Když pečuje tatínek

Tak jsem tak přemýšlela, v čem tkví ten zásadní rozdíl mezi mou péčí o našeho juniora a péčí mého muže. A dneska ráno mi to konečně zcela docvaklo.

*

Zatímco já jsem se prakticky už během těhotenství myšlenkově přeorientovala asi jako většina mamin na modus: mimino na prvním místě, můj muž své priority vlastně nezměnil a nepohne ho k tomu ani řev našeho miláčka. Patrně to bude tím, že má víc nalétáno než já a vrylo se mu do hlavy ponaučení od palubní posádky - nejdřív si kyslíkovou masku nasadí rodič a teprve pak se postará o totéž u dítěte. Můj muž tento přistup aplikuje snad na všechny situace.

Tak třeba dneska. Máme už delší dobu dohodu, že ráno má našeho mrňouse na starost právě manžel cca hodinu až dvě, než jde na devátou do práce. A já se trochu můžu dospat, protože noční směnu držím já. Probudila jsem se okolo sedmé hodiny, v dětském pokoji už se ozývala živá komunikace - Míša byl dobře naladěn a zatím v postýlce neječel, jen tam něco důležitě vyprávěl ve své miminčí řeči modrému medvědovi nebo své fotografii na zdi (patrně jim sděloval své výtky k mama hotelu, jehož servis setrvale neshledává dostatečně klientsky orientovaným).

Každopádně už byl vzhůru, a protože od 2 v noci nejedl, dalo se čekat, že bude mít za chvíli hlad. Manžel se vedle mě chrul, tak jsem si řekla - mám ještě tu hodinku a půl k dobru a budu spát. Dloubla jsem do něj a dostalo se mi informace, že dokud malej spokojeně hovoří, netřeba vstávat. To se záhy změnilo, Míša začal protestovat a chtěl mermomocí, aby se mu někdo věnoval. Dloubla jsem do manžela trochu méně něžně a ten se tedy rozhodl, že vstane.

Tady udělám malou odbočku. Pokud k malému vstávám já, pak to většinou vypadá tak, že se doslova vymrštím z postele a poklusem se řítím k postýlce, zvlášť pokud malý pláče. Navíc u toho ještě halekám něco ve smyslu: „Už se řítím, už běžím“ apod. V noci vezmu flašku s mlíkem a jdu hasit hlad. Jakmile strčím malému flašku do pusy, uvědomím si, že se mi chce strašně čůrat, ale nejméně 25 minut to budu muset vydržet. Takže se pak v křesle kroutím jako bajadéra a doufám, že sebou mrňous nebude moc mlít a náhodně netrefí inkriminovanou oblast.

Zpět k mému muži. Ten vstává rozvážně, o nějakém spěchu nemůže být moc řeč. Asi mu to rychlé vstávání nedělá dobře. Nejdřív se protáhne, zařve si u toho, pak si oblíkne trenky a tričko a definitivně vstane, aby volným krokem opustil ložnici a vydal se směrem k ječícímu miminu.

Dneska ráno to probíhalo stejně, jen mě mátly ty zvuky, které se ozývaly. Malý Míša v postýlce stále protestoval a já slyším, že můj muž si dal vařit vodu na kafe (mimino řve), došel si na záchod (mimino řve), kafe si i umlel (mimino řve) a zalil (mimino stále řve). Pak už tedy malého z postýlky vyzvedl a dle ječení patrně i přebalil. Míše stále pořvával, tak slyším, že ho vrazil do závěsné houpačky a houpe (a přitom pije kafe).

Nastala chvíle klidu a já to ještě na moment zalomila. Probudila jsem si asi za 40 minut, jak jinak - ječení. Manžel otevřel dveře do ložnice a s oddaným pohledem se zeptal, zda si můžu malého vzít, protože se musí přichystat do práce.

Nu což, můžu.

