Náš andílek
Můj smutný příběh a našem synovi Matyáškovi. Rozhodla jsem se napsat svůj smutný příběh. Nikdy jsem netušila, co vše se může stát...
S manželem jsem spolu 28 let a máme spolu dvě dospělé děti a roční vnučku. Od 35 let jsem chtěla miminko, ale můj manžel k tomu dozrál až po čtyřicítce.
Po skoro třech letech snažení se zadařilo a na těhotenském testu se ukázaly //. Jupíííííí! Moje radost byla nepředstavitelná, byla jsem šťastná. Štěstí byl krásný pocit a druhý pocit byl, zda bude vše v pořádku. Tyto pocity se pravidelně střídaly…
Problém nastal s mojí dcerou, kterou mé těhotenství rozhodilo. Snažili se s přítelem o miminko a zatím se nedaří. Řekla mi, že takhle to být nemá, že je řada na ní a na nějakou dobu moc nekomunikovala. Moje milovaná dcera, se kterou mám skvělý vztah, se ke mně otáčí zády? Proč, proč mi to nepřeje? Vždyť ví, jak moc jsem miminko chtěla. No srovná se to, musím být trpělivá. Tohle přece náš vztah nemůže narušit, jsme jako kamarádky, tolik věcí jedna o druhé víme…
Moje těhotenství letělo dál, první screenning v pořádku, jupííí, čekáme zdravé miminko, jak jsme byla šťastná, já i můj manžel.
V 15. týdnu jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka Matyáška, nádherný pocit, obrovská radost, hormony pracují naplno, bože jak jsem šťastná… Druhý screenning, vše v pořádku, to je přece skvělá zpráva.
Miluji svoje miminko v bříšku celým svým srdcem, začínám cítit pohyby, to je nepopsatelně krásný pocit, Matyášek o sobě dává vědět, miluju ty jeho kopanečky, je to moje láska…
Krevní testy na cukrovku v pořádku, otoky nemám skoro žádné, to je super, říkám si, vyhýbají se mi všechny neduhy těhotenství, prožívám jen krásné chvíle, nádherné pocity, jak vaše tělo dává život novému človíčkovi, našemu Matyáškovi…
Třetí screenning v pořádku, paní doktorka nás chválí, všechno je v pořádku, ukázkový, máte krásné zdravé miminko, bože, jak jsme šťastní s manželem a hrdí na toho našeho kluka, už aby byl s námi…
Doma už měl vše připraveno, mají tolik věcí, které dřív nebyly, koupili jsme mu vše pro jeho spokojený příchod do naší rodiny, snad se mu to všechno bude líbit…
Vztah s dcerou se srovnal, na brášku se těší, hodně mi pomáhá.
V 35. týden těhotenství jsem nějak moc necítila pohyby, letím hned k doktorovi. „Vše v pořádku, maminko, srdíčko krásně bije, vše je v pořádku…“ To je krásná věta, to je fajn, vše je, jak má být, volám manželovi, že je vše dobré a oba se uklidníme.
Ve 36. týden těhotenství zase cítím málo pohyby, ten den tedy skoro vůbec. „Neplaš,“ říká manžel, od„poledne jdeš do poradny, vše bude v pořádku.“ Jasně, manžel má pravdu, co by se asi tak mohlo stát, máme pár týdnů do porodu…
V poradně sestřička nemůže najít ozvy na monitoru, prý se na mě musí podívat paní doktorka.
Dlouho kouká na monitor, nic neříká…
„Proboha, mluvte na mě,“ křičím.
„Je mi to líto,“ povídá, „miminko nemá srdeční aktivitu.“
Co to říká??? Na koho to mluví??? Nechápala jsem…
Nejdřív jsem nechápala, co to říkají, vždyť jsem přece na konci těhotenství po 3 letech snažení o miminko, vždyť přece všechno bylo v pořádku, všechna vyšetření, odběry, krevní tlak, cukrovka, prostě Krásné pohodové těhotenství, malej měl doma vše připraveno, jen ho položit do postýlky, tak co to proboha říkají???
Okamžitý odvoz do nemocnice a vyvolání porodu, to už bylo jako ve snu. Prý teď jde i o můj život. O jaký život, když můj skončil s Matyáškem? Nechápala jsem.
Byla jsem tam jen já a manžel, šílená samota, přišli za námi naše obě děti, byly nám velkou oporou…
Po 16hodinovém porodu se můj miláček narodil mrtvý, nikdo neplakal, nikoho jsem nedostala do náruče, nikdo se mi nepřisál k prsu, prostě prázdno. Můj život skončil a chtěla jsem umřít s ním. A tyto pocity mám doteď.
Nevíme, co se stalo, pitva nic neprokázala, prý se to občas stává, syndrom náhlého úmrtí. Matyášek se narodil 18. 8. 2016 v 36. týdnu těhotenství se skoro třemi kily a 47 cm. Prý jsme to nemohli ovlivnit ničím, víme ale, že byl naprosto zdravé miminko…
Miláčku můj, nikdy Tě nepřestanu milovat a děkuji za to, že jsem Tě mohla nosit 8 měsíců pod svým srdcem, děkuji, že se naše těla potkala, děkuji za každý kopaneček, který jsem cítila. Snad je Ti tam nahoře dobře.
Musím jít dál, být silná, každý to po mně chce, ale je to tak strašně těžký, je to nejtěžší úkol, který mi život přichystal.
Tak to je v kostce můj příběh…
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1636
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1114
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 853
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 608
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 714
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2819
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2222
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1506
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1766
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1228
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
moc mě to mrzí. Pořád na Tebe myslím, snad Ti alespoň trochu pomůže, že se z toho vypíšeš. Je strašné, že se takové věci dějí. Posílám Ti hodně síly a objetí 
tohle by se sakra nemělo dít… upřímnou soustrast. A hodně sil 
Každý má právo rozhodovat se sám za sebe! Paní šlo o život při porodu mrtvého miminka, to jde o život každé ženě, která prožívá to stejné, ať jí je 40 nebo 20. To jste asi nepochopila. Když nemáte kousek citu v těle, raději se, prosím, nevyjadřujte.
