Naše holčina

Tak malé Váje je skoro 11 měsíců. Manžel je naštvaný, že ji nenechám vyřvat nebo ji už někdy neseknu. Manža je moc hodný člověk a musím přiznat, že už i naše příbuzenstvo mi promlouvá do duše, že to takhle dál prostě nemůžeme, nemůžu zvládnout.

Nezvládám, přiznám se, že nezvládám. V duchu si nadávám, že nás vůbec napadlo miminko mít. Pak se malá usměje a my jsme štěstím bez sebe.

Kolikrát závidím manžovi, jak se k němu malá hrne, jenže manžovi tenhle entuziasmus vydrží tak 10 minut, pak ji dá k hračkám, ukáže, jak co chrastí, jezdí atd., ale malá nic. Já vím, že to tu řeším pořád a neustále, jen nám neumím pomoci. Vyřvat ji prostě nechci nechat, i když má po posledním vážení malá „jen“ 11 kg, tak je to dost nálož.

Ráno vstává v pět, jsem hotová, protože chodím spát kolem 11, pak se ještě párkrát za noc probudí, takže v pět je prostě na vraždu. U postele mám krabičku, v ní pár hraček, včetně víček různých barev, které v posteli dáváme zpět do krabičky, kutálíme je, zkoušíme nacpat do ostatních hraček. Malou to dlouho nebaví, chce, abychom ji nosili. Zkoušeli jsme položit ji na zem a nechat krámovat, to ji neba, musím s ní. Takže zhruba tři hodiny strávím touto činností, v koupelně s mytím nám to zabere 10 minut, sedí v sedačce, případně ji dám na zem, aby si lezla a objevovala skříňky, nic.

Připadám si jako horník. Po třech hodinách je unavená jako pes, protože je nevyspalá, ale ráno už mi neusne, i když jí dám mlíčko. Takže koukám na první známku, většinou si málem vypíchne očička, ospalostí. Teď spí na balkoně, má to ráda, ale očekávám, kdy si na mě budou sousedi stěžovat, že je rušíme. Protože nikdy neusne sama, nikdy – pořádně mi to osladí. 10 minut řve jak tur, cuká se, kope, vzteká se, oči drží silou vůle.

Dneska jsem ji v kočárku sekla, protože zpívání, broukání, povídání, šimrání, nic nezabralo a ječela čím dál víc. Každý den trávím 2 hodiny uspáváním. To samé absolvuji odpoledne a pak večer. Není to tím, že by nebyla unavená, ale její vnitřní mechanismus, nebo co, ji pořád nutí. Mne si obličej tak, že mám strach, že si něco udělá, pořád se přetáčí, vrčí, řve atd. S manželem jsme dneska ráno konstatovali, že náš průšvih je v tom, že Vája je i nemazlivé dítě, nemá to ráda, šimrání, pusinkování, hlazení, prostě davaj a rychle něco dělat.

Několikrát jsem to tu psala, teď už mi skoro každou noc manžel říká, že by ji už dávno sekl za to, jak vyvádí, že už to překročilo své meze. Mudr. mi říká, co nesmím, ale nikdy mi neporadí, jak toho docílit. Stydím se za to, že jsem dneska malou sekla, bylo to asi jako když se snažíte dítě pohladit a ono se nějak ucukne a místo pohlazení je to takové drsné…

Každý den beru jako těžkou směnu: 3–4 hodiny hraní, lezení, objevování, evntuálně procházka, pak spánek (poslední týden tak 1,5 hod., když se zadaří, jinak taky 20 minut), to pak uklízím, rychle něco uvařím, dopoledne ven moc nechodíme, protože když malá odpadá kolem osmé, tak jsem někdy ještě nečesaná :), byť v dezolátním stavu ;)

Pak následuje další směna. Maminky a paní, já tak strašně závidím všem, které si tak 20 minut pohrají s děťátkem, které se dívá, jak to maminka dělá, a pak už se do toho hrne samo. U nás ne. Vája je zlatá, když má 100% pozornost, ale já už jsem tak opotřebovaná, že už můj entuziasmus úplně vyhořel.

