Náhodné štěstí

Chcešli pobavit Boha, vyprávěj mu o svých plánech. Toto rčení mám moc ráda. Vždycky jsem s oblibou říkávala svým kamarádkám: jo, jo, život se nedá naplánovat, to je jasné, ale jak někdo může neplánovaně otěhotnět? Tak když nechci dítě, mohu to přece ovlivnit sama. Jak logické, že?

*

Bylo nádherné léto - červenec roku 2016 a já si naplno užívala krásný život se svým synem a manželem. Byla jsem šťastná a taky moc vděčná. Minulé léto jsem se totiž velmi trápila, když do mého života vstoupila místo štěstí z miminka poporodní deprese (o tom je můj předchozí deníček).

O druhém miminku jsem nepřemýšlela. Byla jsem takto šťastná a každý den se svým chlapečkem jsem si užívala naplno, jako bych si chtěla plnými doušky vynahradit ten nepovedený půlrok po jeho narození. Všude jsme chodili spolu, protože on byl takové veselé roztomilé batolátko, dalo se s ním jít v pohodě po nákupech, do města, na koupák, prostě kamkoliv. „Vy jste taková sehraná dvojka, říkal nám vždycky manžel.“ :-)

Opravdu musím říct, že jsem si mateřskou v té době velmi užívala. Navíc nás čekalo na podzim stěhování do nového většího bytu. Byla jsem plná radosti i očekávání z nového domova, těšila jsem se, jak si ho hezky zařídíme, vyzdobíme synkovi pokojíček… Život plynul v poklidném tempu a prázdniny se pomalu přehouply do druhé poloviny. Nebylo mi nějak dobře, ale přisuzovala jsem to spíš tomu, že jsem neměla čas se pořádně najíst a jídlo jsem celkově flákala. Jelikož jsem sestra na gastroenterologii a v té době jsem chodívala jednou týdně do práce, nechala jsem si pro jistotu napsat žádanku na ultrazvuk a na krev. Paní doktorka se tehdy zasmála a říkala „Terko a nemůžete být těhotná?“ a já na to „No to určitě ne, to je vyloučeno.“

Jeden večer jsem seděla nad diářem a říkám si, sakra už bych to přece měla dostat ne a špatně mi je, to je divné. Ano v červenci se nám stalo jednou jedinkrát za celou dobu, co jsme spolu, že jsme se nechránili. Bylo to na konci menstruace, 6. den cyklu a já měla v té době cyklus 28 - 30 dní. Tak to přece není možné ne? Je pravda, že jsem z toho tenkrát měla divný pocit, ale brzy jsem ho zahnala.

Další den menstruace stále nikde, tak jsem poprosila ségru, co k nám zrovna mířila na návštěvu, o zakoupení těhotenského testu. Přišla chvíle pravdy. Před dvěma lety na tom stejném místě - tehdy jsem byla ta nejšťastnější ženská pod sluncem, když se objevily dvě čárky. Nyní - ne, to není možné, druhá čárka se opravdu začíná zřetelně objevovat a to i přesto, že je už dopoledne a od rána jsem byla čůrat asi 4×. No jasně, musí být zřetelnější, těhotenství je přece už delší… Zoufalství, lítost a pláč, to jsou mé první pocity, naprosto opačné než tomu bylo u synka.

A hned na to další směsice pocitů - chudák malej, vstoupil mezi nás vetřelec, jaktože se to mohlo stát? To přece není možné. Rychle počítám - mimino se narodí v dubnu, to budou synkovi čerstvě dva roky, ten nejkrásnější čas kdy jsem chtěla být jen a jen s ním a pro něj. Ne, to nedám… Potrat? To přece nemohu udělat, to maličké za to nemůže… Je mi stydno, co ženských by za to dalo… Je mi k vzteku, proč jsem sakra tak plodná. Rouhání a vztek na manžela, proč se mu nechtěl hledat ten kondom… Vztek na sebe samu, proč jsem to celé dopustila… a znovu lítost vůči synovi, nebudu se mu moci už nikdy tolik věnovat, tímto dnem konči naše nádherné období, kdy jsme byli jen my dva

Z koupelny se vypotácím v slzách, ségře oznamuji tu novinu - má radost, proč má radost, vždyť já jsem tolik nešťastná. Následuje hysterický telefonát s mamkou a kamarádkou. Obě mě uklidňují, bude to fajn, budeš ráda, uvidíš… Nakonec mi milostivě asi po pěti zmeškaných hovorech zvedá telefon pan zploditel.,,Opravdu moc ti děkuju, jsem vážně těhotná!" Smích… No, to snad… On má radost… To snad ne!

