Má maličká
- Porod
- Ajvi89
- 26.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
První deníček o mé maličké holčičce, která mi tolik naplňuje srdce láskou... No maličká, jakpak se máš? Promlouvám k bříšku, zatímco si jezdím prstem kolem pupíku. Pokaždé se usmívám a myslím na to, jak rychle to uteklo, jak rychle se to seběhlo.
- 2
Těhotenství bylo sice neplánované, ale nádherné. Ačkoli mě neminuly ranní nevolnosti, brala jsem to tak, jak to je a že to k mému stavu prostě patří.
Do 20. týdne těhotenství jsme na bříško mluvili jako „k němu“, po velkém ultrazvuku jsme se jí týden omlouvali. Je to první slečna v přítelově rodině. Přicházely i komentáře, jestli je to vůbec jeho, že je to zvláštní, ale snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost. Hlavně, že je zdravá.
Ke 30. týdnu těhotenství jsem vlastně ani nezaznamenala, jak rychle to uteklo. Začali jsme chystat postýlku, oblečení, přebalovák a vše ostatní. Sice jsme měli čas, ale bylo mi jasné, že jakmile budu v nemocnici, neudělá se vůbec nic, jelikož jsme z Moravy a věděla jsem, že se přítelova rodina postará o to, aby byl naložený v lihu. Jak říkají: „Co je v lihu, to se nezkazí.“ 
Když bylo vše nachystané, maličká to v bříšku věděla, protože jí to začala její sestřička, která měla letos pět let, vyprávět s tím, že už může vlastně ven a ona jediná zdržuje.
Kolem 35. týdne těhotenství jsem se na kontrole dozvěděla, že se na ozvách ukázala kontrakce a budeme doufat, že to alespoň do 38. týdne vydržíme. Samozřejmě jsme holky šikovné a 29. 1., tedy ve 38. týdnu těhotenství, jsem seděla v čekárně.
„Nic se neděje, to uvidíme se další týden.“
Tuhle větu jsem zopakovala chlapovi v autě, jakmile jsem dosedla a on kývl, spokojený, že bude mít ještě týden klid. Dojeli jsme na nákup, přijeli domů, dala jsem si maliník, který jsem pila spíše, protože mi chutnal a užili si chvíli bez dcery, plnou něžností.
„Vím, že doktorka říkala, že ještě nejdeš ven, ale dneska už můžeš,“ pošeptal maličké a pohladil mě po bříšku.
Odjel do práce, která je cca 10 minut autem s tím, že kdyby se cokoli dělo, mám volat. Usmívala jsem se na něj a zalezla do sprchy. Miluji ten pocit…
Připravila jsem oběd do trouby a s dobrou náladou si nalila trošku vína s colou. Došla jsem k počítači a rozhodla jsem se, že když mám tolik času, udělám si kafe. Jakmile jsem vstala, ozvalo se puknutí a já se rozklepala. Je to tu. Plno vody pode mnou a celé mokré tepláky.
Zvedla jsem telefon ze stolu a vytočila číslo.
„No snad nerodíš?“ ozvalo se vesele ze sluchátka. Byl dobře naložen.
„Praskla mi voda,“ řekla jsem jen.
„A sakra (slušně řečeno ),“ přešel ho humor a slyšela jsem hlasité polknutí.
Převlékla jsem se, dala tašky ke dveřím a udělala kafe i jemu. Za chvíli jsem slyšela hvízdání gum. Přiřítil se celý udýchaný a vyděšený. Musel to být dobrý pohled na mě. Smála jsem se a popíjela kafe. Když viděl, jak jsem klidná, sedl si a dal si se
mnou. Celou dobu mě obezřetně sledoval.
Usmívala jsem se, protože jsem neměla kontrakce. Nechtěla jsem ho děsit. Věděla jsem, že pokud se nerozjedou, budou mi je vyvolávat.
Do nemocnice jsme to měli 45 minut, a tak jsme dopili a pomalu vyjeli. Čekala jsem zběsilou jízdu, jako jsem viděla ve filmech. Cestou jsme se stavili za tchyní, která, když jsme řekli, že rodím, tomu nevěřila, podle mého úsměvu. Domluvili jsme se, že malou vyzvedne ze školky a zůstane u ní.
Voda mi praskla ve 12:15, ve 14:20 jsme byli v nemocnici a já po vystoupení z auta ucítila první kontrakci. Na příjmu jsem se převlékla, mezitím s přítelem hlásila údaje a rovnou šla na monitor. Můj mě rozesmíval a čas rychle utíkal.
Paní sestřička říkala, že to vypadá na dlouho a ať jde přítel domů.
„No to teda ne, já už mám propustku,“ namítal a mával před ní papírkem. Doktorka se začala smát s tím, ať ho tu tedy nechá. Chodili jsme po chodbě. Byla jsem tam sama, to byl ale klid.
Při dalším monitoru už byly kontrakce znatelné a silnější. Vše probíhalo, jak mělo, a doktorka nechápala, že se nepřestávám usmívat. Věděla jsem, že za chvíli přijde ta chvíle a já ji uvidím. Těšila jsem se a na bolest byla připravená.
Byla nám nabídnuta sprcha, na kterou jsem ráda kývla a už se nahřívala pod proudem vody. Místo kontrakcí jsem měla výbuchy smíchu.
„Jen si to nech naplno, tady vodu neplatíme. Můžu k tobě?“ Přítel jen perlil. Několikrát nakoukla sestřička, co se děje a smějíc se kroutila hlavou.
v 16:15 přišlo další vyšetření. Kontrakce pravidelné po 5 minutách a otevřená na 3 prsty.
Přítel už celý nervozní rád souhlasil, že se půjde do vedlejší místnosti koukat na televizi, zatímco mě čekal klystýr.
Po klystýru se něco změnilo a já během pár minut rychle vylézala ze sprchy. Snažila jsem se to stihnout mezi kontrakcí. V poslední chvíli jsem se chytla postele a snažila se rozdýchat kontrakci.
Nejistě jsem zavolala sestřičku, že už je to tu. Cítila jsem, jak potřebuji tlačit. Lehla jsem si na postel a doktorka mě prohlídla.
„Otevřená na deset, jdeme na to. Rychle zavolejte tatínka, jinak to nestihne.“
Přítel přiběhl celý rozčilený, protože se díval na zprávy a mumlal něco o politicích.
Jakmile mě uviděl ztichl a dal mi svoji ruku.
„Musí se dorotovat. Snažte se to prodýchávat,“ slyšela jsem milý hlas doktorky a i to, jak mě hladila po druhé ruce.
„Ona se usmívá, jak je to možné?“ nechápal přítel.
„Už to bude,“ řekla mi, když viděla, jak tlačím víčka k sobě.
„To bolí,“ tiše sem zakňourala.
„Můžete.“
To byl pro mě povel. Zavřela jsem oči a zatlačila.
„Ježiš, ta má vlasů, kdybys to mohla vidět,“ řekl chlap a já se zasmála.
Jakmile skončila kontrakce, dívala jsem se na něj a viděla natěšenost v těch nejkrásnějších očích.
„Můžeme,“ řekla jsem a byla připravená, že tohle je naposledy. Zatlačila jsem a ucítila obrovský tlak a pak… Neskutečná úleva.
v 17:15 jsem poprvé uslyšela její hlásek. Z očí mi vytryskly slzy a zalila mě láska, když jsem ji uviděla. Byla tak malinkatá.
„První já,“ řekl chlap a už natahoval ruce. Vůbec mi to nevadilo. Byl to nádherný pohled. Za chvilinku jsem ji měla na břiše.
„Vítej, Eliško,“ zašeptala jsem a pohladila ji po tvářičce.
El byla narozena o 3 týdny dřív s mírami 46 cm a 2390 g. Po 4 dnech nás pustili domů, protože se maličká nechovala jako nedonošenec. Sice krásně spinkala, ale hned od začátku baštila. A ačkoli doktorka říkala, že se nic nechystá, bylo to krásné překvapení a nádherný zážitek, na který rádi vzpomínáme.
Pokaždé, když se mého přítele někdo zeptá, jestli byl u porodu a jaké to bylo, řekne, že to byl obrovský zážitek a že jsem se celou dobu usmívala, takže to asi zas tak nebolí. Vím, že je hrdý i na to, že jsem ani nekřičela, což čekal.
(I když vím, že si dělá srandu, protože kolikrát řekne, že i když byl konec ledna, po čele mi stékal ledový pot.) Porod trval od prasknutí vody kolem 5 hodin a od první kontrakce 3 hodiny. Díky přítelovi to uteklo jak voda a vždy na něj budu vzpomínat jako na krásný moment.
Snad se vám můj první deníček líbil. Děkuji za přečtení a přeji krásný den.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 440
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 298
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 483
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 227
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 154
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17939
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2404
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2325
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1548
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
… Smála jsem a slzy měla v očích… Nádhera… Ať jste všichni v pořádku 
Děkuji za něj 
.Moc gratuluji k narození dcerky a k rychlému porodu. 
plus o 3 tydny drive se nam narodil taky takovy maly uzlicek 
a moc gratuluju 
úplně vám závidím krásnej porod o tom si můžu nechat jenom zdát 
Opatrujte se 