Svůj deníček jsem zkoušela psát ručně, ale nešlo mi to tak rychle, jako na klávesnici, kdy prostě píšu, jak mi jdou myšlenky hlavou. Už nevím, co dělat, jak malou zabavit. Zkusila jsem ubrat aktivit i hraček, stejnak to nefunguje. Mluvit i nemluvit moc, zpívat i nezpívat. Hrát si nebo jen pozorovat. Četla jsem si pár deníčků, kdy maminky psaly, že snad své děti ani nemají rády, někdy mám ten pocit taky, ale pak se někdy stane, že malá začne „číňánkovat“, dělat paci paci, zvedat ručičky, mávat, mazlit se s mými vlasy a tak.

Je to zmatené, promiňte, ale já jsem si potřebovala ulevit, než se malá probudí. Když ten „okamžik“ má nastat, jsem v takovém stresu, co se zas bude dít, jestli jen mručení nebo řev, zřídkakdy úsměv a pohoda. Tchán s tchyní jsou mimo dosah, maminka by hlídala, ale já na to ještě nemám, abych malou někam dala, celou volnou dobu bych maminku obtěžovala, jestli je vše ok. Jsem prdlá, já vím, ale už mě nenapadá, jak výchovně zacílit, abychom byli já, manžel i malá, spokojení. A to ani nepíšu, jak se manžovi obloukem vyhýbám a těším se, že usne u TV, aby náhodou něco nebylo, protože na „to“ už opravdu nemám.

Jsem nechápající matka a nemožná manželka, přijde mi, že jsem všechno podělala, omlouvám se za výraz.

Tak hlavu vzhůru! Jak říká moje maminka, může být i hůř…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Alenaxxxx
25.5.12 07:01

Napadá mě,co mohlo způsobit, že je na Tebe tak fixovaná, napadá mě porod, že to asi jak to v českých porodnicích bývá, nebyl úplně ideální začátek, po porodu nebyla ihned v Tvé náruči nebo jen chvilku, zažila jako novorozenec strach z odloučení a nese si to s sebou. Já bych zkusila kyneziologii na odblokování dítka a homeopatii na uklidnění - teď už Vás obou a určitě bych se nebránila tomu, aby si dítko vzala ven babička.

  • Upravit
nothingn
1984
25.5.12 07:35

Tak se tu usmívám,protože mi to příjde jako s prvním synem.Byla to šichta.Nikdy nespal 3 hodiny.V autě děsnej řev a kočár jsme opustili asi v těch 11 měsících,kdy tak vytrvale mlátil vždy do madla až mu tekla krev.Hračky ho nezajímali,teda miloval hudbu.Věřim,že je to náročný.V sobotu mu bude 6 let a je z něho užasný človíček,co se zklidnil,ve školce pomáha atd. Je to těžký,ale vydrž z toho vyroste a bude líp.

  • načítám...
  • Zmínit
slunicko200
697
25.5.12 07:55

Silky, zrovna tuhle jsem si vzpomněla a byla zvědavá jak to u vás vypadá, protože jednou mě tvůj „osud“ přiměl k reakci (myslím na tvůj první deníček) a to co jsi popisovala s Vájou se mi fakt vrylo do hlavy, protože jsem měla něco podobného (ale v nepoměrné představě - mírnější případ) a u syna to odeznělo pozvolna kolem 10měsíce když začal chodit. Na mě to působí, že prahne po tom poznávání a nových vjemech a nikde jsem úplně nevyčetla jak je na tom s pohybem…je jí 11m, co už dělá? píšeš, že chce nosit…zvládne něco sama..? nebo reaguje třeba na poslech pohádky v přehrávači? ať mě odsoudí kdo chce, zkusila bych i televizi. Pokud by sis měla vyšetřit chvilku klidu ze dvou epizod mašinky Tomáše, tak ať se kdo chce staví na hlavu…ovšem na ten spánek mě nenapadá jak vyzrát vůbec, zkoušela jsi toho už tolik..
nemůžu radit co s ní, protože já jsem to zlomit taky nezvládla - vyrostl z toho, zlomilo se to samo, jinak jsem otročila, nosila, zabavovala…měla jsem to štěstí, že motoricky byl zrychlený a prostě od půlroka se to pomalinku zlepšovalo v závislosti na na vývoji dovedností..
Přeju pevné, fakt pevné nervy..třeba se ještě najde na radu nějaký odborník..ve smyslu výše - kineziolog, homeopat..psycholog?..atd

