Naše báječná holčička
Příběh, který jsem se rozhodla vám sdělit, je o našem snažení se o miminko, po těhotenství až samotný porod.
S manželem jsme dlouho mluvili o tom, že bychom rádi založily rodinu, ale nějak se nám to pořád nedařilo. V 17 letech jsem podstoupila operaci slepého střeva. proto jsem se rozhodla podstoupit laparoskopickou operaci spodku, zda nemám srůsty či nějaké cysty, které nejsou vidět.
Laparoskopie dopadla dobře, pan doktor prohlásil, že jsem naprosto zdravá, a tak tedy bylo na manželovi, aby se nechal též prohlédnout. Spermiogram dopadl příšerně, museli jsme navštívit nemocnici v Hradci Králové, abysme všechny tyto záležitosti probrali s odborníky.
Čekání, kontroly, operace, vyšetření… prostě vše bylo neuvěřitelně psychicky náročné a nepříjemné zároveň. Pan doktor nám ten den oznámil, že šance na přirozené oplodnění je spíše nemožná. Manžel to hodně špatně nesl, pořád mi říkal, že ho opustím. Jenže to já jsem rozhodně v žádném případě neměla v plánu, ačkoli jsem si miminko velice přála. Začali jsme přemýšlet o umělém oplodnění, jenže cena byla naprosto nemožná. =/
A tak jsem manželovi po dlouhé studii nakoupila vitamíny na zlepšení těch potvůrek. Koupila jsem mu krabičku na léky a vše jsem mu připravila vždy na daný týden. Prášků měl snad 9 na každý den. 
A takhle to šlo týden, po týdnu, měsíc po měsíci, až jsem se objednali na inseminaci. Přijeli jsme opět do Sanusu k panu doktorovi, abychom se domluvili, co a jak je zapotřebí, abych tento zákrok mohla podstoupit. Domluvili jsme se, že při další menstruaci si zavolám a sestřička nás objedná 7. den po menstruaci na zákrok. A tak jsem odjeli domů a zase jsem čekali.
Za týden měla přijít očekávaná menstruace, jenže nepřišla. Čekala jsem 3 dny a na 19.2., kdy má můj manžel svátek, jsem si udělala test. A víte co? Ano, byly tam 2 čárky. Ta jedna byla tak slaboučká, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Jenže následující den mi paní doktorka potvrdila, že opravdu čekáme miminko 
Byla jsem tak šťastná, nemohla jsem tomu uvěřit.
Hned za 14 dní jsem začala mít neuvěřitelně šílené stavy, nechuť k jídlu, vše mi smrdělo, pořád jsem brečela, no zkrátka a prostě hrůza všech hrůz! Začala jsem neuvěřitelně rychle přibírat, až jsem se ve finále dostala na 29 kg. Cítila jsem se prostě strašně, ještě v životě jsem neměla horší pocit, vypadala jsem jako zombie. Hned jsem věděla, že tam prostě máme holčičku.
Bylo to zkrátka strašně období, opravdu jsem nechápala, proč zrovna my musíme mít takovou smůlu. Říkala jsem si, že za to vše budeme mít snad to miminko ze zlata.
I přes to vše jsem se neustále na vše těšila. Na to, až ucítím první pohyby. Na to, až budu mít první fotku. Na to až uslyším tlouct srdíčko.
Utíkal den za dnem, až jsme se jednoho dne dozvěděli, k že budeme mít opravdu holčičku.
No a to vybírání jména? Ježiši to také bylo… Až jsem nakonec napsala i sem, abyste mi poradily právě vy. Rozhodovali jsme se nakonec mezi jménem Darina a Nella. Nakonec zvítězila Darina, protože ji nemá každý.
No ale abysme se dostali k tomu nejdůležitějšímu. Před porodem mi paní doktorka oznámila, že moje holčička má krásných 3976 g. No super tedy, tak to jsem se po tom všem, co jsme si prožili, strašně těšila na porod.
Týden před porodem jsem byla přijata do nemocnice v Náchodě, protože se doktorům nelíbil tlukot srdíčka mé malé Darinky. Hospitalizovali mě na 3 dny na pozorování. Nakonec mě propustili se slovy, že je vše v pořádku, že máme jen moc aktivní holčičku.
Ráno jsem přijela domů z nemocnice a druhý den ráno ve 4 hodiny jsem začala špinit a měla bolesti. Trvaly až do 17 hodin do večera a pořád se stupňovaly, až jsme jeli do porodnice. Tam se mi smáli, že jsem tam dlouho nebyla, ale konstatovali, že na porod to ještě nevypadá, že to takhle mohu mít klidně i týden před ním.
Bože, tak jsme zase jeli domů. Manžel kolem 9 večer usnul ale já už nemohla. Pořád jsem se převalovala. Když bylo asi půl 11, šla jsem si dát sprchu, že to jako vyprovokuji, ale také nic. Když bylo už asi půl 1 ráno, vzbudila jsem manžela, že mám bolesti po 3 minutách, aby mě odvezl do porodnice. Tam nám opět řekli, že se porod nekoná, ale abychom pořád takto nejezdili, nechají si mě tam.
No pro pána krále, po zbytek noci jsem již samozřejmě neusnula, neustálé bolesti po 3 minutách mi to už nedovolily. Každé 3 hodiny chodily kontrolovat, na kolik jsem otevřená. A to se hýbalo každé 3 hodiny po 1 cm.
V 10 ráno dorazil můj manžel, to už jsem byla dost unavená. Snažila jsem se na míči uvolnit a trochu tomu pomoci, pořád jsem chodila do sprchy, ale také nic.
Manžel zase odjel a já čekala na kontrolu. Přišla porodní asistentka a řekla, že jsem již na 5 cm, a tudíž můžeme udělat klystýr a jít na porodní sál. Opět jsem zavolala manželovi, ten zrovna dorazil domů, aby přijel, že už s to snad pohne.
Od půl 12 jsme byli na sále a malá se narodila až ve 21:22.
No co se vše na sále dělo, snad ani nebudu psát, protože by to spousty prvorodiček asi odradilo. Aby malá vůbec vylezla, museli mi na bříško skákat a tlačit lokty porodní asistentky. Darina měla 4280 g, bylo to pořádné miminko…
Mohu jen říci, že přes vše, čím jsme si prošli,, co jsme zažili, jsem ta nejšťastnější máma na světě a nic z toho bych nevrátila. Již druhý den jsem v porodnici prohlašovala, že si klidně hned teď pořídím druhé. Nic jsem si už nepamatovala, při pohledu na ni jsem na vše zapomněla.
Malá je to nejcennější na světě.
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1821
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1237
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 936
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 670
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 782
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2871
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2284
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1549
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1812
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1274
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
krásné 
deníček se mi nelíbil, spousta stížností a to nadpis působil tak pozitivně
Ale opravdu jsem si zkusila =/ 