Náš andílek
Můj smutný příběh a našem synovi Matyáškovi. Rozhodla jsem se napsat svůj smutný příběh. Nikdy jsem netušila, co vše se může stát...
S manželem jsem spolu 28 let a máme spolu dvě dospělé děti a roční vnučku. Od 35 let jsem chtěla miminko, ale můj manžel k tomu dozrál až po čtyřicítce.
Po skoro třech letech snažení se zadařilo a na těhotenském testu se ukázaly //. Jupíííííí! Moje radost byla nepředstavitelná, byla jsem šťastná. Štěstí byl krásný pocit a druhý pocit byl, zda bude vše v pořádku. Tyto pocity se pravidelně střídaly…
Problém nastal s mojí dcerou, kterou mé těhotenství rozhodilo. Snažili se s přítelem o miminko a zatím se nedaří. Řekla mi, že takhle to být nemá, že je řada na ní a na nějakou dobu moc nekomunikovala. Moje milovaná dcera, se kterou mám skvělý vztah, se ke mně otáčí zády? Proč, proč mi to nepřeje? Vždyť ví, jak moc jsem miminko chtěla. No srovná se to, musím být trpělivá. Tohle přece náš vztah nemůže narušit, jsme jako kamarádky, tolik věcí jedna o druhé víme…
Moje těhotenství letělo dál, první screenning v pořádku, jupííí, čekáme zdravé miminko, jak jsme byla šťastná, já i můj manžel.
V 15. týdnu jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka Matyáška, nádherný pocit, obrovská radost, hormony pracují naplno, bože jak jsem šťastná… Druhý screenning, vše v pořádku, to je přece skvělá zpráva.
Miluji svoje miminko v bříšku celým svým srdcem, začínám cítit pohyby, to je nepopsatelně krásný pocit, Matyášek o sobě dává vědět, miluju ty jeho kopanečky, je to moje láska…
Krevní testy na cukrovku v pořádku, otoky nemám skoro žádné, to je super, říkám si, vyhýbají se mi všechny neduhy těhotenství, prožívám jen krásné chvíle, nádherné pocity, jak vaše tělo dává život novému človíčkovi, našemu Matyáškovi…
Třetí screenning v pořádku, paní doktorka nás chválí, všechno je v pořádku, ukázkový, máte krásné zdravé miminko, bože, jak jsme šťastní s manželem a hrdí na toho našeho kluka, už aby byl s námi…
Doma už měl vše připraveno, mají tolik věcí, které dřív nebyly, koupili jsme mu vše pro jeho spokojený příchod do naší rodiny, snad se mu to všechno bude líbit…
Vztah s dcerou se srovnal, na brášku se těší, hodně mi pomáhá.
V 35. týden těhotenství jsem nějak moc necítila pohyby, letím hned k doktorovi. „Vše v pořádku, maminko, srdíčko krásně bije, vše je v pořádku…“ To je krásná věta, to je fajn, vše je, jak má být, volám manželovi, že je vše dobré a oba se uklidníme.
Ve 36. týden těhotenství zase cítím málo pohyby, ten den tedy skoro vůbec. „Neplaš,“ říká manžel, od„poledne jdeš do poradny, vše bude v pořádku.“ Jasně, manžel má pravdu, co by se asi tak mohlo stát, máme pár týdnů do porodu…
V poradně sestřička nemůže najít ozvy na monitoru, prý se na mě musí podívat paní doktorka.
Dlouho kouká na monitor, nic neříká…
„Proboha, mluvte na mě,“ křičím.
„Je mi to líto,“ povídá, „miminko nemá srdeční aktivitu.“
Co to říká??? Na koho to mluví??? Nechápala jsem…
Nejdřív jsem nechápala, co to říkají, vždyť jsem přece na konci těhotenství po 3 letech snažení o miminko, vždyť přece všechno bylo v pořádku, všechna vyšetření, odběry, krevní tlak, cukrovka, prostě Krásné pohodové těhotenství, malej měl doma vše připraveno, jen ho položit do postýlky, tak co to proboha říkají???
Okamžitý odvoz do nemocnice a vyvolání porodu, to už bylo jako ve snu. Prý teď jde i o můj život. O jaký život, když můj skončil s Matyáškem? Nechápala jsem.
Byla jsem tam jen já a manžel, šílená samota, přišli za námi naše obě děti, byly nám velkou oporou…
Po 16hodinovém porodu se můj miláček narodil mrtvý, nikdo neplakal, nikoho jsem nedostala do náruče, nikdo se mi nepřisál k prsu, prostě prázdno. Můj život skončil a chtěla jsem umřít s ním. A tyto pocity mám doteď.
Nevíme, co se stalo, pitva nic neprokázala, prý se to občas stává, syndrom náhlého úmrtí. Matyášek se narodil 18. 8. 2016 v 36. týdnu těhotenství se skoro třemi kily a 47 cm. Prý jsme to nemohli ovlivnit ničím, víme ale, že byl naprosto zdravé miminko…
Miláčku můj, nikdy Tě nepřestanu milovat a děkuji za to, že jsem Tě mohla nosit 8 měsíců pod svým srdcem, děkuji, že se naše těla potkala, děkuji za každý kopaneček, který jsem cítila. Snad je Ti tam nahoře dobře.
Musím jít dál, být silná, každý to po mně chce, ale je to tak strašně těžký, je to nejtěžší úkol, který mi život přichystal.
Tak to je v kostce můj příběh…
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 485
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 498
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 362
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 392
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 296
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 718
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 832
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 556
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 458
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 426
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
moc mě to mrzí. Pořád na Tebe myslím, snad Ti alespoň trochu pomůže, že se z toho vypíšeš. Je strašné, že se takové věci dějí. Posílám Ti hodně síly a objetí 
tohle by se sakra nemělo dít… upřímnou soustrast. A hodně sil 
Každý má právo rozhodovat se sám za sebe! Paní šlo o život při porodu mrtvého miminka, to jde o život každé ženě, která prožívá to stejné, ať jí je 40 nebo 20. To jste asi nepochopila. Když nemáte kousek citu v těle, raději se, prosím, nevyjadřujte.
