Naše báječná holčička
Příběh, který jsem se rozhodla vám sdělit, je o našem snažení se o miminko, po těhotenství až samotný porod.
S manželem jsme dlouho mluvili o tom, že bychom rádi založily rodinu, ale nějak se nám to pořád nedařilo. V 17 letech jsem podstoupila operaci slepého střeva. proto jsem se rozhodla podstoupit laparoskopickou operaci spodku, zda nemám srůsty či nějaké cysty, které nejsou vidět.
Laparoskopie dopadla dobře, pan doktor prohlásil, že jsem naprosto zdravá, a tak tedy bylo na manželovi, aby se nechal též prohlédnout. Spermiogram dopadl příšerně, museli jsme navštívit nemocnici v Hradci Králové, abysme všechny tyto záležitosti probrali s odborníky.
Čekání, kontroly, operace, vyšetření… prostě vše bylo neuvěřitelně psychicky náročné a nepříjemné zároveň. Pan doktor nám ten den oznámil, že šance na přirozené oplodnění je spíše nemožná. Manžel to hodně špatně nesl, pořád mi říkal, že ho opustím. Jenže to já jsem rozhodně v žádném případě neměla v plánu, ačkoli jsem si miminko velice přála. Začali jsme přemýšlet o umělém oplodnění, jenže cena byla naprosto nemožná. =/
A tak jsem manželovi po dlouhé studii nakoupila vitamíny na zlepšení těch potvůrek. Koupila jsem mu krabičku na léky a vše jsem mu připravila vždy na daný týden. Prášků měl snad 9 na každý den. 
A takhle to šlo týden, po týdnu, měsíc po měsíci, až jsem se objednali na inseminaci. Přijeli jsme opět do Sanusu k panu doktorovi, abychom se domluvili, co a jak je zapotřebí, abych tento zákrok mohla podstoupit. Domluvili jsme se, že při další menstruaci si zavolám a sestřička nás objedná 7. den po menstruaci na zákrok. A tak jsem odjeli domů a zase jsem čekali.
Za týden měla přijít očekávaná menstruace, jenže nepřišla. Čekala jsem 3 dny a na 19.2., kdy má můj manžel svátek, jsem si udělala test. A víte co? Ano, byly tam 2 čárky. Ta jedna byla tak slaboučká, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Jenže následující den mi paní doktorka potvrdila, že opravdu čekáme miminko 
Byla jsem tak šťastná, nemohla jsem tomu uvěřit.
Hned za 14 dní jsem začala mít neuvěřitelně šílené stavy, nechuť k jídlu, vše mi smrdělo, pořád jsem brečela, no zkrátka a prostě hrůza všech hrůz! Začala jsem neuvěřitelně rychle přibírat, až jsem se ve finále dostala na 29 kg. Cítila jsem se prostě strašně, ještě v životě jsem neměla horší pocit, vypadala jsem jako zombie. Hned jsem věděla, že tam prostě máme holčičku.
Bylo to zkrátka strašně období, opravdu jsem nechápala, proč zrovna my musíme mít takovou smůlu. Říkala jsem si, že za to vše budeme mít snad to miminko ze zlata.
I přes to vše jsem se neustále na vše těšila. Na to, až ucítím první pohyby. Na to, až budu mít první fotku. Na to až uslyším tlouct srdíčko.
Utíkal den za dnem, až jsme se jednoho dne dozvěděli, k že budeme mít opravdu holčičku.
No a to vybírání jména? Ježiši to také bylo… Až jsem nakonec napsala i sem, abyste mi poradily právě vy. Rozhodovali jsme se nakonec mezi jménem Darina a Nella. Nakonec zvítězila Darina, protože ji nemá každý.
No ale abysme se dostali k tomu nejdůležitějšímu. Před porodem mi paní doktorka oznámila, že moje holčička má krásných 3976 g. No super tedy, tak to jsem se po tom všem, co jsme si prožili, strašně těšila na porod.
Týden před porodem jsem byla přijata do nemocnice v Náchodě, protože se doktorům nelíbil tlukot srdíčka mé malé Darinky. Hospitalizovali mě na 3 dny na pozorování. Nakonec mě propustili se slovy, že je vše v pořádku, že máme jen moc aktivní holčičku.
Ráno jsem přijela domů z nemocnice a druhý den ráno ve 4 hodiny jsem začala špinit a měla bolesti. Trvaly až do 17 hodin do večera a pořád se stupňovaly, až jsme jeli do porodnice. Tam se mi smáli, že jsem tam dlouho nebyla, ale konstatovali, že na porod to ještě nevypadá, že to takhle mohu mít klidně i týden před ním.
Bože, tak jsme zase jeli domů. Manžel kolem 9 večer usnul ale já už nemohla. Pořád jsem se převalovala. Když bylo asi půl 11, šla jsem si dát sprchu, že to jako vyprovokuji, ale také nic. Když bylo už asi půl 1 ráno, vzbudila jsem manžela, že mám bolesti po 3 minutách, aby mě odvezl do porodnice. Tam nám opět řekli, že se porod nekoná, ale abychom pořád takto nejezdili, nechají si mě tam.
No pro pána krále, po zbytek noci jsem již samozřejmě neusnula, neustálé bolesti po 3 minutách mi to už nedovolily. Každé 3 hodiny chodily kontrolovat, na kolik jsem otevřená. A to se hýbalo každé 3 hodiny po 1 cm.
V 10 ráno dorazil můj manžel, to už jsem byla dost unavená. Snažila jsem se na míči uvolnit a trochu tomu pomoci, pořád jsem chodila do sprchy, ale také nic.
Manžel zase odjel a já čekala na kontrolu. Přišla porodní asistentka a řekla, že jsem již na 5 cm, a tudíž můžeme udělat klystýr a jít na porodní sál. Opět jsem zavolala manželovi, ten zrovna dorazil domů, aby přijel, že už s to snad pohne.
Od půl 12 jsme byli na sále a malá se narodila až ve 21:22.
No co se vše na sále dělo, snad ani nebudu psát, protože by to spousty prvorodiček asi odradilo. Aby malá vůbec vylezla, museli mi na bříško skákat a tlačit lokty porodní asistentky. Darina měla 4280 g, bylo to pořádné miminko…
Mohu jen říci, že přes vše, čím jsme si prošli,, co jsme zažili, jsem ta nejšťastnější máma na světě a nic z toho bych nevrátila. Již druhý den jsem v porodnici prohlašovala, že si klidně hned teď pořídím druhé. Nic jsem si už nepamatovala, při pohledu na ni jsem na vše zapomněla.
Malá je to nejcennější na světě.
Přečtěte si také
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 124
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 94
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 167
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 104
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 76
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 2255
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1156
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 863
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 1096
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1288
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
krásné 
deníček se mi nelíbil, spousta stížností a to nadpis působil tak pozitivně
Ale opravdu jsem si zkusila =/ 