Kontrola v těhu: Na ten zmatek a čekání se pokusím být za měsíc lépe připravená
- Těhotenství
- bokul
- 18.07.22 načítám...
Patřím mezi ty těhulky, které s ohledem na primární diagnosu, gynekolog odeslal hodně rychle pryč, na vyšší pracoviště. Jak taková běžná kontrola vypadá a kolik zabere času? Než se pustíte do čtení, zkuste tipovat...
Milý deníčku!
Podle prvotrimestrálního screeningu jsem dnes 19+0 a čeká mne kontrola v rizikové poradně v Pardubické nemocnici. Neočekávám žádné špatné zprávy a naplánuji si den zároveň jako výlet na zdejší univerzitu společně se synem. Vždyť mám dovolenou, tak proč ne.
Cesta na kontrolu
Na cestu do Pardubic se vydáváme vlakem, protože je to od nás rychlejší než po silnici. Cesta i přes opravu trati proběhne bez komplikací. Po Pardubicích se přesunujeme pěšky - máme přeci nohy a pohyb je zdravý
Navíc mám vyzkoušeno, že venku si s dítkem nejlépe popovídám.
Čekárna v rizikové poradně
První pocit, který se dostaví, když přijdeme do čekárny rizikové poradny, je hrůza… Hrůza, že tu velmi brzy omdlím. Je tu mnoho lidí a neskutečně vydýchaný vzduch… Rozdýchávám to statečně ve stoje s plánem, že si nebudu hledat místo na sednutí, dokud nějakému personálu nedám svoji těhotenskou průkazku, aby o mě věděli. Dočkám se asi po půl hodině, kdy ze dveří vyjde sestra. Předávám ji průkazku, společně s informací, že jsem objednaná na kontrolu. Trochu se diví (možná proto, že všechny ostatní ženy mají výrazně větší bříška než já), ale neprotestuje a vrátí se zpět do ordinace. Personál od ultrazvuku se často ptá, zda tu není nikdo na ultrazvuk, ale nikdo se nehlásí. Před poradnou je ale stále mnoho těhulek, které kvůli duševnímu zdraví raději nepočítám.
Syn je statečný, baví se sledováním videí. Děkuji mu za tu jeho trpělivost. Pak ale prohlásí něco ve smyslu: „Pokud do 90 minut nebudeme odcházet, tak to tu rozkopu.“ Snažím se ho uklidnit a nedělat závěry z jeho slov. To čekání je ale náročné, pro všechny… Nejsem tu sama a počet lidí se nezmenšuje.
Po dvou hodinách v čekárně zazní mé jméno a já jdu do ordinace. Tedy - přesněji - k sestřičce.
„Moč s sebou máte?“
„Nemám, nikdo mi neříkal, že s sebou mám mít moč
"
“Tak si zajděte na záchod…„
(dostanu kelímek a poslušně odcházím na záchod splnit misi
)
(vracím se s poloplným kelímkem a jsem pozvána na "výslech“)
„Kolik vážíte?“
„Nadiktuji váhu, kterou si myslím, že mám.“
„Proč tady dnes jste?“
„Jsem objednaná na kontrolu.“
„Proč dnes?“
„Protože mě paní doktorka na ni minule objednala.“
(předchozí dva dotazy se v různém pořadí ještě několikrát zopakují)
„Kde máte nějaký papír?“
„Budete ho mít v počítači, ale počkejte, dám Vám ho vytištěný…“ (podávám zprávu, kterou jsem dostala minule a dovolím si drobné upozornění…) „Ve zprávě je několik informací špatně, tak jsem je tužkou opravila.“
„Cože??? Špatně??? Proč jste hned nevolala, aby to ajťáci opravili???“
(nechápavě zírám)
„Tak to budeme muset všechno zkontrolovat!“
„Dejte mi kartičku pojišťovny.“
(podávám kartičku pojišťovny)
„No raději i občanku!“
(podávám občanku)
Následuje kontrola všech možných údajů, všechny odkývu, protože jsou správně a ty, co byly špatně, hlásím sestřičce, už opravila sestra mé gynekoložky, když zjistila, že mne jedním kliknutím přestěhovali o cca 250 kilometrů jinam, do jiného kraje.
Sestřička nepřestává kontrolovat.
„A vy jste zaměstnáním chemik???
"
“Ano, jsem.„
“A jste na mateřské?„
“Ne, nejsem.„
“ Tak máte neschopenku?„
“Ne, nemám.„
“Takže jste na mateřské???„
“Ne, pracuji.„
“A proč jste tady dnes?„
“Je to napsané v té zprávě, jsem objednaná dnes na kontrolu.„
“Tak si běžte sednout zpátky do čekárny."
Radost střídá hrůza
Jakmile vyjdu ze dveří, tak mne s úsměvem vítá syn, který mi oznamuje, že jsem to stihla přesně o minutu dříve než byl jím nastavený limit.
Bohužel mu oznamuji, že jsem se zatím dostala jen k sestřičce a že budeme čekat dál.
Počet výčitek svědomí, že jsem ho vzala s sebou a on tu se mnou chudák „trpí“, je nemálo. Chválím ho za statečnost a trpělivost.
Těch unavených nastávajících maminek je tu ještě dost. Jedna z nich říká, že tu je už čtyři hodiny.
Přemýšlím, zda sem zvládnu dostat nějakého kurýra s jídlem. Sice jsme měli v batohu nachystanou malou svačinu, ale plán byl zajít do fast foodu, kde si syn může dát burger s bezlepkovou houskou. Je to pro něj vždy svátek, moci si něco objednat bez zbytečného vysvětlování…
Do dalším čekání se ozve moje jméno a za pár minut už sedím u paní doktorky v ordinaci.
Kontrola v poradně
Po přivítání se mne paní doktorka ptá, jak se mám. Odpovídám po pravdě, že se mám dobře. (Nicméně nepatřím mezi stěžovatele, takže kdyby mě něco trápilo, asi bych si to musela napsat na papír, abych to nezapomenula říct.) Projde minulý zápis a vyzve mne, abych se svlékla, že udělá orientační ultrazvuk. Vaginálně měří čípek a konstatuje něco ve smyslu, že mám placentu snad přes celé břicho, ale to že pořádně prověří až na placeném druhotrimestrálním screeningu. Přes břicho pak taky kontroluje, ale po celou dobu má monitor otočený k sobě. „Miminko má asi 300 gramů.“
Po obléknutí ještě požádám o recept Anopyrin, který beru kvůli zvýšenému riziku preeklampsie. Vytištění receptu není zcela bez obtíží, ale nakonec odcházím s receptem a termínem kontroly za 4 týdny.
Z kontroly odcházíme v době, kdy už většina smrtelníků v našich končinách je po obědě. Ale teď už si to plánujeme užít a po zbytek dne se toho snažíme držet.
Milý deníčku, děkuji, že jsi mne vyslechl. Já opravdu věřím, že se mnou i s miminkem je vše v pořádku. Na ten zmatek, chaos, čekání se pokusím být za měsíc lépe připravená…
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 588
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1848
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1173
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 4860
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1491
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4780
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3672
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1878
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1996
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1460
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...