Můj rychlý porod
- Porod
- fretecka
- 20.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Náš malý uzlíček spinká a já si řekla,že napíši můj třetí deníček. Tentokrát o tom, jak Tobisek přišel na svět.
Bylo 22.2.2013 a já ráno vyrazila na monitory. Čtyři dny do prvního termínu. Díky vysokému tlaku, jsem tušila, že budu hospitalizovaná. Taky to tak dopadlo.Tlak vysoký a doktorka rozhodla, že musí udělat vyšetření kvůli preeklampsii. Jela jsem si domu pro věci a odpoledne nastoupila na gynekologii. Nemám ráda nemocnice, jsem z nich vždy nervozní, ale měla jsem na pokoji skvělé dvě maminky.
Během víkendu měřili tlak, já 24hod sbírala moč a čekala na výsledky. Výsledky nebyly tak katastrofální, ale domluvili jsme se s doktory, že 25.2.2013 dostanu preindukční tabletku a 26.2. zavedou dvě indukční (porodní cesty jsem neměla moc nachystané) a ten den bych měla porodit.
Přišel den D, ráno se nic nedělo, doktoři si mě nevolali, tak jsem byla nervozní. Tak moc jsem se těšila už na ten uzlíček. Ve 14hod si mě konečně zavolali na monitory, prcek ovšem usnul a monitory klidné. V 15 hod mě vyšetřila doktorka, otevřena na prst, CS4 a zavedena preindukční tabletka se slovy, že zítra budete rodit. Za hod a půl jsem měla dojít na další monitor, monitory opět klidné, po vyšetření doktor hlásá, že večer se začne něco dít a zítra porodíte. S tímto jsem volala příteli, že klidně na turnaj v bowlingu může jít, že dnes určitě neporodim. Odešla jsem na pokoj s myšlenkama, že Tobísek už zítra bude mezi námi.
Bylo 17hod a já začala mít snesitelné menstruační bolesti, šla si dát sprchu a vrátila na pokoj. Lehla si a bolesti začaly přiostřovat, jako prvorodička jsem stále nevěděla, zda to je ono. Kontrakce jsem nemohla rozeznat, přišlo mi, že ta bolest je silná, ale stále stejná. Asi tak kolem 18 hod jsem měla tušení, že to je ono, stále jsem čekala kontrakce nejdřív po 10min, ale ať jsem měřila, jak jsem měřila, byly po dvou minutách.
To už jsem našla odvahu a šla za sestřičkou, že mám pocit, že se asi začíná něco dít. Volala na porodní, ať mi natočí monitory. Došla jsem tam a PA, že si mě nejdřív vyšetří. Hned volala, zda mají místo na šestinedělí, ať si jdu zabalit věci na gynekologii a přejdu k nim, že si mě už nechá na porodním boxu, ale že tatínkovi zatím ještě volat nemusim, že času je dost. PA jsem říkala, že potřebuji od rána na velkou, ale nejde to, takže i když je času dost, dáme klistýr.
Musím říct, že od této doby jsem přestala vnímat čas, kontrakce byly tak silné a ta bolest.Po aplikaci klistýru jsem měla vydržet alespoň pár minut, no realita byla pár vteřin. Vyprázdnila se, dala sprchu (kde mi pravděpodobně praskla plodovka, ale to jsem nevěděla)a šla se přesunout na box. PA, že natočí monitor a pak mi napustí vanu, aby se zmírnily bolesti a že už budu moci volat tatínka. Než mě PA napojila na monitor a podala tel, obrátila jsem se s dotazem, jestli je možné, že ještě po tom klistýru potřebuji na velkou. PA se zarazila a že mě ještě prohlídne než napojíme monitor.Pak už to byla rychlost, jen jsem slyšela, že za chvíli už budu moci tlačit.
Bylo mi zle, točila se mi hlava a z posledních sil, jsem volala příteli, že zrovna rodím, ať přijede. Přiznám se, tlačení mi vůbec nešlo, při třetím zatlačení vždy odešla kontrakce, tak mi museli napíchnout oxytocin a zvětšit kontrakce. Poté už jsem přišla na systém tlačení, malej byl vysoko tak mi ho museli trochu vymačkávat, ale když jsem slyšela, poslední zatlačení na ramínka bylo to hned. Neumím popsat bez slz pocit, když mi Tobiska PA položila na břicho, brečela jsem a únava najednou byla ta tam, já měla najednou síly rozdávat.
PA se mi neustále omlouvala za tatínka, ale strašně rychlo to přišlo, nikdo s tím nepočítal. Doktor mě zašil, malej byl trochu srotovaný, tak mě potrhal vnitřně a museli udělat nástřih, ale v tu chvíli jsem měla jen zrak opřený o pediatra, který vyšetřoval malého. Tobias se narodil 25.2.2013 ve 20hod s váhou 3300g a 52cm, to znamená 5 hod od zavedení preindukční tabletky.
Neodpustím si ještě jeden odstavec o příjezdu tatínka. Tatínek dojel půl hod poté, co malej vykoukl na svět. Došel na porodní sál a celý se klepal, malý tam nebyl, odnesli ho na odsátí ještě dýchacích cest, nalokal se plodové vody, která už byla zkalená. Hned jak dojel, sestřička šla pro malého, jak vešla PA mezi dveře, náš taťka se rozbrečel, myslela jsem, že v tu chvíli se skácí k zemi. Jen stál, mlel Tobiášku a brečel. Hodně to našeho taťku změnilo, jakoby se narodil i on. Snad mu to vydrží.
Já jsem poznala, co mi do teď v životě chybělo, je to to mé zlatíčko, které teď spinká v postýlce. Vím, že on je ta nej láska mého života a dal mi nový směr. Ovšem i tatínka miluji, nesmím na něj zapomínat.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1605
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20656
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....