Jo, musela jsem to rozdýchávat. Ten den si se mnou ségra pěkně užila, byla se mnou až do večera a trpělivě poslouchala moje výbreky, které se odpoledne začaly mísit řečmi typu: „Jo, třeba to bude vážně jednou fajn, dvouletý věkový rozdíl je přece pro děti úplně super.“ - „No jo, ale co pro rodiče, co pro mě, co když to zase nezvládnu a padnu znova do depresí?“ - „Co pak bude s mým chlapečkem?“ - „Co když budou v těhotenství komplikace, co budeme dělat?“ Jo, měla jsem hodně velký strach, protože jsem nebyla na miminko vůbec připravená.

Trvalo to měsíc, než se to ve mě srovnalo, klady konečně zvítězily nad zápory a já se začala pomaličku a nejistě těšit. V říjnu nám na ultrazvuku potvrdili holčičku. To jsem byla opravdu poprvé moc šťastná. Představila jsem si okamžitě, že to bude moje princezna, kamarádka, dcera, kterou jsem si vždycky velmi přála. Ultrazvuk sice dopadl dobře, ale krev moc ne, doporučili nám další vyšetření ohledně vyloučení Downova syndromu. Tehdy jsem se začala opravdu bát a poznala jsem, jak moc moji holčičku miluji a chci aby tady byla s námi a zdravá. Následná vyšetření díkybohu podezření vyvrátila. Moc se nám ulevilo.

V té době jsme také dostali klíčky od nového bytu, byli jsme nadšení a hned se s chutí pustili do zabydlování. I přes těhotenství, které bylo pro mě tentokrát mnohem náročnější než to první a i se vzdorovitým batoletem u nohy, jsme to vše zvládli. Nový rok jsme přivítali v novém domově. Těhotenství se překlopilo do třetího trimestru, nechápala jsem, že to tak hrozně letí. V 8 měsíci těhotenství mi nebylo dobře, chyběla mi energie na malého a celkově jsem se cítila pod psa. V té době jsem začala znovu pochybovat, jestli je to takto všechno dobře a jestli to zvládnu. Na ultrazvuku mi také řekli, že je maličká stále zadečkem dolů a já jsem věděla, že už se neotočí, tak nějak jsem to tušila. Její pohyby pro mě byly bolestivější. Jak se později ukázalo, byla tam celkově v nepříznivé poloze. Čas letěl, oslavili jsme druhé narozeniny našeho chlapečka a nastal březen. Ve vzduchu začalo být cítit jaro, příslib nových začátků

Byla jsem u gynekologa začátkem března a na další kontrolu si mě kvůli dovolené pozval až za 3 týdny. Celou tu dobu jsem doufala, že se malá otočí, ale cítila jsem, že ne. Však uvidím, říkala jsem si v předvečer kontroly, domluvíme se a doktor mě už určitě pošle do nemocnice na monitory. Byla jsem už v 37 týdnu a psychicky se připravovala na porod koncem pánevním, císař jsem si nepřipouštěla…

21. března ráno jsem se vzbudila asi kolem půl sedmé. Slyšela jsem manžela, jak se chystá do práce, malý ještě spal, přetočila jsem se na druhý bok a chtěla ještě odpočívat, když najednou, rup, ten pocit přece znám, vylítla jsem z postele a okamžitě ze mě začala valit voda. Utíkala jsem na záchod, kde bylo ale obsazeno, tak jsem jen křikla na manžela, ten si myslel, že jen akutně potřebuji na WC. :D No nic, stoupla jsem si do vany a koukala na tu spoušť. Voda crčela ve velkém, naštěstí čirá, bylo mi jasné, že maličká si musela kompletně vypustit bazén a že na suchu tam zůstat nemůže. Taky mi blesklo hlavou, že bude mít hezké datum narození a že to bude jarní miminko:-)

