Můj porod plánovanou sekcí: proč si nemyslím, že císař je únik od bolesti?

V lednu to budou už dva roky od mého porodu. Rozhodla jsem se tento deníček napsat pro všechny maminky, které mají ze sekce strach a neví, co je čeká. Navíc mi přijde, že se poslední dobou rozmohl takový nešvar, že mají některé ženy pocit, že pokud jde člověk na císaře, vyhýbá se bolesti, je to nepřirozené a vzbuzují tak v ostatních pocit, že nejsou dost ženy na to, aby porodily normálně. Ano, i s takovým přístupem jsem se setkala. Tak bych v mém příběhu chtěla uvést důvody proč u mě došlo k sekci, proč jsem dala na slova doktorů a že to, že se tím vyhýbá bolesti podle mě není pravda.

Můj porod plánovanou sekcí: proč si nemyslím, že císař je únik od bolesti?

Koncem dubna 2018 jsem přišla do jiného stavu a zjistila jsem to téměř okamžitě, týden po vynechání menstruace. Protože jsme miminko zatím neplánovali, navíc jsme byli uprostřed náročné rekonstrukce domu, kde jsem se vším včetně bourání kangem, zdění, nošení kýblů s maltou atd. pomáhala, říkala jsem si, že zpoždění je určitě kvůli tahání těžkých věcí. No, nebylo :) Hned první test měl ukázkové dvě čárky a když jsem říkala manželovi, že nemůžu pracovat, že je tu „takový malý zádrhel“, zeptal se mě, zda jsem mu nabourala služební auto :-) Nicméně po prvotním šoku jsme se oba začali radovat a těšit.

V 16. týdnu jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka. Těhotenství jsem měla ukázkové, nebylo mi zle, ani jsem netrpěla otoky, cukrovka i tlak v normě. Jediné co, tak když jsme byli s manželem na druhém velkém UTZ, paní doktorka zahlásila: „Ten má nějaký velký uši!“ S manželem jsme se na sebe překvapivě podívali, protože nikdo v rodině plachťáčky nemá. Pak ale doktorka dodala: „No počkejte… on má velkou i hlavu… i nohy… on je vlastně celej dost velkej.“ Ale říkala, že se to v tomto období stává, ale že tu velikost budeme raději sledovat, kvůli tomu, že jsem prvorodička. No a náš chlapeček se nezastavil a rostl a rostl.

V průběhu těhotenství jsme i s manželem navštívili předporodní kurz, kde jsem se ke své radosti sešla i s pár kamarádkami, takže jsme všechno prožívali společně. Jeli jsme se podívat i do porodnice a já už se nemohla dočkat, až si po všem nastudování svůj porod taky zažiju.
Kolegyně mojí mamky měla za švagra primáře místní porodnice, kde jsem plánovala rodit. Takže se mě zeptala, jestli na něj nechci kontakt, že by mohl být u porodu přímo on. Nadšeně jsem souhlasila, protože jsem na pana doktora slyšela jen samou chválu a platí zde za skutečného odborníka.
Já zatím měla pupík stále větší. A rozhodně né tím, že bych tolik přibrala. Naopak. Termín porodu jsem měla v lednu a zatímco prckova velikost stoupala, já i přes Vánoce kilo zhubla. A to jsem s odpuštěním žrala. A hodně. Nejlépe chlapská jídla typu vepřo knedlo, pořádný maso apod :)

Začátkem prosince jsem byla poprvé na kontrole u pana doktora v porodnici. Prohmatal mi pupík, udělal UTZ a rovnou mi říkal, že u nich nenechávají prvorodičky s odhadem miminek nad 4,20 kg rodit přirozeně. Že kdybych vážně chtěla, tak ano, ale že u takto velkých miminek to většinou skončí akutní sekcí nebo kleštěmi. Ale že se to ještě může zbrzdit, a pokud neporodím do Silvestra, tak se domluvíme v lednu co a jak. Prcek už měl tehdy obvod hlavy i hrudníku 35 cm, váha vycházela okolo 3,7 kg. To bylo měsíc a půl před termínem. Já už nemohla pořádně spát, protože při ležení na zádech mě prcek dusil a na boku zase hrozně kopal, takže šílená poloha nějak napůl nebyla nic moc.

V lednu nade mnou moje doktorka začala vzdychat, že přenášet mě rozhodně nenechá, že v tom břiše mám fakt jen to mimino a odhad už šel nad 4 kila. Opět jsem se domluvila s panem doktorem v porodnici. Jeli jsme tam 11. 1. Po přeměření prcka bylo jasno - obvod hlavy 37cm, stejně tak obvod hrudi. Váhový odhad 4,65. Byl mi doporučen plánovaný císařský řez. Pan doktor vyjádřil obavy, že hlava by projít mohla, ale tělo s ramínky by byl i s mou pánví velký problém. A tak jsem se rozhodla, že přestože jsem chtěla normální porod, prioritou je pro mě jedna jediná věc - zdravé dítě. A se sekcí jsem souhlasila.

Den před plánovanou sekcí jsem nastoupila do nemocnice, aby udělali všechna potřebná vyšetření. V porodnici byli naprosto úžasní. Každý za mnou přišel, představil se, řekl mi kdo je a co bude dělat. S anesteziologem jsme se domluvili na spinální anestezii, protože jsem chtěla být u porodu vzhůru. V noci jsem toho moc nenaspala, ale říkala jsem si, že to třeba doženu další den na JIP (haha :-))
Ráno mi napíchli kanylu, obvázali mi nohy, přenesla jsem si věci na JIP pokoj a pak už mě i s postelí obrovitý zdravotní bratr vezl výtahem na sál. Dala jsem mu přezdívku Hodor (kdo znáte Hru o trůny, snadno si ho představíte :-)) Před sálem ještě zkontrolovali ozvy malého, které byly v pořádku a pak už jsem po svých přecupitala na operační lůžko, kde mi píchli spinál. Díky mým lehce křivým zádům to nebylo nic moc, ale za chvíli už to člověk stejně necítí :) Cévkování proběhlo asi až někdy po tom, protože o něm vůbec nevím.

Sekce jako taková trvá vlastně chviličku. Nejvíc mi bylo nepříjemné, že jsem měla pocit, že jsem z kopce hlavou dolů a jak mi prcek tlačil na dýchací cesty, tak se mi špatně dýchalo. Ale věděla jsem, že než ho vyndají, trvá to asi 5 minut, tak jsem si říkala, že to přežiju :-) Člověk cítí škubání a to, že mu někdo manipuluje s tělem ale žádnou bolest. Věděla jsem, že ubíhají jen vteřiny, než malého uslyším. A taky ano. Daník se narodil v 8:14 s váhou 4 340 gramů a 52 cm. Po vytažení krásně plakal a jeden zdravotní bratr pronesl větu, že je „sumista“ :D Odnesli ho na vyšetření a za chvilku už ho donesli ke mně. Byl nádherný! A nejhezčí pocit byl ten, že ho znám. Že je to on, můj malej bobík, na kterého jsme se tak těšili, nedočkaví, až se konečně potkáme. Říkala jsem mu, jak ho miluju a že už se nemůžu dočkat, až se budeme mazlit. Pak mě začali šít a malého odnesli za manželem. Po tom všem ze mě padla taková úleva, že se mi chtělo strašně smát a zároveň spát.
Po sekci mě převezli zpět na JIP, kam za mnou už přišel manžel, dívali jsme se na fotky malého, co nafotil a byli jsme naprosto šťastní. Obvolali jsme rodinu a manžel potom jel do práce a zapíjet. Já byla najednou hrozně nabitá, tak jsem psala kamarádkám a chtěla jsem hrozně něco dělat. Tehdy začíná člověk trochu cítit bolest, zejména při stahování dělohy. Ale pořád působí anestetika. Postupně se bolest zhoršuje, ale já to zkrátka brala tak, že to k tomu prostě patří. I když jsem měla pocit, že se ani neotočím, tak jsem večer už došla sama do sprchy.

Další den ráno už mě převezli na normální pokoj a dali mi i malého. Musím říct, že přestože jsem měla radost, že ho mám konečně u sebe, ty dva následující dny pro mě byly krušné. Největším problémem po císaři je dostat se z lehu do sedu a naopak. Ano, člověk má čas. Ale pokud v noci brečí dítě, navíc první dítě, u kterého člověk chce být hned, stojí ho to škrábání z postele hodně bolesti, nervů a slz. A hlavně pocitů, že je hrozná matka, která se ke svému dítěti ani nedostane. Když jsem viděla, jak po chodbě pobíhají maminky po přirozeném porodu, připadala jsem si naprosto neschopná. Naštěstí se mnou mohl být na pokoji manžel, který mi se vším pomáhal a podal mi malého na kojení. Ale díkybohu tenhle stav trvá jen dva tři dny, pak se jako zázrakem tělo dostane do jiného režimu a já už se o malého starala bez problémů. Po týdnu jsem fungovala naprosto normálně. A za to patří velké díky i personálu porodnice, který byl po celou dobu velice milý a vstřícný.

Svého rozhodnutí jít na císaře nikdy nebudu litovat. Mám krásného zdravého syna, který krásně prospívá, s kojením nebyl vůbec žádný problém, kojila jsem do synova jednoho roku. Přestat jsem musela postupně kvůli jeho alergii na bílkovinu kravského mléka, ale to je jiná kapitola :-) Daník je stále obřík, nyní v roce a 11 měsících měří 94 cm a váží 18,5 kila. Je krásný, šikovný a zdravý.

