Moje těhulkování
Vše se dá přežít, děti za to stojí. Tak i já napíši něco o mém těhulkování, už jsem ani nedoufala, že takový uzlíček štěstí se na nás usměje. Mám sice dva kluky, jednomu je už 19 a druhému 7. Jsem rozvedená a s nynějším přítelem jsme se rozhodli počít miminko.
S mojí nepravidelnou menstruací již od mládí a laparce před druhým synem jsem tomu opravdu nevěřila. Ale za pokus to stálo, první menstruace dorazila celkem v termínu, další již opožděně, tak jsem zašla na gynekologii a ať mi píchne injekci na vyvolání. Po prohlídce pan doktor nic neshledal a dal injekci s tím, že za 14 dní na kontrolu, menstruace se nedostavila tak jsem šla znovu. Po vaginálním ultrazvuku nebylo nic vidět a pan doktor měl obavy, aby to nebylo mimiděložné těhu.
Nabral mi krev s tím, že ráno druhý den mám zavolat, ten den doma bylo smutné čekání, obavy, hned ráno jsem volala a sestřička mi oznámila, že hcg je hodně vysoké a jestli můžu ihned přijet, sedla jsem do auta a jela. Byl tam jiný pan doktor, který udělal znovu ultrazvuk a ehjhle mimi. Zatím byla vidět dutinka a žloutkový váček. Za týden maminko na kontrolu. Kontrola za týden na jedničku, už nám tlouklo srdíčko, štěstím mi tekly slzy. Byla jsem 7 plus 3. Do konce těhu probíhalo vše v pořádku, výsledky dopadly všechny na jedničku, ve 20tt genetický ultrazvuk v Českých Budějovicích a tam nám oznámila paní doktorka, že to bude holčička. Měli jsme od začátku vybraná jmena, takže se domu vezla malá ŠTĚPÁNKA.
Vzhedem k věku jsem nemusela ani na odběr plodové vody, což jsem byla ráda, ale stupňoval se pouze strach z porodu, u kluků jsem si celkem užila, u druhého akutní sc. Můj pan doktor se smiloval a napsal cca ve 35tt do těhu knížky zřejmě plánovany sc. V nějakém 34tt jsme běhali s přítelem po lese, sbírali houby a já přišla domu hotová a za chvíli se objevili bolesti v podbříšku a tlačilo to dolů. Měla jsem strach, tak jsme raději vyrazili do PRACHATICKÉ PORODNICE, tam následovalo vyšetření, monitor, malé kontrakce tam byly, ale nepatrné.
Po prohlídce vše ok. Byla jsem zavřená, ale přeci pan doktor si mě tam nechal, páč mu neseděly termíny porodu. Podle ultrazvuku jsem odpovídala 35tt, ale dle měsíčku na 40tt, což už bych mohla rodit. Řekl, že mimi je malé, takže to udržíme. Kapačky, léky, nakonec se pan doktor rozhodl znovu pro genetický ultrazvuk a tam seděl 35tt, druhý den mě pustil domu s tím, že klidovy režim a oznámil, že bude plánovany sc, páč malá ležela podélně a já bych jí tím ani neporodila, byla natočená zádíčkama.
Byla jsem ráda, že můžeme domu, já ty nemocnice těžko nesu, furt jsem bulela. Na další kontrole vše ok a byl domluven císař na 5.10.2012. Neskutěčně jsme se těšili, ale strach jsem měla, co mě čeká, pač to bylo jen v lokálním umrtvení. Den předtím jsem nastoupila odpoledne s kamarádkou, s kterou jsem se seznámila tady na e-miminu, tak to byla legrace. Povídaly jsme a chechtaly se do noci, noc utekla, ráno nás připravily a Laduš odvážejí na sál.
Mě si vzaly na hekárnu, kde následoval klystýr, antibiotika v injekci a to jsem tam lezla fakt po zdi, na laduš čekal manžel, tak jsme si tam povídali a najednou slyšíme řev a malej byl venku. Za chvíli mě volají na sál, sestra mě vede a uklidňuje, ať jsem v klidu. Měla jsem panický strach. Nakonec to nebylo tak hrozné, vpich jen trošku štípl a už jsem cítila teplo, jak se rozlévá po celém těle, a za chvíli jsme necítila nohy.
Pokladají mě a slyším, honem ať jde malá ven a za chvíli plakala a já ji uviděla, bylo to nádherné. Byla jsem sice unavená a bylo mi zle, ale zážitek nezapomenutelný. Nebylo opravdu nic cítit, ani že jí vyndaly z bříška. Jen mě tam trošku déle potrápily, měla jsem hodně srůsty, tak trvalo dlouho šití. Štěpánka byla v naprostém pořádku, vážila 3020 a měřila 48cm.
Tak to bych shrnula, můj porod bezbolestný a teď 5.4.2013 budem slavit půlrok. Je to šikulinka, máme z ní velkou radost.
MAMINKY VŠEM MNOHO ŠTĚSTÍ, ZDRAVÉ DĚTIČKY A POHODOVý POROD AHOJ
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 399
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 293
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 188
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18153
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2424
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2622
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2356
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1561
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
gratulujeme a maličké vše nej do života 
