Naše báječná holčička
Příběh, který jsem se rozhodla vám sdělit, je o našem snažení se o miminko, po těhotenství až samotný porod.
S manželem jsme dlouho mluvili o tom, že bychom rádi založily rodinu, ale nějak se nám to pořád nedařilo. V 17 letech jsem podstoupila operaci slepého střeva. proto jsem se rozhodla podstoupit laparoskopickou operaci spodku, zda nemám srůsty či nějaké cysty, které nejsou vidět.
Laparoskopie dopadla dobře, pan doktor prohlásil, že jsem naprosto zdravá, a tak tedy bylo na manželovi, aby se nechal též prohlédnout. Spermiogram dopadl příšerně, museli jsme navštívit nemocnici v Hradci Králové, abysme všechny tyto záležitosti probrali s odborníky.
Čekání, kontroly, operace, vyšetření… prostě vše bylo neuvěřitelně psychicky náročné a nepříjemné zároveň. Pan doktor nám ten den oznámil, že šance na přirozené oplodnění je spíše nemožná. Manžel to hodně špatně nesl, pořád mi říkal, že ho opustím. Jenže to já jsem rozhodně v žádném případě neměla v plánu, ačkoli jsem si miminko velice přála. Začali jsme přemýšlet o umělém oplodnění, jenže cena byla naprosto nemožná. =/
A tak jsem manželovi po dlouhé studii nakoupila vitamíny na zlepšení těch potvůrek. Koupila jsem mu krabičku na léky a vše jsem mu připravila vždy na daný týden. Prášků měl snad 9 na každý den. 
A takhle to šlo týden, po týdnu, měsíc po měsíci, až jsem se objednali na inseminaci. Přijeli jsme opět do Sanusu k panu doktorovi, abychom se domluvili, co a jak je zapotřebí, abych tento zákrok mohla podstoupit. Domluvili jsme se, že při další menstruaci si zavolám a sestřička nás objedná 7. den po menstruaci na zákrok. A tak jsem odjeli domů a zase jsem čekali.
Za týden měla přijít očekávaná menstruace, jenže nepřišla. Čekala jsem 3 dny a na 19.2., kdy má můj manžel svátek, jsem si udělala test. A víte co? Ano, byly tam 2 čárky. Ta jedna byla tak slaboučká, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Jenže následující den mi paní doktorka potvrdila, že opravdu čekáme miminko 
Byla jsem tak šťastná, nemohla jsem tomu uvěřit.
Hned za 14 dní jsem začala mít neuvěřitelně šílené stavy, nechuť k jídlu, vše mi smrdělo, pořád jsem brečela, no zkrátka a prostě hrůza všech hrůz! Začala jsem neuvěřitelně rychle přibírat, až jsem se ve finále dostala na 29 kg. Cítila jsem se prostě strašně, ještě v životě jsem neměla horší pocit, vypadala jsem jako zombie. Hned jsem věděla, že tam prostě máme holčičku.
Bylo to zkrátka strašně období, opravdu jsem nechápala, proč zrovna my musíme mít takovou smůlu. Říkala jsem si, že za to vše budeme mít snad to miminko ze zlata.
I přes to vše jsem se neustále na vše těšila. Na to, až ucítím první pohyby. Na to, až budu mít první fotku. Na to až uslyším tlouct srdíčko.
Utíkal den za dnem, až jsme se jednoho dne dozvěděli, k že budeme mít opravdu holčičku.
No a to vybírání jména? Ježiši to také bylo… Až jsem nakonec napsala i sem, abyste mi poradily právě vy. Rozhodovali jsme se nakonec mezi jménem Darina a Nella. Nakonec zvítězila Darina, protože ji nemá každý.
No ale abysme se dostali k tomu nejdůležitějšímu. Před porodem mi paní doktorka oznámila, že moje holčička má krásných 3976 g. No super tedy, tak to jsem se po tom všem, co jsme si prožili, strašně těšila na porod.
Týden před porodem jsem byla přijata do nemocnice v Náchodě, protože se doktorům nelíbil tlukot srdíčka mé malé Darinky. Hospitalizovali mě na 3 dny na pozorování. Nakonec mě propustili se slovy, že je vše v pořádku, že máme jen moc aktivní holčičku.
Ráno jsem přijela domů z nemocnice a druhý den ráno ve 4 hodiny jsem začala špinit a měla bolesti. Trvaly až do 17 hodin do večera a pořád se stupňovaly, až jsme jeli do porodnice. Tam se mi smáli, že jsem tam dlouho nebyla, ale konstatovali, že na porod to ještě nevypadá, že to takhle mohu mít klidně i týden před ním.
Bože, tak jsme zase jeli domů. Manžel kolem 9 večer usnul ale já už nemohla. Pořád jsem se převalovala. Když bylo asi půl 11, šla jsem si dát sprchu, že to jako vyprovokuji, ale také nic. Když bylo už asi půl 1 ráno, vzbudila jsem manžela, že mám bolesti po 3 minutách, aby mě odvezl do porodnice. Tam nám opět řekli, že se porod nekoná, ale abychom pořád takto nejezdili, nechají si mě tam.
No pro pána krále, po zbytek noci jsem již samozřejmě neusnula, neustálé bolesti po 3 minutách mi to už nedovolily. Každé 3 hodiny chodily kontrolovat, na kolik jsem otevřená. A to se hýbalo každé 3 hodiny po 1 cm.
V 10 ráno dorazil můj manžel, to už jsem byla dost unavená. Snažila jsem se na míči uvolnit a trochu tomu pomoci, pořád jsem chodila do sprchy, ale také nic.
Manžel zase odjel a já čekala na kontrolu. Přišla porodní asistentka a řekla, že jsem již na 5 cm, a tudíž můžeme udělat klystýr a jít na porodní sál. Opět jsem zavolala manželovi, ten zrovna dorazil domů, aby přijel, že už s to snad pohne.
Od půl 12 jsme byli na sále a malá se narodila až ve 21:22.
No co se vše na sále dělo, snad ani nebudu psát, protože by to spousty prvorodiček asi odradilo. Aby malá vůbec vylezla, museli mi na bříško skákat a tlačit lokty porodní asistentky. Darina měla 4280 g, bylo to pořádné miminko…
Mohu jen říci, že přes vše, čím jsme si prošli,, co jsme zažili, jsem ta nejšťastnější máma na světě a nic z toho bych nevrátila. Již druhý den jsem v porodnici prohlašovala, že si klidně hned teď pořídím druhé. Nic jsem si už nepamatovala, při pohledu na ni jsem na vše zapomněla.
Malá je to nejcennější na světě.
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 200
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 210
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 397
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 113
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 305
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 3104
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2239
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1095
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 5754
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 729
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
krásné 
deníček se mi nelíbil, spousta stížností a to nadpis působil tak pozitivně
Ale opravdu jsem si zkusila =/ 