Pokud má někdo pocit, že císařem se vyhýbáte bolesti, není to podle mě tak. Přirozený porod určitě bolí neskutečně a já stále doufám, že si ho jednou zažiju, ale je tam motivace, že jakmile bolest přestane, bude na světe miminko. Tady je to naopak. Miminko se narodí a poté čelíte bolesti a hlavně výčitkám, že se o něj nedokážete postarat tak, jak by si zasloužilo. Ale třeba to mají některé maminky jinak, snad mě za můj názor neukamenujete, takhle jsem to prostě vnímala já :-) Já jsem ráda, že je to za mnou, mám zdravého syna a v květnu se těšíme na druhého :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
2023
20.12.20 10:06

Gratuluji k zdravému (obřímu :) ) miminku! Za mne byl toto nejlepší porodní deníček :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
776
20.12.20 10:30

@PenelopaW moc vám děkuji :srdce: treba v květnu sepíšu další deníček, druzí kluci prý bývají ještě větší :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2023
20.12.20 12:37

@KateReed Jej! :-D Tak to druhá gratulace a ať vše dobře dopadne ;-). Jak pravil můj gynekolog „Každá trouba jinak peče“ a ta moje upekla děti poměrně malé (první dvě neměly ani 3 kg), takže rodit takového cvaldu si vůbec nedovedu představit :). Budu držet pěsti, až to přijde ;-).

  • Zmínit
  • Nahlásit
4099
20.12.20 19:31

Pěkně napsané. Já u prvního císaře byla jako rybička hned, ale u druhého už jsme měla pocity jako ty.. Každé vstávání velká bolest… Každopádně tvůj syn je poradny svalovec. Můj 5tilety má 16kg :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
470
20.12.20 20:37

Hezký porodní deníček, gratuluji ke zdravému chlapečkovi :kytka:
Taky jsem rodila první dceru plánovanou sekcí, ale důvody byly jiné, byla koncem pánevním, roztažené nožičky, celkově blbá poloha :roll:
Druhá dcerka o dva roky později šla přirozeně, nebyla tak paličatá jako její starší sestra :lol: Ale teda obě měly něco málo přes tři kila.
Každopádně ti rozumím, kdyby mi doktor řekl váhový odhad kolem 4,5 kg, asi bych si zauzlovala nohy a prosila o císaře :lol:
Je fajn vědět, že měl tvůj lékař rozumný přístup. Už jsem tady četla i deníčky, kdy nechali maminky rodit přirozeně poměrně velká miminka a končilo to akutní sekcí a v jednom případě co si pamatuji to i špatně dopadlo…
Tak přeji hodně zdraví a ať máš i druhý porod pohodový :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
470
20.12.20 20:43

Jo a koukám, že syn je teda opravdu chlapák :)
Moje čtyř a půl letá má 16 kg, starší měla 18 kilo myslím pěti letech :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
8332
20.12.20 20:59

Rodila jsem 2× přirozeně, ale nějak mi nejde pochopit, že si opravdu ženské myslí, že císař je „bezbolestný“ porod?
Velká břišní operace?

  • Zmínit
  • Nahlásit
776
20.12.20 21:58

Moc děkuji za hezké komentáře :srdce: jinak u nas syn nemá byt po kom maly. Manžel ma skoro 2 metry a já taky nejsem prcek :)

@jamik1416 tu polohu taky stoprocentně chápu, tetu nechali rodit KP přirozeně jen protože byla třetirodička a mimčo bylo malé. Jsem ráda, že máš taky dvě zdravé holčičky :hug: k mému rozhodnutí prave přispěl i fakt, že kamarádce se chlapeček dve mesice pred tím zasekl v cestách, křísili ho a 2 hodiny po porodu vrtulnikem vezli do Hradce. Je tedy zatím v pořádku, ale zažít bych to nechtela.

@bublinek myslí a jak :) jen z meho okolí „přirozený porod je nejlepší, to bys koukala, jak bolí“ „no jo, domluvená na císaře jak v. i. p.“ „nechápu, že sis do toho nechala mluvit, ženské tělo je stvořeno, aby dite dostalo v pořádku ven“ atp :)

Příspěvek upraven 20.12.20 v 22:00

  • Zmínit
  • Nahlásit
31852
20.12.20 22:14

Syn přišel na svět akutním císařem. Ani ve snu by mě nenapadlo, že já neporodím „normálně“. Nemyslím si, že císař na přání je únik před bolestí. Spíš únik před zodpovědností a vlastní pohodlnost. Oni prostě miminko z břicha vyndají a ty to máš relativně bez práce. Bez tlačení a bez strachu, že se něco pokazí. Ale pořád je to operace.

  • Zmínit
  • Nahlásit
470
20.12.20 22:18

@KateReed
Rozhodla jsi se dobře, v tomto případě to bylo určitě to nejlepší jak pro tebe, tak pro tvého synka. Možná byste to dali i přirozeně, ale nač zbytečně riskovat.
A ty blbý řeči bych pouštěla jedním uchem tam a druhým ven :D
Takových těch chytrolínů se najde vždycky dost, na druhou stranu kdyby se nedejbože něco stalo, to by byly zase řeči typu proč jsi raději nešla na císaře… :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit
470
20.12.20 22:21

@Russet
Jenže toto nebyl císař na přání. To byl plánovaný císař z důvodu, že k němu byla nějaká indikace. To je rozdíl.

  • Zmínit
  • Nahlásit
31852
20.12.20 22:30

@jamik1416
Já vím, že zakladetelka není ten případ.

  • Zmínit
  • Nahlásit
5332
20.12.20 23:04

8o váhový odhad je jen odhad. A miminko roste tak aby prošlo porodní cestou, tady to zastrašováni maminko budete mít 20kilove miminko musíme udělat SC, je fakt síla :cert:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1026
20.12.20 23:16

Nám za sebou akutní císař a po té dva spontánní porody. A když jsem byla na příjmu u druhého ditete, ptal se doktor jaky porod bych uprednostnovala, nelíbily se jim tam důvody proč byl první císař udelan a říkali, ze by se to mohlo opakovat.
No já nevěděla, už jsem věděla jak bolí kontrakce a jak vypadá dvě hodiny tlačit ale taky jsem věděla jak vypadá rekonvalescence po císaři. Já měla ještě při císaři zranění na mocovem měchýři, bylo mi do nej riznuto a krvacela jsem jim do břicha, takže par dnů na jípce, týden cevka a dren z břicha.
Nakonec se druhé dite dralo má svět prekotne takže se narodilo spontánně par min po rozhovoru jak rodit a třetí ditko úplně stejně rychle bez problému a překotne.
Takže za mě, císař na praní bych si sama nevybrala, když by nebyla jiná možnost než císař z lékařských důvodu pak Bych s nim také souhlasila.
Jinak autorce deníčku gratulace k poradnemu chlapakovi ( mám dvouletaka s 11 kg a šestiletou s 16 kg) a dalšímu těhotenství.

  • Zmínit
  • Nahlásit
776
21.12.20 01:29

@Mrs. S vím, že se jedná pouze o odhad. Váha miminka je zanedbatelná. Rodí se 5 kilová miminka s hlavou 34 cm. U mě šlo hlavně o obvod hrudníku, který byl stejný jako obvod hlavičky. Pokud bych byla druhorodička, nechali by mě asi normálně, protože těmi cestami už prostě jednou dítě prošlo. Ale jako prvorodičce mi to nedoporučili a já nejsem zas taková, abych kvůli názoru, že to přece příroda zařídí, ignorovala na sobě dva nezávislé bazory - své doktorky, které věřím a primáře, ktery plati za odborníka-a riskovala zdraví syna. Ale chápu, váš názor, vaše volba by byla jiná :nevim: ja sve nelituji ;)

Příspěvek upraven 21.12.20 v 01:31

  • Zmínit
  • Nahlásit
2055
21.12.20 04:32

No, ty blaho… to je, jak kdyby někdo skoro do puntíku sepsal můj druhý porod (první byl klasika). Podobné míry (4480g), podobný obvod hlavy (38cm), stejná situace i rekonvalescence po císaři - překvapeni v podobě několikadenní bolesti a neschopnost rychle vstát k dítěti. Navíc bolesti střev (plynatost) po operaci.

Císaře mám nakonec za sebou celkem ještě 3 s odstupy do 3 let a s každým dalším to bylo lepší a lepší. Jo a každé další dítě bylo v 36tt pokaždé větší než to předchozí takže postupně musely ven zase dříve. Prý genetika, částečně cukrovka, takže s tím člověk moc neudělá.

Držím palce u dalšího porodu ;) :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
19906
21.12.20 08:05

Myslím, že vhodně indikovaný CS má svoje místo a opodstatnění.

O čem se už tak nemluví je to, že v Česku máme dost vysoké procento CS. Ono 30% není nic k chlubení, když ve vyspělých zemích je třeba 15%. A problém je v tom, že se jím často řeší věci a postupy, ke kterým by při respektování přirozeného tempa porodu nedošlo. A pak se to ještě prezentuje jako výhra a úspěch doktorů, že zachránili miminko CS.