Beru si své ubrečené sluníčko, které u mě přestává tak strašně řvát a jen si poplakává. Tak se jen pro formu zeptám, jestli už malý jedl, když tak řval - a dozvím se, že to nějak ještě nezvládl. Takže naše nebohé pachole ječí hlady a můj muž ho místo jídla dvacet minut houpal…

Klušu i s Míšou v náručí do kuchyně, abych neprodleně udělala kaši - toho už se v mezičase chopil můj muž. Opatrně vmíchává do misky skoro vroucí vody (odměřenou na mililitr přesně, přestože odměrný válec jsem rozbila omylem minulý týden) jednu lžičku kaše po druhé a sleduje, jak se mění konzistence. Chce se mi na něm páchat násilí a hlasitě ječet, že neprovádí chemicky experiment, o kterém bude muset sepsat protokol, ale dělá jen blbou kaši jako už stokrát před tím. Místo toho mu nacpu Míšu do náruče (začne znovu řvát) a dodělám kaši.

Když asi za další minutku polyká náš mrňous druhou lžíci a na tváři se mu ještě lesknou slzičky, dívá se skoro vděčně…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1882
21.6.17 03:29

Je mi ho tak líto a to to jen čtu. Nenechala bych malého tak dlouho brečet hlady, proboha proč? 8o buď bych zatlacila na chlapa ať se stará pořádně nebo vstala já, sama ho nakrmila a šla dospávat až pak. Tohle je pomoc na dvě věci. Nedivím se, že u něj dítě pláče. U nás vstavam bleskově k dětem rychle jako ty, ale stejně tak manžel. Ani jednomu z nás nedělá dobře pláč našich dětí a chceme, aby byli spokojené. Omlouvám se, ale je mi z deníčku spíš smutno, než se bych se pobavila.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3581
21.6.17 04:06

Mame to podobne u starsiho syna 2.5 r. Kdyz v noci zacne plakat, zkusim ho uklidnit zavolanim, kdyz nepomaha, vstavam. Nekdy se uklidneni chopi muz, ale jen toho z postele. Nevstane. No jo chlapi, ten muj to obcas taky zkousi…
Netreba to brat dramaticky, dite na prvnim miste, ale ze by bylo potreba se hroutit…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1877
21.6.17 04:45

Docela obdivuju, jaké máš nervy, že tak dlouho vydržíš poslouchat, jak ti brečí dítě a taťka si vaří kafe…když mi brečí dcera, tak je mi z toho vyloženě fyzicky špatně.
Malého je mi líto, že místo jídla a pochování je brečící a nespokojený houpán a taťka se stará o sebe a mamka spí.

Příspěvek upraven 21.06.17 v 04:48

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
21.6.17 05:27

Ano! Přesně tak to je. V globále ale až jsou děti starší u nich vyhrává otec. :lol: Matka nervní hysterka, ale otec klidas, který houpá. Co je větší legrace? No jasně. A pak ještě jeden postřeh…když hlídá táta, tak fakt jen hlídá. Jasně..vaří si u toho kafe, kontroluje internet a další pro něj důležité věci. Nenapadne ho třeba něco poklidit nebo navíc udělat. Matky u hlídání perou, vaří, žehlí…otcové koukají na televizi :mrgreen: Ať je to jak chce, jsem ráda, že to tak je. Oni to spolu zvládnou a je dobré občas vidět, že to bez nás taky jde. :palec:

Příspěvek upraven 21.06.17 v 05:29

  • Upravit
2439
21.6.17 06:03

Hlady neumřel, jedl v noci, jestli jí kaši, tak je mu min. 7 měsíců - podle mě v pohodě, tou dobou už spousta dětí včetně toho mého v noci nejí a taky to přežijou. Já jsem nikdy nevstávala stylem vyskočit z postele, taky bych si klidně došla první na záchod nebo udělat to kafe. Kupodivu syn je teď, ve 4 letech, mnohem samostatnější, vyrovnanější a šikovnější než děti uzkostlivých matek.

