Když Vám berou sen...
- Prázdná náruč
- dlouha
- 29.01.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když po něčem tolik toužíte... Když pro své dítě pod srdcem bojujete... Když není naděje... Když se sen nakonec rozplyne... a zůstává jenom bolestná vzpomínka.
Náš příběh se začal psát linkami na pozitivním těhotenském testu.
Prvotní šok. S partnerem jsme společné děti neměli v plánu. Oznamovala jsem to ve strachu. Se sevřeným žaludkem.
„Do ničeho tě samozřejmě nutit nebudu,“ znělo z úst partnera.
Bohužel to byla lež. Pozdější nátlak na interrupci byl neuvěřitelný a já se v krátkém čase musela rozhodnout.
Objednala jsem se na výkon k ukončení těhotenství. Partner mě odvezl, v nemocnici mě přijali.
Před zákrokovým sálem jsem se však zastavila a rozhodla se pro dítě. Partner nás opustil. A já byla rozhodnutá to zvládnout.
Vzorové těhotenství. Bez nevolností a potíží. Do první genetiky v Olomouci, kde se začal psát začátek konce.
Špatné krevní výsledky, špatný ultrazvuk.
Cestu domů jsem proplakala, ale nevzdávalo to.
Hned na druhý den jsem jela do Brna k vyhlášenému genetikovi. Nález sona stejný.
Ještě ten den byl proveden odběr choriových klků.
Večer jsem hypnotizovala telefon a čekala na předběžné výsledky.
Downův syndrom vyloučen. Čekalo se na výsledky konečné.
Vánoce 2020 byly v obavách i naději.
28. 12. 2020 v 19:30 se mi hroutí svět. Přijímám hovor z genetiky z Brna. Wolf-hirschhornův syndrom. 30. 12. 2020 si mám jet pro konečné výsledky.
Tečou vodopády slz. Kontrolní ultrazvuk byl už s hydropsem plodu. Miminko není v pořádku. Dozvídám se, že po dvou synech čekám vytouženou holčičku. Leontýnku.
Nemilosrdná diagnóza. Andělé na nás zapomněli. Probíhají konzultace s genetiky z Olomouce, Brna a Prahy. Nikde není schován kousek naděje. Musím ukončit těhotenství, abych chránila své syny. Dřív nebo později by nám zemřela. Pokud by přežila těhotenství a porod.
Silvestr jsem probrečela, ale snažila se aspoň trochu kvůli synům.
7. 1. 2021 ztrácím milovanou dceru ukončením těhotenství v 16. týdnu a porodem v nemocnici. Posílám jí do náruče andělům.
Pláču, vidím jí, nechce se mi stále věřit, když provádíme otisky nožiček… Ptám se proč my?
Proč nám vzali náš splněný sen?
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1344
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 714
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 2510
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 637
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 495
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2332
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 1166
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 3295
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 874
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 733
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Mas dve zlatíčka uz doma, dostanou te z toho…mala by se jen trápila a vy všichni ještě víc potom 
