Láska nebeská

Tak vám teď povím něco o mé kamarádce z dětství. Není to příliš šťastný příběh a Jana už od malinka nebyla dítětem štěstěny. Vyrůstala jako malá ve stínu svého staršího a skvělého bratra a ač to byla vždy velmi hezká a jemná dívka, tak s ní život spíš zametal než aby jí poskytoval radosti. Jana se však přesto vždy na vše dívala s přehledem a na svět se usmívala. Nikdy neztrácela naději a vždy milovala ty, kteří jí ubližovali.

Když jí bylo šest let, zemřela jí maminka a ona až do jedenácti dělala chůvu svému otcem opečovávanému o tři roky mladšímu bráškovi, ale i otci samotnému. Pak si otec našel novou ženu, která byla naštěstí velmi hodná a děti měly konečně klid. Tento klid však trval pouze dva roky, protože pak jim zemřel i otec. Janě bylo třináct, Aleš byl desetiletý. Aleše si jejich nová maminka nechala u sebe, ale Jana putovala k prarodičům. Prarodiče si ji však vzali víceméně jako pečovatelku. Jana dělala doma všechno a až sociální pracovnice po několika letech zjistila, že oba prarodiče jsou v podstatě imobilní a ani ne patnáctiletá holka je vodí na wc, vaří jim, uklízí, převléká atd. Ač k tomuto zjištění došlo, nikdo to neřešil a ona oba prarodiče odchovala až do jejich smrti.

Když jí bylo osmnáct, vdala se poprvé. Vybrala si klasicky hulváta, který ji jen zneužíval a téměř i týral. Měl velmi rád štíhlé až hubené ženy a vychrtlé Janě stále nadával jak je tlustá a ona stále hubla a hubla. Téměř ztratila menstruaci a lékař jí oznámil, že jestliže nepřibere, tak se může rozloučit s tím, že bude mít ještě někdy děti. Děti si však její partner velmi přál, takže jí sice dovolil trochu přibrat, ale zato ji začal bít. Prý za to, že musí snášet pohled na tak tlustou ženskou (40 kg, 165 cm). A pak Jana otěhotněla poprvé. Pavel - její partner - měl obrovskou radost hned ze dvou důvodů. Prvním bylo, že bude mít potomka a druhým bylo, že teď už menstruaci nepotřebuje, takže může jeho žena klidně zase zhubnout a kromě toho nechce mít tlusté dítě, takže to bude dobré i pro dítě. Jana potratila ve 13tt. Následovaly tři další těhotenství a tři další potraty. Jana při tom všem chodila do práce a starala se nejen o manžela, ale chodila vařit a uklízet i k bratrovi a jejich nevlastní matce, která ji v dětství odvrhla, ale před pár lety si zlomila krček a nemohla se postarat sama o sebe a bratr byl rozmazlený a neschopný. Janin manžel - Pavel - začal hodně pít, Janu bil téměř denně, když ji viděl sníst cokoliv, tak dostával záchvaty zuřivosti, došlo to tak daleko, že nesměla pít doma ani vodu. A pak zkolabovala a tenkrát se mi po spoustě let znovu ozvala. Postupně mi líčila co se dělo a já si ji vzala k sobě. Tenkrát jsem ještě bydlela u svého bývalého přítele v 2+1, ale jiné řešení jsem neviděla. Jana přerušila komunikaci s manželem, odpočinula si, přibrala. Nikdo nevěděl, že bydlí teď v Praze u nás. Když nabrala síly, nechala se rozvést. Z jejího muže už byla jen alkoholem zdeptaná, zadlužená troska. Jenže ona ho stále milovala. Přiznávám, že k rozvodu s ním jsem ji téměř donutila dodnes nevím zda to bylo správně, ale jiné řešení jsem neviděla.

A pak se zamilovala podruhé, do měsíce se vdala a mně se na nějakou dobu vytratila ze života. Věděla jsem jen že se má dobře, že je těhotná a že se oba s partnerem na miminko moc těší. Jenže za několik měsíců přišla od jejího nového manžela zpráva, že je zpátky u svého bývalého muže - prý ji k návratu donutil i její bratr a má už jen pár týdnů před porodem. Její nový muž ji velice miloval a hodlal o ni bojovat, ona však evidentně stále milovala svého bývalého muže. Od chvíle kdy se vrátila domů zřejmě nepozřela ani sousto, několikrát byla přijata na pohotovost s celkovým selháním organismu, dehydratací a bůhví čím. Pomalu jí přestávaly pracovat ledviny a játra a lékaři se nakonec rozhodli pro rychlý císařský řez.

