Porod? Na všechny ty oblbováky se těším a jsem zvědavá, jak fungují!

Je to tu, nástup v 9 ráno, ve 40+2 týdnu na vyvolání, nejdřív jdu na monitor a vyšetření. Doktor podle ctg říká, že nevidí důvod vyvolávat, ale že jestli chci, udělají to. Asi se zblázním, zase nevím, jak se rozhodnout, proč mi včera řekli něco jinýho? Jak se mám rozhodnout, co je správné? Bojím se komplikací z vyvolávání, ale stejně tak se bojím, že se miminku něco stane, když ho tam ještě necháme. Doktor pokračuje ultrazvukem a říká, že nic rozhodovat nemusím, budeme vyvolávat, je tam málo vody. Ok, uff, rozhodnul to za mě.

Bere si mě PA a píchá mi kanylu, kterou nechci, může to přece trvat hodiny i dny, tak říkám, že si ji nechám dát, až bude potřeba. PA mě do ní nutí a nutí, hnusně na mě kouká a povídá něco o komplikacích, vteřinách a blablabla, no donutila no. Taky mi dělá výtěr z krku a mozku na coronu, pak nepříjemně odchází. Já se postupně psychicky hroutím, mám zlou PA a když nedokážu odmítnout a prosadit se s blbou nepotřebnou kanylou, tak určitě nezvládnu prosadit nic z toho, co si u porodu přeju, nebudu mít vanu na zahřátí a uvolnění a ani klystýr, určitě mi dají oxytocin a nějaký další blbosti přímo do žíly, protože budou mít tu kanylu po ruce a obávané komplikace budou na světě. A taky mě pak určitě i nastřihnou a vyvexujou, auuuuu!

Nechci, nechci, ale jsem zjevně slabá, brečím a brečím, PA mi nese jídlo a začíná být milá, když mě tam tak vidí. Jim a brečím. Píšu to muži a kamarádce, kamarádka mě motivuje, že ještě není pozdě, ještě to mužů změnit a říct, co chci resp., co nechci. Tak jo, teď mám sílu a odvahu, PA přichází a já říkám, že mě to mrzí, ale že mi tu kanylu musí vyndat, že jí fakt nechci. Souhlasí, wow, tohle bylo fakt lehký, stačilo se víc ozvat, mám ze sebe radost!

Dostávám vyvolávací tablety ve 12 h a v 16 h, ty ale nic moc neudělaly jen tak hodinový slabší menstruační bolesti. Pořád mi kontroluju monitory, jedna PA je s křivkou spokojena, jiná naopak letí do pokoje a hned mě chce vyšetřit že takovéhle ozvy jsou hodně špatný a něco musíme dělat. Ach jo, zase nevím, o co jde a proč se všechno pořád mění, mám trochu strach, ale i tak nějak pocit, že je vše v pořádku. Další tableta ve 20 hodin a ctg s pravidelnými mens. bolestmi ve 21-22 hodin, které ale neukazují žádné kontrakce, posílají mě zpět na pokoj. Ve 23 hodin se plazím s těma nekontrakcema po 2,5 minutách a 50 sekundách na porodní oddělení a chci něco proti bolesti. Ok, VV ukazuje 3-4cm, a dostávám čípky (jak jako, jenom čípky?!), ale PA říká, že ta jízda teprve začíná a léky budeme navyšovat dle potřeby. Jsem spokojena, tenhle trip si hodlám užít, u mého prvního porodu se nic proti bolesti (za těch 8h!) nestihlo, tak se na ty všechny oblbováky těším a jsem zvědavá, jak fungují.

Ctg běží, čípky neuvěřitelně rychle a dobře působí a já volám muže, ať dorazí. Ten tomu nevěří a nevyjíždí (!), no se zpožděním chlapskýho mozku sedá do auta o 5 minut později a já doufám, že to stihne, vůbec to nedokážu odhadnout, ale v malých láskách se s takovým nálezem rodí ještě pár hodin, tak snad to bude ok. Muž přijíždí za 15min, mně se chce trochu tlačit, ale se 4 cm se přece netlačí, tak si říkám o rajský plyn a klystýr. PA souhlasí, ale zase nejdřív VV, to ukazuje 7-8 cm, tak super, za 30 min pěkný 4 cenťáčky, jsem úžasná.