  • Zmínit
  • Nahlásit
5792
21.12.20 08:26

Mám 4 děti, každé narozené jinak. Vyvolávaný porod, spontánní porod, plánovaný císařský v částečné a plánovaný císař v plné narkóze. Nejlépe jsem se cítila a fungovala u spontánního a v plné narkóze. Nejhorší byla částečná, měla jsem postpunkční syndrom a o malou se starala s vypětím sil. Ale ani o jednom z porodů nemůžu říct, že by byl úplně bez bolesti.

  • Zmínit
  • Nahlásit
21.12.20 11:33

Taky gratulace k dítěti, brát sekci jako nějaké stigma je fakt pitomost nehorázná. Jenom teda s tou váhou prcka už bych tak happy nebyla. Délka je na dva roky jen lehký nadprůměr, ale jak psali ostatní váha je minimálně na čtyři. Ve dvou už by měl běhat a nějaké faldíky vylítat. Nepíšu to jako pruzení, ale u mně se taky všichni radovali, jaké jsem pěkné baculaté batole, které nedělá problémy s jídlem a už mi to zůstalo. U svých dětí si na to dávám sakra pozor :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
776
21.12.20 14:56

@Markéta Rudná nebojte, rozhodně nemame tlusťouška, na to si taky davam sakra pozor :) a uz vubec bych se tim nechlubila :) snažím se vařit zdravě, sladkosti má skutečně výjimečně a na to jak je velký tak moc jedlik neni. Doktoři si taky myslí, ze s touto vahou bude baculík ale překvapí je a většinou rikaji „neni tlustej, on je prostě jen velkej“ :) ma velkou hlavu, velký objem hrudníku, ručky budou jak lopaty :) špíčky skoro nemá :) zkrátka kus chlapa :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
21.12.20 18:12

Tak to je fajn, že to hlídáte, ono prostě když nejí moc a stejně je veliký, tak bohužel v genech bývá společně s výškou často horší spalování. My to máme doma rozdělené syn je po mně, jí stejně jako dcera, která je po tátovi, má ve čyřech letech 104 cm 18,5 kg a taky je takový udělaný, ale příjde mi, že i tak je s váhou lehce na hraně, dcera dva roky má 89 cm 11,5 kg je štíhlá, ale jako vychrtlina nevypadá.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1265
21.12.20 19:18

Ono jde asi i o to jak si to clovek nastavi v hlave. Ja jeste nejsem ani tehotna, ale uz vim, ze jednou na toho cisare kvuli ocim budu muset (jsem po operaci vnitroocni cocky a od ocni vyslovene doporoceno rodit cisarem). A jako vim, ze to bude bolet a ze to bude asi dost bolet, ale porad mi ta bolest stoji za to mit zdravy oci a taky netknutej spodek (mam panickou hruzu t poporodni inkontinence). Takze proste co nejdriv vstat a rozhybat se po nem a taky proste nebyt nestastna z toho ze k tomu diteti nedobehnu hned, ale treba za pul minuty no.

  • Zmínit
  • Nahlásit
21.12.20 19:52

To se snad tady nenajde člověk, co by odsuzoval císař z medicínských důvodů. Já mám za sebou tři přirozené porody, druhý koncem pánevním, ale stejně - když člověk rodí poprvé, neví jak tlačit, o čem to je, jak reaguje jeho tělo…v takových případech mi přijde zbytečný hazard stát si „za svým vysněným porodem“ když je opravdu indikace pro císař.
Spíš si myslím, že by porod měla zažít každá matka, je to fakt extra zážitek, porodit dítě. Ale když to nevyjde, svět se nezhroutí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
malosa
21.12.20 21:55

@P4ja Tyhle srovnávačky s vyspělými zeměmi ve mě vzbudí vždycky pousmání. Které z těch vyspělých myslíte? Třeba Švýcarsko? U nás (asi tedy podle příspěvku nevyspělé zemi) to není vůbec tak špatné. Třeba sousední Německo je na výrazně vyšších číslech. Rozdíl 3-4 procenta třeba od Dánska, Belgie nebo Francie je skoro zanedbatelný. Navíc má počet těchto porodů u nás klesající tendenci. https://www.oecd-ilibrary.org/…n/index.html?…
Naše příbuzná rodila ve Švédku, kde jsou čísla nízká. K sekci nakonec došlo, ale málem u toho umřela na vykrvácení. Po této zkušenosti a po vyhodnocení kvality tamního systému už podruhé raději rodila v ČR. Ono je to spíš o úhlu pohledu a potřeby některých organizací situaci zbytečně hrotit. Samozřejmě tímto příspěvkem nelobuju za nadbytečné porody císařským řezem, ale myslím, že je ta diskuse občas opravdu zbytečně vyhrocená a v mnohých matkách, které takto rodily, to budí naprosto zbytečný pocit prohry či zanedbání.
Tímto díky za příspěvek v deníčku.