  • Nahlásit
  • Zmínit
672
21.6.17 06:30

:lol: jako bych to cetla u nas doma… z denicku je citit, ze mimco milujete a ta chvilka co si poplace, to bych fakt neresila… nas tatka take vetsinou nerozpozna jestli je to plac z hladu nebo neco jineho, tak se proste snazi jak muze a ja mu taky nestojim vecne za zadkem, vzdyt je taky rodic at se snazi, tatkum zdar!! :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
389
21.6.17 07:08

No bóže… tak si mimčo trochu pobrečelo. Chudák manžel, jak ho tu všechny kamenujete ????????

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
21.6.17 07:18

:palec: tak to pobavilo. Uplne si vybavuju sveho muze muze, ktery kdyz mu rve mala a ma pokyn udelat mliko, zcela vazne s malou diskutuje o duvodu place. Jsou ji 3m :zed: :mrgreen:
Mimo to, taky se na ceste za rvoucim miminem neprerazim, musim se venovat i starsimu, tak si proste trochu porve, no 8)

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.6.17 07:18

Ale takovýhle styl výchovy je taky třeba ;) Maminky dělají od mimin „mamahotel“, tátové tuží charakter. Možná kdyby bylo méně výchovy maminek a více otců, byly by děti odolnější a netrpěly by pocitem, že se okolo nich točí svět :palec:

PS: Já k dítku lítala „bez vyčurání“ jen když mělo vysoké horečky nebo podobné moribundusy…možná sem pro někoho drsná, ale já sem prostě línej lenoch a pohodář, co odmítá být otrokem dítěte, potažmo domácnosti. Článek mě moc pobavil :pankac:

Příspěvek upraven 21.06.17 v 07:21

  • Nahlásit
  • Zmínit
1633
21.6.17 07:35

Tak ja bych tam taky neletela pokud si mimco povida a neplace. A ze bych letela az se prerazim, bez vycurani, to urcite ani k placicimu diteti, pokud zrovna neni nemocne.
Kasi mu prece delal, takze ho nakrmit chtel, prebalil ho taky. Vdecne by se dival i na tatu, pokud bys ho nechala maleho nakrmit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.6.17 07:38

Ja si tedy taky před krmenim potomstva dělám kafe, pravda sice ho piju mezi krmenim malého a hlidanim staršího, aby necpal snídani kočce, ale tu chvíli proste oba vydrží. Brecet ale nenechavam - hrozne mi to rve uši a brnká na nervy. Nicméně trochu souhlasím s tím, ze manžel ti moc nepomáhá - ja bych nedokázala spát s vědomím, ze dítě brečí nebo ma hlad ( a zbytecne - stačí aby během houpani udělal otec kaši)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
21.6.17 08:19

Tady vůbec nejde o to, že si dítě na chvilku pořvalo, ale o to, že chlap není žádný kliďas, ale normální ignorant, který s ničím nepomůže…
naštěstí mám doma muže, pro kterého je dítě na první místě a od začátku se vším pomáhal…
pokud se máme deníčku jen zasmát a jinak máš doma v pohodě chlapa, tak ok, ale jinak nevím proč to píšeš

  • Nahlásit
21.6.17 08:21

Souhlasím s tím, že chlapi mají k dětem trochu jiný přístup a často jsou víc v klidu… Ale toto, proč nechat brečet mimino hodinu hlady, nechápu. Naštěstí to u nás fungovalo jinak.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
21.6.17 08:33

Chlapi jsou asi jiný druh. U nás se krom trenek a trička obouvají i pantofle :D Obdivuji, že nevstaneš, taky bych to chtěla umět ;) A ano, taky si chlap chystá jídlo prvně sobě a pak dětem. (Je to tak správně, že to my ženy děláme opačně je spíš dobou). V osmi měsících zvládly dcery držet flašku sami, vedle nich jsem šoupla noční lampičku a na WC si došla (taky mi dřív praskal močák). Ještě pár měsíců a budeš mít po ranním lenošení, dítko bude mít jasný názor, kdo má vstávat s ním, kdo má podávat snídaní… Dcery (3a1/4 a 1a3/4) vstávají v 5.45. I když s nimi vstane tatínek, jdou mě vzbudit ;) Když vstanu já, tatínka nechají spát klidně do devíti… V příštím životě chci být chlap :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
391
21.6.17 08:45

