Náš poklad
- Snažení
- milinka
- 19.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přemýšlela jsem, jak mám shrnout 8 let a všechny pocity do jednoho deníčku. Snad se mi to alespoň trochu povedlo a třeba to i někomu ve stejné situaci pomůže.
S manželem jsme se vzali po osmiměsíční známosti a jelikož mi bylo 30 a on je o 2 roky starší, řekli jsme si, že není na co čekat, že zkrátka chceme miminko.
Po roce snažení pořád nic a já přišla s nápadem navštívit CAR. Manželovi se moc nechtělo, ale co by pro mě neudělal. Po vyšetření nám bylo řečeno, že manžel má pomalé a špatné spermie a jediná možnost pro nás je IVF. Samozřejmě to otřáslo naším vztahem, ale nakonec jsme se pustili do boje. Spousty léků, injekcí a stále sněhobílý test. Sestřičky mi vždy suše oznámily, je to negativní.
Pokaždé mi zaváděli 2 oplodněná vajíčka v různých stádiích vývoje. Připadala jsem si jako zlá ježibaba, která je prostě jen „sežere“ a nic.
Po čtyřech marných pokusech a třech letech snažení jsem opět přišla s nápadem změny CAR. Situace se tedy opakovala - znovu všechna vyšetření, laparoskopie, odběry, ale jejich přístup byl úplně jiný. Milé a usměvavé sestřičky a pan doktor, který nám vždy vše vysvětlil. Pustili jsme se tedy do prvního pokusu v novém centru. Po 14 dnech od transferu embryí jsem objevila //.
To bylo radosti, jenže bohužel HCG pouze 101 a druhý den test slábl.
Dopadla jsem tedy až na dno, tolik naděje jsem si dávala, věřila jsem tomu a zase nic. Pořád jsem si říkala, to přece není možné, proč zrovna já, co jsem komu udělala. Přestala jsem se bavit s kamarádkami, co byly těhotné nebo mají děti. Hroutila jsem se z každé nové těhulky. Potom jsem si řekla, že to nevzdám. Naplánovala jsem nám dovolenou, krásně to vyšlo - budu mít plodné dny. Ovšem manžel se hned první den spálil a nebylo s ním skoro celou dovolenou vůbec nic. Pojal to prostě odpočinkově po všech stránkách.
Už jsem nevěděla kudy kam, a tak jsem opět dostala výborný nápad. Koupili jsme si štěně. Manžel již dříve chtěl pejska, takže se tomu nebránil a já měla konečně co vychovávat, spíše co rozmazlovat.
Čas utíkal a já pomalu jsem se smiřovala s myšlenkou, že mít dítě nebudeme. Pan doktor už si s námi také nevěděl rady, a tak přišel s myšlenkou na změnu. Dárce. To bylo něco na manžela a jeho ješitnost. Vůbec nepřichází v úvahu. Tak prý ať jsou naše síly vyrovnané a využijeme jak dárce spermií, tak i dárce vajíčka.
Doma jsme o tom dost přemýšleli a usoudili, že mít dítě za každou cenu prostě nemusíme, že jsme spolu šťastní, máme úžasného mazlíčka, a tak budeme prostě jen spolu a třeba cestovat, prostě si užívat i tak.
Poprosila jsem pana doktora ještě o doporučení na imunologii. Takže nám zjistili alergii na spermie (ostatně to prý má skoro každý) a doporučili tzv. „gumisex“. Dále jsem dostala doporučení na endokrinologii a vyšetření štítné žlázy a kontrola za 3 měsíce. Dostala jsem léky na štítnou žlázu a pustili jsme se do posledního pokusu č. 8. Zavedli mi 2 oplodněná vajíčka a opět dlouhých 14 dnů čekání. Cítila jsem se dobře, a tak nějak nepočítala, že to dopadne.
Byl pátek a napadlo mě, co takhle udělat test o den dříve. Test jsem nechala v koupelně a šla udělat manželovi svačinu do práce. Když jsem se vrátila, nemohla jsem uvěřit svým očím - byla tam druhá čárka nebo spíš duch, ale viditelný.
Běžela jsem za manželem, jestli to také vidí. Přes víkend čárka sílila a v pondělí jsme šli na kontrolu do CAR místo na imunologii. Pan doktor se radoval s námi, dostala jsem ještě další podpůrné léky a šťastní jsme jeli domů.
Asi za týden jsem ale začala krvácet. Jeli jsme hned k panu doktorovi a ten nám oznámil, že miminko ohrožuje velký hematom. Musím prý doma jen ležet nebo mě nechá hospitalizovat. Dostala jsem spoustu injekcí a slíbila jsem, že se z postele nehnu. Manžel mi obden píchal injekce a já doma poctivě ležela, hematom se vstřebal.
Překonali jsme to nejhorší období a úspěšně došli do zdárného konce. Porod byl komplikovaný, ale to je na další dlouhý deníček. Zkrátka nemůžeme mít asi nikdy nic jednoduchého. Ten výsledek však za to stojí! Vše špatné je zapomenuto.
Dnes máme doma dvou měsíční holčičku a s manželem snad každý večer brečíme, že se i nám nakonec povedlo něco tak krásného. Po všech těch letech trápení, vyšetření a léků jsme se dočkali a jsme úplná a šťastná rodina.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1649
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20659
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
taky je jasně vidět, že se nemá házet flinta do žitě a prostě to nevzdávat-výsledek se dostaví! 
přeji vám do života hodně štěstí 
absolvovala jsem hysteroskopii, laparoskopii, genetiku i základní imuno někdy v půlce snažení. No a na tu štítnou žlázu nic neukazovalo, odběry jsem měla časté. Prý to začíná tak, že hodnoty jsou jako na houpačce a tak se na to přišlo tím, že jsem byla na odběru zrovna, když byla hodnota vysoká.
tak to je neuvěřitelné, moc gratuluji a přeji hodně štěstíčka!!! 
hodne stesti 