Příspěvek upraven 21.12.20 v 21:56

  • Nahlásit
19906
21.12.20 22:58

@malosa Tak jde i o to, že podle českých porodníků je to číslo dost vysoké a spíš bychom se měli držet někde na úrovní 15% - 20%.

A jinak CS opravdu nepovažuji za stigma. A jsem nachystaná, že můj porod tak může skončit. To si žena musí srovnat v sobě. Spíš mně šlo o to, že tam, kde nechávají porody přirozeně plynout a nezasahují zbytečně, tam je to mnohem procento nižší. A taky je dobré si připustit, že spousta žen vyhledává CS třeba kvůli tomu, že mají porodní trauma z prvního porodu.

A moc se nemluví o tom, že to stigma z CS vyrábí i samotné porodnice, protože je obvyklá praxe, že dítě po CS donesou na bonding, ale už ho nenechají matce na pokoji. Aby si „odpočinula“-.Takže ta žena si sama může připadat špatně. A místo toho, aby se s miminkem sžívala leží sama na pokoji s pocitem, že selhala, protože rodila CS, a je špatná matka, která se o dítě ani nedokáže postarat.

  • Zmínit
  • Nahlásit
776
21.12.20 23:20

@Leenvecka naprosto vas chápu s tim spodkem. Ale ten se hojí lépe. Půl minuta je nic. Tady to je skutečně nadlouho. Uvidíte, m9c vam přeji, abyste behala jak rybička :hug: některé maminky to tak maji tak to bude treba i vás případ :hug: Akorát rekonvalescence trvá mnohem delší dobu - 3 mesice nic těžkého nezvedat, 6 měsíců neposilovat bricho. Já o jizvě vedela cca do roka od sekce ;)

  • Zmínit
  • Nahlásit
776
21.12.20 23:25

@P4ja no z mého pohledu po sekci mi vůbec nevadilo, ze malého u sebe nemám. Jednak jsem s tim pocitala a bedela o tom a jednak po spinálu jsem ještě 5 hodin pořádně necítila nohy. A vstát je skutečně hned nemožné. Takže jsem byla ráda, že je malý tam, kde se o nej postarají, protože ja bych toho první den nebyla schopná ani trošičku. Muj pocit ptamenil asi spíš z toho, že člověk chce svemu dítěti dat tu nejlepší péči a ja toho zkratka nebyla ani druhy den schopna :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
19906
21.12.20 23:58

@KateReed Tak to je něco jiného, pokud vnímáš, že bys to prostě nedala. Ale ne každá to tak má, že chce dítě dát jinam. A tam si myslím, že by měla být možnost volby.

  • Zmínit
  • Nahlásit
malosa
22.12.20 00:04

@P4ja Reagovala jsem zejména na komentář ve spojistosti s „vyspělostí“ zemí s mnohem nižším rocentem císařských řezů. ČR není nijak mimo současné vyspělé trendy, o čemž vypovídá i vývoj k lepšímu. Předchozí komentář řadím do kategorie strašení zaostalostí českého porodnictví ještě před nástupem do porodnice.
A myslím, že by si každá žena měla určit sama, jestli chce odpočívat nebo ne. Není správné ani jedno řešení. Ač se to nemusí zdát, tak i to, jestli má někdo pocit, že je špatná matka, když se hned o dítě na JIP nestará, nemusí být problém neochotného nemocničního personálu, ale naopak aktuální debaty o tom, co by se správně mělo, aby miminko nestrádalo. Nejlepší by byl stav, kdy se prostě akceptuje cokoliv, co rodička potřebuje a nemávalo se pořád nějakými ideály na obou stranách barikády.

Příspěvek upraven 22.12.20 v 00:06

  • Nahlásit
19906
22.12.20 08:57

@malosa Jj, s tím souhlasím. Každá žena by si to měla určit sama. Ostatně nejenom péči po CS. Jen to byla poznámka k tomu, že císař není prohra. Ale že i ta separace může některým ženám pocit z CS zhoršit a můžou to brát jako prohru.

Jinak ČR není zaostalá v tom smyslu, že je zaostalá péče to vůbec. Ale spíš je to o tom přístupu k porodu. A hlavně se porodnice strašně moc liší a dost se liší i jednotlivé pa a doktoři.. a jako prvorodička se v tom žena plácá.

  • Zmínit
  • Nahlásit
36777
22.12.20 09:11

Já měla prvního císaře akutního, užila jsem si druhou dobu porodní. Netroufám si paušalizovat, jsou i jiné zkušenosti, ale ta operační rána se v mém případě s tou nepřetržitou agonií kontrakcí nedala srovnat. A to jsem měla v ráně hematom.
Vlastně to bolelo jen při změně polohy, když to člověk rozhýbal, zase to bylo lepší.

A byla jsem ráda, že další sekce byly plánované, protože jsem se vyhla bolesti.