Když manžel opustil onu místnost, říká mi „Co tu tak hulákáš?“ No, on si prý myslel, že jsem to nemohla vydržet a šla čůrat do vany a taky prý si říkal, že mám docela slušnej proud. :D Tak jsem ho obeznámila se situací, že musí splašit hlídání a že musíme do porodky. Vystřelil rychlostí blesku, já se mezitím začala s ledovým klidem chystat, nalakovala jsem si nehty, oholila se, osprchovala, kontrakce jsem neměla a strach kupodivu taky ne. Manžel s moji mamkou mě pak zastihli v kuchyni snídající a v pohodě. Málem je trefil šlak. :D Říkám, že ještě nemůžeme odjet, neboť nemám zaschlý lak na nehtech. To už se musela mamka posadit. :D

Nechtěla jsem nervózního manžela už dát trápit, tak jsem se oblékla, vzali jsme tašku, kterou jsem si mimochodem dobalila teprve předevčírem s tím, že je přece čas… Políbila jsem synka, který už se probudil a řekla mu, že mu přivezeme sestřičku. To mě teprve dojalo a dostala jsem trošku strach, aby bylo vše v pořádku. Vyrazili jsme směr porodnice a v autě už jsme se smáli, že si vybrala hezké datum a že se na ni už těšíme. Ještě jsme si ujasnili jméno - do posledního momentu jsme se totiž rozhodovali mezi dvěma jmény. Než jsme dorazili na příjem, začala jsem mít kontrakce, znovu se mi připomnělo, že ta bolest na kterou jsem už zapomněla je opravdu veliká. Na monitoru jsem se kroutila už jak žížala a moc mi nepřispělo, že tento den bylo na oddělení opravdu rušno. Všude se ozývalo naříkání, hekání a řev.

Přišel na řadu ultrazvuk. Byl to, jak jsem myslela, stále konec pánevní. Mladá doktorka, co mě vyšetřovala, suverénně tvrdila, že to s přehledem můžeme porodit přirozeně, ale pak přece jen znejistěla a zavolala si k sobě zkušenějšího kolegu - tento okamžik možná malé zachránil život. Doktor se díval na obrazovku a říká: „no, tak to rozhodně přirozeně nepůjde, podívejte na sklon hlavičky“. Doktorka pokrčila rameny a uznala, že to špatně odhadla. Jak málo někdy stačí… My jsme měli štěstí, děkuji za to napořád. Malá měla kromě konce pánevního i výraznou deflexi hlavičky a navíc omotanou šňůru kolem krku, což byl asi důvod, proč se vydala na svět dříve. Už jí prostě u mě v bříšku nebylo dobře a přirozený porod by prý mohl skončit fatálně…

I když jsem si císaře nikdy nepřipouštěla, najednou jsem za něj byla ráda a hrozně se mi ulevilo, že malou vytáhnou a nebudu muset riskantně rodit. Sepsali se mnou papíry. Ta snídaně mě nakonec zachránila od celkové narkózy. :-) Následovalo cévkování, kanyla, bandáž nohou, podepsala jsem asi milion papírů včetně souhlasu s darováním placenty. To už byl u mě i manžel, smáli jsme se a byli najednou strašně v pohodě, užívala jsem si ještě poslední kontrakce a když jsem slyšela ten řev okolo, najednou mi císař vůbec nevadil. :-)

A jde se na to - anestezioložka je hrozně pohodová ženská, epidurál skoro necítím, zato je mi zima a třepu se jak ratlík, tak mě trošku přikryjí. Je to vlastně fajn, všichni se v klidu připravují, protože nejde o akutní záležitost, na sále panuje veselá atmosféra, povídáme si s doktorkou, držím manžela za ruku zatímco se rodí naše dceruška. Pak jen cítím, jak se mnou lomcují ze strany na stranu, ptám se co se děje. „To nic, právě vytahují ven vaše miminko, podívejte se pak doprava, ať vidíte jak ho budou odnášet“. A je na světě, spatřím ji na okamžik, je hrozně krvavá a pak už slyším její pláč. Je to úleva, jsem šťastná a ani jsem si nevšimla, že manžel je pryč, je u naší holčičky, je s ní a dělá první fotečky.

