Když se chce, tak TO jde
- Snažení
- Barberi84
- 04.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda bych napsala svůj příběh o tom, jak jsme počali našeho syna, abych dodala odvahu všem holkám, které se o miminko usilovně snaží a stále to nevychází! Varuji, že deníček je trochu delší. :)
S manželem (tehdy zatím s partnerem) jsem se rozhodli, že začneme dělat miminko v únoru 2011, cca po roční známosti. Mně bylo necelých 27 roků, manželovi 31 a měli jsme pocit, že nemáme na co čekat. Byla jsme přesvědčená, že jsem superplodná samice 
a manžel se o mě, jak se říká, jen otře trenkama a bude počato. Před prvním nechráněným sexem se mi muž dlouze zadíval do očí jakože „Tak jdeme na to, baby, dneska to bude.“ a já za 3 týdny celá nedočkavá dělala první těhotenský test… a ono NIC.
Nevěšela jsem hlavu, ale první neúspěch lehce zatřásl mým neochvějným sebevědomí a snažili se dál. Naštěstí máme oba dva sex rádi, takže snažení nás bavilo a já mluvila o ovulaci, ovulačních testech, ideálním termínu před manželem co nejmíň, abych mu sex neznechucovala a nedělala z něho povinnost ke zplození potomka.
Navíc „drobná“ komplikace byla, že manžel v té době pracoval na Německu, takže všechny jeho pravidelné „návštěvy“ doma plánovala tak, aby vycházely v polovině cyklu, kdy jsme měla ovulovat.
Když se ale měsíčky dostavovaly s železnou pravidelností první, druhý, třetí měsíc…, po půl roce jsem už každé měsíčky obrečela a říkala si, kde je chyba. Manžela jsem řečmi o miminku nechtěla zatěžovat, zato rodiče a sestry si vyslechly každoměsíční litanie „Proč to nejde? Kde dělám chybu? Proč všem okolo to jde? Mě už nebaví čekat.“ atd.
Jediná rada, kterou jsem dostala: „Přestaň na mimčo myslet!!!“ Ale copak to jde?
Naštěstí přišla svatba, koupě a následné starosti s dostavbou domečku.
V září 2012 mi už došla trpělivost, manžel se vrátil pracovat do ČR a já nás objednala do CAR FN Olomouc. Hned po první návštěvě jsme absolvovali genetiku (která dopadla dobře), hned poté v říjnu spermiogram a já čekala na měsíčky, abych mohla absolvovat hormonální vyšetření. Jak na potvoru se nedostavovaly.
Čekala jsem den, dva, tři…to se nestávalo. Měla jsem je vždy přesně a ve mně začal hlodat červíček naděje. Po 5 dnech zpoždění jsem si udělala test a tam dvě čárky. To štěstí bylo nepopsatelné…
Bohužel do 10 minut jsem začala krvácet. Nadávala jsem svému tělu, že mi tu radost nenechá ani jeden jediný den. 
Letěla jsem k doktorovi, HCG bylo nízké - 31, na UZ nebylo vidět nic, pouze pěkně „připravená“ děloha. Doktor mi řekl, že to bude BUĎ A NEBO, ale já už plakala a smiřovala se s nejhorším. Měla jsem přijít za 4 dny po víkendu na kontrolu.
Po 3 dnech, v sobotu ráno mě vzbudila krutá bolest v podbřišku, intenzivní krvácení a já věděla, že je konec. Oplakala jsem to, ale jsem racionální člověk, potrat jsem si zdůvodnila, že určitě miminko nebylo zdravé a hlavní je, že víme, že TO jde. Měla jsem strach, ať nemusím absolvovat kyretáž, bála jsem se následných srůstů a poté „čekácí doby 6 měsíců“, ale naštěstí to nebylo třeba.
Po měsící jsem se vrhli do opětovného dělání miminka a já konečně abslovovala hormonální vyšetření. Na kontrole s výsledky se bohužel ukázalo, že manžel má hodně špatný spermiogram (pouze 3 mil. spermií a navíc některé neživé) a já mám sy PCO. Možnost samovolně otěhotnět cca 10 %! Po otázce doktora, jestli se vrhneme na inseminaci, jsem nadšeně přikývla. Hlavně, že už se něco bude dít a šance na miminko je veliká.