Příspěvek upraven 25.05.12 v 07:57

  • načítám...
  • Zmínit
puprdlik
25.5.12 07:55

jako u nás

naše malá má osm měsíců a taky ne moc mazlivá, za to zvědavá jak opice a jak předtím byla flegmouš, tak je teď už měsíc ukňučená, že bych jí zakousla. s chlapem je to podobný, možná o chlup lepší. Beruna se chce nosit prakticky pořád, ale když jí mám dlouho u sebe, chce lézt, ale ne sama. A furt se musí něco dít. Jediný co na chvíli zabere je mít ji v šátku, tak aby viděla co dělam, což je dost komplikovaný a nebo zrovna teď mi báječně usnula při masírování-takovým dost vydatným. Hlavníje jí přes den utahat. Jo a ještě mě napadá jedno místo, kde je třeba dvě hodiny ok. Dětský hřiště. Sice tam žere písek a ožužlává šutry a trávu,ale když se může jak my říkáme volně pást na trávě a ještě koukat na lidi-nejlíp děti jak si hrajou, bývá dost dlouho v klidu. Proto chodím skoro denně pást někam na hřiště a podobný místa, kde jí můžu plácnout na zem a jsou tam děti. Tak hodně štěstí.

  • Upravit
puprdlik
25.5.12 07:59

jo a ještě k výše zmíněnému odblokování-možná na tom něco je, ale tu naší jsme jeli rodit až do Vrchlabí, co nejpřirozenějš-žádný stresy a odloučení neproběhlo.A ještě jsme jí měli hodně přímo na těle. Fakt je, že když si o to říká být u mamky, tak to holt asi potřebuje-je to mimčům přirozený.

  • Upravit
Mišanila
25.5.12 08:19

Téda, tak to máš teda náročný a vůbec se nedivím, že jsi tak unavená, že máš někdy takové negativní pocity a že ti občas ujedou nervy. Teda mně by už asi ujížděly o dost víc a to jsem flegmatik.
Taky jsem párkrát ječela jak hysterka (dodnes se za to stydím a už to nedělám), hlavně kvůli uspávání, protože to u nás bylo v některých obdobích nadlouho a s problémy a to jsou jinak děti zlaté.

Bohužel ti neporadím, mám štěstí na bezproblémové děti, ale myslím si, že nejsi neschopná nebo nemožná, jen máš smůlu na hodně extra náročné dítě. On i ten horník to má o dost snazší, ten přijde ze šichty a má klid :)

Držím pěsti, ať je líp. Ať z toho malá brzo vyroste, třeba až začne běhat a bude ji to bavit mezi dětma, tak to bude třeba jiné a bude schopná se zabavit sama. A i z nespavce se může stát časem nějaký alespoň trochu rozumný spáč, už bude možná schopná usnout rychleji, mít tvrdší spánek a spát déle. takovou mám zkušenost u svých dětí, tak snad se dočkáš i ty :)

  • Upravit
Magnificata
1618
25.5.12 08:23

A nemá jen nějaký svoje období, naše malá byla strašně samostatná a teď jí mam pořád za zadkem, ale řekla bych, že je to nějaký mamánkovský období, teda doufám:-D

