Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Naše holčina, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Silky123
25.5.12 22:50

Já řvu taky, tedy brečím. Ale dneska mi bylo s Vájou tak krásně, že už jsem skoro na to špatné zapomněla…

@Vermilion
Já na to nervy nemám, jsem měkká, mám pocit, že když se někdo trápí, tak se k němu neotočím zády. Jsem ve znamení ryb a ty to nemají v povaze, naopak prý nějak „mimosmyslově“ chápou pocity lidí…

Takže pochopení tak nějak mám, ale někdy vypovídají službu nervy.

  • Upravit
ŠárušN
25.5.12 22:51

Ahoj, nečetla jsem všechny komentáře, ale dovolím si taky něco napsat. Mám tři malé chlapečky a ten nejmladší bude mít 7 měsíců. Vždycky byl takový uřvanější a aktivnější než jeho starší bráškové, a řešila jsem to všelijak. Ale jen dokud byl hodně malé miminko a věděla jsem, že prostě brečí proto, že ho něco bolí nebo že má hlad atp., to jsem se samozřejmě snažila být nablízku a příčinu pláče řešit. Ale, ve chvíli, kdy jsem rozpoznala, že neřve proto, že ho něco trápí, ale že si vymrčuje a vynucuje pozornost, jsem začala být bohužel tvrdá. Vím, že některé děti bývají vytrvalejší a každé dítě je jiné, ale já jsem ty svoje nikdy neuspávala chováním a u nás se to tedy vyplatilo. Hned od malička jsem mimčo prostě položila do postýlky a nechala usnout samotné. U žádného z mých dětí se to neobešlo bez řvaní, ale pokud vím, že dítě neřve proto, že ho skutečně něco trápí, ale proto, že se chce prostě nosit, jsem neoblomná. Dávám svou přítomnost najevo jinými způsoby, promluvím na něj, pohladím ho, ale nezvedám ho. A dělám to tak i přes den. Mám vyzkoušené, že když si ho chvíli nevšímám, za chvíli je po řvaní a zabaví se sám. Pokud skáču tak jak on si pískne, velice rychle si na to zvykne a začíná být uřvaný víc a víc. Funguje to u nás. Musí, protože mám tři ještě dost malé děti a k tomu i hodně dalších starostí. Neexistuje, abych jedno jediné dítě uspávala 2 hodiny, nebo kvůli němu neudělala svoji práci. Prostě musím, i když mě to ještě před nějakou dobou stálo poslouchání hodinu trvajícího řvaní. Párkrát jsem nechala takhle vyřvat, a dnes je u nás relativní pohoda :) malý si krásně pohraje sám, je tedy pravda, že úplně sám být nechce a spokojený je hlavně díky tomu, že si s ním pohrají starší sourozenci (které už k tomu mám řádně vycvičené :mrgreen: ), ale obejde se bez mě, a to je hlavní :mrgreen: Člověk si to prostě musí umět zařídit. Další dost zásadní skutečností je, že já už jsem proti řevu imunní a mít první dítě je úplně něco jiného, ale snad jsem ti trochu poradila jak na to. Někdo tvrdí, že dítě do 8mi měsíců, nebo dokonce do 1 roku neumí zlobit - ze zkušeností musím říct, není to pravda :) Všichni moji kluci začali vědomě zlobit a vymrčovat si už v těch třech měsících. Tvoje malá má už 11 měsíců. Rozeznávej druhy pláče a neboj se být tvrdá! :kytka:

Příspěvek upraven 25.05.12 v 22:55

  • Upravit
Dana Klaudie
1685
25.5.12 22:55

@Vermilion
také nejsem zastáncem nechat vyřvat…ale zase nebudu otrok…už od nějakého 9. měsíce na Evičce třeba pozoruji, jak se snaží si vyloženě „vyječet“ pozornost, když třeba čtu Janičce pohádku…
A pokud je schopná si zapamatovat (s jednou ukázkou) že dudlíky jsou schované pod polštářem, tak je schopná si zapamatovat, že když ona loví dudlík pod polštářem, tak já čtu Janičce…a přes to nejde vlak ;) :pankac:
a určitě se to dá nacvičit i v jiných situacích…jenom prostě některé dětičky jsou trošku nekompromisní a zkoušejí, co všechno jim projde…( u nás třeba spánek v noci :evil: to je občas trošku problém :think: )

  • načítám...
  • Zmínit
Dana Klaudie
1685
25.5.12 22:57

@ŠárušN
plně souhlasím!!! :mavam: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.5.12 23:02