Narodila se jí krásná holčička Pavlínka 49cm, 3,25kg a Jana byla snad nejšťastnější maminkou na světě. V porodnici se opět zotavila a jediné co si přála bylo jít s miminkem domů za bývalým mužem a rozvést se se současným, který u ní byl v porodnici narozdíl od toho, ke kterému se hodlala vrátit, každý den. Jakmile však přišla domů, opět začal kolotoč diet, hladovění a bití. Jana se nechala spěšně rozvést s mužem, který by ji zajistil a poskytl by jí oporu a který byl také otcem její dcery a vychovávala ji se svým bývalým manželem, který ji však nazýval parchantem, ale jistým způsobem mu učarovala, protože pro děti měl opravdu slabost. Otec Pavlínky se o ni stále soudil, ale soud prohrál a malá zůstala u Jany. Jana ztratila asi po třech týdnech mléko, takže začala sunárkovat, avšak Pavel kontroloval každou dávku a malá dostávala spíš jen obarvenou vodu. Pravda ovšem je, že přestal pít, našel si dobrou práci, koupil lepší byt a na obě byl až na občasné slovní útoky a nucení k hladovění, opravdu hodný. Myslím, že to bylo Jany nejkrásnější životní období. Navíc po necelém roce otěhotněla znovu a Pavel byl přímo vzorným otcem. I malá Pavlínka celkem prospívala, ač balancovala stejně jako její matka na hranici podvýživy. Asi si říkáte, proč třeba nejedla jinde, jenže to prostě nešlo. Manžel ji samotnou z domu téměř nepouštěl, když odcházel, tak ji doma zamykal, k lékaři s malou atd. chodívali vždy spolu nebo posílal bratra, který svou sestru nenechal udělat nic. Mně to připadalo jako sektářské myšlení a stále jsem ji přesvědčovala ať se proboha vzpamatuje a odejde od něj, ale ona ho milovala a nic jiného pro ni neexistovalo. Hovořila jsem o nich s lékaři, se sociálkou, se všemi s kým to jen šlo, oni pak hovořili s Janou a Pavlem, ale pro Janu existovaly jen dvě věci. Pavel a dcerka a vůbec jí nedocházelo, že tím sobě i malé ubližuje, Pavla prostě zbožňovala a nebyla schopna se mu postavit.

Vývoj dvojčátek se zastavil ve 20tt a o pár dní později šla Jana na vyvolávaný potrat. Byli to dva chlapci a tenkrát ji Pavel hrozně zbil a to bylo poslední co jsem o ní slyšela. Přerušila veškeré kontakty se všemi, přestěhovali se a nikdo o ní nic nevěděl. Před půl rokem mi přišla SMS od jejího druhého manžela. Konečně dostal dcerku do vlastní péče, protože Jana bohužel loni dva dny po vánocích zemřela. Selhání ledvin, jater, žaludeční krvácení, poleptaný jícen, hodnoceno jako celkové selhání organismu. Vážila 28kg. Pamatuji si ji jako krásnou zdravou ženu, která se uměla s životem poprat.
Zabila ji láska.

Přečtěte si také

Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést

Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
  • Anonymní
  • 13.09.26
  • 9314

Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
nat02
2786
9.10.07 13:53

Clanek je smutny a osudu tve kamaradky lituju…ale laska nezabiji, zabiji lidska hloupost a nevedomost.DOufam ze Pavlinka se bude mit u sveho otce dobre a ze z ni bude zdrava silna zena.  

N.

  • načítám...
  • Zmínit
BaraF
2724
9.10.07 13:53

To je teda příběh jak z Tiny.
Pokud tedy opravdu existovala, tak houby láska, ale blbost tu paní zabila a dobře jí tak. Jen těch pěti maličkých mrtvolek je škoda…a že na toho debila co ji v tom podporoval není metr.
 Bára

  • načítám...
  • Zmínit
Sheelle
1176
9.10.07 14:07

No, je pravda, že když jsem to vyprávěla svým ostatním kamarádkám, tak taky říkaly, že je to jak příběh z nějakého časopisu. Je to dost hrůza, jména jsem raději změnila, nerada bych aby mě někdo napadl, že tu uveřejňuju cizí osud. Taky nedokážu tak dobře všechno popsat a sama ani nevím co se tam ke konci dělo, jen jsem to chtěla hodit spíš jako varování pro ostatní, protože člověk si mnohdy myslí, že miluje a když se obětuje pro druhého, tak už nic lepšího udělat nemůže a ve své momentální zaslepenosti láskou prostě nevidí nic jiného a nevidí, že naopak ubližuje. A ono se to s člověkem asi táhne. Když je jako malý odstrkován a nemůže se na nikoho spolehnout a pak se ho najednou někdo ujme, tak se na něj holt upne. Aspoň tak si to vysvětluju.

  • načítám...
  • Zmínit
monicka-S
1406
9.10.07 14:12

článek je moc smutný a bohužel je dost smutné, že jsou na světě lidi,kteří sebou nechají takhle manipulovat. Láska, že zabíjí - já myslím, že dotyčná asi ani nevěděla co je láska - prarodiče jí to předpokládám neukázali, protože jinak by nemohla takhle slepě milovat takového tyrana :-(    Pavlínce držím pěstičky ať její život vedle taťky dopadne o dost líp a ona pozná tu pevnou lásku nebezkou:-O)  

Monika

  • načítám...
  • Zmínit
marjanka1
95
9.10.07 19:14

Nekteri chlapi by zaslouzili provaz. Co si mysli ze jsou, , pani sveta. Jeji prvni muz byl vrah a tryznitel. A ji nezabila laska ale zavislost tyrane osoby na jejim tryzniteli, bohuzel dost casty ukaz. Skoda zivotu.

  • načítám...
  • Zmínit
Pomlenka
5555
9.10.07 20:13

Ty jo, tak teď jsem dočetla, a i když jsem ten smutný konec čekala, přesto mi naskočila husina jak blázen..... Bohužel, pokud někdo nechce, nedá se mu pomoct… Je mi z toho smutno…

  • načítám...
  • Zmínit
Drajdruda
1
10.10.07 09:22

Ahoj,
opravdu příběh jako z hororu, ale bohužel asi opravdu se stal. Děs, hrůza, že se vůbec takové věci dějí! Pavlu nelze soudit, jenom litovat, protože byla zaslepená láskou a hodlala udělat a udělala opravdu vše, aby se zavděčila svému manželovi.
Jenom přeji její dcerce, ať se jí daří o mnoho lépe, než její matce v životě. 

  • načítám...
  • Zmínit
ikaika
1292
10.10.07 22:05

...........................smutný..................

Ráda bych, aby každý kdo v tomhle článku poznal kousek svého já, aby pochopil, probral se a něco s tím dělal, dokud není pozdě .
 Ilča

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář