Má maličká
- Porod
- Ajvi89
- 26.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
První deníček o mé maličké holčičce, která mi tolik naplňuje srdce láskou... No maličká, jakpak se máš? Promlouvám k bříšku, zatímco si jezdím prstem kolem pupíku. Pokaždé se usmívám a myslím na to, jak rychle to uteklo, jak rychle se to seběhlo.
- 2
Těhotenství bylo sice neplánované, ale nádherné. Ačkoli mě neminuly ranní nevolnosti, brala jsem to tak, jak to je a že to k mému stavu prostě patří.
Do 20. týdne těhotenství jsme na bříško mluvili jako „k němu“, po velkém ultrazvuku jsme se jí týden omlouvali. Je to první slečna v přítelově rodině. Přicházely i komentáře, jestli je to vůbec jeho, že je to zvláštní, ale snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost. Hlavně, že je zdravá.
Ke 30. týdnu těhotenství jsem vlastně ani nezaznamenala, jak rychle to uteklo. Začali jsme chystat postýlku, oblečení, přebalovák a vše ostatní. Sice jsme měli čas, ale bylo mi jasné, že jakmile budu v nemocnici, neudělá se vůbec nic, jelikož jsme z Moravy a věděla jsem, že se přítelova rodina postará o to, aby byl naložený v lihu. Jak říkají: „Co je v lihu, to se nezkazí.“ 
Když bylo vše nachystané, maličká to v bříšku věděla, protože jí to začala její sestřička, která měla letos pět let, vyprávět s tím, že už může vlastně ven a ona jediná zdržuje.
Kolem 35. týdne těhotenství jsem se na kontrole dozvěděla, že se na ozvách ukázala kontrakce a budeme doufat, že to alespoň do 38. týdne vydržíme. Samozřejmě jsme holky šikovné a 29. 1., tedy ve 38. týdnu těhotenství, jsem seděla v čekárně.
„Nic se neděje, to uvidíme se další týden.“
Tuhle větu jsem zopakovala chlapovi v autě, jakmile jsem dosedla a on kývl, spokojený, že bude mít ještě týden klid. Dojeli jsme na nákup, přijeli domů, dala jsem si maliník, který jsem pila spíše, protože mi chutnal a užili si chvíli bez dcery, plnou něžností.
„Vím, že doktorka říkala, že ještě nejdeš ven, ale dneska už můžeš,“ pošeptal maličké a pohladil mě po bříšku.
Odjel do práce, která je cca 10 minut autem s tím, že kdyby se cokoli dělo, mám volat. Usmívala jsem se na něj a zalezla do sprchy. Miluji ten pocit…
Připravila jsem oběd do trouby a s dobrou náladou si nalila trošku vína s colou. Došla jsem k počítači a rozhodla jsem se, že když mám tolik času, udělám si kafe. Jakmile jsem vstala, ozvalo se puknutí a já se rozklepala. Je to tu. Plno vody pode mnou a celé mokré tepláky.
Zvedla jsem telefon ze stolu a vytočila číslo.
„No snad nerodíš?“ ozvalo se vesele ze sluchátka. Byl dobře naložen.
„Praskla mi voda,“ řekla jsem jen.
„A sakra (slušně řečeno ),“ přešel ho humor a slyšela jsem hlasité polknutí.
Převlékla jsem se, dala tašky ke dveřím a udělala kafe i jemu. Za chvíli jsem slyšela hvízdání gum. Přiřítil se celý udýchaný a vyděšený. Musel to být dobrý pohled na mě. Smála jsem se a popíjela kafe. Když viděl, jak jsem klidná, sedl si a dal si se
mnou. Celou dobu mě obezřetně sledoval.
Usmívala jsem se, protože jsem neměla kontrakce. Nechtěla jsem ho děsit. Věděla jsem, že pokud se nerozjedou, budou mi je vyvolávat.
Do nemocnice jsme to měli 45 minut, a tak jsme dopili a pomalu vyjeli. Čekala jsem zběsilou jízdu, jako jsem viděla ve filmech. Cestou jsme se stavili za tchyní, která, když jsme řekli, že rodím, tomu nevěřila, podle mého úsměvu. Domluvili jsme se, že malou vyzvedne ze školky a zůstane u ní.
Voda mi praskla ve 12:15, ve 14:20 jsme byli v nemocnici a já po vystoupení z auta ucítila první kontrakci. Na příjmu jsem se převlékla, mezitím s přítelem hlásila údaje a rovnou šla na monitor. Můj mě rozesmíval a čas rychle utíkal.
Paní sestřička říkala, že to vypadá na dlouho a ať jde přítel domů.