Asi záleží, jak je člověk založen. Bude tam hrát velkou roli psychika, jak člověk k té či oné bolesti přistupuje. Někdo si rád zarodí, někomu zase tolik nevadí, když ho rozřežou :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
36777
22.12.20 09:15

K tomu starání se o dítě po porodu - myslíte, že to je pro člověka fakt přirozené, aby se matka po porodu hned o dítě sama starala? U opiček ano, ale ty mají proti lidem třetinovou hlavu. Lidský porod už se dávno přirozenosti vymknul, neseme důsledky toho, že jsme si nechali narůst velký mozek. Pro rodičku je to dost vysilující a devastující povyražení. Myslím, že péče dalších osob o matku a novorozence je nejen zcela v souladu s lidskou civilizací, tak musela být během historie naprosto kruciální pro zachování lidského rodu.

  • Zmínit
  • Nahlásit
25
22.12.20 12:30

S tím pocitem jsem to po císaři měla stejně. Mala ležela v inkubatoru a ja nedokazala vstat na pravidelné odsani mléka pro ni.. Bolest byla příšerná, ale ten pocit ze jen kvuli bolesti nemůžu zani byl ještě horší.
Přeji vam i malému nadále hodně zdraví:) :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
750
22.12.20 12:30

Ja rodila klasicky a měla jsem pár stehů po nastrihu a rozhodně jsem teda nikde po chodbě nepobihala. Bolelo mě to asi 14 dnů a první 3 dny jsem se nemohla ani otočit na posteli. Nevím, co bych zažila u císaře teda… Je jasný, že mit rozrezany břicho asi horší než nějakych 4,5 stehů.

Gratulace samozřejmě.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1402
22.12.20 15:51

Gratuluji k miminku. A nějaké výčitky naprosto nejsou na místě, když Ti CS doporučil doktor z racionálních důvodů :hug: Pokud se něco nezdá, je lepší vsadit na CS. Kamarádka takhle rodila přirozeně konec pánevní (nechali jí si vybrat) a dítě má bohužel trvalé následky. Ne nějaký horor, ale přeci jen následky. Ta si zase vyčítá, že nešla na CS.
Za mě je tedy lepší, když je něco mimo normu, tak jít na CS, to je pro dítě jistější.
Prvního syna jsem rodila přirozeně, ale těhotenství, velikost miminka i pozice byly „tabulkové“. Uvidíme, jak to bude (snad) podruhé :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5795
22.12.20 21:43

Hezký deníček! Moc gratuluji k pořádnému chlapákovi. Aspoň to nebude žádné tintítko :lol: Jednou to jeho dívka velmi ocení :lol:

Moc rozumím všem důvodům. Já ani nevím, kde se rozmohlo to: “Císař na přání.” Mně bylo řečeno, že bez předchozí indikaci není možné si “jen tak” přát císaře, musí k němu být důvod :nevim: :mrgreen: Mám za sebou dva. První akutní v celkové anest., druhý plánovaný ve spinálu. První byl po 30 hodinách kontrakcí bez otevírání a nepostupujícího porodu. Když mi u druhého řekli, že mi doporučují císař, že je možnost opakování se nepostupujicího porodu, neváhala jsem. Bolesti v rozmezí 5-10 minut po dobu 30 hodin, císaře jsem brala jako vysvobození, představa, že se to opakuje? :oops: šílená.
Po prvním jsem se dávala do kupy dlouho, bolesti, nemohoucnost, pocity neschopnosti, plus zánět dělohy, 3 týdny po porodu další operace a revize dělohy. Otřes. Druhý plánovaný byl skvělý, malého jsem hned viděla. Rekonvalescence skvělá, hned druhý den jsem fungovala na 100 %, bolest minimální. Chtěla jsem jít po 2 dnech domů. Absolutně nebe a dudy mezi prvním a druhým císařem. Takže asi hooodně záleží na různých okolnostech, těžko říct :) Každopádně hlavně, že miminka jsou v pořádku, rostou a mají se k světu. Porod, ať je jakýkoli, s sebou bude vždy přinášet nějakou bolest. A každý porod (i ten CS) je jiný a průběh po něm taky :kytka: Hlavně zdravíčko :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
974
22.12.20 22:15

Deníček pěkný, ale zarazilo mě, že ženy po spontánním porodu normálně běhají :lol: já nevím no, mám za sebou spontánní porod a neřekla bych že jsem běhala(rodila jsem 12 hodin) :lol: bolelo mě celé tělo a to nemluvím o spodku. A to jsem měla dva malé vnitřní stehy… Chápu, že po břišní operaci to určitě taky bolí (mám za sebou dvě břišní operace), ale po normálním porodu to taky není zrovna procházka růžovou zahradou a taky mi trvalo než jsem se dobelhala k malému, když řval ;)

