Můj život

V pubertě jsem si nikdy deník nepsala, až teď... Pouštím si svou oblíbenou písničku a začínám své myšlenky posílat skoro 27 let nazpátek, kdy jsem se narodila.

Žila jsem obyčejným životem, než jsem nastoupila do ZŠ. V dnešní době je šikanovaný asi každý druhý, nicméně mně se smáli kvůli vzhledu a nutno říct, že dodnes bych si nikdy o sobě netroufla říct, že jsem pěkná holka a že bych se panebože já mohla někomu líbit.

Já, která si kvůli vzhledu vyslechla tolik urážek, že představa jakéhosi partnera a „nedej bůh“ sexu s ním mi přišla absurdní. Posměch, urážky, potupné žerty na mou adresu. A já si přestala věřit, teda spíše jsem začala věřit jim. Že mají pravdu, že nikdo na světě není ošklivější než já.

Základka byla pro mě opravdu peklo a mohu s klidným srdcem říct, že dodnes si nevěřím, mám nízké sebevědomí, nelíbím se sama sobě, nemám se ráda.

Základka ale byla základka a po přestupu na SŠ šikana přestala a já do kolektivu zapadla úplně normálně, nikdo mi do očí o mé ošklivosti nic neříkal. Spíš vytušili, že jsem často v roli té submisivní, ochotné pro druhého se roztrhat a velmi z toho profitovala spolužačka, která byla na tom se sebevědomím dokonce hůře než já, nicméně si ho honila a budovala na mém. Nicméně ale dodnes spolu komunikujeme a občas se i sejdeme. Nemám jí to za zlé. Neubližovala mi tak jak ti lidi na základce.

Na střední školu strašně ráda vzpomínám, bylo to období, kdy já se ZAČALA LÍBIT KLUKŮM. Jen si to představte, holka, co jí bylo říkáno, že je hnusná a… nechci to tady, říkat jak mě nazývali, je to pro mě i po těch letech dost ponižující… tak se začala prostě někomu líbit!

I když to byly takové ty první pusy a dotyky, já jsem byla tak šťastná a trošku jsem si říkala, že to zase taková katastrofa se mnou nebude. Jenže i tak jsem se sebou spokojená nebyla a často jsem těm klukům říkala, že mají na lepší než jsem já… A tak to po pár pokusech vzdali.

Takže žádná velká láska se nekonala, jen pár setkání schůzek a sexů na jednu noc, abych si trochu spravila sebevědomí. Jenže jak se to říká, i na tu poslední Popelku čeká nějaká velká láska… a já ji potkala. O jedenáct let staršího muže, který mi změnil život. I když poněkud jinak, než byste doufali.

Začali jsme si psát a po nějaké době jsme se začali stýkat. Musím říct, že se do mě přítel moooc zamiloval, ale já teda moc ne… Pořád mi v hlavě letělo, že se do mě DO MĚ, DO MĚĚ nemůže NIKDO zamilovat. Ale zamiloval.

A překročím li období, kdy jsme se chvíli nestýkali - kvůli mně, protože jsem si jím nebyla až tak jistá, jak on mnou - tak jsme spolu začali před dvěma roky opravdově chodit. A loni touto dobou jsem s ním začala bydlet.

Jak ale víte, něco jiného je s někým chodit a něco jiného je s někým doopravdy žít a sdílet domácnost. A tady začíná trochu jiný příběh. Protože jsem celou dobu žila u rodičů a najednou šup, bydlení v jiném městě, s přítelem. Chci jen podotknout, že se blížíme k příběhu, který jsem tady na eMiminu nesčetněkrát probírala, ale chci li sepsat deníček až do konce, musím se zmínit i o tom.

Prostě a jasně, bylo mi smutno po mém rodném městě, po známých atd. Ale byla jsem nesmírně ráda, že jsem se osamostatnila a začala se starat o přítele, pracovat atd. Sice pomalu, ale zvykala jsem si. Přítel je dost introvertně zaměřený a nemá moc přátel, rodiče mu nežijí a s rodinou - sourozenci - se taky moc nestýká, nemá je rád. Takže jsem poznala jen část rodiny s kterou on mluví (jedna sestra ze čtyř sourozenců- přítel je pátý nejmladší).