„No to teda ne, já už mám propustku,“ namítal a mával před ní papírkem. Doktorka se začala smát s tím, ať ho tu tedy nechá. Chodili jsme po chodbě. Byla jsem tam sama, to byl ale klid.
Při dalším monitoru už byly kontrakce znatelné a silnější. Vše probíhalo, jak mělo, a doktorka nechápala, že se nepřestávám usmívat. Věděla jsem, že za chvíli přijde ta chvíle a já ji uvidím. Těšila jsem se a na bolest byla připravená.
Byla nám nabídnuta sprcha, na kterou jsem ráda kývla a už se nahřívala pod proudem vody. Místo kontrakcí jsem měla výbuchy smíchu.
„Jen si to nech naplno, tady vodu neplatíme. Můžu k tobě?“ Přítel jen perlil. Několikrát nakoukla sestřička, co se děje a smějíc se kroutila hlavou.
v 16:15 přišlo další vyšetření. Kontrakce pravidelné po 5 minutách a otevřená na 3 prsty.
Přítel už celý nervozní rád souhlasil, že se půjde do vedlejší místnosti koukat na televizi, zatímco mě čekal klystýr.
Po klystýru se něco změnilo a já během pár minut rychle vylézala ze sprchy. Snažila jsem se to stihnout mezi kontrakcí. V poslední chvíli jsem se chytla postele a snažila se rozdýchat kontrakci.
Nejistě jsem zavolala sestřičku, že už je to tu. Cítila jsem, jak potřebuji tlačit. Lehla jsem si na postel a doktorka mě prohlídla.
„Otevřená na deset, jdeme na to. Rychle zavolejte tatínka, jinak to nestihne.“
Přítel přiběhl celý rozčilený, protože se díval na zprávy a mumlal něco o politicích.
Jakmile mě uviděl ztichl a dal mi svoji ruku.
„Musí se dorotovat. Snažte se to prodýchávat,“ slyšela jsem milý hlas doktorky a i to, jak mě hladila po druhé ruce.
„Ona se usmívá, jak je to možné?“ nechápal přítel.
„Už to bude,“ řekla mi, když viděla, jak tlačím víčka k sobě.
„To bolí,“ tiše sem zakňourala.
„Můžete.“
To byl pro mě povel. Zavřela jsem oči a zatlačila.
„Ježiš, ta má vlasů, kdybys to mohla vidět,“ řekl chlap a já se zasmála.
Jakmile skončila kontrakce, dívala jsem se na něj a viděla natěšenost v těch nejkrásnějších očích.
„Můžeme,“ řekla jsem a byla připravená, že tohle je naposledy. Zatlačila jsem a ucítila obrovský tlak a pak… Neskutečná úleva.
v 17:15 jsem poprvé uslyšela její hlásek. Z očí mi vytryskly slzy a zalila mě láska, když jsem ji uviděla. Byla tak malinkatá.
„První já,“ řekl chlap a už natahoval ruce. Vůbec mi to nevadilo. Byl to nádherný pohled. Za chvilinku jsem ji měla na břiše.
„Vítej, Eliško,“ zašeptala jsem a pohladila ji po tvářičce.
El byla narozena o 3 týdny dřív s mírami 46 cm a 2390 g. Po 4 dnech nás pustili domů, protože se maličká nechovala jako nedonošenec. Sice krásně spinkala, ale hned od začátku baštila. A ačkoli doktorka říkala, že se nic nechystá, bylo to krásné překvapení a nádherný zážitek, na který rádi vzpomínáme.
Pokaždé, když se mého přítele někdo zeptá, jestli byl u porodu a jaké to bylo, řekne, že to byl obrovský zážitek a že jsem se celou dobu usmívala, takže to asi zas tak nebolí. Vím, že je hrdý i na to, že jsem ani nekřičela, což čekal.
(I když vím, že si dělá srandu, protože kolikrát řekne, že i když byl konec ledna, po čele mi stékal ledový pot.) Porod trval od prasknutí vody kolem 5 hodin a od první kontrakce 3 hodiny. Díky přítelovi to uteklo jak voda a vždy na něj budu vzpomínat jako na krásný moment.
Snad se vám můj první deníček líbil. Děkuji za přečtení a přeji krásný den.
Přečtěte si také
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1502
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 1655
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 730
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 469
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 3891
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 3578
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 2371
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1915
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 953
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 1022
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
… Smála jsem a slzy měla v očích… Nádhera… Ať jste všichni v pořádku 
Děkuji za něj 
.Moc gratuluji k narození dcerky a k rychlému porodu. 
plus o 3 tydny drive se nam narodil taky takovy maly uzlicek 
a moc gratuluju 
úplně vám závidím krásnej porod o tom si můžu nechat jenom zdát 
Opatrujte se 