No ja si myslim,ze ji to casem prejde,neboj :hug: :hug:
Ono kazde dite je proste jine,taky si myslim ,ze nechat vyrvat neni nic dobreho,mozna deti prestanou po urcite dobe,ale pamatuji si,ze je mama nechala ve stychu a pak ztraceji duveru,takze je opravdu nutne rozeznat jaky rev-presne jak popsaly holky-pokud je to jen naschval,ze te chce mit za kazdou cenu u sebe,tak to poznas a reaguj podle toho-treba tak,ze se zamer na neco jineho-na moji malou to zabira,kdyz zacne vyrvavat z nudy,tak reknu treba jee-podivej co to tady je za kosticky pod si hrat-ona nejdriv kouka,no a pak si zacne hrat,proste ji na neco presmerovat.Vzdycky ji upozorni kam jdes a ze hned prijdes,deti krici a ty nemusis hned pribehnout pokud nejde o uraz..
jednou u me byla znama pedagozka a mala zrovna v ohradve kricela,kdyz jsem ji sla vyprovazet ke dverim-ja ji rikam tak ahoj mala krici ja k ni uz musim..Ona se na me podivala a povida-jak dlouho uz krici??ja rikam vzdyt to vis-kdyz jsme odchazeli-a ona rika a jak dlouho je to???No ja nechapala co tim myslim,ale ona rekla,ze ten cas toho kriku je hodne relativni,kazda mama mysli,ze dite krici uz pres 10 minut zatimco to neni ani minuta.proste je blbost hned bezet a uklidnovat.mala se pak naucila,ze maminka musi uklidit,dam ji do ohradky,ma tam veci na hrani-chvili rvala,pak videla me ,ze neco delam a prestala.Navic ji poustim dost televizi-to ji bavi opravdu i pul hodiny,pak ji vypinam..
V nemocnici jsme zazila to same tam je stredem pozornosti a dokonce se tam uz tesi na doktory,kterym krade pera z kapes a vizitky i s magnetem :lol:
Pokud jde o spanek bojovala jsem s tim do jejich 10 ti mesicu.Pak jsem presla na nejaky clanek o tom jak das diteti neco do postylky,treba plysaka,nebo neco na cem je zavisla a reknes tak musis spinkat ,maminka si pujde lehnout taky-nehladit jen rict polozit dat hracku odejit,porad prodluzovat intrevaly.nejdriv tak minutu,pak 4,pak 8 az 10 minut nejdele do tydne se nauceji spat..ja tomu tenkrat neverila a zkusila jsem to -zacala vriskat,ja vstala uplne klidne ji polozila a odesla,zase vstala -ja ji nechala chvilku stat v postylce a pak jsem vstala a porad dokola asi hodinu-nakonec usnula.Druhy den znovu ,treti den usnula po 5 ti minutach a dalsi tyden uz stacilo jen ji dat jejiho kralicka,rict dobrou noc..Nikdo tomu u ni(extremniho prikladu nechtel uverit,ale je to tak a stava se z ni i velice samostatna holcicka ;)
Proste je to vsechno o trpelivosti a predevsim vnitrniho klidu,kdyz budes nastvana,ze kvuli ni nic nestihas .ona to vyciti.zapomen na ty veci okolo,domacnost chvili pocka,az se nauci tvoji trpelivosti hrat si chvili sama,tak to budes zvladat levou zadni a ona ti bude jeste pomahat-taky jsem to tak mela a mam.Tak se obrn,nevzdavej to a hlavne zustan porad tak dobrou mamou,jen to proste neprehnat,coz je nekdy dost tezke :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :hug: Hodne stesticka :hug:

  • Upravit
Betty1981
278
25.5.12 23:27

@Silky123 Pochopení? Jenže dítě, kterému nejsou nastavené hranice, je dost velký chudák, který je (se) hledá, snaží se přijít na to, co si může dovolit, jak se k němu chová okolí, o čem je život…jo, i takhle malé. To, že se vzteká a neví, co by, to ubližuje právě nejvíc jemu. Je mnohem složitější a těžší, mu je dát, než mu ve všem vyhovět, ale je to lepší nejen pro rodiče, ale i pro dítě samotné. Nemyslím, že by bylo něco světoborného se pro dítě obětovat a padat na hubu…dítě, myslím, velice cítí, s jakou chutí to pro něj děláme, když je matka utrápená a ztahaná, tak nemůže být usměvavou milou maminkou. Myslím, že mateřství je právě o lásce, důslednosti, mantinelech, pokoře obou stran. Lze dítě milovat a neskákat, jak píská.
A podle zkušeností mých kamarádek, nejtvárnější je dítě do roka. Co si osvojí tehdy, to ho provází dlouhé roky potom. Dobré i špatné…

  • načítám...
  • Zmínit
Blandik
817
26.5.12 13:47

@Silky123 - napadá mě - můžeš s malou zkusit něco z montessori - třeba stránky - montessoridoma.cz, je to založené na tom, že malé ukážeš nějakou činnost, a pokud má na to citlivé období, tak ji to zaujme, pohltí a ona dokáže nad tím sedět i dělší dobu, může to být oddech pro tebe /př. jak píšeš strkat rolničky do lékovek, může třeba přendávat velké fazole z misky do skleničky..apod.). Je dobré, aby nebyly kolem ní více méně hračky, aby její pozornost nebyla rušena..a pak - četla jsem, že pořád mluvíš, pořád chce, aby jsi si s ní hrála - zkoušíte někdy, že ty si k ní jen sedneš a ona se věnuje něčemu, sama si hledá činnnosti? Jde mi o to, že je dobré, pokud si dítě najde nějakou činnost, na kterou se soustředí, tak ho v tom nerušit, i kdyby to dělalo „špatně“, tak ho nechat, nechat ho v tom soustředění…samo, pak jsou chvíle, kdy povídání s mámou dítě rozvíjí a je supr..ale ne pořád, že máma pořád mluví a jakoby zajišťuje dítěti zábavu a inspiraci..Neříkám, že v tomhle tkví váš problém, jen mě to tak napadlo, jestli malá mívá klid na činnosti, když se do nich zabere nebo jestli ji vlastně pořád něco zprostředkováváš a mluvíš..