Ale zamilovaný člověk nevnímá a velice mu imponuje, když mu láska života řekne, že on lidi k životu nepotřebuje, protože má a miluje jen mě. Příjemná změna na mou osobu oproti ZŠ, nemyslíte? :-) Nicméně trochu mě i mrzelo, že si kámošky se svými polovičkami vyjíždějí na různé výlety s jinými páry a my nic. Přítel neměl ani autoškolu, takže auto jsme neměli. Takže zase jsem se musela přizpůsobit.

Teď možná namítnete, že bych mohla řídit auto já, když mám autoškolu, ale to je jiná kapitola, jo jsem srab a nemám auto. Ale jak říkám, bylo to takové to jen malé mínus, které jsem brala, jako že to není důvod nedej bůh k rozchodu. Ten důvod byl totiž úplně jiný.

Před půlrokem, přesně o Vánocích jsem totiž dostala dva takové velké životní dárky. Životní v tom smyslu, že mě dostaly až na samé dno - potratila jsem a přišla o práci. Obě dvě z věcí jsem samozřejmě nečekala. Bavím-li se o tom těhotenství, bylo nečekané a jak rychle přišlo, do měsíce odešlo. A práce - prostě jak to v dnešní době bývá, práce je a není…

Ono by se to všechno dalo zvládnout, kdybych nebyla tak přecitlivělá a nepadla tím psychicky přímo rovnou na hubu. Přítel dál chodil do práce a já se ocitla sama celé dny ve městě, které neznám, s pár kamarády, co jsem se znala. Ale otravujte je denně, že ano.

Takže mou společností v jednopokojovém bytě, o kterém přítel říkal, že je to domácnost jako každá jiná, byl notebook. Přítel totiž neustále tvrdil, že bydlení zařídíme hned. Po přestěhování loni touto dobou k němu mi tvrdil, že do loňských Vánoc budeme ve svém… A vy už víte, co loňské Vánoce přinesly, nebo spíše odnesly.

Nové bydlení se nekonalo, samozřejmě. Přítel neustále mluvil o baráku, mně by stačil i byt… Do toho všeho mě v únoru požádal o ruku a já v marné naději, že teď se bude jen a jen dařit, řekla ano.

Jakožto čerstvě zasnoubená jsem nějako dobu chodila s hlavou v oblacích. MĚ, tu chudinku šikanovanou ošklivou, si chce někdo vzít!!! Samozřejmě hned fotka prstýnku s briliantem na fejs a… záviďte mi, drazí spolužáci… Ano, i já se budu vdávat. Ha, zlatý voči.

Euforie ze zasnoubení opadla ve chvíli, kdy mi sprostě vynadal, že jsem jej nechtěně bouchla a řekl mi, že jsem pi**, nebo prostě takové maličkosti, které s těmi velkými problémy, bydlení, práce, potrat jen přilívaly oheň do kotle.

Mrzelo mě to, snažila jsem nevydařené těhotenství posunout v myšlenkách a zaměřit se na práci… Ale jako na potvoru nic. Celé dny sama v depce. Kdybych si mohla alespoň zařídit svoji domácnost. Ale v pronajaté 1+kk jsem si nemohla ani přidělat obrázek, ani radost z toho, že jsem uklidila, když vám pod okny hučela hlavní čtyřproudová cesta…

Moje představy o žití s partnerem a svém bydlení se prostě absolutně rozcházely. Do toho sice krásné zásnuby, ale reakce přítele na to, že svatba může být hned příští měsíc, klidně během týdne, že on tam ty lidi nepotřebuje, mě ranila. Řeknete si, to jsou drobnosti, ale jak říkám, nebýt těch velkých problémů, co jsem řešila, tak bych ty drobnosti až tak neřešila…

Jediné, co jsem věděla, bylo to, že se musí něco stát, jinak už to psychicky nezvládnu. Tu samotu, že nemám práci, potrat, bydlení, zvyky a názory partnera… Takže jsem se jednoho dne sbalila, položila prstýnek na stůl a jela domů, odkud jsem přijela. Už asi čekáte konec, nebojte, ten ještě nebude… i když… nicméně jsem přijela domů psychicky na dně.

