"Je to tvůj dům, tak makej!" Přítel si jen popíjí kávu a sleduje mě, jak dřu
- Partnerské vztahy
- Anonymní
- 24.09.25
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mám pocit, že žiju v nějakém obráceném světě. S přítelem jsme si úplně otočili role. On se rád realizuje v kuchyni – vaří, zkouší nové recepty, experimentuje. Jenže následný úklid? To už je na mně. Stejně jako všechno ostatní v domácnosti. A práce kolem domu a zahrady? To je prý můj výmysl. „Já bych tu žádný záhonky neměl, nepotřebujeme to,“ říká mi. Jenže já jsem ta, kdo seká trávu, dělá záhony, nosí mu zeleninu až pod nos, aby měl z čeho vařit. A co mě štve nejvíc – on nikdy nic neopraví. Když se rozbije plot, je to na mně. Když praskne žárovka, řeším to já. Když něco nefunguje, tak to prostě dál nefunguje, dokud to nějak nezařídím. On jen sedí a poznamená: „To je tvůj dům, já k tomu nemám vztah.“ Někdy mám chuť mu vrazit ty kleště do ruky a zakřičet: „Tak si k tomu ten vztah najdi!“
Minulý týden jsme se kvůli tomu strašně pohádali. Štípala jsem dřevo, byla jsem unavená, zpocená, a on si přisedl na lavičku s kafem a řekl: „Hele, to dřevo nemáš vůbec srovnaný. To je hrozný, jaký v tom máš čurbes.“ Já jsem vybuchla: „Ty vážně nemáš kousek studu? Já tady makám, štípu to, tahám, a ty mi budeš říkat, že to není srovnaný? Tak se zvedni a udělej to sám!“ On jen pokrčil rameny: „Ale vždyť to je tvůj dům. Tvůj táta ho postavil, ty jsi ho dostala. Já k tomu nemám co říct, mně to tady pane neříká“ To už jsem křičela: „Jasně, ty tu bydlíš zadarmo, nic jsi sem nikdy nekoupil, ani korunu do toho nedal, ale kritizovat umíš nejvíc ze všech!“
Nejhorší je to před dovolenou. Balím kufry, tahám tašky, řeším děti. On jen leží na gauči a otráveně pronese: „Stejně si tu dovolenou nezasloužíte. Já nikam nejedu.“ A když už mám všechno připravené, děti oblečené a auto naložené, tak vstane a řekne: „No dobře, tak teda pojedu.“ V tu chvíli mám chuť zabouchnout dveře a odjet bez něj. Ale neudělám to. Nevím proč. Možná proto, že jsme spolu už tak dlouho, že jsem si na jeho lenost prostě zvykla.
Někdy si říkám, že by bylo jednodušší se rozejít. Nedávno jsem mu to dokonce řekla nahlas: „Víš co, já už přemýšlím, že by bylo lepší, kdybychom spolu nebyli.“ On se na mě podíval, ani se nezvedl, a odsekl: „Tak běž. Já se nikam stěhovat nebudu.“ A mně spadla brada. Stál tam chlap, se kterým mám dvě děti, a já jsem si uvědomila, že mu je vlastně úplně jedno, jestli zůstanu, nebo odejdu.
A já stojím nad těmi záhonky a přemýšlím – jsem opravdu tak hloupá, že mu to všechno dovolím? Nebo jsem prostě jen unavená a už nemám sílu s ním bojovat? Nevím, co dál. Možná jsem se smířila s tím, že mám doma líného chlapa, kterého nic nezajímá. Ale v koutku duše pořád doufám, že jednou vstane z gauče a řekne: „Pojď, uděláme to spolu.“ I když tuším, že se to nikdy nestane.
Přečtěte si také
Snoubenec mi roky tajil, že platí nájem své bývalé partnerce. Asi nechci svatbu
- Anonymní
- 25.06.26
- 1305
Do svatby nám zbývalo jen pár týdnů a já se těšila, že už máme to nejnáročnější za sebou. Místo radosti z blížícího se velkého dne ale přišel šok, po kterém jsem začala přemýšlet, jestli svého...
Našel si jinou. Ale já musela vysvětlit dvouleté dceři, proč už s námi táta není
- Anonymní
- 25.06.26
- 741
Když mi manžel řekl, že se zamiloval do kolegyně z práce, mojí první reakcí nebyl křik. Ale uzavření se do sebe. Totální zděšení, co bude následovat. Dceři byly pouhé dva roky. Hrála si ve své...
Je mi 38 a chci dítě. Výsledky testů mě ale šokovaly: Jsem prý v přechodu!
- Anonymní
- 25.06.26
- 723
Celý život jsem žila v přesvědčení, že na všechno je dost času. Nechtěla jsem v pětadvaceti zapadnout do stereotypu plenek, vaření a mateřské dovolené. Chtěla jsem nejdřív něco dokázat. Vybudovala...
Zhubla jsem z velikosti 48 na 38. Manžel mě ale přestal chtít
- Anonymní
- 25.06.26
- 698
Dřív jsem nosila velikost 48, měla velká prsa, měkké břicho, výrazné boky i stehna. Takovou si mě manžel vzal a taková ho přitahovala. Jenže já jsem změnila životní styl, začala se hýbat, zhubla na...
Jsem matka, která si užívá noční život. Sousedé mě řeší víc než vlastní život
- Anonymní
- 25.06.26
- 591
„A to jako necháš dítě doma a jdeš se bavit?“ řekla mi sousedka přes plot. Neřekla to nějak útočně, spíš zvědavě... A dřív by mě to možná i zranilo, ale teď už ne. Jsem dál. A necítím potřebu se...
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 1784
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 1974
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 1362
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 953
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 763
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...