U nás je to podobné, ale jinak je chlap šikula a všechno zastane - jen holt po svém :)

Příspěvek upraven 21.06.17 v 08:46

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.6.17 08:53

Tak tohle taky z domu vůbec neznám. Kolikrát je právě můj, ten kdo skáče salto vzad z postele a spěchá k malému :mrgreen: :mrgreen: Marně mu někdy vysvětluju, že když dvakrát zakňučí nemusí se k němu hned letěl, že se mu třeba jen něco zdá.
Když jsme dojeli z porodnice, tak si můj dal v noci křeslo k jeho košíku na spaní a dva večery tam trávil a pozoroval ho. Kdykoliv se malý zavrtěl, hned se na něj šel dívat. A to jsme měli půjčený i monitor dechu. Chlapům to prostě dochází až po porodu, že jsou tatínkové, možná proto jsou někteří více úzkostní než matky :D :D Možná je to u nás i tím, že je můj posledních pár měsíců pořád pracovně pryč, tak když přijede domů, tak je na malého kolikrát tak opatrný jako by byl ze skla :D Taky byly někdy doby, že byl unavený, ale nikdy by ho nenechal řvát do ruda.

  • Nahlásit
  • Zmínit
267
21.6.17 09:06

Pekny denicek, chlapi jsou proste jini a to je dobre. My matky jsme nervni, kazdy den resime jestli dite jedlo, spalo, je namazane neni umazane, ma dostatek vitaminu, ovice, pohybu, aktivit. Chlapi to absolutne neresi. Pamatuju jak manzel jel se skoro triletym se synem sam pod stan. Ja je nabalila jak na tyden na Arktidu. A syn prijel v tom stejnem tricku a kratasech, ve kterem odjel, kdyz bylo chladno dal mu akorat mikinu. Jidlo bylo temer netknute, najedli se v hospode a syn byl naprosto spokojen a „kupodivu“ to prezil. Hlavni je, ze se tatinci se chteji podilet na peci o deti, byt to delaji po svem.

  • Nahlásit
  • Zmínit
10412
21.6.17 09:39

Nechápu, proč se tu do chlapa obouváte - máte všechny doma muže, který každé ráno dobrovolně vstává o dvě hodiny dřív, než musí do práce, aby pohlídal děti a nechal vás dospat?? 8o Já před ním tedy smekám :palec: A že k dítěti nevalí světelnou rychlostí je jen dobře. S jídlem bych byla asi taky trochu nervózní, ale vyřešila bych to prostým houknutím přes dveře, ať ho nehoupe a udělá mu raději kaši. Nečekala bych, až to chlapovi dojde ;)
Mě se deníček líbil, obzvlášť ranní protahování se řvaním, to máme doma taky :mrgreen:

@Doe_Jane Ty jsi opravdu neuvěřitelná zamindrákovaná osoba, nad tvými příspěvky mi fakt zůstává rozum stát :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3647
21.6.17 09:41

@alilauter
Tak mě tvůj deníček náramně pobavil, řekla bych, žes to popsala opravdu výstižně. :palec: Takto funguje hodně chlapů, včetně toho mého. Já jsem bývala v takových okamžicích nervózní, klasická úzkostná matka. Ale tak to prostě v přírodě je zařízené, matka vystřelí na první breknutí, otec to vyvažuje zase opačným směrem.

Řekla bych, že tak je to dobře, a rozhodně se za to na svého muže nezlob, mít dva hysterické rodiče není pro dítě žádná výhra. :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
21.6.17 09:45

@unuděná v pohodě, buď jsem zamindrákovaná nebo namyšlená :mrgreen: jsem si zvykla… :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • Nahlásit
10412
21.6.17 09:50

@Doe_Jane Možná by bylo lepší si nezvykat a trochu se zamyslet nad způsobem svého vyjadřování. Jasně, anonymní internet snese všechno, ale pokud ti opravdu dělá takovou radost urážet a zesměšňovat lidi kolem sebe, co to asi o tobě vypovídá? :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
21.6.17 09:51

