Můj porod prvorodičky
- Porod
- Darkie
- 21.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se napsat o svém porodu, dokud ho mám živě v paměti, i když vím, že na den, kdy se mi narodil syn, jen tak nezapomenu. :)
Na úvod bych chtěla říct, že moje těhotenství jako takové probíhalo velmi poklidně, až na pár výjimek. Musela jsem brát hořčík a železo, později jsem musela dodržovat i klidový režim kvůli hrozícímu předčasnému porodu, kterým mě strašila moje hodná paní doktorka.
Nicméně den po termínu jsem byla na klasické prohlídce v nemocnici, kde nebyla ani známka po kontrakcích a dole jsem byla pořád stejně „zabetonovaná“, porod se tedy nechystal. Během ultrazvuku jsem začala dostávat instrukce, za jak dlouho začínají vyvolávat porod a kdy by to eventuálně mohlo čekat mě.
Vtom se doktorka odmlčela a s úsměvem povídá: „No, maminko rozhodně to nebude žádnej drobeček, váhový odhad 3950 g.“
Tahle novinka mě jako prvorodičku strašně potěšila. ![]()
Přítel ten den jel na noční a pořád si mě dobíral, že určitě v noci začnu rodit, když on tam nebude a já se jen smála a tvrdila, že ten náš malej určitě dobrovolně sám ven nepůjde. ![]()
Byla jsem docela unavená a usnula brzo, spalo se mi krásně, ani jsem neslyšela auto, když se přítel kolem 2. hodiny ráno vrátil. Vzbudil mě, až si šel lehnout za mnou do postele, škodolibě mě postudil rukama.
Sotva jsem procitla, začala jsem cítit první kontrakce. Nebyla jsem si tím úplně jistá a nechala přítele spát, kolem 4. hodiny ranní jsem to nevydržela a vzbudila ho, že se asi něco děje, že bychom měli pro jistotu zajet do nemocnice, a tak jsme vyrazili. Během cesty jsem ještě naivně přemýšlela o tom, že mi třeba řeknou, že to ještě nic není a pošlou mě domů. ![]()
V nemocnici si mě už ale samozřejmě nechali, bylo něco okolo 6. ráno - musela jsem počkat na doktora, který měl zrovna směnu, aby mě vyšetřil. A tím to začalo. Doktor byl starší a já měla radost, že to není nějakej mlaďoch, ale záhy jsem zjistila, že on ze mě tak úplně radost nemá - vyšetření mě bolelo, přišlo mi, jako by do mě vrazil celou pěst a jakmile si všiml mého výrazu pronesl: „Slečno, vás tohle bolí? A to jako chcete porodit tříkilové dítě??“
Nereagovala jsem. Po vyšetření mi začala téct krev, sestřička mě odvedla na pokoj a že prý to tak minimálně ještě 2 hodinky potrvá.
Na pokoji to pro mě byla hrůza, často jsem zvracela a hlavně kontrakce pořád sílily a já tam byla sama, zalezlá ve sprše, nikdo za mnou ty 2 hodiny nepřišel. Porodní sály byly plné a za mnou přišla sestřička až o půl deváté, že se můžu přemístit na sál. Došla jsem si tam sama, cestou přes ambulanci plnou těhulek a ostatních. Myslím, že můj výraz některé neúmyslně vyděsil. ![]()
Ležím na sále, je u mě sestřička i doktor…
Sestra: „Ták, teď vám konečně uděláme ten klystýr.“
Doktor: „Tak na to zapomeňte.“ A prasknul mi vodu.
Chvíli jsem tam ležela a měla jsem šílenou potřebu něco mačkat v ruce, ale nebylo co.. Přítel u porodu nebyl, a tak moje oči zahlédly stolek vedle lůžka s krásným šuplíkem a ještě hezčí úchytkou na otevírání - můj cíl.
Natáhla jsem se a rukou při kontrakci jsem onu úchytku mačkala co to šlo, strašně mi to ulevovalo. ![]()
Po chvíli mi sestra říká, že už můžu začít tlačit a mně hlavou probleskne: „To jako vážně? Tohle je všechno, to už to nebude horší?“ ![]()
Z tohoto zamyšlení, mě zase probrala, když mi vynadala, že si z toho šuplíku potřebuje něco vzít, ať ho pustím a že navíc ležím celá křivě. ![]()
Několikrát jsem zatlačila, myslela jsem, že i když tlačím sebevíc, tak se nic nemění, pak přišlo poslední zatlačení + nástřih a najednou jsem cítila, jak to moje děťátko vyšlo ven a silný pocit úlevy, všechna bolest byla pryč.
Ukázali mi ho, řekli míry - 3400 g a 49 cm. (Tak nakonec ten váhovej odhad díkybohu nevyšel.
) A kvůli zkalené plodové vodě, mi ho odnesli na vyšetření. Byl nádherný, celou dobu, co jsem ležela na sále, jsem si promítala jeho obličej…
Doktor mě začal zašívat, byla jsem taková ukňouraná po tom všem a on povídá: „To teď po porodu chcete na to šití celkovou narkózu nebo co?!“ - já opět bez reakce.
Jediný, čím mě potěšil, bylo, když řekl, že na prvorodičku to šlo poměrně rychle - v 9:58 byl Štěpán na světě a upřímně jsem doufala, že na pana doktora už potom nenarazím. Po 3 dnech jsme šli z porodnice domů, Štěpánek neměl žádné problémy, ani žloutenku.
18. 6. 2016 mu byl 1 měsíc a když jsem na svůj porod vzpomínala zpětně, tak jsem vždy byla ráda za to, jak probíhal a taky jsem byla pyšná na sebe, že jsem to zvládla bez všech těch věcí, jako je epidurál a podobně.
Děkuji za přečtení deníčku, porody sice bolí, ale ty malé uzlíčky štěstí nám za to jistě stojí. ![]()
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 933
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1323
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 456
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 897
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 749
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 1166
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 1536
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 601
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 749
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 726
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....