Můj porod prvorodičky
- Porod
- Darkie
- 21.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se napsat o svém porodu, dokud ho mám živě v paměti, i když vím, že na den, kdy se mi narodil syn, jen tak nezapomenu. :)
Na úvod bych chtěla říct, že moje těhotenství jako takové probíhalo velmi poklidně, až na pár výjimek. Musela jsem brát hořčík a železo, později jsem musela dodržovat i klidový režim kvůli hrozícímu předčasnému porodu, kterým mě strašila moje hodná paní doktorka.
Nicméně den po termínu jsem byla na klasické prohlídce v nemocnici, kde nebyla ani známka po kontrakcích a dole jsem byla pořád stejně „zabetonovaná“, porod se tedy nechystal. Během ultrazvuku jsem začala dostávat instrukce, za jak dlouho začínají vyvolávat porod a kdy by to eventuálně mohlo čekat mě.
Vtom se doktorka odmlčela a s úsměvem povídá: „No, maminko rozhodně to nebude žádnej drobeček, váhový odhad 3950 g.“
Tahle novinka mě jako prvorodičku strašně potěšila. 
Přítel ten den jel na noční a pořád si mě dobíral, že určitě v noci začnu rodit, když on tam nebude a já se jen smála a tvrdila, že ten náš malej určitě dobrovolně sám ven nepůjde.
Byla jsem docela unavená a usnula brzo, spalo se mi krásně, ani jsem neslyšela auto, když se přítel kolem 2. hodiny ráno vrátil. Vzbudil mě, až si šel lehnout za mnou do postele, škodolibě mě postudil rukama.
Sotva jsem procitla, začala jsem cítit první kontrakce. Nebyla jsem si tím úplně jistá a nechala přítele spát, kolem 4. hodiny ranní jsem to nevydržela a vzbudila ho, že se asi něco děje, že bychom měli pro jistotu zajet do nemocnice, a tak jsme vyrazili. Během cesty jsem ještě naivně přemýšlela o tom, že mi třeba řeknou, že to ještě nic není a pošlou mě domů.
V nemocnici si mě už ale samozřejmě nechali, bylo něco okolo 6. ráno - musela jsem počkat na doktora, který měl zrovna směnu, aby mě vyšetřil. A tím to začalo. Doktor byl starší a já měla radost, že to není nějakej mlaďoch, ale záhy jsem zjistila, že on ze mě tak úplně radost nemá - vyšetření mě bolelo, přišlo mi, jako by do mě vrazil celou pěst a jakmile si všiml mého výrazu pronesl: „Slečno, vás tohle bolí? A to jako chcete porodit tříkilové dítě??“
Nereagovala jsem. Po vyšetření mi začala téct krev, sestřička mě odvedla na pokoj a že prý to tak minimálně ještě 2 hodinky potrvá.
Na pokoji to pro mě byla hrůza, často jsem zvracela a hlavně kontrakce pořád sílily a já tam byla sama, zalezlá ve sprše, nikdo za mnou ty 2 hodiny nepřišel. Porodní sály byly plné a za mnou přišla sestřička až o půl deváté, že se můžu přemístit na sál. Došla jsem si tam sama, cestou přes ambulanci plnou těhulek a ostatních. Myslím, že můj výraz některé neúmyslně vyděsil.
Ležím na sále, je u mě sestřička i doktor…
Sestra: „Ták, teď vám konečně uděláme ten klystýr.“
Doktor: „Tak na to zapomeňte.“ A prasknul mi vodu.
Chvíli jsem tam ležela a měla jsem šílenou potřebu něco mačkat v ruce, ale nebylo co.. Přítel u porodu nebyl, a tak moje oči zahlédly stolek vedle lůžka s krásným šuplíkem a ještě hezčí úchytkou na otevírání - můj cíl. Natáhla jsem se a rukou při kontrakci jsem onu úchytku mačkala co to šlo, strašně mi to ulevovalo.
Po chvíli mi sestra říká, že už můžu začít tlačit a mně hlavou probleskne: „To jako vážně? Tohle je všechno, to už to nebude horší?“
Z tohoto zamyšlení, mě zase probrala, když mi vynadala, že si z toho šuplíku potřebuje něco vzít, ať ho pustím a že navíc ležím celá křivě.
Několikrát jsem zatlačila, myslela jsem, že i když tlačím sebevíc, tak se nic nemění, pak přišlo poslední zatlačení + nástřih a najednou jsem cítila, jak to moje děťátko vyšlo ven a silný pocit úlevy, všechna bolest byla pryč.
Ukázali mi ho, řekli míry - 3400 g a 49 cm. (Tak nakonec ten váhovej odhad díkybohu nevyšel. ) A kvůli zkalené plodové vodě, mi ho odnesli na vyšetření. Byl nádherný, celou dobu, co jsem ležela na sále, jsem si promítala jeho obličej…
Doktor mě začal zašívat, byla jsem taková ukňouraná po tom všem a on povídá: „To teď po porodu chcete na to šití celkovou narkózu nebo co?!“ - já opět bez reakce.
Jediný, čím mě potěšil, bylo, když řekl, že na prvorodičku to šlo poměrně rychle - v 9:58 byl Štěpán na světě a upřímně jsem doufala, že na pana doktora už potom nenarazím. Po 3 dnech jsme šli z porodnice domů, Štěpánek neměl žádné problémy, ani žloutenku.
18. 6. 2016 mu byl 1 měsíc a když jsem na svůj porod vzpomínala zpětně, tak jsem vždy byla ráda za to, jak probíhal a taky jsem byla pyšná na sebe, že jsem to zvládla bez všech těch věcí, jako je epidurál a podobně.
Děkuji za přečtení deníčku, porody sice bolí, ale ty malé uzlíčky štěstí nám za to jistě stojí. 
Přečtěte si také
Jsem organizovaná, ale iritují mě ženy, co přesypávají mouku do krabiček
- Anonymní
- 23.09.26
- 6856
Občas mám pocit, že bych potřebovala mít život víc pod kontrolou. Pak otevřu sociální sítě a vidím kuchyň, kde má někdo přesypanou mouku do nádoby s popiskem FLOUR, a okamžitě chuť organizovat svůj...
Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi
- Anonymní
- 23.09.26
- 1461
Pracuji v jedné marketingové agentuře. Jsem tu už pár let a vždycky to bylo fajn. Můj šéf je sice trochu zvláštní člověk, ale vždycky jsem s ním tak nějak vycházela. A pak jsme jeli na...
Myslela jsem, že manžel chodí jen s kamarády na pivo. Pak jsem zjistila pravdu
- Anonymní
- 23.09.26
- 2211
Manžel mi roky říkal, že když jde večer ven, sedí s kamarády v hospodě. Nikdy jsem to neřešila. Máme děti, práci, hypotéku a každý občas potřebuje vypadnout z domu.
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 8641
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...
Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé
- Anonymní
- 23.09.26
- 1400
Věta „Mami, kup mi to, stojí to jen dvě stovky“ mi nedávno doslova vyrazila dech. Vlastně jsem si do té doby ani moc neuvědomovala, že moje děti žijí v naprosté nevědomosti. Tak nějak jsem myslela,...
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 3734
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 6745
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 1911
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 1405
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 1473
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Připomíná mi to můj porod, jen já měla super doktora, ale hroznou PA. Ať se Vám moc daří. 
první kontrakce ve dvě a před desátou už venku, to je pěkný výkon 
ať se s mimčem i se všema dalšíma daří 
Už jenom ten doktor - oni se k nám budou chovat tak, jak my jim dovolíme.
.