@unuděná je mi to úplně ale úúúúúúúplně jedno :P

  • Nahlásit
1633
21.6.17 10:20

@Alušáček
Ale vzdyt dite nervalo hodinu. On ho utisil. Ona pak 40 minut spala, a az pak ji brecici dite zas vzbudilo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
21.6.17 11:13

@Doe_Jane Ano, co si kdo myslí je jedno. Ale zrcadlo by to opravdu chtělo ;) Kdyby se okolí chová po k tobě stejně, jako se vyjadřuješ ty, nad věcí bys dlouho nebyla :D :D :D Přeji ti hodně podobně smýšlejících lidí okolo tebe, ať máš o čem přemýšlet. ;) (asi se tomu říká „karma je zdarma“).

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
21.6.17 11:15

Moje nervy :pankac: ale také mám doma podobně rozvážného muže, který se ještě před výměnou ranní plenky a umícháním mléka musí nutně vymočit, probrat trenky, které měly být večer v koši a až pak vůbec jít za dítětem. To já přešlapuju u postýlky s plným měchýřem a honem měním mokrou plínku :pankac:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
21.6.17 11:16

@Bebuše to jsi ale zlý člověk, přát někomu něco špatného… no fuj :)
buď v klidu, většinou tu za moje názory dostanu takové vulgární a urážlivé odpovědi, že vidím, že si z toho nemám absolutně nic dělat, protože se ke mně chovají tak, jak jim to vadí na mně :mrgreen:
takže proto je mi to úplně fuk, já tu nejsem ta zamindrákovaná, já mám na rozdíl od jiných skvělý život, takže smůla pusinko :*

  • Nahlásit
793
21.6.17 11:25

Autorko, tvůj deníček dokazuje hned dvě věci. Za 1. Chlapi prostě potřebuji přesné a jasné instrukce :) Za 2. Na emiminu je nejvyšší koncentrace dokonalých matek s dokonalým i muži po boku, které by nikdy… :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.6.17 11:38

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: denicek me pobavil a naprosto vystihuje zensky a muzsky svet. chlapi jsou proste jini a protoze jsou jini nez my zeny milujeme je a mame s nimi nase deti. pripomelo mi to jednu epizodu z detstvi mych dcer kdy tez hlidal tatinek a pri mem prichodu kvalitne vychrupoval na gauci a mladsi dcerka mi vysvetlovala: maminko pssst tatinek spinka at ho nevzbudime. proste tatkove hlidaji jinak ale je to vzdy s laskou k nam i nasim detem.

Příspěvek upraven 21.06.17 v 11:40

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.6.17 12:05

No tak on se aspon snazi, ten muj odejde v 6h rnao, takze tohle nehrozi a prichazi mezi 19-20h, to uz koupeme, krmime a jedeme nas vecerni ritual, tam bych ho ani nepoustela. To uz manzel mezi tim veceri a vypravi si se starsi dcerou a jde vyvencit psy. kazdopadne pokud clovek byldi v panelaku, tak jaksi automaticky se snazi aby miminko plakalo pokud mozno nejmin, uz kvuli sousedum. Na baraku je to jine…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3493
21.6.17 12:27

Nevím no, moc vtipný mi to nepřišlo :nevim: Že člověk neběží k mimču na první zakňourání, že si prvně dojde na záchod, i že si to kafe uvaří - to bych všechno pochopila. Ale mýho muže by teda nenapadlo nechat dítě ráno skoro hodinu bez snídaně, tím spíš, když by jevilo známky nepohody :nevim: A to vyznává taky takovou free výchovu, občas s ním malá docela točí, ale tyhlety základní potřeby má na zřeteli vždycky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
21.6.17 12:50

@Doe_Jane Tak ať ti ten superzivot dlouho vydrží ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1274
21.6.17 13:33

