Náš andílek
- Prázdná náruč
- mixlevpixle2013
- 08.09.16 načítám...
Můj smutný příběh a našem synovi Matyáškovi. Rozhodla jsem se napsat svůj smutný příběh. Nikdy jsem netušila, co vše se může stát...
S manželem jsem spolu 28 let a máme spolu dvě dospělé děti a roční vnučku. Od 35 let jsem chtěla miminko, ale můj manžel k tomu dozrál až po čtyřicítce.
Po skoro třech letech snažení se zadařilo a na těhotenském testu se ukázaly //. Jupíííííí! Moje radost byla nepředstavitelná, byla jsem šťastná. Štěstí byl krásný pocit a druhý pocit byl, zda bude vše v pořádku. Tyto pocity se pravidelně střídaly…
Problém nastal s mojí dcerou, kterou mé těhotenství rozhodilo. Snažili se s přítelem o miminko a zatím se nedaří. Řekla mi, že takhle to být nemá, že je řada na ní a na nějakou dobu moc nekomunikovala. Moje milovaná dcera, se kterou mám skvělý vztah, se ke mně otáčí zády? Proč, proč mi to nepřeje? Vždyť ví, jak moc jsem miminko chtěla. No srovná se to, musím být trpělivá. Tohle přece náš vztah nemůže narušit, jsme jako kamarádky, tolik věcí jedna o druhé víme…
Moje těhotenství letělo dál, první screenning v pořádku, jupííí, čekáme zdravé miminko, jak jsme byla šťastná, já i můj manžel.
V 15. týdnu jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka Matyáška, nádherný pocit, obrovská radost, hormony pracují naplno, bože jak jsem šťastná… Druhý screenning, vše v pořádku, to je přece skvělá zpráva.
Miluji svoje miminko v bříšku celým svým srdcem, začínám cítit pohyby, to je nepopsatelně krásný pocit, Matyášek o sobě dává vědět, miluju ty jeho kopanečky, je to moje láska…
Krevní testy na cukrovku v pořádku, otoky nemám skoro žádné, to je super, říkám si, vyhýbají se mi všechny neduhy těhotenství, prožívám jen krásné chvíle, nádherné pocity, jak vaše tělo dává život novému človíčkovi, našemu Matyáškovi…
Třetí screenning v pořádku, paní doktorka nás chválí, všechno je v pořádku, ukázkový, máte krásné zdravé miminko, bože, jak jsme šťastní s manželem a hrdí na toho našeho kluka, už aby byl s námi…
Doma už měl vše připraveno, mají tolik věcí, které dřív nebyly, koupili jsme mu vše pro jeho spokojený příchod do naší rodiny, snad se mu to všechno bude líbit…
Vztah s dcerou se srovnal, na brášku se těší, hodně mi pomáhá.
V 35. týden těhotenství jsem nějak moc necítila pohyby, letím hned k doktorovi. „Vše v pořádku, maminko, srdíčko krásně bije, vše je v pořádku…“ To je krásná věta, to je fajn, vše je, jak má být, volám manželovi, že je vše dobré a oba se uklidníme.
Ve 36. týden těhotenství zase cítím málo pohyby, ten den tedy skoro vůbec. „Neplaš,“ říká manžel, od„poledne jdeš do poradny, vše bude v pořádku.“ Jasně, manžel má pravdu, co by se asi tak mohlo stát, máme pár týdnů do porodu…
V poradně sestřička nemůže najít ozvy na monitoru, prý se na mě musí podívat paní doktorka.
Dlouho kouká na monitor, nic neříká…
„Proboha, mluvte na mě,“ křičím.
„Je mi to líto,“ povídá, „miminko nemá srdeční aktivitu.“
Co to říká??? Na koho to mluví??? Nechápala jsem…
Nejdřív jsem nechápala, co to říkají, vždyť jsem přece na konci těhotenství po 3 letech snažení o miminko, vždyť přece všechno bylo v pořádku, všechna vyšetření, odběry, krevní tlak, cukrovka, prostě Krásné pohodové těhotenství, malej měl doma vše připraveno, jen ho položit do postýlky, tak co to proboha říkají???
Okamžitý odvoz do nemocnice a vyvolání porodu, to už bylo jako ve snu. Prý teď jde i o můj život. O jaký život, když můj skončil s Matyáškem? Nechápala jsem.
Byla jsem tam jen já a manžel, šílená samota, přišli za námi naše obě děti, byly nám velkou oporou…
Po 16hodinovém porodu se můj miláček narodil mrtvý, nikdo neplakal, nikoho jsem nedostala do náruče, nikdo se mi nepřisál k prsu, prostě prázdno. Můj život skončil a chtěla jsem umřít s ním. A tyto pocity mám doteď.
Nevíme, co se stalo, pitva nic neprokázala, prý se to občas stává, syndrom náhlého úmrtí. Matyášek se narodil 18. 8. 2016 v 36. týdnu těhotenství se skoro třemi kily a 47 cm. Prý jsme to nemohli ovlivnit ničím, víme ale, že byl naprosto zdravé miminko…
Miláčku můj, nikdy Tě nepřestanu milovat a děkuji za to, že jsem Tě mohla nosit 8 měsíců pod svým srdcem, děkuji, že se naše těla potkala, děkuji za každý kopaneček, který jsem cítila. Snad je Ti tam nahoře dobře.
Musím jít dál, být silná, každý to po mně chce, ale je to tak strašně těžký, je to nejtěžší úkol, který mi život přichystal.
Tak to je v kostce můj příběh…
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1065
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 1886
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1741
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 3274
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 757
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2437
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1629
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 6798
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2165
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5313
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
moc mě to mrzí. Pořád na Tebe myslím, snad Ti alespoň trochu pomůže, že se z toho vypíšeš. Je strašné, že se takové věci dějí. Posílám Ti hodně síly a objetí 
tohle by se sakra nemělo dít… upřímnou soustrast. A hodně sil 
Každý má právo rozhodovat se sám za sebe! Paní šlo o život při porodu mrtvého miminka, to jde o život každé ženě, která prožívá to stejné, ať jí je 40 nebo 20. To jste asi nepochopila. Když nemáte kousek citu v těle, raději se, prosím, nevyjadřujte.