První měsíc, to byl prosinec 2012, že to zkusíme bez hormonální stimulace. 14. prosince jsem dostala měsíčky a 27. prosince, mezi Vánocemi, jsem měla přijít na UZ a zkusíme inseminovat. Nadšeně jsem naklusala do ordinace, doktorka udělala UZ a oznámil mi: „Paní, nadá se nic dělat, tento měsíc ovulace neproběhla, máte anovulační cyklus!“ Řekla jsem si „ach jo“, na jeho otázku, jestli ještě počkáme, nebo nasadíme hormony, jsem hned kývla na hormony, že nemám na co čekat.
18. den sjem nasadila gestageny, poté vysadila před plánovanou MS a čekala, až se milostivě dostaví, abych mohla nasadit estrogen a pak si injekcí vyvolávat ovulaci. Tak jsem čekala a stále nic… První den, druhý, třetí… to už jsem si studovala na webu, za jak dlouho po gestagenech mám dostat MS. Manžel pořád, ať si udělám test, já odpovídám, že při anovulačním testu prostě otěhotnět nemůžu.
Po 7 dnech, 2 nočních náročních službách, kdy už jsem ráno prostě únavou „padala na hubu“, jsem to nevydržela a koupila si test, že ujistím sebe (a hlavně manžela), že FAKT těhotná nejsem a pak zavolám do CAR, co mám dělat, aby mi vyvolali MS.
Udělám si první a hned během několika málo vteřin se objevila druhá čárka. Nevěřícně na ni koukám a už si dělám druhý test v balíčku. Opět stejný výsledek!! Lapám po dech a jdu to ukázat manželovi, který zrovna ležel s těžkou chřipkou doma v posteli. Ten hledí na test a říká: „Copak já vím, co to znamená??“
Odpovídám: „To by pochopil i blbec, jedna čárka - NIC, dvě - JSEM TĚHOTNÁ!! A já tam mám dvě… Rudo, nevím sice jak, ale jsem těhotná!!“
Radost obrovská, slzy štěstí a ihned neskutečný strach o našeho drobka… Poté ale celé krásné těhotenství a následně porod, což je už jiná kapitola.
Když se nás dnes kdokoliv ptá, jak se to tedy zadařilo, vykládáme s radostí příběh o tom, jak jsem otěhotněla při „anovulčním cyklu“ a manžel dodává, „že doteď nechápe, jak s těmi třemi spermiemi vykřesal ze sebe toho super syna.“
Když jsme nad tím poté přemýšleli, mohla za to asi kombinace poklidu a odpočinku při Vánocích, určitě i nasazené léky na podporu růstu spermií a až dodatečné zjištění, že ovulaci mívám lehce atypicky již 6-7 den cyklu.
I když jsme se nedostali k inseminaci a IVF, chci vám dodat odvahu, že i při špatném spermiogramu a malé šanci na početí přirozenou cestou je příroda mocná a často si pomůže sama. Doufám, že nám to tak vyjde i na podruhé!!!
Přečtěte si také
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 3278
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1595
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1466
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2128
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1442
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...
Máma poslala do chatu video. V pozadí jsem slyšela, jak mě ségra pomlouvá
- Anonymní
- 10.06.26
- 2896
Moderní technologie jsou skvělá věc, ale občas dokážou rodinné vztahy rozbít na kousky během jediné vteřiny. Přesně to se mi stalo minulý týden. Zjistila jsem totiž, že rčení „mluviti stříbro,...
Můj muž občas zařve na syny. Sestra nás chce udat na OSPOD pro týrání dětí
- Anonymní
- 10.06.26
- 1723
Vztahy se sourozenci bývají komplikované. Člověk by si myslel, že v dospělosti už budeme mít rozum, budeme se navzájem respektovat a nebudeme si kecat do života. Jenže moje sestra má očividně...
Exmanželka mého muže ho požádala o ledvinu. Souhlasil a já umírám strachy
- Anonymní
- 10.06.26
- 1988
Můj muž má z prvního manželství dvě děti. Se svou bývalou ženou vychází překvapivě dobře a musím uznat, že ani já proti ní nic nemám. Nejsme sice kamarádky, ale nikdy mezi námi nebyly žádné velké...
Tchyně k nám jezdí jako do hotelu. Tvrdí, že nám pomáhá, ale je to naopak
- Anonymní
- 10.06.26
- 12019
Mám toho už dost. Matka mé ženy je u nás v poslední době pečená vařená. Když si manželka před několika měsíci zlomila ruku, byla její pomoc k nezaplacení. To jí neupírám. Jenže dnes už ji...
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 2822
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
nám šlo první hned a ted již čekáme půl roku a stále nic 
plození opravdu až tak neřešit 