Příspěvek upraven 25.05.12 v 08:23

  • načítám...
  • Zmínit
zivo3ka
171
25.5.12 08:59

Přeju ti pevné nervi a hodně štěstí já tohle zažívala s nejstarším synem taky jsem slýchala rady některý i dost děsný jako proutek,dát je pod ledovou vodu atd…nic z toho jsem nedělala upozormuji že mi to říkala i doktorka pak jsem přišla na to co na něj platí nemít publikum.Zní to divně ale prostě jsem si ho nevšímala když řval a opravdu ztichl a trvalo to tak týden a byl klid…ted když už mám 4 děti a prostřední syn se vzteká tak mu říkám :kdybys byl jedináček tak to beru ale takhle to před tebou zkoušeli už před tebou..Vždy na mě koukne a je klid..neboj zvládneš to nejsi neschopná ani nemožná až budeš mít hodnoučkou holčičku ve škole a tak se tomu usměješ držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
25.5.12 09:36

Děkuju za uklidnění :kytka:

Víte, malá je moc šikovná, jemnou motoriku má hodně dobrou, dokáže nacpat malé rolničky do umělohmotných lékovek, přebírá malé kostky, malá víčka dává do malé krabičky. Tím, že je fyzicky zhruba na 15 měsících (tedy rozměrově), tak je trochu pomalejší, ale to nám doktor říkal hned, že velké děti jsou trošku pomalejší. Valička krásně leze po čtyřech, už se u nábytku staví a sanží se capkat, ale u všeho musím asistovat. No, snad se to zlepší, někdy to je fakt dřina…

Posledních pár dní vzala i kočár na milost, teď mi přijde, že když drandíme, tak se pořád něco děje, mění, tak ji to baví. Zkoušely jsme s malou u nás hřiště, ale to by musela mezi děti a tím, že ještě nechodí, tak to není to pravé ořechové. Snažila jsem se ji mezi dětmi nosit. Děti byly úžasné, koukaly na ni, chtěly se seznámit, ale já mám s těmi kily dost problém. Jenže když se nic moc neděje, tak frčíme dál. Ale jsem ráda, že už můžeme aspoň ven, dřív nesnesla kočár a bylo to dost na hlavu. Včera Valinka moc hezky reagovala, jako kdyby najednou všechno chápala. Seděly jsme na zemi a já se jí zeptala, jestli chce ven, a jestli ano, tak ať jde ke mně, tak natáhla ručičky, ať ji vezmu a vyrazily jsme.

Je fakt, že když chodíme k těm našim různým lékařům, tak ji moc chválí, protože je hodně všímavá, všechno ji zajímá, jen to musí zajímat i mě ;). Pokud ji někdo nedělá vyloženě něco nepříjemného, tak nepláče, protože je vše nové… Pusu nezavřu, furt mluvím, někdy se přistihnu, že když v noci vytírám, tak si u toho povídám a popisuju, prostě hotovo.

Takže asi tak. Teď malou vystavili testu na KB, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Tedy tetujeme už 9 dní, protože když jsem postupně ubírala Neocate a přidávala Nutrilon ADC, tak mi po třech dnech začala ublinkávat, což už nedělala, takže panika, co se děje, mudra poradila, prostě jít ještě větší piánko, tak snad už bude dobře. Za dva měsíce nás čeká lepek…

Zase je to dlouhé, omlouvám se, ale Valinka si dává svých „dvacet“, prádlo peru, jídlo je hotové, v noci jsem gruntovala do půl jedenácté, tak jsem se strašně těšila, jak si zase „pokecám“.

Maminky, držme se!!!