Tak me teda denicek vazne pobavil :lol: u nas je to podobne. Chlapy maji proste jinej pristup a detem se to libi. Dite se nezblazni kdyz nedostane vse hned, naopak mu to prospeje kdyz vidi, ze se taky musis postarat o sebe pripadne o dalsi dite. A ze by byl ignorant co nepomuze si teda vazne nemyslim. Muj manzel pomuze naprosto se vsim a stejnej pocit mam s tatinka Misi. Chtela bych videt kolik tatinku vstava rano k detem a pak jdou do prace. A nevim proc bych se nemohla dojit vycurat nez se zacnu venovat cemukoliv jinymu! Za ty dve minuty se nic nepo… ;) samozrejme dle konkretni situace :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
692
21.6.17 13:51

@zuzika82 přesně :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4502
21.6.17 15:10

Tak jsi to vyslovila :palec: - nejdříve je potřeba nasadit kyslikovou masku dospělému a pak až dítěti :lol: já pořád co mi chování mého muže připomíná :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.6.17 17:30

Mě se deníček líbil. Netřeba se kvůli dítěti pokaždý zbláznit, zahodit všechno, co je v rukou.
Většina dětí je potom dřív nebo později ve dvou a více kouscích a taky musí jedno čekat, než se rodič postará o to druhé.
Přijde mi fajn, že tahle máma má možnost dospat noční směnu a táta se postará. Hlady dítě zcela zjevně neumřelo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
barrbucha
21.6.17 17:34

No a to jsou prostě někteří chlapi no :mrgreen: první oni a pak zbytek… kolegyně říká že všichni muži jsou sobci, něco na tom bude. z vlastní zkušenosti ale vím, že mužům občas některé věci prostě nedochází tak rychle jako nám ;) takže to není až tak sobeckost, ale spíš jak tvrdí moje mamka „neřeš, je to jen chlap“ :mrgreen:

  • Nahlásit
21.6.17 18:52

Omlouvam se za OT, ale je fascinujici, jak nektere dotycne dokazou sve utoky, urazky a „sebezbozteni“ napasovat nejen do jakekoli situace/diskuse, ale dokonce i do zcela bezproblemoveho denicku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
823
21.6.17 18:58

No nemohu souhlasit s tim, ze chlapi jsou jini, muj byl na materske a rozdil v pristupu od zenske nevidim, mozna to vstavani sedi - me probudi i jemnejsu zvuky ditete, tak ho stoucham, on by reagoval az pozdeji. Je to o povaze a prioritach. Ale ani jeden se teda neprerazime v poklusu k hladovemu diteti. Jo, kdyz mela nocni muru treba, leteli jsme rychle uklidnit, ale z hladu fakt neumre. Kafe apod. si teda nedelame, ale na wc si zajdu ja i muz.

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
21.6.17 20:10

Ach jo… je mi fakt líto miminka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
10412
21.6.17 21:07

@luloinka :lol: :lol: :pankac: Tak teď jsi to zabila! :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6890
22.6.17 00:17

Denicek mi prisel o nicem. :think: Nepobavil ani nepohorsil no.

Příspěvek upraven 22.06.17 v 00:17

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
22.6.17 05:59

Deníček pobavil, vnímám v něm humor a nadsázku. Pokud jsem to nesprávně pochopila a jde jen o neadekvátní stížnosti přecitlivělé ženy na neschopnost manžela, tak mi prosím moje iluze neberte.

U nás je to také jak u lvů. Já obstarám jídlo a první se nakrmí manžel. Přišli jsmepozdědomů a je třeba umýt a uložit unavené brečící děti? Nejdřív se nakrmí manžel. :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.6.17 16:22

Mně úplně vstávají vlasy hrůzou, jak někdo může ponechání (podle fotky) sotva půlročního dítěte o řevu hlady, protože si tatíneček potřeboval namlít kafíčko, opisovat slovy „no bóže, tak si chvíli pořval“, „mamahotel“, „svět se netočí kolem dítěte“, „však to přežil“ apod. a mámu, která upřednostní nakrmení hladového plačícího kojence před tím kafíčkem „úzkostlivou matkou“. To je snad základní mateřský pud a věc, kterou dělá úplně normální máma, že nakojí/dá flašku. Jasně, dítě to přežilo, dítě přežije i mnohem horší věci než pár minut hladu, ale do háje, bavíme se o miminu a jeho primární potřebě, ne o školákovi, co si po probuzení vyřvává hodinky s vodotryskem.

