Náš andílek
Můj smutný příběh a našem synovi Matyáškovi. Rozhodla jsem se napsat svůj smutný příběh. Nikdy jsem netušila, co vše se může stát...
S manželem jsem spolu 28 let a máme spolu dvě dospělé děti a roční vnučku. Od 35 let jsem chtěla miminko, ale můj manžel k tomu dozrál až po čtyřicítce.
Po skoro třech letech snažení se zadařilo a na těhotenském testu se ukázaly //. Jupíííííí! Moje radost byla nepředstavitelná, byla jsem šťastná. Štěstí byl krásný pocit a druhý pocit byl, zda bude vše v pořádku. Tyto pocity se pravidelně střídaly…
Problém nastal s mojí dcerou, kterou mé těhotenství rozhodilo. Snažili se s přítelem o miminko a zatím se nedaří. Řekla mi, že takhle to být nemá, že je řada na ní a na nějakou dobu moc nekomunikovala. Moje milovaná dcera, se kterou mám skvělý vztah, se ke mně otáčí zády? Proč, proč mi to nepřeje? Vždyť ví, jak moc jsem miminko chtěla. No srovná se to, musím být trpělivá. Tohle přece náš vztah nemůže narušit, jsme jako kamarádky, tolik věcí jedna o druhé víme…
Moje těhotenství letělo dál, první screenning v pořádku, jupííí, čekáme zdravé miminko, jak jsme byla šťastná, já i můj manžel.
V 15. týdnu jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka Matyáška, nádherný pocit, obrovská radost, hormony pracují naplno, bože jak jsem šťastná… Druhý screenning, vše v pořádku, to je přece skvělá zpráva.
Miluji svoje miminko v bříšku celým svým srdcem, začínám cítit pohyby, to je nepopsatelně krásný pocit, Matyášek o sobě dává vědět, miluju ty jeho kopanečky, je to moje láska…
Krevní testy na cukrovku v pořádku, otoky nemám skoro žádné, to je super, říkám si, vyhýbají se mi všechny neduhy těhotenství, prožívám jen krásné chvíle, nádherné pocity, jak vaše tělo dává život novému človíčkovi, našemu Matyáškovi…
Třetí screenning v pořádku, paní doktorka nás chválí, všechno je v pořádku, ukázkový, máte krásné zdravé miminko, bože, jak jsme šťastní s manželem a hrdí na toho našeho kluka, už aby byl s námi…
Doma už měl vše připraveno, mají tolik věcí, které dřív nebyly, koupili jsme mu vše pro jeho spokojený příchod do naší rodiny, snad se mu to všechno bude líbit…
Vztah s dcerou se srovnal, na brášku se těší, hodně mi pomáhá.
V 35. týden těhotenství jsem nějak moc necítila pohyby, letím hned k doktorovi. „Vše v pořádku, maminko, srdíčko krásně bije, vše je v pořádku…“ To je krásná věta, to je fajn, vše je, jak má být, volám manželovi, že je vše dobré a oba se uklidníme.
Ve 36. týden těhotenství zase cítím málo pohyby, ten den tedy skoro vůbec. „Neplaš,“ říká manžel, od„poledne jdeš do poradny, vše bude v pořádku.“ Jasně, manžel má pravdu, co by se asi tak mohlo stát, máme pár týdnů do porodu…
V poradně sestřička nemůže najít ozvy na monitoru, prý se na mě musí podívat paní doktorka.
Dlouho kouká na monitor, nic neříká…
„Proboha, mluvte na mě,“ křičím.
„Je mi to líto,“ povídá, „miminko nemá srdeční aktivitu.“
Co to říká??? Na koho to mluví??? Nechápala jsem…
Nejdřív jsem nechápala, co to říkají, vždyť jsem přece na konci těhotenství po 3 letech snažení o miminko, vždyť přece všechno bylo v pořádku, všechna vyšetření, odběry, krevní tlak, cukrovka, prostě Krásné pohodové těhotenství, malej měl doma vše připraveno, jen ho položit do postýlky, tak co to proboha říkají???
Okamžitý odvoz do nemocnice a vyvolání porodu, to už bylo jako ve snu. Prý teď jde i o můj život. O jaký život, když můj skončil s Matyáškem? Nechápala jsem.
Byla jsem tam jen já a manžel, šílená samota, přišli za námi naše obě děti, byly nám velkou oporou…
Po 16hodinovém porodu se můj miláček narodil mrtvý, nikdo neplakal, nikoho jsem nedostala do náruče, nikdo se mi nepřisál k prsu, prostě prázdno. Můj život skončil a chtěla jsem umřít s ním. A tyto pocity mám doteď.
Nevíme, co se stalo, pitva nic neprokázala, prý se to občas stává, syndrom náhlého úmrtí. Matyášek se narodil 18. 8. 2016 v 36. týdnu těhotenství se skoro třemi kily a 47 cm. Prý jsme to nemohli ovlivnit ničím, víme ale, že byl naprosto zdravé miminko…
Miláčku můj, nikdy Tě nepřestanu milovat a děkuji za to, že jsem Tě mohla nosit 8 měsíců pod svým srdcem, děkuji, že se naše těla potkala, děkuji za každý kopaneček, který jsem cítila. Snad je Ti tam nahoře dobře.
Musím jít dál, být silná, každý to po mně chce, ale je to tak strašně těžký, je to nejtěžší úkol, který mi život přichystal.
Tak to je v kostce můj příběh…
Přečtěte si také
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 4
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 48
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 61
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 83
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
Po týdnu ve školce přišel syn, že mají vši. To snad musí být vtip!
- Anonymní
- 14.09.26
- 1145
Musím říct, že jsem po prázdninách čekala, že syn chvíli ve školce zůstane, než padne s první chřipkou. Když přišel domů s tím, že má asi vši, a následovala SMS od učitelky, měla jsem za to, že si...
Švagr si našel novou přítelkyni. Můj muž ji zbožňuje až moc
- Anonymní
- 14.09.26
- 3784
Bratr mého muže byl dlouhé léta starý mládenec. Já s manželem už máme dvě děti a klasickou rodinnou domácnost, kdy se každý den přeme o to, kdo umyje nádobí. Před nedávnem se ale švagr zamiloval a...
Syn se stydí za obyčejný telefon. Ostatní ve třídě mají dražší modely
- Anonymní
- 14.09.26
- 2798
Náš jedenáctiletý syn má všechno, co potřebuje, přesto se mezi spolužáky cítí chudý. Nemá značkové tenisky ani nejnovější telefon a začal se za nás stydět. Nevím, zda ho učíme znát hodnotu peněz,...
Manžel chce druhé dítě. Já při té představě cítím jen strach
- Anonymní
- 14.09.26
- 1032
Naše tříletá dcera byla vytoužená a miluji ji nade všechno. Těhotenství, porod a první měsíce mateřství mě ale dostaly na hranici sil. Manžel začal mluvit o druhém dítěti a já mu nedokážu přiznat,...
Čtyři dny ve školce a zase rýma. Září sotva začalo a já už propadám zoufalství
- Anonymní
- 14.09.26
- 508
Milé maminky, přišla jsem si k vám trochu postěžovat. Je to u nás naprosto nekonečný příběh. Dcera byla celé léto zdravá. A to chodila mezi děti, byla dost v kolektivu, lítala pořád někde venku,...
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 5084
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
moc mě to mrzí. Pořád na Tebe myslím, snad Ti alespoň trochu pomůže, že se z toho vypíšeš. Je strašné, že se takové věci dějí. Posílám Ti hodně síly a objetí 
tohle by se sakra nemělo dít… upřímnou soustrast. A hodně sil 
Každý má právo rozhodovat se sám za sebe! Paní šlo o život při porodu mrtvého miminka, to jde o život každé ženě, která prožívá to stejné, ať jí je 40 nebo 20. To jste asi nepochopila. Když nemáte kousek citu v těle, raději se, prosím, nevyjadřujte.