  • načítám...
  • Zmínit
Blandik
817
26.5.12 13:51

@Betty1981 - s tím souhlasím jen částečně, myslím, že přístup k dítěti musí odpovídat jeho věku, jeho vyzrálosti..myslím, že čím mladší dítě, tím okamžitější má být v rámci možností odpověď rodiče, jeho pomoc..A vůbec nesouhlasím, že nejtvárnější je dítě do roku, jen prostě po prvním roce přichází vzdor, a dítě si uvědomuje své já a oddělení od matky. Myslím, že nějaké vyřvávání není vůbec způsob, jak vychovávat nebo řešit problémy s dětmi..Souhlasím, že mantinely mají být - ale opět úměrně věku dítěte a pokud možno tak nastavovány pozitivní formou a ne negativní, která budí odpor..V podstatě si nemyslím, že čím dříve dítě donutíme se chovat správně a nevyžadovat pozornost, tím větší služba pro dítě..

  • načítám...
  • Zmínit
Betty1981
278
26.5.12 15:56

No, možná si představuješ vyřvávací metodu jinak, než já. Nikdy bych nenechala brečet své dítě déle jak pět minut samotné a jen pokud je to vzteklý brek. Odpověď rodiče má být okamžitá, pokud je něco v nepořádku. Pokud smažím řízky a dítě začne fňukat, že teď nutně potřebuje otočit na břicho, protože se na zádech nudí, tak prostě počká.
A nenutím ho chovat se správně a nevyžadovat pozornost, učím ho, že si může vystačit na chvíli samo, že může svět objevovat po svém…Já zase nesouhlasím s tím, že není do roka nejtvárnější, v podstatě základní vzorec chování si osvojí v brzkém věku a měnit ho později, protože to najednou rodičům nevyhovuje, to vyžaduje velmi mnoho úsilí. Proto já své dítě od věku, kdy jsem poznala, že brek „tahá“ až z paty, aby bylo po jeho (cca 3 měsíce), vychovávám tím směrem, kde chci být za pár let. Samozřejmě je to úměrné věku, co bych asi tak mohla chtít po miminku? Jen je od mala zvyklá hrát si sama, trávit čas jen se sebou, usínat sama…a že má hračku, kterou „objevuje“ už několik týdnů a pořád jí baví. Zvládne si hrát sama klidně 20 minut, ale většinou tak dlouho sama není, protože k ní chodím prostě proto, že nemusím, ale chci být s ní.

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
26.5.12 16:32

@Betty1981 v tomto souhlasím s tebou, že než změnit drasticky přístup k dítěti, protože to člověku přestane vyhovovat a začne mu najednou něco vadit, tak raději od malička pomalu vést ke svému stylu výchovy. Sice o věkových hranicích, kdy je dítě ještě hájené, bychom se přeli, ale v zásadě souhlas 8)

@Silky123 samozřejmě je složitější a těžší dítě někam vést a vychovávat, než mu jen podléhat a žít ze dne na den. Jenže víš jak se říká, línej se nejvíc nadře. Člověk, který se trochu potrápí s různými fígly, s důsledností k dítěti, s určitým hledáním zdravého přístupu, pak sklízí ovoce svého snažení v podobě dítěte, které dokáže si neuřvat hlavu, když zmizím z dohledu či když si zrovna dřepnu k noťasu s kafem a chci mít svůj klídek.
150× jsem opustila místnost za doprovodu sílícího řevu a vracela se k uslzenému dítěti s nudlí u nosu (nepředstavuj si žádné drasťárny, šlo o 3min, než si dojdu na záchod nebo nahážu prádlo do pračky a zapnu), po 151. jsem odcházela za fňukání, minutku byl řev a pak světe div se ticho. A vrátila jsem se k dítěti čekajícímu. Kterému snad konečně docvaklo, že maminka i když odejde, tak se zase vrátí…
Nevím, zda moje rady vůbec k něčemu jsou, mám pocit, že Vája si to nakonec vyžere, že během pár měsíců se zkrátka zhroutíš, odvezou tě do nemocnice a během pár dnů bude mít Váju v moci tvůj muž a babičky a bude se vychovávat po zlém… Tak jestli tohle chceš zažít, tak dál podléhej, nevychovávej, otroč. Jestli chceš takovému scénáři předejít, začni na tom pracovat.