  • Zmínit
  • Nahlásit
104
22.12.20 23:00

@KateReed haha taky mám takového chlapáka, je hodně svalnatý, budou mu brzy dva roky. Bude to „hora“ a s manželem jsme mu po porodu říkali Sedlák, ale jeho jméno Otakar se k němu moc hodí. :D Měl skoro 4700g, rodila jsem přirozeně, protože říkali, že mám malé břicho, prý bude mít nanejvýš 4kila…:D Chuť k jídlu má Ota dodnes úžasnou. Mám z něj radost, takový můj silák. Moc hezký, když mě těma svýma velkýma rukama stiskne. :hug:

My čekáme druhého obříka teď na silvestra, prognóza vypadá odbobně…
Tentokrát to snad doktoři nepodcení ;)

Přeju hodně radosti s Vašimi velikány.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8623
23.12.20 07:19

18,5kg? 8o To nemá ani moje 4letá…
O takovém dítěti bych teda fakt neřekla, že je ´obřík´ :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5384
23.12.20 18:54

@Mrs. S Jak velké máte děti, prosím? O dystokii ramen jste slyšela? I jak se řeší? Myslím jak ji řeší PA, ne porodníci v nemocnicích.

  • Zmínit
  • Nahlásit
5384
23.12.20 18:59

@KateReed Já jsem dítě s obvodem hlavy 38 cm a širokými rameny zkoušela rodit skoro tři dny (váhový odhad byl výrazně nižší). Ani nesestoupil do pánve. ;) Jsem za sekci ráda, protože důsledky těchto porodů hezké prostě nebývají.

  • Zmínit
  • Nahlásit
5384
23.12.20 19:12

Jo a já teda po /neplánované/ sekci rozhodně po třech dnech ani týdnu OK nebyla :D. Ale teda na mém oddělení ženy po „přirozeném“ porodu rozhodně jako laňky neběhaly.

  • Zmínit
  • Nahlásit
144
23.12.20 22:29

S tím císařem to má každá asi jinak :) mně nechali 4 dny dren, ale bolesti jsem měla jenom první noc, potom to bylo spíš nepříjemné a ten dren mi zavazel. bez miminka mě nechali odpočívat 24 hodin, ale to i některé moje kamarádky po přirozeném porodu - jedna byla vyčerpaná, druhá ztratila dost krve…je normální, že nemusíš být hned fit na péči o miminko :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
104
29.12.20 22:16

Pro pobavení ;)

Jsem si po porodu mého velkého novorozence vzpomněla, jak si ze mě můj kamarád dělal vždy legraci, že mám zadnici jak Štyrský valach. :D Protože jsem drobná, jen ta zadnice je pořádná, měla jsem celý život mindrák. :roll:
Jenže! Po porodu mega chlapečka (nanejvýš deset kontrakcí), mi došlo, že velkou pánev jsem nedostala do vínku pro nic za nic.
Druhý chlapeček bude obdobně veliký a věřím, že žádné problémy u porodu nebudou. Snad příroda ví co dělá :-))
Za své pozadí jsem se od porodu nikdy už nestyděla!

  • Zmínit
  • Nahlásit
532
30.12.20 22:07

Zakladatelce blahopreji k poradnemu chlapakovi a preji at ten druhy porod je co nejpohodovejsi! :hug:
Ja jsem zase zazila pristup “po prirozenem porodu vsechny musi seskocit z kresla a skakat jako mlade klisny”. Kdyz jsem 10 hodin po porodu pomalu po ctyrech dolezla do sesterny, postarsi sestra me sejmula slovy: Proc se tak krcite?? Narovnejte se! :cert: :mrgreen:
Jsem pro prirozene porody, ale jen pokud vsechno je v poradku. Vadi mne to nesmyslne tlaceni do prirozenych porodu v pripadech, kdy to uplne vhodne neni (kamaradku s dvojcaty v Podoli tlacili do prirozeneho porodu, protoze par mesicu predtim takto rodila Abbasova :cert: ). Snaha snizit cisla CS zacina pripominat hon na carodejnice.

  • Zmínit
  • Nahlásit
776
12.1.21 08:42

@Sharmel Ježda tak to byla sestra na ránu. Občas když slyším, jak se sestry chovají, tak si říkám, že na to, že vidí narozdíl od jiných žen ty stovky různých případů a jak se s tím maminky srovnávají každá jinak, tak se chovají jak gestapačky a nechápavý můry. Přitom jsou to ony, co by neměly házet všechny do jedné škatule. Jinak s Vámi naprosto souhlasím, nejradši bych pod váš komentář napsala „Amen!!“ A s tou Abbasovou to si dělali snad srandu, doufám, že je kamarádka s dětmi v pořádku!!

  • Zmínit
  • Nahlásit