Naše báječná holčička
Příběh, který jsem se rozhodla vám sdělit, je o našem snažení se o miminko, po těhotenství až samotný porod.
S manželem jsme dlouho mluvili o tom, že bychom rádi založily rodinu, ale nějak se nám to pořád nedařilo. V 17 letech jsem podstoupila operaci slepého střeva. proto jsem se rozhodla podstoupit laparoskopickou operaci spodku, zda nemám srůsty či nějaké cysty, které nejsou vidět.
Laparoskopie dopadla dobře, pan doktor prohlásil, že jsem naprosto zdravá, a tak tedy bylo na manželovi, aby se nechal též prohlédnout. Spermiogram dopadl příšerně, museli jsme navštívit nemocnici v Hradci Králové, abysme všechny tyto záležitosti probrali s odborníky.
Čekání, kontroly, operace, vyšetření… prostě vše bylo neuvěřitelně psychicky náročné a nepříjemné zároveň. Pan doktor nám ten den oznámil, že šance na přirozené oplodnění je spíše nemožná. Manžel to hodně špatně nesl, pořád mi říkal, že ho opustím. Jenže to já jsem rozhodně v žádném případě neměla v plánu, ačkoli jsem si miminko velice přála. Začali jsme přemýšlet o umělém oplodnění, jenže cena byla naprosto nemožná. =/
A tak jsem manželovi po dlouhé studii nakoupila vitamíny na zlepšení těch potvůrek. Koupila jsem mu krabičku na léky a vše jsem mu připravila vždy na daný týden. Prášků měl snad 9 na každý den. 
A takhle to šlo týden, po týdnu, měsíc po měsíci, až jsem se objednali na inseminaci. Přijeli jsme opět do Sanusu k panu doktorovi, abychom se domluvili, co a jak je zapotřebí, abych tento zákrok mohla podstoupit. Domluvili jsme se, že při další menstruaci si zavolám a sestřička nás objedná 7. den po menstruaci na zákrok. A tak jsem odjeli domů a zase jsem čekali.
Za týden měla přijít očekávaná menstruace, jenže nepřišla. Čekala jsem 3 dny a na 19.2., kdy má můj manžel svátek, jsem si udělala test. A víte co? Ano, byly tam 2 čárky. Ta jedna byla tak slaboučká, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Jenže následující den mi paní doktorka potvrdila, že opravdu čekáme miminko 
Byla jsem tak šťastná, nemohla jsem tomu uvěřit.
Hned za 14 dní jsem začala mít neuvěřitelně šílené stavy, nechuť k jídlu, vše mi smrdělo, pořád jsem brečela, no zkrátka a prostě hrůza všech hrůz! Začala jsem neuvěřitelně rychle přibírat, až jsem se ve finále dostala na 29 kg. Cítila jsem se prostě strašně, ještě v životě jsem neměla horší pocit, vypadala jsem jako zombie. Hned jsem věděla, že tam prostě máme holčičku.
Bylo to zkrátka strašně období, opravdu jsem nechápala, proč zrovna my musíme mít takovou smůlu. Říkala jsem si, že za to vše budeme mít snad to miminko ze zlata.
I přes to vše jsem se neustále na vše těšila. Na to, až ucítím první pohyby. Na to, až budu mít první fotku. Na to až uslyším tlouct srdíčko.
Utíkal den za dnem, až jsme se jednoho dne dozvěděli, k že budeme mít opravdu holčičku.
No a to vybírání jména? Ježiši to také bylo… Až jsem nakonec napsala i sem, abyste mi poradily právě vy. Rozhodovali jsme se nakonec mezi jménem Darina a Nella. Nakonec zvítězila Darina, protože ji nemá každý.
No ale abysme se dostali k tomu nejdůležitějšímu. Před porodem mi paní doktorka oznámila, že moje holčička má krásných 3976 g. No super tedy, tak to jsem se po tom všem, co jsme si prožili, strašně těšila na porod.
Týden před porodem jsem byla přijata do nemocnice v Náchodě, protože se doktorům nelíbil tlukot srdíčka mé malé Darinky. Hospitalizovali mě na 3 dny na pozorování. Nakonec mě propustili se slovy, že je vše v pořádku, že máme jen moc aktivní holčičku.
Ráno jsem přijela domů z nemocnice a druhý den ráno ve 4 hodiny jsem začala špinit a měla bolesti. Trvaly až do 17 hodin do večera a pořád se stupňovaly, až jsme jeli do porodnice. Tam se mi smáli, že jsem tam dlouho nebyla, ale konstatovali, že na porod to ještě nevypadá, že to takhle mohu mít klidně i týden před ním.
Bože, tak jsme zase jeli domů. Manžel kolem 9 večer usnul ale já už nemohla. Pořád jsem se převalovala. Když bylo asi půl 11, šla jsem si dát sprchu, že to jako vyprovokuji, ale také nic. Když bylo už asi půl 1 ráno, vzbudila jsem manžela, že mám bolesti po 3 minutách, aby mě odvezl do porodnice. Tam nám opět řekli, že se porod nekoná, ale abychom pořád takto nejezdili, nechají si mě tam.
No pro pána krále, po zbytek noci jsem již samozřejmě neusnula, neustálé bolesti po 3 minutách mi to už nedovolily. Každé 3 hodiny chodily kontrolovat, na kolik jsem otevřená. A to se hýbalo každé 3 hodiny po 1 cm.
V 10 ráno dorazil můj manžel, to už jsem byla dost unavená. Snažila jsem se na míči uvolnit a trochu tomu pomoci, pořád jsem chodila do sprchy, ale také nic.
Manžel zase odjel a já čekala na kontrolu. Přišla porodní asistentka a řekla, že jsem již na 5 cm, a tudíž můžeme udělat klystýr a jít na porodní sál. Opět jsem zavolala manželovi, ten zrovna dorazil domů, aby přijel, že už s to snad pohne.
Od půl 12 jsme byli na sále a malá se narodila až ve 21:22.
No co se vše na sále dělo, snad ani nebudu psát, protože by to spousty prvorodiček asi odradilo. Aby malá vůbec vylezla, museli mi na bříško skákat a tlačit lokty porodní asistentky. Darina měla 4280 g, bylo to pořádné miminko…
Mohu jen říci, že přes vše, čím jsme si prošli,, co jsme zažili, jsem ta nejšťastnější máma na světě a nic z toho bych nevrátila. Již druhý den jsem v porodnici prohlašovala, že si klidně hned teď pořídím druhé. Nic jsem si už nepamatovala, při pohledu na ni jsem na vše zapomněla.
Malá je to nejcennější na světě.
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 1282
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 636
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 322
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 383
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 729
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5446
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 12882
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 2978
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3697
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 2972
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
krásné 
deníček se mi nelíbil, spousta stížností a to nadpis působil tak pozitivně
Ale opravdu jsem si zkusila =/ 