Končím s eMiminem!
- O životě
- Lutonka
- 13.04.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb je čas udělat maminkám pápá! Před pár dny oslavilo moje druhorozené dítko rok a jako dárek jsem se rozhodla jí nadělit maminku bez eMimina. :) Tento rok jsem mu totiž propadla více, než by bylo komukoli rozumnému milé.
Zaregistrovala jsem se sice, už když se mi narodil první syn, ale internet v mobilu mám zhruba rok. A tak veškeré kojící pauzy a uspávací/spící chvilky jsem trávila zde, čtením deníčků, sledováním diskuzí atd. Co jsem si z toho vzala a co to naopak vzalo mně?
Zaprvé mě velmi překvapilo, jakým způsobem se poslední roky vedou diskuze. Jako bychom si my, maminky, potřebovaly léčit mindráky a zvyšovat sebevědomí shazováním těch, kdo mají problémy. Zdaleka netvrdím, že je to pokaždé, ale bohužel se jedná o velmi častý jev. Když jsem sama potřebovala radu, raději jsem otevřela diskuze starší, kde se tolik nekritizovalo, neodsuzovalo, psalo více k věci, podporovalo. Zkuste si to někdy samy porovnat, je to minimálně k zamyšlení.
Určitě je krásné, jaká vlna solidarity se tu dokáže zvednout v případě smutného životního příběhu (který ovšem musí být napsán „správně“, aby autorka nebyla osočena, že si za vše může sama). Diskuze žen po potratech, dlouhodobých snažilek, maminek s nemocnými dětmi atd., jsou plné objímajících se smajlíků a empatických žen; já jsem ovšem celkem normální holka, s celkem normálním životem, a tak nejsem úplně cílovou skupinou. Mám zdravé děti, skvělého manžela, milující rodinu; v životě jsem neprožila žádné větší trauma, a tak jediné, co mě trápí, je má lehká nadváha a občasné „dny blbec“ na mateřské.
Během své existenci zde jsem taky sama vydala 4 deníčky, které byly vesměs kladně hodnoceny, což mě mile překvapilo, protože všechny byly pozitivní a bez nějakého dramatického zvratu.
To mi dává naději, že nejsme jen nepřející národ, který chce slyšet, že ostatní jsou na tom taky blbě jako my sami. ![]()
Už se mi bohužel několikrát stalo, že jsem synovi odpovídala na jeho všetečné otázky nepřítomným „M-hmm“ nebo „To víš, že jo“ a dál tupě zírala na displej telefonu. Ano, to, co jsem vždy odsuzovala, teď dělám i já. Svaluji vinu na nudu na mateřské a stereotyp každého jednoho dne.
Ten rok byl neskutečně náročný a některé měsíce mám úplně v mlze, poslední dobou se mi ale stávalo, že jsem pociťovala jakýsi vnitřní neklid, pokud jsem dlouho nekoukla na upozornění zde. Potřeba pokračovat v diskuzi a často i obhájit vlastní názor (před úplně cizími lidmi!!) mě nutila vyndat telefon třeba i při obědě. A právě to mě donutilo k rozhodnutí s eMiminem skončit nadobro.
Je jaro, pro mě vždy začátek něčeho nového. Tentokrát je to pro mě i začátek nové etapy života mých dětí. Z miminka mám doma neposedné batole, z batolete rozumného předškoláka. Chci přestat žít virtuálně a začít zase reálně. I když už mi někdy leze krkem dělat stopadesátouosmou bábovku, kreslit dvacáté autíčko, nebo podesáté do hodiny řešit spory mých prcků o mluvícího krtka, budu se ze všech sil snažit to dělat s láskou.
Vždyť ta klišé věta, že to tak rychle letí, je koneckonců pravdivá a já nechci, abych jednou litovala, že jsem si dětství svých prťat neužila. Mateřská mi za chvíli skončí a pak se tu možná s vámi zase sejdu v pracovní době. Ale spíš ne.
Tento deníček rozhodně nemá být mravokárný, zastávám názor „žij a nech žít“ a rovněž „jaké si to uděláš, takové to máš“. Pokud to ostatní naplňuje a neomezuje v osobním životě, nic proti tomu. Jen se tímto chci rozloučit s jednou etapou mého života a s lidmi, kteří mě tu za tu dobu zaregistrovali a poznali. Internet v mobilu jsem už zrušila a brzy poprosím adminy i o smazání mého účtu zde. Mějte se krásně! Ať už tady, nebo někde jinde!
PS.: tímto se omlouvám pánské části čtenářů, jelikož jsem v textu používala výhradně ženský rod, čímž jsem ovšem nijak nechtěla narážet na vaší zženštilost.
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 614
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 467
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 855
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1727
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 286
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1365
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1093
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 819
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1556
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 733
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...