Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml

Jsem vůči svým dětem hodně ostražitá. Čtyřletou dceru jsem se snažila mít pořád na očích, i když mi ostatní maminky říkaly, že to přeháním. Prý se mám uvolnit. Dokonce jsem dostala do ruky drink s tím, že je tam naprosto bezpečno.

Na oslavě byl mix dětí zhruba od dvou do osmi let. Většinu z nich rodiče prakticky vůbec nehlídali. Byla tam jedna malá holčička, mohly jí být asi dva roky. Pořád tam pobíhala sama a vlastně jsem ani netušila, ke komu patří. Říkala jsem si, že je to docela risk. Jenže jsem nechtěla zbytečně plašit. Už tak mě ostatní považovali za přehnaně úzkostlivou.

Pak následoval přípitek rodičů a rozkrojení dortu. Všichni se seběhli na terasu. Moje Adélka ještě skákala na trampolíně, tak jsem pro ni šla, aby nezmeškala dort. A vtom jsem zaslechla šplouchnutí. Podívala jsem se směrem k bazénu a uviděla tu malou holčičku, jak máchá ručičkama a potápí se.

Neváhala jsem ani vteřinu. Skočila jsem pro ni a okamžitě ji vytáhla ven. Nikdo si toho vůbec nevšiml. Mám kurz první pomoci, takže se mi podařilo ji rozdýchat. Dodnes ani nevím, jak jsem v tu chvíli dokázala zachovat klid. Adélka mezitím běžela zavolat rodiče.

Jenže pod vlivem alkoholu si snad nikdo neuvědomoval vážnost situace. Malá už vypadala v pořádku, nebrečela, jen byla v šoku. A jeden tatínek dokonce pronesl větu: „Jé, vy jste se šly vykoupat?“

V tu chvíli jsem toho měla dost. Nahlas jsem se zeptala, čí je to dítě. Její rodiče přiběhli snad jako poslední. Přede všemi jsem jim oznámila, že jsem jejich dceru právě vytáhla z bazénu, kde se topila.

Všichni jen stáli a koukali. Nikdo neřekl skoro nic. Vzala jsem Adélku, rozloučila se a odešla. Musím říct, že takový přístup jsem snad ještě nezažila. Neříkám, že všichni rodiče jsou špatní. Ale nechat dvouleté dítě běhat kolem bazénu úplně bez dozoru, to už mi přijde za hranou.