Pak mi ji přinesou se slovy „tady máte svoje štěstí“. Je už zabalená a je tak strašně moc nádherná. Dají mi ji k obličeji abych si ji očichala. V tu chvíli se zamiluju, nadoraz.

Evelínka se narodila 21. 3. 2017, v 36 + 4 tt, s mírami 2800 g a 47 cm. Malušenká, nádherná a moje, moje dceruška, navždy…
Dnes má naše princezna už 10 měsíců a je to naše usměvavé sluníčko, milujeme ji a jsme šťastní že nám osud toto náhodné štěstí přinesl.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
27.1.18 07:27

No kdo by neměl rád překvapení :lol: a bráška bude za sestřičku určitě aspoň občas rád, s kým by se jinak pral a dělal binec ;) :mrgreen: má krásné jméno a oba jsou nádherní :*
a pokud jde o plánování… když bylo naší druhorozené půl roku a já se chystala k zubaři, tak jsem si jen tak pro jistotu udělala test, kdyby mě chtěl rentgenovat, abych měla čisté svědomí, a to jsem na ty dvě čárky koukala teda hodně nevěřícně :D a když už jsme měli tři a jednou jedinkrát se nechránili, tak z toho hned byla čtvrtá :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1862
27.1.18 07:52

Hezké počtení k sobotní sladké snídani :) A krásné překvapení. Já otěhotněla podruhé po pěti letech zoufalého snažení, ale v tuto dobu už jsme se ani moc nesnažili, takže zprvu to byl pro mě taky trochu šok. Teď jsem 20 týden a už se mrněte nemůžu dočkat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.1.18 08:42

Gratuluji ke krasnym zdravym detem. moje dcera je tez narozena 21.3. letos ji vsak uz bude 30 let. v detstvi svehlavy beranek v puberte neskutecny beran s tvrdym vlastnim nazorem v dospelosti sebevedoma a houzevnata pani beranova.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1091
27.1.18 08:54

Nádherné :*

  • Nahlásit
  • Zmínit
3067
27.1.18 10:48

Moc gratuluji ke zdravé holčičce :kytka: My teď prožíváme něco podobného. Neplánovaně jsem otěhotněla a pokud půjde vše dobře, tak se mimčo narodí, když bude synovi 22 měsíců. Taky se ve mně mísí pocity strachu a radosti a že malého ochudím o pozornost. Ale pak si řeknu, že tu bude mít parťáka :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
27.1.18 11:28

Vzhledem k tomu, že jsem třikrát otěhotněla hned první měsíc nechráněného sexu ( děti Máme dvě, prostřední těhotenství nevyšlo ) mám velkou účtu ke své plodnosti a po druhém dítku jsem při první menstruaci padila pro tělísko. Do té doby jsme neměli nechraneny sex. Jinak věřím, že bych stihla otěhotnět mezi tím. Takže já se tvému otěhotnění nedivim :lol:
Anonym, osobní citlive údaje

  • Nahlásit
619
27.1.18 12:57

Moc krasny a dojemny denicek.Plny lasky :srdce: Mimochodem datum je krasne, taky jsem narozena 21.3. a manzel taky :lol: A mirama se vase mala hodne podoba memu mladsimu chlapeckovi, kteremu jsme se rozhodli pro jmeno az na monitoru u pripravy (meli jsme vybrana asi 3-4 jmena).

