Můj porod v Podolí

Konec těhu byl pro mne opravdu nekonečný..Přibrala jsem totiž předtím 14kg,s manžou jsme si dopřávali a taky jsem změnila práci na sedavou..I když jsem měla dvě zaměstnání a chodila na dálkové studium,tak se mi hubnout nedařilo..Prostě začátkem těhu má váha kulminovala na 89kg..fuuujjj..
No co,jsou horší věci na světě..
Dala jsem si za cíl přibrat max.do 95kg,jenže v 6měsíci to bylo 96kg a tak jsem limit posunula na max.103kg..Haha,nakonec jsem skončila na 110kg a to mi přišlo,že nabírám, i když jdu okolo krámu..Takže si umíte představit,co je to valit se 110kg v teple,zapařené nožičky,funící kombajn hadr..

Můj první termín byl 20.9. a druhý 1.10. Když se blížilo to krásné datum prvního termínu,byla jsem velmi natěšená a čekala tvz.poslíčky a přemýšlela,jak to bude vše vypadat..Záčátkem 38tt mě v neděli přepadly bolesti různého typu,tak jsem řekla manžovi,ať jedeme pro kontrolu..Samo,že se nic nedělo a poslali nás domu..Byl tam mladý dr,až jsem se styděla,ale byl strašně milý..V pondělí ráno jsem se měla dostavit poprvé do porodnice na kontroly a toho dne tam byl opravdu chaos..Zavřeli zrovna Thomaeyrku z důvodu malování,takže nával a nekonečné davy těhulek..Tolik jsem jich ještě neviděla..:-)))Pak následovalo ještě několik kontrol a monitorů a dny se pomalu přelily k druhému termínu porodu..

Kolem 1.10. jsem už začala být pořádně netrpělivá a chtěla to mít za sebou..a bylo prvního,druhého,pátého a šestého se konečně začalo něco dít..Musím ještě podotknout,že jsem měla nepravidelné poslíčky(tj.menstruační bolesti někdy i dvakrát denně po dobu posledních 14dní,takže pro mne byl porod vysvobozením)..

6.10. byla středa a já se po falešném výjezdu do porodnice cítila fajn..Vstala jsem okolo osmé hodiny a typické „menstruační bolesti“ se dostavily okolo 9:20h…Ani nevím,co mě to napadlo,ale rozhodla jsem si je zapisovat..Takže celý dlouhý den to bylo asi takhle-5,5,5,5,4,4,5,5,6,6,7,5,5,5atd.Žádná pravidelnost,ale po přečtení některých článků o porodu jsem věděla,že to pravidelné být nemusí..Hlodal ve mě červíček a já se pořád bála,že to zase večer skončí..Kolem 20h večer jsem se šla naložit do vany,že to třeba zase odezní..Jenže ouha,bylo to víc po 5ti minutách,i když se tam občas objevil i jiný údaj,ale bolení pomalu začalo zesilovat..Tak to pokračovalo až do půlnoci..(Manža si šel lehnout asi ve 23h a byl šíleně utahaný..)Kolem půlnoci se mi ty bolesti začaly zkracovat na 3min a trvaly kolem 40-50s..To už jsem začala věřit,že je to tady!!!
Okolo půl druhé mi to nedalo,zavolala do porodnice,kdy mám tedy přijet a bylo mi řečeno,že mám zkusit vanu..když to nepřestane,mám se přijet ukázat..Ve vaně jsem byla půl hodky a ani jsem se nemusela dívat na hodinky,přesně po třech minutách a začalo to být poměrně nepříjemné..Vydržela jsem ještě do 4h,protože mi bylo líto manžela,který se vůbec nevyspal..Byl v poho,v porodnici jsme byli o půl páté..Natočili mi monitor,dr mě prohlédl a řekl:„Hurá,jste na tři centimetry,tak se připravíte a na sál..“Manža tomu nemohl uvěřit,že už konečně rodíme,poslala jsem ho domů,že to bude na dlouho..

Oholená jsem byla z domova,vzala jsem si Yal,který mi sestra ochotně dala a za hodku mě odvedla na sál..Museli mi dát ještě antibiotika,protože mi našli Staphylokoka na porodních cestách,ale je to poměrně běžné,takže jsem byla klidná..
Podařilo se mi na půl hodky usnout a ještě jsem poslala sms manžovi..Dohodli jsme se,že u porodu nebude a já byla ráda..Okolo 9h ráno to ale začalo,bolesti začaly zesilovat a za hodku a půl už to bylo k nevydržení..Jelikož se má člověk u stahu snažit co nejvíc uvolnit,ale vy máte pocit,že se musíte co nejvíc sevřít,tak to otvírání samozřejmě nepostupovalo..Bolesti k zešílení,tak mi PA řekla,že jde tedy pro anestezioložku a dáme epidurál..Do té doby jsem byla přesvědčená,že porodím přirozeně a v poho..hahaha

Po epidurálu přišla ohromná úleva..Podařilo se mi zase usnout,okolo jedné jsem vyslala sms manžovi,ať je v klidu,že to bude do večera..Mezitím se jinde narodili dvojčata a ještě kouček a jak plakal,já plakala taky..Jenže za chvíli to začalo být pěkně zajímavé..U epidurálu je výhoda,že necítíte bolesti,ale ty stahy,když jsou opravdu silné,jsou k nevydržení..Ve 14h už mi nepomohlo ani skákání na míči.Prodýchávala jsem,ale nic platné..Poprosila jsem PA,že už to nemůžu vydržet a chce se mi tlačit a ona,že mě prohlédne..koukla a říká:„Hurá,jsme 8-9cm,ale branka ještě není zašlá,ještě vydržte..“Myslela jsem,že jí zakousnu..Na zdi vysely takové hodiny,co se jim přecvakávají minuty,dřív byly snad všude a mě se každá minuta zdála jako 10min..Nadávala jsem si tam pěkně,pak trošku brečela,pak zase nadávala,kde PA je,že já už rozhodně budu tlačit a porodím třebas na zem..Najednou se objevila jako anděl spásy,dala mi nohy nahoru a pořád mi něco říkala..Už si to nepamatuji..A já prostě tlačila,nešlo to jinak..Tlačila jsem a tlačila,šlo to ztěžka,PA najednou křikla:„Rodíme!!“ a objevili se další tři sestřičky a skákali mi na břicho,ale já zavřela oči,bylo mi všechno jedno a tlačila jako o život..Nástřih jsem pěkně cítila,bylo to jako silné štípnutí a za chvíli ze mně něco vyklouzlo..A polila mě obrovská úleva a nic mě najednou nebolelo..:-)))Bylo 14:35h..
Někam mimi odnesli a já za chvíli slyšela,jak pláče a byl to ten nejkrásnější pláč na světě..Porodila jsem placentu,pak mě dr zašil(asi 20min)..To nebylo taky moc příjemné,ale koukala jsem přitom na svého syna Václava 52cm,4370g a měla jsem smíšené pocity..Trošku si loknul plodovky,měl šňůru okolo pasu,ale byl v pořádku a naprosto jedinečný..Měl strašně vlásků a byl ho kus..Pak jsem tam ještě dvě hodky ležela,PA mě chválila,že jsem porodila do 20min a pustili za mnou manžela a maminku..
Poporodní péče mě zklamala,ale nebudu tím kazit dojem z porodu..Opravdu to bolí,ale já už zapoměla..Ještě týden doma z porodnice jsem byla přesvědčená,že druhé mimi už nechci,ale teď je vše jinak..

Doufám,že můj článek není zbytečně dlouhý,ale takhle si to pamatuji..Mám doma 22denní mimi a jsem přes různé problémy nejšťastnější člověk pod sluncem..Neumím už bez svého syna žít a nechápu,že jsem bez něj žít mohla..Všem přeji krásné a pohodové porody..a i když budou bolet,tak se to rychle zapomene,já tomu nevěřila,ale je to tak..