Ve svých 27 letech jsem se ocitla u rodičů, potkávala jsem lidi, kteří se ptali a divili, co se stalo a já najednou dostala takový zvláštní pocit, že mají snad z mé situace někteří i radost, obzvláště ti lidi ze základky. A já si říkala, tak vlastně měli pravdu, že zůstanu sama… Taky, kdo by se mnou vydržel…

A k tomu všemu se mi začal přítel ozývat, že mě miluje, že chce, abych se vrátila, že se změnil a že to spravíme, že pochopil, jak jsem se cítila, že mi pomůže najít práci. (Prý to dřív nešlo…), že to bude všechno jinak a lepší… A tady bych mohla své povídání ukončit s jedinou otázkou…

Já nevím, co mám udělat. Položit dobrou práci a zbavit se nálepky single ve 27, nebo znovu do toho jít? Mám pocit, že i přes to všechno mezi náma, si už lepšího nenajdu a nechci skončit sama… Co tedy udělat?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Plano
170
18.6.16 01:08

Určitě bych si ho Teda ještě nebrala, když se začíná tak jaksi vybarvovat. Ohledně potratu bych se utesila tím, že to prostě nevyšlo a mělo to tak být, lepší takhle brzo než třeba ke konci těhotenství, chce to čas. zamer se na tu práci, prestan se litovat.taky jsem měla něco podobného ná ZS, děti jsou kruté

  • načítám...
  • Zmínit
Janli
18.6.16 01:19

Holka vydrž! Já jsem ve tvém věku opustila přítele a čerstvě opravený dům a odešla do podnájmu. Postavila jsem se na vlastní nohy. Bylo to těžký, to ti nebudu lhát, ale nakonec jsem si začala vážit sama sebe, protože jsem se dokázala životem protloukat sama a to celkem úspěšně. Byla jsem hrdá sama na sebe, že nepotřebuju chlapa, abych spokojeně žila. Na tu pravou lásku jsem si počkala a stálo to za to! Důležitější než krása je to, co máš v hlavě a tvůj životní postoj. Moje motto je - Spokojím se jenom s tím nejlepším. Máš před sebou šedesát let života a je jen na tobě, jak je prožiješ. Držím palce, buď hrdá a pevná ve svých postojích!
P. S. Člověk, který se druhému posmívá, to dělá jen proto, aby zakryl svoje strachy, mindráky a bolístky. To tvoji spolužáci ze základky si zaslouží soucit, ne ty. A věř mi, že spoustě z nich už dávno došlo, jak tě trápili, ale nedokážou přijít a říct - Promiň.

  • Upravit
Jendice1
482
18.6.16 05:13

Pokud po byvalem priteli vylozene netouzis a citis se dobre v nove praci, pak je toto spravny krok.Ver tomu, ze na svete neexistuje osklivy clovek.Ze kazdy ma nekde svuj protejsek.Ty se spis zamer na poznani sama sebe…zacni zkouset nove konicky, sporty. Zamestnej se. Pokud se citis zle, ze bydlis u rodicu, dej si inzerat na spolubydlici a zacni zit sama. Nasetri si, ci si prej k narozkam novy uces ci nejakou zmenu, kup si neco noveho-uplne jineho na sebe a uvidis, ze se ti zivot zacne trochu jinak odvijet…ale hlavne.Zkus se na sebe kazde rano usmat. A usmivat se i na ostatni. Hodne si tim pomuzes k tomu, se zacnes mit vic rada a zavistivcum zavres usta…:)a posledni rada. Vypis si, za co te nekdo kdy pochvalil, ci to, co ti jde. Treba i jen dobra polevka a zkus pomalu neco pridavat a pridavat…uvidis, jak umi byt zivot i fajn…:)

  • načítám...
  • Zmínit
Verun83
18.6.16 06:39

Ze lepsiho si nenajdes?? To nemyslis vazne vid? Clovek, ktery ti takhle nadava, nema v tvem zivote co delat. Je to ten nejhorsi clovek, ktereho by sis mohla pro zivot vybrat. Pomalu by te zadupaval do zeme, az by z tebe zbyla jen troska. A vykasli se na deti ze zakladky. To jsou jeste hloupy telata.
V mysli postav velkou zed za minulosti, otoc se k ni zady a vykroc. Zij tady a ted. Nova prace, novy zacatek, nove moznosti. Rikej si, co si zaslouzis. Uprimne a podporujici pratele, pritele, ktery si te bude vazit a hyckat te, praci co te bude bavit a uzivi te.
Je potreba zmenit mysl, to se promitne i do zivota.
Hodne stesti

  • Upravit
jita22
12597
18.6.16 08:17

Člověk se kvůli druhému nezmění. Jen se bude ze začátku vic snažit, ale pak to spadne do starých koleji. Takze popremyslej jak chceš zit a jestli se to co jsi doteď zazivala tomu blíží. Jednate spolu na rovinu? Jako partneři? Podilis se na rozhodování co s vami bude slovem i cinem? Rozhodnuti je na tobě. Nechvatej, abys neco dokázala ostatním. Ty žiješ svůj život.

