Kontrola v těhu: Na ten zmatek a čekání se pokusím být za měsíc lépe připravená
- Těhotenství
- bokul
- 18.07.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Patřím mezi ty těhulky, které s ohledem na primární diagnosu, gynekolog odeslal hodně rychle pryč, na vyšší pracoviště. Jak taková běžná kontrola vypadá a kolik zabere času? Než se pustíte do čtení, zkuste tipovat...
Milý deníčku!
Podle prvotrimestrálního screeningu jsem dnes 19+0 a čeká mne kontrola v rizikové poradně v Pardubické nemocnici. Neočekávám žádné špatné zprávy a naplánuji si den zároveň jako výlet na zdejší univerzitu společně se synem. Vždyť mám dovolenou, tak proč ne.
Cesta na kontrolu
Na cestu do Pardubic se vydáváme vlakem, protože je to od nás rychlejší než po silnici. Cesta i přes opravu trati proběhne bez komplikací. Po Pardubicích se přesunujeme pěšky - máme přeci nohy a pohyb je zdravý
Navíc mám vyzkoušeno, že venku si s dítkem nejlépe popovídám.
Čekárna v rizikové poradně
První pocit, který se dostaví, když přijdeme do čekárny rizikové poradny, je hrůza… Hrůza, že tu velmi brzy omdlím. Je tu mnoho lidí a neskutečně vydýchaný vzduch… Rozdýchávám to statečně ve stoje s plánem, že si nebudu hledat místo na sednutí, dokud nějakému personálu nedám svoji těhotenskou průkazku, aby o mě věděli. Dočkám se asi po půl hodině, kdy ze dveří vyjde sestra. Předávám ji průkazku, společně s informací, že jsem objednaná na kontrolu. Trochu se diví (možná proto, že všechny ostatní ženy mají výrazně větší bříška než já), ale neprotestuje a vrátí se zpět do ordinace. Personál od ultrazvuku se často ptá, zda tu není nikdo na ultrazvuk, ale nikdo se nehlásí. Před poradnou je ale stále mnoho těhulek, které kvůli duševnímu zdraví raději nepočítám.
Syn je statečný, baví se sledováním videí. Děkuji mu za tu jeho trpělivost. Pak ale prohlásí něco ve smyslu: „Pokud do 90 minut nebudeme odcházet, tak to tu rozkopu.“ Snažím se ho uklidnit a nedělat závěry z jeho slov. To čekání je ale náročné, pro všechny… Nejsem tu sama a počet lidí se nezmenšuje.
Po dvou hodinách v čekárně zazní mé jméno a já jdu do ordinace. Tedy - přesněji - k sestřičce.
„Moč s sebou máte?“
„Nemám, nikdo mi neříkal, že s sebou mám mít moč
"
“Tak si zajděte na záchod…„
(dostanu kelímek a poslušně odcházím na záchod splnit misi
)
(vracím se s poloplným kelímkem a jsem pozvána na "výslech“)
„Kolik vážíte?“
„Nadiktuji váhu, kterou si myslím, že mám.“
„Proč tady dnes jste?“
„Jsem objednaná na kontrolu.“
„Proč dnes?“
„Protože mě paní doktorka na ni minule objednala.“
(předchozí dva dotazy se v různém pořadí ještě několikrát zopakují)
„Kde máte nějaký papír?“
„Budete ho mít v počítači, ale počkejte, dám Vám ho vytištěný…“ (podávám zprávu, kterou jsem dostala minule a dovolím si drobné upozornění…) „Ve zprávě je několik informací špatně, tak jsem je tužkou opravila.“
„Cože??? Špatně??? Proč jste hned nevolala, aby to ajťáci opravili???“
(nechápavě zírám)
„Tak to budeme muset všechno zkontrolovat!“
„Dejte mi kartičku pojišťovny.“
(podávám kartičku pojišťovny)
„No raději i občanku!“
(podávám občanku)
Následuje kontrola všech možných údajů, všechny odkývu, protože jsou správně a ty, co byly špatně, hlásím sestřičce, už opravila sestra mé gynekoložky, když zjistila, že mne jedním kliknutím přestěhovali o cca 250 kilometrů jinam, do jiného kraje.
Sestřička nepřestává kontrolovat.
„A vy jste zaměstnáním chemik???
"
“Ano, jsem.„
“A jste na mateřské?„
“Ne, nejsem.„
“ Tak máte neschopenku?„
“Ne, nemám.„
“Takže jste na mateřské???„
“Ne, pracuji.„
“A proč jste tady dnes?„
“Je to napsané v té zprávě, jsem objednaná dnes na kontrolu.„
“Tak si běžte sednout zpátky do čekárny."
Radost střídá hrůza
Jakmile vyjdu ze dveří, tak mne s úsměvem vítá syn, který mi oznamuje, že jsem to stihla přesně o minutu dříve než byl jím nastavený limit.
Bohužel mu oznamuji, že jsem se zatím dostala jen k sestřičce a že budeme čekat dál.
Počet výčitek svědomí, že jsem ho vzala s sebou a on tu se mnou chudák „trpí“, je nemálo. Chválím ho za statečnost a trpělivost.
Těch unavených nastávajících maminek je tu ještě dost. Jedna z nich říká, že tu je už čtyři hodiny.
Přemýšlím, zda sem zvládnu dostat nějakého kurýra s jídlem. Sice jsme měli v batohu nachystanou malou svačinu, ale plán byl zajít do fast foodu, kde si syn může dát burger s bezlepkovou houskou. Je to pro něj vždy svátek, moci si něco objednat bez zbytečného vysvětlování…
Do dalším čekání se ozve moje jméno a za pár minut už sedím u paní doktorky v ordinaci.
Kontrola v poradně
Po přivítání se mne paní doktorka ptá, jak se mám. Odpovídám po pravdě, že se mám dobře. (Nicméně nepatřím mezi stěžovatele, takže kdyby mě něco trápilo, asi bych si to musela napsat na papír, abych to nezapomenula říct.) Projde minulý zápis a vyzve mne, abych se svlékla, že udělá orientační ultrazvuk. Vaginálně měří čípek a konstatuje něco ve smyslu, že mám placentu snad přes celé břicho, ale to že pořádně prověří až na placeném druhotrimestrálním screeningu. Přes břicho pak taky kontroluje, ale po celou dobu má monitor otočený k sobě. „Miminko má asi 300 gramů.“
Po obléknutí ještě požádám o recept Anopyrin, který beru kvůli zvýšenému riziku preeklampsie. Vytištění receptu není zcela bez obtíží, ale nakonec odcházím s receptem a termínem kontroly za 4 týdny.
Z kontroly odcházíme v době, kdy už většina smrtelníků v našich končinách je po obědě. Ale teď už si to plánujeme užít a po zbytek dne se toho snažíme držet.
Milý deníčku, děkuji, že jsi mne vyslechl. Já opravdu věřím, že se mnou i s miminkem je vše v pořádku. Na ten zmatek, chaos, čekání se pokusím být za měsíc lépe připravená…
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1821
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1237
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 936
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 670
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 782
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2872
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2284
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1549
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1813
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1274
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...