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15447
26.5.12 19:40

Silky, mám taky náročnější dítko, od mala uplakánka, ale postupem času se to začalo lepšit, začala jsem ho směrovat, nenápadně zvykat na to být trošku samostatnější a ne tolik závislý na mamince. Teď je mu rok a půl a je to téměř zlaté dítě, oproti jiným hodně živé, ale zvládáme to s přehledem. Myslím si, že pokud takto budeš pokračovat, tak se brzy zblázníš a s manželstvím to půjde časem taky do kytek. První věc, která mě napadá je, že bys 11 měsíční dítko neměla tolik chovat. Pokud bude plakat, obejmout ji můžeš na zemi, můžeš si ji vzít do náručí v sedě, aby ses tolik nenadřela, ale jinak bych ji zvedala pouze na přebalení, jídlo atd. Váhu má slušnou, a to se prostě zbytečně nadřeš. Leze, obchází nábytek, tak ať se snaží se přemisťovat sama a spoléhat víc na sebe. Svou lásku jí můžeš ukázat jinak než chováním, na to je už hodně veliká. Další věc, kterou bys měla změnit je to, aby postupně vydržela si hrát chvíli sama. Prostě jí třeba otevři šuplík a nech jí kramařit, ale ty si poodejdi třeba něco uvařit, poklidit. Nemusí tě mít neustále za zadkem. Spoustu věcí můžeš udělat s malou, já vím, že teď si řekneš, že to nejde, ale když budeš důsledná, tak to časem půjde. Prostě ji někdy nech brečet, řekni jí, že chápeš, že se zlobí, ale že ty potřebuješ uklidit, a že až to uděláš, budete si zase hrát. Není možné fyzicky ani psychicky zvládnout uklízet takto po nocích. Potom jsi unavená, ztahaná, protivná a malá to na tobě pozná. Pokud se potřebuješ vyspat, vykašli se třeba ob den na úklid a běž si lehnout večer třeba v osm. Uvidíš, jaký zázrak to s tebou udělá další den, o kolik víc budeš mít energie. Musíš myslet i sama na sebe! A co třeba mě hodně pomáhá, když je malý protivný a nudí se je být hodně venku. Malá ještě nechodí, ale můžete se spolu někde plácnout na deku, vezměte si sebou knížky, pár hraček a běžte si lebedit. Může lézt po travičce, objevovat svět, ty si taky trošku odpočineš a na čerstvém vzduchu přijdeš na jiné myšlenky. Vyražte za nějakou kamarádkou, taky tě to nakopne k tomu jít dál. A pokud mohu ještě poradit, nebraň se hlídání, pokud ti ho maminka nabízí. Vždyť to nemusí být hned na celý den. Pomůže ti, když ti maminka vezme třeba Valinku do kočárku, půjdou na procházku nebo na deku ven. Ty si zatím v klidu uklidíš, uvaříš. Neboj, tvoje maminka tě zvládla vychovat, hlady jsi taky neumřela, tak se zvládne postarat i o tvoji malou. Prostě to zkus, odpočineš si psychicky a taky to pomůže. Psala jsi, že je malá nadšená z nových podnětů, takže výlet s babičkou pro ni bude prima zpestření a třeba bude u babička zrovna zlatíčko největší. Navíc potřebje se od tebe trošičku odpoutat, tak toto by mohlo taky pomoct. Určitě jsem ještě na spoustu věcí zapomněla, ale zkus popřemýšlet o tom, co jsem ti napsala. Je to těžký úkol, já vím, ale uvidíš, že se to časem vyplatí a bude vám oběma líp.

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
26.5.12 20:19

@Gladys

Já vím, je to občas na palici, ale jak už jsem říkala, a moje maminka to proklíná, můj pocit zodpovědnosti je tak „hroznej“, že radši umřu, než bych to vzdala. Ale při představě, jak ji nejdřív pusinkuje tchýňka, ale pak by to pro ni bylo časové náročné, protože má své koníčky, což je v pořádku, takže by následovalo asi řvaní, a to o samotě, neb na to mají obrovský dům… Díky. :kytka:

@Ivča78

Díky, Ivčo, krásně jsi to napsala. Díky. :kytka:

  • Upravit
Betty1981
278
26.5.12 21:20

Takže pocit zodpovědnosti = tahat dítě do vysílení? Tak v tom případě pokračuj.

@Gladys já vím, že to vypadá na dost brzy, ale dítě to evidentně pobírá velice dobře a spokojené jsme obě…A to, že zkouší manipulovat, to bylo evidentní, teď jsou jí 4 měsíce a ona třeba vůbec nebrečí, když se probudí - ve dne, v noci - prostě mě „volá“ - povídá, ví, že jsem zachvilku u ní, počká si i pět minut, ale třeba když jí připravuju jídlo, tak našpulí pusu a nuceně brečí, abych mě popohnala, především, když se na ní otočím…Poznám, kdy se nudí, chce otočit, jíst, spát, že je nadšená, když jí řeknu, že se jdeme koupat, kdy mručí, protože je pokaděná…máme spolu určitou komunikaci a díky tomu vím, že už myslí na to, jak mě přimět udělat to po jejím…je to brzy? Možná…ale kdo to sakra určuje? Kdo může říct, že to moje dítě se tím cítí flustrované a že tomu za mák nerozumí? Nebo naopak, že mu to vyhovuje, protože vlastně celý den nemusí brečet, když ví, že jsou určitá pravidla, že se nemusí bát být „samo“, protože maminka je vedle něj a věnuje mu každou volnou chvilku, a přesto mu dává volnost zkoumat, věnovat se hračkám a nekecá mu do toho? Že se nemusí bát usnout, aby se maminka nevyplížila, protože usíná samo a ví, že jsem vedle a vím, když cokoliv potřebuje? Kdyby bylo nespokojené a ubrečené, tak se asi nad svým způsobem „vychovávání“ zamyslím. Kdybych byla zničená a neměla z mateřství radost, neužívala si to, tak se zamyslím taky. Evidentně mám doma spokojené miminko, protože mu rozumím a vím, čemu se chci vyhnout ve výchově, takže to jemně někam směřuju…A já jsem spokojená, odpočatá matka, které šlape domácnost, i když je na dítko zcela sama…Já prostě nejsem příznivkyně nesmysluplného sebeobětování se, opičí lásky.

A někdy mám pocit, že je to jen módní záležitost…před třiceti lety se nechávaly děti vyřvávat do alelůja, protože si „roztahovaly plíce“…Dvě třetiny matek to pojaly jako fakt a dělaly to tak. Teta mi například řekla, proč mám jako chůvičku, že ona by šla do ložnice, až když by slyšela dítě řvát přes ty dvoje zavřené dveře… 8o . Dnes je móda nenechat dítě fňuknout a pokud matka dítě pořád netahá, tak je skoro na sociálku…
Kam se, proboha, poděl zdravý rozum? :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
26.5.12 21:31