Deníček se mi nelíbil ani obsahem (viz výše), ani formou. Ono to asi mělo být vtipné, ale když si za to dosadím, že to není nadsázka, ale že manžel autorky je reálná postava, reálným rodičem toho miminka, tak to na mě působí až křečovitě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2973
23.6.17 22:39

…protože si tatíneček potřeboval namlít kafíčko, opisovat slovy „no bóže, tak si chvíli pořval“, „mamahotel“, „svět se netočí kolem dítěte“, „však to přežil“ apod. a mámu, která upřednostní nakrmení hladového plačícího kojence před tím kafíčkem „úzkostlivou matkou“. To je snad základní mateřský pud a věc, kterou dělá úplně normální máma, že nakojí/dá flašku. Jasně, dítě to přežilo, dítě přežije i mnohem horší věci než pár minut hladu, ale do háje, bavíme se o miminu a jeho primární potřebě, ne o školákovi, co si po probuzení vyřvává hodinky s vodotryskem."

Naprostý souhlas @SlečnaDahlia

  • Nahlásit
  • Zmínit
2467
23.6.17 23:12

@Pudloslava konečně někdo, kdo deníček pochopil jako já :). Nemyslím si, že autorka chtěla kritizovat tatínka, ani že by nechávala dítě zbytečně dlouho brečet, či bez jídla, jen prostě tatínci (nebo některé maminky, já k nim nepatřím :D) berou potomky s větším klídečkem. Máme to doma podobně :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
467
24.6.17 09:19

Můžete být v klidu, fotka je starší a našemu mrnouskovi je rok. A rozhodně není žádný chudák ☺ kdyby byl každý tatínek jako ten jeho, tak by nebylo potřeba na mateřském fóru řešit chlapy. I když občas něco neudělá dobře (stejně jako ja) - tak by za malýho dýchal a stará se úžasně. A vše berte s nadsázkou ☺

  • Nahlásit
  • Zmínit
84040
24.6.17 23:38

Jsem na rozpacích. Deníček psaný vtipně a čtivou formou.To ano. Ale :nevim: nějak se zmítám v tom jestli politovat dítko nebo kroutit hlavou nad „staráním“ se o ně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
26.6.17 13:52

Tak já bohužel musím říct, že jsem se snažila zapojit podobně muže, který vstával do práce na dva odpoledne…v době kdy jsem naplno v noci kojila a vstávala k mladší (dvou či tří měsíční) aby se ráno aspoň šel postarat o tu starší dvouletou. První dloubnutí s vlídným slovem nestačilo..druhé ani třetí…pak se ohnal že jsem dostala přes hlavu pěknou ránu (jako těhotná dokonce kopanec)…mě prý za to platí stát (ve dne v noci? opravdu?), obě děti chtěl, jen se v mém druhém těhotenství začal psychicky měnit. nechápu, jak to nastalo a že je to vůbec možné. jsme již po devíti letech rozvedeni. s dětmi přestal pomáhat. začátky byly podobné..jídlo dal, ale třeba usínal u hlídání dětí…jednou jsem byla ráno pryč a jak prostě k dětem nevstává, nevzbudil ho ani bugr v pokoji a mladší vyrvala postranici od postýlky. Od té doby nemůžu z domu. vím, že by nevstal snad ani kdyby tam hořelo. takoví partneři/otcové jsou úplně k ničemu.

  • Nahlásit
27.6.17 00:58

Hezky napsané…chlapi jsou mimoňové :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
2326
27.6.17 10:19

Pobavilo.
nadruhou stranu, když je spokojený manžel, pak bude spokojená i žena a dítě. Kdyby byl chlap nevrlý z toho jak mu kručí v žaludku taky by tu práci neudělal pořádně. :)
beru to s nadsázkou, nic hrozného se asi nedělo, kdyby dítě ječelo hystericky tak už by to muselo hnout i s chlapem.

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele