Moje dvě čárky
- Těhotenství
- Terezeuska
- 28.02.13 načítám...
Deníček o tom, jak to všechno začalo. Tak došlo i na nás a po vzájemné domluvě jsme se s manželem Aldou rozhodli, že si pořídíme miminko.
Už jsme měli naše hnízdečko lásky rozlohy otevřené dlaně vcelku hotové, moje pracovní smlouva dovolila v poklidu otěhotnět, povít a odchovat dítko bez většího dopadu na naši finanční budoucnost. První pokus proběhl v létě na dovolené v Chorvatsku. Trochu klišé, ale vzhledem k mým a Alešovým chorvatským kořenům, nám připadalo nadmíru vhodné počít malého Chorvátka pěkně v teple. Byli jsme prohřátí a zrelaxovaní.
Ovšem mému pravému vaječníku se tento plán nelíbil. Možná to bylo i ve mně. Jsem rozený plánovač. Je to strašné a Alda se mi kvůli tomu směje, ale je to prostě tak. Miluju plánovat, vymýšlet, předvídat, kalkulovat a číslit. To jsem prostě já. Ne, že bych nebyla spontánní, ale… No každopádně nejen můj pravý, ale i můj levý vaječník věděl, že otěhotnět v červenci se mi nehodí do excelovské výdajové tabulky, že bych nestihla splatit kuchyň a hypotéku, takže prostě koncem července se dvě čárky na testu ještě neobjevily.
Ovšem v září tomu tak nebylo. Věděla jsem přesně, kdy mám ovulaci (i moje tělo je prostě „naplánové“), takže jsem Aldovi oznámila, ať se psychicky připraví na dva pokusy během jednoho týdne (pro nás pandy poměrně nadlidský výkon!). V úterý 25. 9. přišel náš čas. Zvládli jsme to bez úhony a já pak trpělivě půl hodiny ležela s pánví upřenou o Aldovy záda a cítila se povzneseně. Ve čtvrtek jsme si to zopakovali, i když za trochu dramatičtějších okolností (smrtelná rozvodová hádka den předtím). Ale také jsme to zmákli. Pak už zbývalo jen čekat.
Na rozdíl od července, kdy jsem měla, naprosto bezdůvodně, všechny těhotenské příznaky, jsem teď necítila vůbec nic. Poté, když se objevily první lehké příznaky menstruace, jsem to odpískala a na služební cestě se zpráskala jako prasátko. Přešel víkend a v pondělí večer stále žádná menstruace. Paradoxně, i přesto, že jsme mimi chtěli, mi nepřišlo vůbec divné, že jsem to 5 dní nedostala. To už prostě tak bývá, absurdita nad absurditu. No ale v pondělí večer mi to už divné přišlo a vzhledem k tomu, že jsem při jízdě v autobuse málem vrhla, když si vedle mě sedl stokilový fešák se krabicí z KFC se smaženými křidýlky nebo stehýnky nebo kýho čerta ve stejné váhové kategorii, rozhodla jsem se, že si udělám v úterý ráno, 16. 10. T. E. S. T!
V tu chvíli mě zchvátila panika a sevřel se mi žaludek. Byla to směs totálního adrenalinu, hrůzy a vzrušení. Hořely mi tváře, napsala jsem asi 5 sms nejbližším, že zítra ráno si dělám T. E. S. T.! V noci jsem nemohla spát, převalovala jsem se a pořád se mi zdálo jen o T. E. S. T. u. Ráno jsem vstala ještě o kus dřív před budíkem (to se mi stává zhruba asi tak 1 x do roka před návštěvou zubaře) a vystřelila do kuchyně pro hrníček a T. E. S. T. Celá rudá a zpocená a vynervovaná jsem se horko těžko strefovala do hrníčku, ale podařilo se a poté jsem na udaných pár vteřin do hrníčku ponořila T. E. S. T. Ten jsem položila na hrnek, oboje zavřela na wc a zbaběle na doporučené 3 minuty utekla do obývacího pokoje.
3 minuty byly dlouhé, opravdu dlouhé. Nervozita byla maximální. Snažila jsem se mezitím nalíčit si oči, ale byl to poměrně riskantní akt v tu chvíli, tak jsem jen bez rozmyslu pobíhala bytem a očima fixovala hodiny na troubě. Pak nadešel ten čas. Otevřela jsem dveře, zvedla počuraný hrníček a vzala si T. E. S. T. A pak jsem to uviděla. Byly tam. 2 čárky, ta druhá, důležitá, stejně výrazná a tlustá jako ta první kontrolní.
Horečnatě jsem vyhrabala návod z krabičky a porovnávala nákres na něm s realitou mého počůraného papírku. Bylo to tak. Měla jsem v tu chvíli tlak asi 200 na 200 a teplotu kolem 40 stupňů. Nedá se to ani popsat. Radost, strach, překvapení, zadostiučinění, pýcha, že se nám to tak rychle povedlo. Hned, co jsem znova začala dýchat, jsem přetížila mobilní síť, protože jsem obvolala ty nejbližší v pořadí Aleš, mamka, taťka a moje kamarádka Myš. Poté došlo i na Aldovu maminku a na pár sms, ale to až o kousek později. Všichni koukali jako vyjevení, nečekali takovou rychlost.
A od té doby je s námi. Naše malé Slůně, jak jsme ho/ji pojmenovali. Zatím nevíme stoprocentně, co to bude, vypadá to prý na holčičku (já se v duchu radovala, Aleš trochu zanaříkal), ale radši tomu ještě moc nevěřím. Každopádně je tam a hlásí se o svá práva. Se svými cca 600 g a 30 cm umí už pěkně kopat a dělat přemety, či co tam dole vlastně vyvádí.
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 390
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 605
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 654
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 594
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 646
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2029
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1314
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 5491
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1735
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4974
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
gratulace a ať jste obě zdravý 
Je to moc pěkně napsané 
přeji
Já jsem strašpytel pověrčivý, takže jsem mlžila a hrála celé tři první měsíce 
