Náš poklad
- Snažení
- milinka
- 19.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přemýšlela jsem, jak mám shrnout 8 let a všechny pocity do jednoho deníčku. Snad se mi to alespoň trochu povedlo a třeba to i někomu ve stejné situaci pomůže.
S manželem jsme se vzali po osmiměsíční známosti a jelikož mi bylo 30 a on je o 2 roky starší, řekli jsme si, že není na co čekat, že zkrátka chceme miminko.
Po roce snažení pořád nic a já přišla s nápadem navštívit CAR. Manželovi se moc nechtělo, ale co by pro mě neudělal. Po vyšetření nám bylo řečeno, že manžel má pomalé a špatné spermie a jediná možnost pro nás je IVF. Samozřejmě to otřáslo naším vztahem, ale nakonec jsme se pustili do boje. Spousty léků, injekcí a stále sněhobílý test. Sestřičky mi vždy suše oznámily, je to negativní.
Pokaždé mi zaváděli 2 oplodněná vajíčka v různých stádiích vývoje. Připadala jsem si jako zlá ježibaba, která je prostě jen „sežere“ a nic.
Po čtyřech marných pokusech a třech letech snažení jsem opět přišla s nápadem změny CAR. Situace se tedy opakovala - znovu všechna vyšetření, laparoskopie, odběry, ale jejich přístup byl úplně jiný. Milé a usměvavé sestřičky a pan doktor, který nám vždy vše vysvětlil. Pustili jsme se tedy do prvního pokusu v novém centru. Po 14 dnech od transferu embryí jsem objevila //.
To bylo radosti, jenže bohužel HCG pouze 101 a druhý den test slábl.
Dopadla jsem tedy až na dno, tolik naděje jsem si dávala, věřila jsem tomu a zase nic. Pořád jsem si říkala, to přece není možné, proč zrovna já, co jsem komu udělala. Přestala jsem se bavit s kamarádkami, co byly těhotné nebo mají děti. Hroutila jsem se z každé nové těhulky. Potom jsem si řekla, že to nevzdám. Naplánovala jsem nám dovolenou, krásně to vyšlo - budu mít plodné dny. Ovšem manžel se hned první den spálil a nebylo s ním skoro celou dovolenou vůbec nic. Pojal to prostě odpočinkově po všech stránkách.
Už jsem nevěděla kudy kam, a tak jsem opět dostala výborný nápad. Koupili jsme si štěně. Manžel již dříve chtěl pejska, takže se tomu nebránil a já měla konečně co vychovávat, spíše co rozmazlovat.
Čas utíkal a já pomalu jsem se smiřovala s myšlenkou, že mít dítě nebudeme. Pan doktor už si s námi také nevěděl rady, a tak přišel s myšlenkou na změnu. Dárce. To bylo něco na manžela a jeho ješitnost. Vůbec nepřichází v úvahu. Tak prý ať jsou naše síly vyrovnané a využijeme jak dárce spermií, tak i dárce vajíčka.
Doma jsme o tom dost přemýšleli a usoudili, že mít dítě za každou cenu prostě nemusíme, že jsme spolu šťastní, máme úžasného mazlíčka, a tak budeme prostě jen spolu a třeba cestovat, prostě si užívat i tak.
Poprosila jsem pana doktora ještě o doporučení na imunologii. Takže nám zjistili alergii na spermie (ostatně to prý má skoro každý) a doporučili tzv. „gumisex“. Dále jsem dostala doporučení na endokrinologii a vyšetření štítné žlázy a kontrola za 3 měsíce. Dostala jsem léky na štítnou žlázu a pustili jsme se do posledního pokusu č. 8. Zavedli mi 2 oplodněná vajíčka a opět dlouhých 14 dnů čekání. Cítila jsem se dobře, a tak nějak nepočítala, že to dopadne.
Byl pátek a napadlo mě, co takhle udělat test o den dříve. Test jsem nechala v koupelně a šla udělat manželovi svačinu do práce. Když jsem se vrátila, nemohla jsem uvěřit svým očím - byla tam druhá čárka nebo spíš duch, ale viditelný.
Běžela jsem za manželem, jestli to také vidí. Přes víkend čárka sílila a v pondělí jsme šli na kontrolu do CAR místo na imunologii. Pan doktor se radoval s námi, dostala jsem ještě další podpůrné léky a šťastní jsme jeli domů.
Asi za týden jsem ale začala krvácet. Jeli jsme hned k panu doktorovi a ten nám oznámil, že miminko ohrožuje velký hematom. Musím prý doma jen ležet nebo mě nechá hospitalizovat. Dostala jsem spoustu injekcí a slíbila jsem, že se z postele nehnu. Manžel mi obden píchal injekce a já doma poctivě ležela, hematom se vstřebal.
Překonali jsme to nejhorší období a úspěšně došli do zdárného konce. Porod byl komplikovaný, ale to je na další dlouhý deníček. Zkrátka nemůžeme mít asi nikdy nic jednoduchého. Ten výsledek však za to stojí! Vše špatné je zapomenuto.
Dnes máme doma dvou měsíční holčičku a s manželem snad každý večer brečíme, že se i nám nakonec povedlo něco tak krásného. Po všech těch letech trápení, vyšetření a léků jsme se dočkali a jsme úplná a šťastná rodina.
Přečtěte si také
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 4983
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1232
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 1905
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1049
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 677
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 2450
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 1210
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 1197
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 1499
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 8408
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
taky je jasně vidět, že se nemá házet flinta do žitě a prostě to nevzdávat-výsledek se dostaví! 
přeji vám do života hodně štěstí 
absolvovala jsem hysteroskopii, laparoskopii, genetiku i základní imuno někdy v půlce snažení. No a na tu štítnou žlázu nic neukazovalo, odběry jsem měla časté. Prý to začíná tak, že hodnoty jsou jako na houpačce a tak se na to přišlo tím, že jsem byla na odběru zrovna, když byla hodnota vysoká.
tak to je neuvěřitelné, moc gratuluji a přeji hodně štěstíčka!!! 
hodne stesti 