  • Nahlásit
  • Zmínit
9865
27.1.18 14:26

Krásný :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.1.18 15:49

Moc hezký a milý deníček. 21.3.2017 jsme si s přítelem řekli, že už nastal ten pravý čas pro založení rodiny a 21.3.2018 mám termín porodu ;). Takže pro nás magické datum a koukám, že nejen pro nás :).

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
27.1.18 19:58

Hezké, se když tedy zpočátku nic moc, přesně jak píšete, co by jiné ženy za nehodu a zdravé dítě daly…
Ale dobře to dopadlo. Ať je malá zdravá a dělá vám radost.
Jen mě tedy úplně dostalo to cévkování. Mně to vždy strašně bolelo, když mi to dělali na urologii. Fakt je to nutné? Já doufala, že se stačí dojít „vyčůrat“, že to má stejný efekt a není to tak invazivní. Uff, úplně mě polil mráz. Samozřejmě je to za zdravé dítě v takovéto situaci nejmenší daň, ale stejně mi to přijde nesmyslné…

  • Nahlásit
  • Zmínit
čtyřilasky
27.1.18 20:09

Moc gratuluji. Mít miminko je velký dar. Máte nádherné děti :kytka:
Deníček se mi moc líbí a slzy taky tekly proudem :)

  • Upravit
27.1.18 20:33

Krasny denicek. Gratuluji a preji hodne stesti :hug:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
31691
27.1.18 21:53

Moc pěkné, grutuluju :) pocity po nalezení // podruhé jsme měla naprosto stejné

  • Nahlásit
  • Zmínit
28852
27.1.18 21:55

Me fascinuje ledovy klid, plod koncem panevnim, odtekla voda o 4 tydny driv, maminka jde do sprchy, pomalu balí věci, ceka az ji zaschne lak 8o..Chápu, ze ne kazda je hysterka a je to dobře..Pokud ale vím, tak tam hrozí prolaps pupecniku, do porodnice by se melo fofrem a uz ode dveří hlásit KP. Jinak gratuluji k holčičce :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.1.18 21:31

@Jana206 nemohla jsem dělat nic jiného, manžel jel pro babičku a já musela zůstat se synkem doma a čekat, hysterie by mi v tomto případě nepomohla spíše přihoršila. Šla jsem se osprchovat, no co a s tím lakem, ano trošku jsem to nadnesla, nečekali jsme samozřejmě další půlhodinu než mi zaschl, jeli jsme do pár minut co byla přítomna babička :)

Příspěvek upraven 28.01.18 v 21:34

  • Nahlásit
  • Zmínit
28852
28.1.18 21:37

@Teruška85 I tak jsi dobrá :mrgreen: Me praskla voda v termínu, zadne kontrakce a prestala jsem citit pohyby, což je normální. Ne, ze by byla přímo panika, ale v porodce jsem se citila bezpečněji.

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.1.18 21:40

@quera cévkování je nutné, hlavně kvůli tomu, že x hodin po operaci opravdu nejsi schopná si na WC dojít. Já se na nohy byla schopná postavit až po nějakých 22 hodinách.

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.1.18 21:50

@Popokatepetla já ještě ten večer, ale musela jsem si to vyprosit, aby mě na chvíli postavili, nemohla jsem to ležení vydržet, to bylo na celém porodu určitě to nejhorší, muset zkrátka jen ležet a být závislá na druhých. Druhý den už jsem naštěstí normálně fungovala, chodila jsem sice jak kačena, ale fungovala :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
29.1.18 00:37

@Popokatepetla děkuji, jen nechápu, v čem je cévkování před operací jiné než když si ta žena normálně dojde. Přece toho z močového měchýře odejde stejné množství, ne? Navíc to aspoň potom tak nepálí. Chápala bych, kdyby cévkovali po zákroku… když se na nohy postaví žena až po 22 hodinách, je to samozřejmě jedno z řešení (leda pleny, méně invazivní, ale to asi nedávají). Avšak před zákrokem a ještě před částečnou anestezií…

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.1.18 07:50

@quera ale po císaři si právě normálně nedojdeš, proto se ta cévka dává. Je to břišní operace. Já byla za tu cévku ten první den sakra ráda, hned druhý den ráno mi ji vytáhli.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3399
29.1.18 08:38

