Narození mého syna Lukáška
- Porod
- lucii isabela
- 04.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl to ten nejkrásnější den v mém životě.
- 3
- 3
Tak abychom začali od začátku. V březnu 2013 mi gynekoložka odmítla vyměnit antikoncepci, po které jsem měla migrény a bolesti břicha. No a než sem stihla zajít k jiné paní doktorce, začal se nám v bříšku klubat náš chlapeček.
Abych se ale dostala k porodu…
12. prosince jsem šla naposledy k mé doktorce. Byla jsem zrovna poslední den 38. týdne. Paní doktorka se nestačila divit tomu, jak se mé tělo k porodu připravuje. Byla jsem už na 3 prsty otevřená, ale prcek ne a ne ven. Tak se zeptala, zda chci k tomu porodu trošku pomoct. Pochopila jsem správně, že se jedná o Hamiltonův hmat.
Naštěstí to vůbec nebolelo. Upozornila jen, že můžu trošku krvácet, což se taky stalo. Ale od té doby jsem měla nepravidelné kontrakce. Celý ten den, celou noc a následně hned ráno. Přítel šel zatím ještě do práce. No moc dlouho tam nepobyl…
Pořád mě mírně bolelo v zádech, při každém ztvrdnutí břicha. Začala jsem mít strach vzhledem k tomu, že už to trvalo dost dlouho. Přítele jsem tedy volala kolem 9 ráno, zda se může vrátit domů. Během pul hodinky byl u mě, já si mezitím dala sprchu.
Hodinu jsme ještě zůstali doma a počítali intervaly. Nejkratší byl 3 minuty, ale pak to zas bylo 5 minut, no bylo to cele rozházené. Každopádně v 10 jsme vyrazili a už si mě v porodnici i nechali. Kolem půl 3 mi udělali všemi oblíbený klystýr 
a o hodinu později píchli vodu.
Poté se to opravdu rozjelo bolesti hrozné, ale to jsem ještě nevěděla, co že mě to ještě čeká. Asi tak po dvou hodinách přišli s tím, že kontrakce nejsou dost silné a dlouhé, takže mi dali oxytocin. Pak to bylo k nevydržení.
Další 4 hodinky jsem jen seděla k rozkročnýma nohama na nějakém sedátku ve tvaru záchodu a ruce opřené v šátku visícího ze stropu. Tato poloha byla pro mě opravdu nejvíc ulevující. O půl 8 večer mě přemluvili, ať si lehnu na porodní křeslo a otočím se na bok, že kontrakce sice budou silnější, ale budu to mít rychleji za sebou. Šlo hlavně o to, že hlavička ještě ani nebyla v porodních cestách.
Takže jsem na každou další kontrakci už mohla tlačit, aby prcek sestoupil dolů. Trvalo to snad tři čtvrtě hodiny a najednou bylo všude spoustu lidi. Doktorka, dětská doktorka, porodní asistentka atd. Hlavička už byla tam kde měla být, takže jsem se otočila na záda a začala tlačit ze všech sil, aby už byl venku. Na první zatlačení byla polovina hlavičky venku, ale ta bolest dole byla nesnesitelná. Hrozně to štípalo.
Upozorňuju, že celý porod jsem měla jen a pouze křížové bolesti. Na druhé a třetí zatlačení byla hlavičku venku, pak udělali nástřih, u kterého jsem snad zařvala nejvíc, no a pak už jen poslední zatlačení a maličký byl venku. Byla to opravdu neskutečná úleva. Narodil se 13. prosince ve 20:32, stihl to přesně na můj svátek. 
U placenty jsem už ani nemusela tlačit, nějakým způsobem ji vytáhli sami. Pak už jen poslední věc. šití. Aspoň jsem si myslela, že poslední. Sice to tahalo, ale v pohodě. Pro mě snad bylo nejhorší spíš to, co bylo po tom šití.
Přišla hrozně nepříjemná sestřička, která mi začala mačkat břicho. Bylo to horší jak porod. Každopádně zjistili, že je ve mně ještě kousek placenty, takže i přesto, že už jsem byla zašitá, se tam museli znova podívat. Ten kousíček vytáhli a už jsem měla konečně pokoj a mohla si začít užívat ty nejúžasnější dvě hodiny toho dne s mým synem a přítelem, který mi byl celou tu dobu neskutečnou oporou. Dokonce si se mnou i poplakal. Miluju je víc než cokoli na světě.
Momentálně se snažíme o druhé miminko, tak držte palce.
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 51
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 41
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 49
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 40
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 43
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2040
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 952
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 2155
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 605
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 571
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
A jak jsi psala, bolest šílená 