Klystýr si prý mám rozmyslet, nejdřív nechci, ale už vlastně tlačím, tak mi je jasný že nějakej klystýr neudržím, PA ujišťuje, že kdyby něco, tak to vůbec nevadí, mně už je to taky jedno, spíš jsem chtěla pomoct porodu a udělat miminku místečko… Doprčic a co ta vana? Taky nedáme, achjoooo… Chci aspoň ten plyn! PA vidí, že tlačím a říká, že už ani plyn nestihnem, že už by nestihnul zabrat, prosím ji, že to fakt chci, že se na to celý těhotenství těším, měl to být můj jedinej trip v životě. PA se směje a souhlasí, mám plyn (zase to bylo lehký, stačilo říct), juhuuu mám tu drogu, juhuuu, eeeh počkat, eeeh bleee, je to jako se přepít vínem. Takový to, když si strašně opilá, je ti blbě a slibuješ si, že příště už tolik pít nebudeš, svět se brutálně točí a nevíš, jestli nemáš rychle vyběhnout na záchod a všechno vyzvracet.

Mno nevím, asi ten plyn už nechci, ale teď mě do toho zase nutí muž, abych později nelitovala. Ok, dávám tomu druhou šanci a cítím se s tou maskou a teatrálním dýcháním jako v americkým filmu. PA říká muži, ať zvoní na doktora, že už rodíme a mně, že se mám otočit na druhý bok. Tlačím, tlačím, ups, je to už hlavička? Tenhle pocit znám ze cvičení s balónkem, trošku to pálí, ale vůbec nebolí, ani to není nepříjemné, tak to asi ještě hlavička nebude, nebo jen začátek. Hmm, tak ještě o něco víc zatlačím, a jo jasná hlavička venku (zase stejný pocit jako u balónků), už se směju, vím že bude konec.

Šlo to dokonce líp a méně nepříjemně než s balónkem. PA potvrzuje hlavičku a že prý už bude konec (neasi, vím, jsem největší a nejlepší rodička v širokým okolí - asi už jsem pod vlivem hormonů, nebo plynu ). Tak si ještě zatlačím, naposledy v životě ty ramínka, a šup PA mi podává na břicho mýho broučka, je teplej a krásně slizoučkej… Euforie a já jenom povídám: „Je tady, on je tady.“ Pořád dokola. Přichází doktor a se slovy: „Jee, gratuluju,“ se ve dveřích rovnou zase otáčí a mizí. Tak mu v hlavě říkám: „Soráček, dneska tu pro tebe nic nemáme kámo, nástřih si dnes nezapíšeš, kdo pozdě chodí,…“ tralalala (ups, zase ten plyn ).

Kontroluju dotepání pupečníku, stříhám, rodím placentu - ok tak prej musím ještě jednou v životě tlačit, ale užívám si to. Zkoumám placentu a ďoubu do ní prstama, hustyyyyy. Sonduju, jak to vypadá dole, PA říká, že asi dobrý, bez zranění (zase!, já jsem prostě dobrá a vynálezce balónků na cvičení teda taky no ). Přichází doktor a mrká na to taky, snad aby měl na ten den aspoň nějakej výkon, no kromě koukání nemá co dělat, fakt bez zranění (…teda kromě vpichu a obří modřiny od vyndané, nakonec opravdu nepotřebné kanyly).

Líbám mého muže, klepu se jak divá a Lukášek na mě čůrá (hehe). Porod trval od 2,5min nekontrakcí dvě hodiny, Luky se narodil 21. 1. 2022 v 0.21, s 3 640 gramy (plus nějaký gramy navíc, kterými mě počural), 35,5cm hlavou (s Epi-no balónkem nacvičeno 32,4 cm), 50cm délkou a děsně moc vlasama. Bylo to krásný, dala bych si to znova.