Moc hezky napsané, příjemné počtení :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.1.18 09:55

Blahopřeju k holčičce :)

Podle mě je deníček užitečný v osmětovém smyslu: ukazuje, že když se souloží bez ochrany, pak těhotenství není NÁHODA: jakkoli to je třeba vzhledem k cyklu málo pravděpodobné a JEN JEDNOU atd., i při takovém sexu se „dělá miminko“. (Pokud nechci otěhotnět, tak se prostě chráním - aspoň tím kondomem.)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2313
29.1.18 11:57

Sice jsem po zjisteni druheho tehotenstvi az takhle nepanikarila, nicmene vím, jaky to je sok neplanovane otehotnet. Ted uz se tomu jen smeju, jak jsem byla hloupa a dekuju za dve zdrave deti :srdce: Gratuluji ke krasné rodině :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1193
29.1.18 14:58

Prvně velká gratulace k miminku :kytka: Deti jsou proste dar :srdce:
Jinak otěhotnění se nedivím, takže ten úvod mi tam trochu nesedí…pokud neplánují otěhotnět, nespim s partnerem bez ochrany a je úplně jedno v jaké části cyklu jsem, zkratka použiji kondom, antikoncepci:)
Ostatně jak už napsala @Slečna Ferka

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
29.1.18 15:44

@Teruška85 aha, oni zakatetrizují jakože i na potom. Tak to potom chápu. I když taky by to mohli udělat až v narkóze :)
Já právě měla za to, že vycévkujou - vytáhnou cévku s močí a jdou uspávat, po operaci třeba zase… takže ne, to by asi museli dělat hodněkrát ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.1.18 17:57

@Orsin stalo se a určitě nejsem první ani poslední, vím o spoustě holek co to takto praktikují roky a nikdy neotěhotněly. To že nám se to povedlo a otěhotněla jsem vnímám zpětně jako osud a největší dar. Deníček je o těhotenství a porodu mé dcery a ten začátek tam zkrátka patří, tak to prostě bylo :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
30.1.18 08:52

:srdce: taky mame jarni princeznu. Nase teda musela byt asi tak 5 hodin na svete, kdyz lezla na svet ta vase :mrgreen: Pekny denik :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
30.1.18 11:25

To tak byva, ze po nechranenem sexu vznika dite :roll: muj prvni syn vznikl ve „spolehlive neplodnych dnech“ :lol: at se male i vam dari vyborne :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.1.18 21:21

Krásné, ať jste zdraví a daří se vám. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1201
1.2.18 12:10

Hezké a upřímné. Mnoho zdravíčka vám všem!

  • Nahlásit
  • Zmínit
5123
22.2.18 18:25

Gratuluji!!! :potlesk: :potlesk: Tak to my máme takhle dvě holčičky necelé 2 roky od sebe, akorát plánovaně ;) ;). A teď si představte, že se vám děti narodí v Anglii, kde je mateřská pár měsíců a žádná nemocenská, takže těhotná s batoletem do nebezpečné práce a pak šup znovu do práce se 7 měsíční a 2,5 letou :mrgreen: :mrgreen:. Teď mají 6,5 a 4,5 roku, už nějaký ten pátek jsme zpět v ČR a ráda bych ještě jedno. No, tu pohodu na mateřské jsem si prostě ještě neužila :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:. Přeji celé vaší rodince zdravíčko :* :*.

  • Nahlásit
  • Zmínit
23.2.18 18:41

Tak to je opravdu nádherný příběh :srdce: strašně mě pobavilo vaše ráno když jste musela do nemocnice (hlavně váš manžel :mrgreen: :mrgreen: ) :lol: kdyby mi někdo řekl že budu mít těhotenství jako vy tak neváhám a hned jak budu mít příležitost tak se budu snažit o miminko ale já se bojím že budu mít komplikace, že děťátko zemře nebo že bude mít nějakou nevyléčitelnou nemoc :,( a tak jen čekám až získám odvahu :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele