Náš příchod na svět
- Porod
- kve-tinka
- 16.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem se poprala s fyzickou i psychickou bolestí...
22.7. jsem nastoupila na vyvolávačku, byla jsem 40+5. Byl krásný letní den, taťka mě zavezl do porodnice, přítel byl v práci na telefonu, že mu zavolám, až se to bude blížit.
Cítila jsem se plná optimismu a síly na všechno to neznámo, co má přijít. První tableta, minimální kontrakce, které jsem si v klidu rozdýchala. Druhá tableta kolem 11h a následné píchnutí vody. Ve 12 hodin jsem ještě skoukla zprávy, že Kate rodí taky 
, sestřička mi řekla, že uděláme přípravu. To už jsem začala cítit opravdu jinou a větší bolest. Volám přítelovi, že už tu bez něho nechci být. Rozdýchávání kontrakcí na záchodě, ve sprše, opřená o pult…
Přítele jsem skoro nevnímala, ale jeho přítomnost mě uklidňovala. Začínala jsem mít pocity na tlačení, doktorka mi dovolila při kontrakci si přitlačit. Ještě jsem stála opřená, pak jsem už musela na kozu (v té chvíli se to rovnalo vylézt na Mont Everest). Řekli nám, že už jsem otevřená, jsou vidět vlásky, budeme tlačit…
A tady začíná náš kámen úrazu, já vleže vůbec necítila takovou bolest a tlaky, jako když jsem stála. Tak jsem zatlačila i na „prázdno“ a čekala na další kontrakci. Čas letěl, doktorka začínala být nervozní, padaly ozvy. „Maminko, tlačte!!“ V pozadí slyším, jak říká, ať donesou kleště…to už vím, že musím teď nebo nikdy. Pořádně zatlačím, úleva, břicho se mi propadne…otvírám oči, neslyším žádný pláč, jen zahlédnu, jak odnášejí úplně fialové miminko někam pryč.
Nekonečné čekání, nikdo nám nechce nic říct, jiná doktorka mi vybavuje placentu a zašívá nástřih. Držím se s přítelem za ruce a čekáme. Konečně někdo, hltám každé jeho slovo…máme chlapečka, 3350 g a 50 cm, ale bohužel ho museli pokřísit, byl dlouho v porodních cestách, ale teď si dýchá sám a chytá růžovou barvu. <3 Jsme šťastni, posíláme milion SMS, že Kryštof je tady!
Po 2 hodinách jsem převezena na šestinedělí, sním po celém náročném dnu večeři, zajdu do sprchy a hurá se podívat za miláčkem. Je krásný, je můj, náš. Jsem zalitá štěstím, ale bohužel jenom na chvíli. Okolo 8 hodin přichází doktorka, že by bylo vhodné malého převést na vyšší pracoviště, kde si ho lépe pohlídají. Začíná křečovat nebo co a hrozí, že mozek utrpěl vážné poškození. Po půlnoci odvážejí mého synáčka. Pláču a pláču…
Hned ráno se nechávám propustit a jedu 50 km za ním a dalšími informacemi. Leží na JIPce, nechávám se hospitalizovat. Naštěstí SONO mozku neukázalo nějaké závažné změny. Po 2 dnech je na jiném oddělení ještě u sestřiček, po dalších dvou dnech ho dostávám na pokoj. Proděláme různá vyšetření, všechna dopadají relativně dobře, bereme léky a čekají nás kontroly. Ale vše vypadá na dobré cestě!! Kryštof si svůj život do slova vybojoval!!
Po 8 dnech jsme doma, sžíváme se a užíváme si vzájemné blízkosti! Prospívá a dělá nám jenom samou radost!
Tenhle deníček patří všem maminkám, které si prošly podobným zážitkem!! Přeji všem jenom to nejlepší a hodně sil!
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1222
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 634
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 2211
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 569
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 439
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2306
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 1129
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 3190
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 838
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 709
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
prvni co me napadlo - achjo, ty vyvolavane porody 
skoda, ze te nenechali tlacit ve stoje… No jo no., moc prace si k tomu kleknout… hlavne aby byl malej zdravej. je moc krasnej! 
, no, kdo by čekal, že v leže se nebude nic dít…
Až teprve zpětně tu čtu, že snad každý druhý vyvolávaný porod skončil nějak jinak… 
.