  • načítám...
  • Zmínit
Cuddy
31027
18.6.16 08:41

A ono je nutne najit lepsiho? Je problem byt spokojena, sebevedome zijici sama? Hrozne se zaobiras tou zakladkou a neses si to dal. S tim je potreba prestat. Nemuzes pripustit, aby par let na zs ti zkazily cely zivot. Najdi praci, jdi zivotem dal a pockej, az potkas nekoho, kdo ti bude stat za to. A do te doby zij s pocitem " ano, nemam partnera, protoze se mam natolik rada a tak si sebe vazim, ze budu radeji sama nez s nejakym volem".

  • načítám...
  • Zmínit
niezabudka
174
18.6.16 09:01

Ahoj. Tiež som nemala ľahké detstvo, vo viacerých smeroch. Okrem iného som sa tiež často cítila odstrkovaná. Pocity menejcennosti alebo pochybnosti o sebe - s tým sa musím vyrovnávať a bojovať často aj v dospelosti, ale už to beriem tak racionálne. Každý s niečím bojuje. Z toho, čo píšeš, mi príde, že ten tvoj vzťah nebol dobrý. Určite by som nezostávala s niekým len preto, že neviem, či príde niekto lepší :zed: Možno máš teraz príležitosť zapracovať na sebe - to je dobrý základ pre prípadný druhý lepší vzťah, mať tomu druhému čo ponúknuť, napr. vyrovnanú, spokojnú osobnosť… Moja švagriná sa zamilovala a vydala po štyridsiatke, to len tak na povzbudenie :) S manželom som tiež začínala v jednoizbovom prenajatom byte a bolo to naše kráľovstvo, s láskou naň dodnes spomíname, nemali sme auto a robili sme si skvelé výlety vlakom… Chcem tým povedať, že kde je láska, tam sa neriešia somariny, dôležité je mať spoločné hodnoty, vzájomnú úctu a porozumenie. Veľa šťastia!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.6.16 09:20

Doporučila bych ti pracovat na zvýšení svého sebevědomí třeba formou psychoterapie. Jinak budeš stále přitahovat partnery, kteří nejsou vyrovnaní a budou si na tobě léčit své ego stejně jako tvoje kamarádka ze střední. Také jsem si prošla trochu šikanou na intru na střední v prváku, tím že jsem byla jiná, a to ostatní provokovalo. Na večírku mně řekly, že jsem působila nepřístupně a namyšleně, ale já taková nebyla, spíše nejistá. Na základce mně kluci provokovali, ale později jsem zjistila, že to nebylo kvůli tomu, že by mně chtěli ublížit, ale že chtěli, aby ve mně vzbudili pozornost. Nikdy si ke mně nedovolili, to co k ostatním holkám, jen si dělali legraci, aby získali tu pozornost jakýmkoli způsobem. Musíš si vážit sama sebe a až teprve potom hledat partnera. Zmeň třeba účes, styl oblékání atd. a hlavně si začít vážit sama sebe. Vyhledala bych psychologa, aby ti pomohl a vyrovnal se s tou šikanou a s pocitem, že jsi nehezká. K partnerovi bych se nevracela, protože tam už máte zajetý špatný vzorec. Ví, že si k tobě může dovolovat, že máš nízké sebevědomí, nižší než on. A zatím zapracuj na sobě a užívej si svobodného života. ;) On se někdo objeví, když to budeš nejméně čekat. Když vidím, jak kolegyně z práce někoho zoufale hledá a všichni normální chlapi z ní mají jen legraci a naopak je to odhání. :nevim:

  • Upravit
jenika1
3030
18.6.16 09:33

Co se může změnit? Situace bude stejná, případné dítě většinou nic nevylepší. Já
na větu, já se změním, nevěřím, člověk je takový jaký je a ty jsi ho poznala a byla nešťastná, proč znovu ztrácet roky, aby jsi to po roce, dvou opět ukončila.

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30587
18.6.16 09:55

Je příznačné, že na jednu stranu popisuješ hrůzy šikany a své celoživotně nízké sebevědomí a na druhou stranu jsi při výčtu všeho podstatného ze svého života nenapsala ani jednu jedinou větu o své rodině. V tom je totiž přímá souvislost. Na tu základku už jsi jako „ošklivá a nesebevědomá“ přišla, to už bylo hotové, tam se to naplno projevilo. Myslím si, že ve skutečnosti jsi úplně normální holka, bohužel tvé domácí zázemí nebylo takové, abys tomu uvěřila a žila tak. Vinit z toho děti ze základky nemůžeš, i když je to lehčí než si přiznat, že chyba nastala úplně jinde.

  • načítám...
  • Zmínit
celinne
502
18.6.16 12:21

Hele já taky nejsem žádná hvězda, v mládí jsem si taky užila, i když určitě ne tolik co ty…a dneska? Naprosto bez problému. Myslím, že nejdůležitější je, aby si člověk vážil sám sebe a měl se rád..co ze sebe vyzařuje, tak se na něj dívá i okolí..(z fleku bych se mohla zamindrákovat vším možným - např. hezčí obličej, lepší vlasy, menší prsa, užší pas…atd..ale proč?? Každý, opravdu každý má něco..a to i ty krasavice..

  • načítám...
  • Zmínit
celinne
502
18.6.16 12:21

2×

Příspěvek upraven 18.06.16 v 12:23

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
18.6.16 13:43

Nezlob se, ale ja bych ti v prvni radě poradila at přestaneš fňukat a furt se na někoho spoléhat. Cely deníček se jen litujes a přitom svůj život mas v rukou jen ty sama. A ty jen sedíš zlomena v koutě a čekas, ze se stane zázrak.

  • načítám...
  • Zmínit
suricata
6638
18.6.16 17:48

No teda! Vždyť už si více než deset let necháš kazit život tím, že se ti smáli na zš. Tenkrát za to mohli oni, ale teď jsi dospělá a je to tvoje zodpovědnost. Vykašli se na chlapa a dej se dohromady. Upřímně každý, ano KAŽDÝ si nese svoje, mně se též posmivali, dokonce si vybavuju, že jsem se pripojila k ostatním, kteří se posmivali spolužačce, co bylo bylo. Nenech si tím zkazit celý život. Jo a myslím, že tvý spolužáci z toho vyrostli, dospěli a fakt nikdo nemá radost z toho, že se ti nedaří.

  • načítám...
  • Zmínit
mila.dka1
18.6.16 18:34

Predevsim se nevracej k partnerovi. On jednou prijde ten pravy pro tebe a kdyz budes ztracet cas s timhle, nebude prostor na to potkat toho lepsiho. Ja si i sobe nemyslim, ze jsem oskliva, dokonce jsem si jista, ze se dost chlapum libim, presto jsem si sveho ted uz manzela nasla v 27. Do te doby max.par mesicu trvajici sex. vztah. Muze jsem potkala 80 km daleko, bydlime ted v mem meste, on jezdi za praci tam, jsme spolu pomalu 10 let a cekame druhe dite. Takze si prestan rikat, ze jsi oskliva, dost pochybuju o tom, ze vubec jsi, protoze osobne nikoho oskliveho neznam a koukej kolem sebe. On nekde ceka. Ale netlac na pilu, treba to nebude hned. A pokud mas fajn praci, uz to je super, nekdo nema ani to-beztak pulka tvych spoluzaku ze ZS trpi v nenavidene praci, ci ji ani nema. Tak hlavu vzhuru!

  • Upravit
MiraMoo
250
18.6.16 20:36

K ex bych se urcite nevracela–nezminila jsio vasem vztahu nic hezkeho, pozitivniho…a mne je podle popisu hrozne neprijemny :),takova depka :think:. Jsi hrooozne mladicka, nezahrabavala bych se s o 11let statsim muzem v pronajatem 1+kk, o samote bez pratel…a jeste ke vsemu ti nadava do… :roll: Urcite uz k nemu NE!!! Jsme cca vekove stejne a ja jsem mezi vrstevniky vyjimka (vdana a mam deti),jinak vetsina single nebo cerstve vztahy. Uzivej si!!! Pracuj, najdi si nejaky konicek…cokoliv a hlavne si najdi cestu sama k sobe. Ja jsem byla na ZS taky sikanovana (ucitelky dcera, obezni),doma se mi rodice a cela rodina „v srande“ smala ze jsem tlusta, nemluvna, nesikovna atd atd :roll:. Takze te chapu v tom, ze to proste cloveka nejak ovlivni..ja mam sebevedomi hrozne tim poznamenane..ale po nejake mojimpuberte jsem se na to proste vykaslala a nechala jsem zakladku zakladkou, rodiny jsem si nevsimala. A naopak jsem se zamerila JEN a JEN na sebe, abych byla lepsi a spokojenejsi. Hodne jsem na sobe pracovala. A jsem nekolik let taaak stastna :mrgreen: proste nauc se zit sama se sebou a pak prijdou i ti pravi ;) zkus treba i nejakeho odbornika, cokoliv.

  • načítám...
  • Zmínit
ElenDa
16
18.6.16 20:48

No říká se že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a sama za sebe můžu říct že je to svatá pravda…já jsem ukončila dlouhodobý vztah v 27, během něho dvakrát potratila, nesčetněkrát přemýšlela proč já a jestli svého ex vlastně ještě miluju, když jsem podle něj byla ta nejhorší, se kterou nikdo nevydrží atd…moje sebevědomí tím rozhodně nerostlo ba naopak…ale jednoho krásného dne, jsem si řekla že už mám dost…dost lží, ponižování, klamu jak jsme šťastní… prostě jsem si začala užívat single života, který ale netrval dlouho a já poznala toho nejúžasnějšího chlapa na světě..teď mi je 29, mám všechno co jsem vždycky chtěla…skvělého muže a tátu, dvě krásné a zdravé děti-dvojčátka…nic z toho bych neměla kdybych se tenkrát nerozhodla ukončit vztah, ve kterém jsem nebyla šťastná…a to bys nebyla ani ty, kdyby ses vrátila…27 není věk, kdy jsi odepsaná, ba naopak..užívej si svobody, usmívej se a na blbé otázky a narážky se povznes…on ten pravý někde určitě čeká :)

  • načítám...
  • Zmínit
aja1111
1
18.6.16 21:48

Milá dívko,

po přečtení tvého deníčku je mi smutno a vnímám tvou velkou bolest. Moc bych si přála, abys našla své štěstí. Dlouho jsem nad tebou přemýšlela a rozhodla jsem se, že ti napíši. Něco z toho co prožíváš, jsem také prožívala.
Ptáš se nás, co máš dělat?
Myslím, že rozhodnout se musíš sama a to doslova.

Ty sama jsi odpovědná za svůj život! Vyslechni všechny rady, zkušenosti, které ti tady napíšeme. Ale pak se ztiš a zkus zaslechnout svůj vnitřní hlas. Co ti radí? Proč přemýšlíš nad tím, zda s ním znovu začít žít. Žene tě k němu láska? Stýská se ti po něm? Nebo je to strach, že zůstaneš sama?

Z toho, co píšeš, cítím strach. Strach ze samoty.

Celým tvým deníček se prolíná tvá bolest z toho, že se cítíš nemilovaná, nehezká. A hledáš potvrzení své vlastní hodnoty u lidí kolem sebe. Tak je to a je to normální. Každý z nás to tak do jisté míry cítí a dělá.

Já tě chci podpořit a vyburcovat, aby ses sama za sebe poprala. Dostala jsi od života hodně ran. Ale přestože si to možná nemyslíš, jsi silná. Odpoutala ses od svého přítele. (Tím nechci tvého bývalého přítele hodnotit, neznám ho). Jen si poslechla svůj vnitřní hlas. Jsi odvážná, zveřejnila si svůj příběh. Jsi sama k sobě upřímná. Máš své sny a znáš je. Vždyť ty přeci víš, co chceš, ty víš, co potřebuješ. Tak to uskutečni. Buď silná! Udělej něco sama pro sebe. Pokud toužíš po tom, aby tě měl někdo rád, po opoře, nespokoj se s ničím menším. Přestože máš pocit, že ti běží čas, jsi velmi mladá. Máš celý život před sebou. Neukvap se.

Nenech se svým strachem ze samoty zahnat do kouta. Dopřej sama sobě čas, objev sama sebe, objev svoji ženskou krásu. Svoji ženskost. Co tě baví? Co ti dělá radost? Kdy jsi spokojená? Co ti sluší? Co máš ráda? Oblékej se žensky. Dej vědět světu, že jsi ŽENA. Vyloupni se z té své skořápky strachu. Jsi originál a pokud svůj život prožiješ v ulitě, svět bude chudší. Chudší o tebe. Vím to, že jsi obdarovaná.
Možná, že máš teď před sebou jeden z nejdůležitějších úkolů svého života – objevit svou vlastní hodnotu. Objevit kdo jsi.

A pokud máš svého bývalého přítele opravdu ráda (nevyjadřuji se k těžkostem, které jste spolu prožívali) to, že se zpevníš, že si rozmyslíš, co opravdu chceš a potřebuješ, posilní i váš vzájemný vztah. Lépe si dokážeš uhájit své hranice a prosadit i své potřeby. Připrav se na to, že manželství je velmi náročné. Opravdu je důležité to, zda se máte navzájem rádi a dokážete se k sobě navzájem chovat s úctou. Bez vzájemné úcty je to cesta do pekel. Mluvím z vlastní zkušenosti, já jsem se také nedokázala chovat k mému manželovi s respektem, ani on ke mně a na začátku našeho vztahu jsme si velmi ubližovali a přesto mohu říci, že nás to poučilo a víme, že když překročíme určité hranice, těžko se to vrací.

Je váš vzájemný vztah takový, že by sis přála, aby v takovém ovzduší vyrůstali vaše případné děti? Nepředstavuj si jen malé děti, představ si desetileté děti, které už velmi dobře vnímají, co se mezi rodiči odehrává a ovlivňuje je to na celý život. Jakmile přijdou do rodiny děti, jste zodpovědní za to, v jaké rodinné atmosféře budou vyrůstat. Uvědomuješ si to?

A pokud máš tedy pocit, že váš vztah je cenný, že se dokážete přenést přes to zlé, že mu chceš odpustit to, že s tebou zle zacházel a chceš s ním žít, vrať se k němu jako silná sebevědomá žena. Žena, která si je vědoma své hodnoty. Žena, která ví, co chce a chrání si své hranice. Nevracej se kvůli svému strachu. I kvůli němu. Možná i on touží po někom, kdo ho bude mít rád pro něho samotného a nebude s ním jen proto, aby nezůstal sám. Buď k sobě i k němu naprosto upřímná. Uvědom si, co k němu opravdu cítíš.

Přeji ti vše dobré.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.6.16 22:41

Pamatuj si, že je něco na pořekadle, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. :think:

Těžko ti můžeme radit co máš nebo nemáš dělat, protože rozhodnutí je jen na tobě. :nevim:
Když už jsi sebrala odvahu odejít, protože ti vadilo jeho jednání je to k zamyšlení. :think:
Většinou, když tě má někdo pojištěnou, ať už svatbou nebo dítětem už si na nic nehraje a jedná stebou jako v té slabé chvilce.
Je otázka jestli ty to takhle chceš.
Upřímně, není pravda, že v 27letech je nutnost zůstat s prvním, který tě požádá o ruku, když stebou takhle jedná.
Přeji ti hodně síly a upřímných přátel kolem sebe. :mavam:

  • Upravit
xavierka
2577
19.6.16 10:15

Ahoj všichni, moc vám všem děkuji. :srdce: za vaše reakce. Všechny jsou mi přínosem. Dekuju

Příspěvek upraven 19.06.16 v 15:04

  • načítám...
  • Zmínit
Mrazivý dech
791
19.6.16 16:54

Tady názor od chlapa:

Taky jsem dostával na základce kartáč, nebylo to jen posmívání, ale fyzické ponižování, bití. Né, že by mě to nepoznamenalo, ale už před lety jsem je poslal všechny do ()!(). Žiju v jiném městě, a když zavítám do rodiště, tak se k ním neznám, radši přejdu na druhý chodník. Z chlapů jsou většinou trosky, chlastají.. ženské jsou unavené třicátnice. Já jsem je porazil.

Za mně: práci neopouštět, k ex se nevracet, zkusit sport, koníčky, budovat sebevědomí, studium atd. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
boball
15134
19.6.16 18:44

Pamatuj, že lidi se nemění, léty jejich negativa spíš nabývají na síle. Hledej jinde.Je to spíš o budování sebevědomí, už sis někdy všimla, že ohavný, tlustý fousatý a nepříjemný baby jdou někdy víc na dračku, než ty normálněji vypadající, ale nesebevědomé? Sebevědomí, které přenesou i na ty osatní a mají vystaráno. Jsi takový řešič, to je bohužel i moje vlastnost, nicméně člověk to léty vypiluje. Věř, je mi o dvacet let víc než tobě.

  • načítám...
  • Zmínit
Fletrin
285
19.6.16 19:20

Dle mě je každá špatná zkušenost ve výsledku jen dobrá a pokud se nám něco stane, dříve či později zjistíme proč ;-) Z toho co cítím z Tvého deníčku jsi žila s člověkem, se kterým jsi nerostla, ale jen skomírala… Byla jsem také s člověkem, u kterého jsem raději „drobnosti“ nevnímala a nechoval se ke mě zrovna 2× správně. A co se mělo stát, stalo se - potratila jsem na konci 3. měsíce :( První co mo proběhlo po zjištění té hrozné zprávy hlavou bylo, že to je proto, že s ním vážně nemám být a dostávám druhou šanci. Bývalý se ukázal poté v neuvěřitelném světle… :poblion: Sebrala jsem naprosto na dně zbyteček sil a skončila s ním. Zpětně vidím, jak moc jsem si mohla zpackat život… Ale přišla druhá šance, za kterou jsem vděčná a potkala jsem nádherného člověka! Přestěhovala jsem se za ním do Anglie, žije se nám nádherně a každý den děkuju životu za to, že jsem se stihla včas probudit.
Věř mi, vím jak je to težký! Přišla jsem najednou o dítě, partnera, práci, hypotéka na krku, zrušení zásnub… ale zvládla jsem to a jsem silnější ;-) i ty jsi silnější každým dnem!!! Využij druhou šanci! :* A mimochodem, jsi krásná! A pokud to nikdo nevidí, tak počkej, co se začne dít, až potkáš toho, co to uvidí! :srdce:

Příspěvek upraven 19.06.16 v 19:22

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
20.6.16 07:30

:( Problém bych viděla v tvém sebevědomí. Co dělat? Na přítele se vykašlat, proč být s někým, s kým mi není dobře? Práci nemusíš položit, můžeš bydlet sama nebo najít spolubydlící kamarádku. A dostat ze sebe ten pocit, že jsi něco horšího než ostatní. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Spokojení
1301
21.6.16 23:30

Omlouvam se, pisu z mobilu. Na zakladce jsem to mela stejne. Bude mi 33 a nikdo z tech lidi mi do dneska nerekne ani ahoj kdyz se nekde potkame. Nemam dodnes ani kamaradky ani kamarady, ani na netu. Je to tezky ale da se to zvladnout. Prvni syn se mi narodil v 27 neplanovane a necekane. Byla jsem s nim sama. Ve 30 potkala soucasneho manzela a v 31se nam narodil klucina. Nesmis to vzdavat a ver ze bude lip. Neumim odpovedet co by pro tebe bylo lepsi, ale nez byt s clovekem se kterym to neni uplne ono, to radeji nic. Hlavne se nehrn do svatby. Hodne stesti do budoucna. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
mamutik
64
23.6.16 14:53

Ahoj milá anonymní,

úvodem Ti chci říct, že jsi velice statečná, když jsi se rozhodla odejít. Myslím že muž, který Tí sprostě nadává, si nezaslouží Tvojí lásku. Je mi velice povědomý tenhle typ chlapů, kteří mají tisíc výmluv proč něco nejde. S takovým štěstí nenajdeš, aspoň dle mého. Už jsi se rozhodla odejít, drž se svého rozhodnutí, buď neústupná a sama třeba jednou zjistíš, že sis pomohla k lepšímu životu. Už jen v tom smyslu, že Ti dodá trochu sebevědomí, když uděláš za tímhle vztahem tu pomyslnou čáru.
Nevěřím že v 27 letech je pozdě na to, najít tu pravou lásku. Znám hodně lidí, kteří tu svou našli ne ve 30, ale třeba v 50 a po mnoha nepovedených vztazích.
Moc Ti přeju abys našla i tu svojí, hlavu vzhůru, a držím palce :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lagherta
114
26.6.16 10:40

Ziram 8o… to je snad prvni diskuze, kde nachazim jen velmi pekne komentare na urovni s dobrymi radami a podporou. Ve zkratce-co uz je tu mnohokrat zminovano- jsi opravdu velmi mlada, mas jeste spoustu casu narazit na toho praveho, jsi statecna, dle stylu psani mila a chytra. Drzim ti palce, at se to jen dari. A pokud zapracujes na tom sebevedomi, tak se darit urcite bude :kytka:

Příspěvek upraven 26.06.16 v 10:41

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář