve), kafe si i umlel (mimino řve) a zalil (mimino stále řve). Pak už tedy malého z postýlky vyzvedl a dle ječení patrně i přebalil. Míše stále pořvával, tak slyším, že ho vrazil do závěsné houpačky a houpe (a přitom pije kafe).
Nastala chvíle klidu a já to ještě na moment zalomila. Probudila jsem si asi za 40 minut, jak jinak - ječení. Manžel otevřel dveře do ložnice a s oddaným pohledem se zeptal, zda si můžu malého vzít, protože se musí přichystat do práce.
Nu což, můžu.
Beru si své ubrečené sluníčko, které u mě přestává tak strašně řvát a jen si poplakává. Tak se jen pro formu zeptám, jestli už malý jedl, když tak řval - a dozvím se, že to nějak ještě nezvládl. Takže naše nebohé pachole ječí hlady a můj muž ho místo jídla dvacet minut houpal…
Klušu i s Míšou v náručí do kuchyně, abych neprodleně udělala kaši - toho už se v mezičase chopil můj muž. Opatrně vmíchává do misky skoro vroucí vody (odměřenou na mililitr přesně, přestože odměrný válec jsem rozbila omylem minulý týden) jednu lžičku kaše po druhé a sleduje, jak se mění konzistence. Chce se mi na něm páchat násilí a hlasitě ječet, že neprovádí chemicky experiment, o kterém bude muset sepsat protokol, ale dělá jen blbou kaši jako už stokrát před tím. Místo toho mu nacpu Míšu do náruče (začne znovu řvát) a dodělám kaši.
Když asi za další minutku polyká náš mrňous druhou lžíci a na tváři se mu ještě lesknou slzičky, dívá se skoro vděčně…
Přečtěte si také
Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží
- Anonymní
- 12.06.26
- 919
Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...
Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí
- Anonymní
- 12.06.26
- 803
Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...
Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!
- Anonymní
- 12.06.26
- 596
Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...
Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou
- Anonymní
- 12.06.26
- 348
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...
Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?
- Anonymní
- 12.06.26
- 165
Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 3858
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1864
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1702
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2498
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1509
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...