@Betty1981 Chůvičky taky nějak nevedu :lol: Mám dítě teda jen přes jedny dveře, zato o patro výš (ale máme úzkou řadovku s otevřeným schodištěm, tak zkrátka slyším, případně mám do ložnice otevřené dveře a dítě je u sebe zavřené)
Ale děti po půl roce stěhuju do vlastního (u staršího to bylo v 9m po několika mšsíčním teroru kojení po hodině, u mladšího v 7m, přičemž vlastně už nějakou dobu spal sám ve velké posteli), právě kvůli tomu, abych nereagovala na každé kviknutí. Někdy se mi stane, že se proberu třeba na čurání, zrovna dítko kvíkne, já jdu a on už nekvíkne a spí dál, akorát bych ho zbytečně vzbudila, kdybych tam hned letěla. 8)
Já bych pro tu studenou výchovu 70. a 80.let zas tak moc nehorovala, lidi o ničem nepřemýšleli, no nepřemýšleli o spoustě dalších věcí, byla taková doba.
Já se snažím komibinovat „přirozené“ mateřství a zdravý selský rozum, hodně dám na intuici, instinkt, věci řeším v zárodku, nebo spíš preventivně, zatím mi to celkem vychází.
Otročení dítěti mi přijde v podstatě jeden ze specifických druhů ignorace, protože člověk nenaslouchá tomu, co doopravdy potřebuje a jen hasí ty nejakutnější požáry a upne se na svoji představu, že dítě musí být permanentně tišeno, aniž by dal dítěti prostor se vypořádat s problémem samo.

  • načítám...
  • Zmínit
Sendyna
26
26.5.12 21:40

Tedy a já jsem si naříkala na naši princeznu :roll: Malé je 18 měsíců, někdy přes den spí ( jedině v kočárku) někdy ne. Večer kolem deváté vezme lahev s čejem, chytí mne za ruku a zavelí „hají“. Vstává ráno v devět-deset. V noci se občas probudí na pití, ale to si cucne a chrní dál. Ovšem pravda je taková, že takhle chodí spát jen se mnou, s tatínkem to nějak nejde. Naposledy jsem je poslala spát a šla jsem v devět k sousedce, vrátila se v jedenáct a malá s tatínkem se vesele koukali na pohádky :lol: Takže, každé dítko má své maminkovské období, ono to přejde, jen ve tvém případě to chce velkou výdrž..držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
Betty1981
278
26.5.12 21:44

Jo, taky jsem nadšená, když se vyhrabu z pod peřiny, protože dítě kvíklo…a mezitím vyjde jen prd a dítě spí dál :mrgreen:
Prevence, intuice…bohužel, většina lidí si nevěří.

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
26.5.12 22:00

Ještě zareaguju :) a jdu chrnět, dneska jsem nějaká zmožená na jakoukoli aktivitu…

Můj manžel říká, že můj problém je můj strach, že něco nebudu vědět. Takže jakmile se něco takového objeví, čtu, hledám, studuju… Když jsme čekali Valičku, tak jsem skoro celé těhu ležela v „moudrých knihách“, které mi dost zkomplikovaly život a manžel mi říká, že ty knížky měl vyhodit hned a bez řečí.

Vzorovou ukázkou instinktivního rodičovství je má dlouholetá kamarádka, její těhu bylo po všech stránkách v pořádku, takže do poslední chvilky pracovala a říkala si, že až nastoupí mateřskou, tak se do toho čtení a studování hned pustí. Měla „štěstí“, že Vojtíšek chtěl na svět dřív, tak nestihla nastudovat nic a vařila z vody, šťastnější a pohodovější miminko jsem neviděla. Po tři generace, jejich ženy nekojily, jelikož neměly mlíko, ona s tím byla tak smířená a připravená, že se rozkojila úplně v klidu a míru…

Bohužel dané informace z hlavy už nedostanu a na svůj instinkt se bojím dát. Na každou možnou situaci mám připravené alespoň dvě alternativy, kdyby náhodou… Prostě pacientka, jak mě nazval můj nesmírně hodný a milující manžel, on takový opravdu je.

Dobrou noc a budu se těšit na další pokec. :mavam:

  • Upravit
Betty1981
278
26.5.12 22:25

Mám naprosto stejně postiženou kamarádku…v životě velice schopná ženská, chytrá. O mateřství přečetla snad celou knihovnu, má v hlavě tolik rad o výchově, že neví, kterými se řídit…Její výchova čtyřletého syna proto vypadá následovně - 120× ho poprosí, aby si uklidil pokoj, 20× to řekne ostře, pak mu nabančí a jde to uklidit…Matka na Bohnice, dítě má pocit, že si nemůže vymoct jinou, než negativní pozornost, tak je hlučné, do každého strká, nedokáže si absolutně hrát sám, bo mu v dobré víře ukazovala od malička, jak si s čím nejlépe hrát. Uspávali ho do 3 let v náručí, měl 20 kg…Na něj všichni nadávají, děti se ho bojí, dovolená s nimy je o nervy, návštěvy taktéž, takže se jim značná část kamarádů vyhýbá a stýkáme se, pokud je ve školce…Jenže je to chudák, který nezná hranice a plácá se v životě, nikdo mu nedal řád. Takové dítě odnáší ze všech stran neschopnost svých rodičů mu dát pravidla a návod na spokojený nekomfliktní život.
Dobře si rozmysli, jestli ti to nestojí za změnu myšlení. Takhle je to chudák matka, chudák dítě…
Já jsem neměla čas studovat cokoliv, do 7 měsíce jsem pracovala, pak řídila přestavbu bytu od základu, stěhovala jsem se 3 týdny před porodem. V době, kdy už bych měla mít své oteklé nohy na stole, jsem malovala a přivrtávala poličky…nejspíš si můžu poděkovat, že jsem nezblbla a nepřečetla zhola nic, jen každý týden vývoj dítěte v břiše. Po porodu jsem byla šíleně nejistá, kojení nám nešlo, trápila jsem se tím několik týdnů…pak jsem si řekla, že jsem už zkusila nemožné, že budu lepší matka, když nestrávím noc odstříkáváním a budu pro své dítě použitelná…od té doby věřím svému srdci a velice si to užívám.
Kdyby šel nějaký restart mozku, co? :) Ale pokud člověk ví, v čem je problém, tak je snadnější ho začít řešit…

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
26.5.12 22:29

@Silky123 Hele, informace nejsou na škodu, jsem to samé, všechno musím vědět, dohledávám, rozvažuju… Ale vybírám si to, co mi přijde v pořádku a používám na přetřídění informací zdravý selský rozum. Věřím si, že většinu věcí dělám správně, že když udělám chybu, tak nebude mít fatální následky, protože zkrátka každý dělá chyby.
Něco jiného jsou teorie a něco jiného je praxe.
Člověk musí trochu improvizovat.
A hlavně taky myslet na sebe. Mít se rád. Já mám třeba moc ráda svůj spánek a proto dělám vše proto, abych ho měla co nejmoně rušený, ať už tím, že spím s pidimiminem v posteli nebo tím, že s ním pak už nespím.
Ale jsou to moje rozhodnutí a přihlížím k potřebám dítěte, ale nenechám sebou úplně vláčet, moje potřeby jsou taky důležité, proč ze sebe dělat něajkýho podčlověka, který nemá právo si vypít kafe, dojít na záchod, v klidu se najíst… Moje potřeby jsou přece stejně důležité jako potřeby jakéhkoliv jiného člena domácnosti. Někdy musím počkat já a někdy zase musejí počkat děti. Kdyby vždycky museli počkat děti za jakýchkoliv okolností, byla bych sobec. Kdybych kdykoliv musela počkat já a odložit své potřeby na neurčito, co to pak časem udělá z dítěte: :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Lenula-xy
7397
27.5.12 12:02

Ahoj holky,nevím,jestli poradím i já bych potřebovala poradit.taky jsem celé těhu studovala,kde co,ale snažím se to promyslet a vybrat si,co se mi nejvíc zamlouvá.Malá je taky náročnější miminko a všechno špatně nese.Do půl roku neuměla spávat v postýlce a hrozně se mi ulevilo,když se to naučila spává dýl,ne už jen 20 min a nebylo to tak hrozné,chvilku vždycky plače,protože nemůže zabrat,ale je potom odpočatá a většinou v dobré náladě.Ale mám jiný problém,v ohrádce si taky nechce sama hrát a asi má pořád separačku(bude jí 11 měsíců)ráno chvilku plače,ale když zjistí,že jí nic nezbývá,tak si v ohrádce vydrží tak půl hod hrát,ale jinak jsme pořád spolu a hrajeme si,sama to moc neumí a vařím když spí.A chci se zeptat,myslíte,že ji rozmazluju,když jsem pořád s ní a děláme všechno spolu?Jí totiž pořád lezou zoubky a je taková ukňouraná,špatně to nese a hrozně dlouho trvá,než se uplně prořežou a chce být se mnou,tak bych byla nerada,že se jí přestanu věnovat,aby se naučila samostatnosti a ji budou zatím bolet zoubky a bude chtít utěšit :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
cizova
3409
27.5.12 12:36

@Vermilion tak to sem si měla natočit na video jak umí mimino cíleně zlobivě řvát jen pro to že se třeba zrovna nudí nebo hračka nespolupracuje a ukázat vám ho!

  • načítám...
  • Zmínit
cizova
3409
27.5.12 12:41

@ŠárušN :pankac: :potlesk: naprostý souhlas! a protože chci taky tři děti (a to první taky vynucovalo od zhruba 3-4měsíců)taky sem si to sním tak doma zavedla ;) a je doma klid

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
27.5.12 16:01

@Betty1981 a Gladys…
Sice jsem měla dost namáhavou práci jako finanční manažerka, ale proti mateřství úplný lážo, s láskou vzpomínám na každoroční audity, o kterých jsem si myslela, že mě zabijou…

Vím, že mám problém, ale nevím, co s tím, dokonce jsem se ptala doktorů, ale tak strašně si protiřečí, že to až není možný. Teď napíšu, co si myslím, jsem koza blbá, že když se Valička narodila, tak jsem nepoprosila maminku, ať je nějakou dobu s námi, ale OPĚT mi to bylo blbý, protože jsme tehdá bydleli ještě v malém bytě u tchánovců. Maminka byla nejstarší ze čtyř sourozencí a nejmladšího, byli spolu o 14 let, dostala prakticky v 6ti měsících na starost, protože babí musela do práce, tak se mamka musela postarat. Když pak babí umřela, tak mamka s taťkou se o strejdu starali dál… Prostě jsem chtěla napsat, že jsem nechtěla ranit tchýni, ale měla jsem to udělat. Protože bych si byla jistější, doteď nejsem, jsem hned vyklepaná, protože jsme si s Vájou prošli nemocnicema a tak.

Nějak ten svůj mateřský instinkt nemůžu najít a jsem z toho nešťastná, už kvůli Váje. Všechno mi jde nalevačku, trápím se a tak trápím všechny ostatní. Mám hodné tchánovce, ale jsou jiní a já je moc nemusím. Tchán má patent na rozum a tchýni jsem nepochopila, fakt je to hodná ženská, ale pro mě je nepochopitelný, že se vzdala kojení, protože chtěla hubnout, samozřejmě přišla o mlíko. Můj slepičí mozek to nechápe, takže je jasně vidět, že nejsme stejného „naturelu“. Ke všemu tam nerada jezdím, oni k nám nepřijedou, že mají moc práce, ale my musíme k nim. Její rady moc neberu, neberte to ve zlém, ale nedovedu si představit, že bych jako oni jela na dovolenou do hor a tříměsíční miminko nechala na starost babičce a dědovi. Takže ona mně nic neřekne, ale manžovi si stěžuje.

Je u toho dusno, protože si nemám s nima co říct, jsme každý totálně jiný. Vašek se svým tátou taky bojuje, takže ještě tohohle trošku.

Nedávno taťka prodělal rakovinu ucha, prý je to v pořádku, ale musí každý měsíc chodit do onkologické poradny, protože ten druh rakoviny se prý rád stěhuje. Nerozumím tomu, ale k parkinsonu ještě rakovinu, tak jsem byla dost nervozní.

Plivu to tady na vás, i když to není předmětem diskuze, promiňte.

Zkrátka a dobře, říkám si, že jsem neměla mít miminko. Ne že bych nechtěla, ale jsem naprosto nevhodný rodič a je mi to tak líto, že po nocích řvu …

Příspěvek upraven 27.05.12 v 16:02

  • Upravit
Betty1981
278
27.5.12 18:21

Ženská neblázni…jaký neměla mít miminko? Učený z nebe nespadl ;) Zrovna dneska jsem zapomněla!, že má malá jíst ve 4, byly jsme na skok u mamky, bylo 5 a ona kňučela…a já jsem mamce říkala, co to s tím dítětem je…pak mi to došlo, že je už 4 hodiny bez jídla. Prostě nejsem robot, jsem jen člověk a dokážu se tomu zasmát, dítě to jednou za čas přežije…
Tím chci říct, že nesmíš brát mateřství tak vážně, své dítě evidentně miluješ a měla by sis jen na chvilku odpočinout, vypadnout na dvě hodinky sama nakoupit nebo poslat malou v kočáru s někým ven. Odpočinek dělá neuvěřitelné zázraky a malé zase prospěje být chvíli s někým jiným. Vykašli se na tchýni, ta ať si dělá věci po svém, ty si je dělej zase po tom svém.
Zkus tu metodu po minutách, kdy dítě kňučí, opačně…sama na sobě, on možná nebude tak velký problém v dítěti. Zkus jí nechat plakat minutku (samozřejmě pokud si jen vynucuje pozornost). Vydrž to minutku, po nějaké době dvě…až třeba pět. Aplikuj to na vás obě, takhle se sesypeš a tvoje dítě stojí za to, abys byla v pohodě. To, že jí ukazuješ svojí lásku jen tím, že jí nenecháš chvilku být, tím jí nic dobrého nepřineseš. Taky instinkty asi u tebe momentálně nejsou třeba, když jí neustále taháš, tak není nutné mít instink, v té chvíli ti jde jen o to, aby neplakala, nezjišťuješ proč…zkus si všímat,jak pláče,když se jí něco nelíbí, když má hlad, když se jen nudí.
Většinou je větší problém v rodičích, než dětech, je dobré začít s výchovou u sebe.
Brekem po nocích se ještě nikdy nic nespravilo…

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15447
27.5.12 21:08

Silky, nechci slyšet takové řeči, že jsi nikdy neměla být matkou! Je to tvoje první dítě a ty se snažíš ze všech sil, navíc je to zřejmě náročnější dítko a víš co se říká, každému se narodí takové dítko, které zvládne a ty to tvoje zvládneš, uvidíš. Víš, myslím si, že tvůj největší problém je v tom, že se snažíš být dokonalá a chceš totéž i po svém dítěti, ale ono to logicky nejde. Nikdo není dokonalý a každý dělá chyby. Snaž se hodit trošku do klidu, ono se svět nezboří, když dítko kníkne, ty nemusíš hned přiběhnout a chovat. Můžeš na ni jen vlídně promluvit, zkontrolovat a dělat si dál svoji práci. Nemyslím samozřejmě, aby sis malé nevšímala půl dne, ale chce to pomaličku ji zvykat na to být trošku samostatná. Zkusila jsi už něco z toho, co ti tady holky radily? Ta metoda odejít třeba na minutku z jejího dohledu, na chvilku do kuchyně, aby tě slyšela, ale dělat si svoji práci, postupně intervaly prodlužovat. A co třeba se jít dneska vyspat nebo zítra zavolat mamce a poprosit ji o hlídání? Ráda bych za pár týdnů, měsíců od tebe četla deníček, jak jste spolu s Valinkou pokročily!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
27.5.12 21:24

@Ivča78

Ono to asi tak bude :), mám tendence k perfekcionalismu a ničilo mě to dřív a teď 2× tolik.

Dneska jsme prožili „takový normální den“. Manža byl v poledne tak hotový, že prostě vytuhnul na gauči. Vája ne a ne zabrat, už jsem byla vyřízená, nakonec se ten zázrak stal v 15:15 a to na dvě hodiny. Říkala jsem si, že noční usínání bude tvrdou zkouškou, ale ve čtvrt na devět spinkala jako andílek, tak to snad bude dobré. Já ji odpoledne neměla srdce vzbudit, zahrabala se do dek v kočárku a spinkala. Je zvláštní, že v postýlce chce být celá odkrytá a v kočárku si přetahuje všechno přes sebe, že ji není vidět…

Příspěvek upraven 27.05.12 v 21:24

  • Upravit
Vermilion
313
27.5.12 22:09

Ahoj, ja jsem zastance discipliny, ale s respektem vuci diteti. Taky bych nechtela, aby mi jednou malej prerostl pres hlavu, ale jak pises o tom odpozorovavani: v tom mas naprostou pravdu, male deti nejsou zadni hlupaci, jsou naopak chytri az az a vsechno vnimaji a vstrebavaji. No a z toho vychazim: kdyz dam diteti lasku a respekt, tak doufam, ze mi vrati taky lasku a respekt.
Pracovala jsem 3 roky jako aupair 4 deti a vlastniho mam ted 5ti mesicniho prcka.

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
27.5.12 22:23

Detsky plac je jeden z nejvic nervy drasajicich zvuku, to ma prave priroda vymyslene, aby mela miminka zajistenou peci, lidske mlade se rodi zcela zavisle na matce. Jak ale miminko roste, nauci se sve pocity uvedomovat a popsat, v tom se clovek lisi od zvirat, ze nejedna jen instinktivne. Nejakou dobu to ale trva a nekdo toho - umet identifikovat sve pocity a uvedomit si je, nez vypusti reakci - nedosahne ani v dospelosti.

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
27.5.12 22:47

Hele na ty nervy je nejlepsi, abys byla odpocata, vyspana a v pohode sama se sebou. To je pro mamu miminka problem, obcas nedosazitelna vec, vim to z vlastni zkusenosti :-) Nevahej pozadat o pomoc okoli, pokud to pujde.
Jinak ti drzim palce, abyste to zvladly. Co je za znameni tvoje mala? Ja jsem Panna a muj chlapecek je Kozoroh, ja teda na horoskopy moc nedam, ale jsme oba zemni znameni, tj podobneho zalozeni, tak mozna proto mi to s nim zatim vychazi, vzdycky ho nejak pochopim. Rekla bych, ze je narocnej na pozornost, ne do takoveho extremu jako tvoje mala, ale znam v okoli spave miminka, ktere kam polozis, tam si lezi a nezabreci a s temi nema nic spolecneho :-) takze je to asi taky o nature daneho miminka. Doktorka mi rekla, ze cim narocnejsi miminko, tim to svedci o vetsi inteligenci… Tim nechci rict, ze by spave miminka byly zaostale! Ale je jasne, ze z evolucniho hlediska ma vetsi sance na preziti to mlade, ktere k sobe umi privolat pozornost. Takze to minimalne svedci o zdravem pudu sebezachovy, tj zdrave chuti do zivota a to je prece radost.
At se vam dari!

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
28.5.12 21:45

@Vermilion

Já jsem ryba a Vája je rak, takže jsme vodní znamení. Myslím, že u nás hodně sehrál roli porod… a to, že ryby jsou hodně citlivý…

  • Upravit
Gladys
31594
28.5.12 22:50

@Silky123 snaha o perfekcionismus s dítětem, to je vázání vody do otýpek. A právě tím perfekcionismem děti nejvíc trpí, protože jim snižuje jejich vlastní prostor na minimum. Chápu, že všechny ty blicí eskapády, řevy, alergie atd člověku fakt nepřidají, že má tendence to jakoby vynahrazovat dítěti v jiných věcech, ale musíš si uvědomit, že ty za to nemůžeš, to není tvoje chyba, že máte tyhle problémy. Není to taky omluva pro to, abys kvůli tomu dítěti snášela modré z nebe. To že je dítě alergik přeci neznamená, že má něco jinak v hlavě, je to normální dítě, které by jinak normálně reagovalo, kdyby se mu k tomu dala vůbec šance.
Mluvíš taky o ošklivém porodu, žene tě perfekcionismus, nebo pocit provinění, že jsi nedokázala dítěti připravit harmonický vstup do života, idylický miminkovský věk, atd?
Jestli jde o toto, tak zbývá jediná možnost - stoupnout si před zracadlo a vyjmenovat všechno, co se kdy Váje stalo a říct si u toho „není to moje vina“ případně pokud jsi měla na něco vliv, tak „odpouštím sama sobě“.
Není moje vina, že je Vája alergik.
Odpouštím sama sobě, že porod neproběhnul hlace a dejme tomu Vája byla ve stresu.
Není moje vina, že Vája měla silný reflux, to prostě některá mimina mívají.

Až tomu budeš schopná věřit, tak se budeš cítit mnohem jistější ve svých rozhodnutích a budeš schopná svému dítěti i „ubližovat“ v rámci výchovy a péče. Neboj se, že by tě Vája proto měla míň ráda, děti maminku milují nezištně a vnímají její péči pozitivně, i když se jim v daném okamžiku třeba nelíbí.

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
28.5.12 22:52

Ahoj! To je nahoda, ze jste obe vodni znameni. Raci jsou taky citlivi, ale dokazi si to zranitelne nitro pekne ochranit, ze muzou pusobit velmi tvrdym dojmem. Kdysi jsem se o horoskopy dost zajimala, tak vim, ze taky hodne zalezi na ascendentu… Ja si ale dneska myslim, ze horoskopy jsou takova berlicka a nekdy zbytecne zaskatulkuji, takze uz na ne tak nedam. Drzim vam palce, urcite to spolu zvladnete!

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15447
29.5.12 12:52

Gladys, pěkně jsi to napsala, souhlasím :palec: .

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
29.5.12 14:27

@Gladys

Tak tohle je jedna z nejhezčích zpráv, kterou jsem tady dostala.

DÍKY!!!

Trefila jsi to, pořád si říkám, co jsem kde udělala špatně… Asi fakt musím před zrcadlo…

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla

„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“

„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“

„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce

Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže

Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná

Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane

Manifest jednoty a vnitřní svobody

Šváb mi vzal klid na duši

Kratší vánoční prázdniny? Mně jako mámě dvou dětí naprosto vyhovují