  • Upravit
Kajuli
2248
25.5.12 09:37

Ahoj, napadá mne, zda jste zkoušeli hudbu? Naše malá je sice zlaté dítě, ale v autě vyváděla jako ďábel. Jednou se jí během hodinové cesty povedlo hned zezačátku ztratit dudlík a nastalo peklo :cert: o nějaké době jsme utěšování vzdali, já jsem pustila rádio a zjistila jsem, že malá je tím úplně uhranutá (teda pokud hraje hudba, vykecávání moderátorů jí nebaví).
Jinak si myslím, že fixace na tebe odezní, až začne být trochu pohyblivá a zjistí, že spoustu věcí může dělat bez maminky (třeba vytáhnout všechny kapesníky z krabičky, některé sníst a další rozcupovat… Nebo si nabít kokos tisíc a jedním způsobem :mrgreen: ).
Ale hlavně si myslím, že malá spoustu věcí vyžaduje ze zvyku, prostě si zvykla, že když se bude dostatečně dlouho vztekat, dostane co chce. Nejsem zastáncem vyřvávání, ale jsou i jiné metody které nevyžadují nošení. Ale zase na druhou stranu já s tím zatím neměla problém, malá je akorát protivná když jí lezou zuby (poslední tři dny :zed: :zed: ) a nosit se nikdy moc nechtěla :nevim:
Ještě mne napadlo, zkoušeli jste šátkovat? A jak malá snáší vodu, chodíte třeba někam plavat? Moje madam je ve vodě jako drak, vypije půlku bazénu, parádně se unaví a pak je jako milius a prospí i čtyři hoďky v kuse

  • načítám...
  • Zmínit
suvik
28294
25.5.12 10:03

…omyl

Příspěvek upraven 25.05.12 v 10:05

  • načítám...
  • Zmínit
suvik
28294
25.5.12 10:04

A chodíte ke známým, máš nějaký kamarádky? Tam je o zábavu postaráno vždycky. Popř. nějaký kroužek pro děti, jsou i pro takhle malé a jsou tam všichni zhruba stejně staří.

A co znamená to „furt asistovat“, já si to neumím pořád představit. Jakože ona kramuje v šuplíku a ty musíš vyloženě dělat to stejný taky jinak řve jo? Nechápu to… :nevim: nestačí jí, že na tebe vidí? Že ty bys např. vařila a ona si tam hrála myslím.

Příspěvek upraven 25.05.12 v 10:05

  • načítám...
  • Zmínit
s_mishka
75
25.5.12 10:06

Ahojky, tak já mám doma zřejmě něco podobného. Vašich „kvalit“ jsme zatím nedosáhli, ale myslím, že k tomu také dospějeme, neboť malá má 8,5 měsíce. Je to asi 14 dní, co začala být ukňouraná, pořád se jí někdo musí věnovat. Sama se nezabaví a když, tak jsou to vteřiny. Leze už asi měsíc, teď se k tomu přidalo sezení a klekání si, z kleku už se snaží vstát, ale zatím ji nožky moc neudrží. A nejlepší zábava je to, když si k ní sednu na zem, tak po mě leze ze strany na stranu. Také by se nejraděj furt chovala, což nechci. Někdy když fňuká, tak ji nechám a párkrát se stalo, že to vzdala a vrhla se po nějaké hračce. Většinou to, ale dlouho nevydržím. Cizích lidí se bojí. Nechá se pochovat jen od nás „domácích“ … Mohla bych pokračovat dál. Radu pro tebe nemám, také bych ji potřebovala, jen chci říct, že v tom nejsi sama (mě tohle občas pomůže :mrgreen: )! Nezbývá nic jiného než doufat, že to přejde!?

  • načítám...
  • Zmínit
myšanda26
25.5.12 10:42

Starší syn byl taky takové dítko, nestačilo mu že jsem v dohledu, musela jsem u všeho asistovat, pořád chtěl číst, všechny ty příšerný básničky a říkanky z knížek jsem znala na zpaměť skoro nespal, uspávání horor, vstával ve 4 ráno (to se změnilo ve dvou letech, když jsme odbourali odpolední spaní - začas vstávat až v pět :mrgreen: ). V osmi měsících se začal vztekat takovým způsobem, že mlátil hlavou o zem, skříň, zeď pokud nebylo po jeho. Nebo měl afektované záchvaty a přestával dýchat. V deseti měsících začal sám chodit a hodně se to zlepšilo.
Teď je mu 7. let. Je pořád hodně zvídavý, ale rozhodně si vystačí sám. Nejradši by si po škole někam zalezl a četl encyklopedie (je to prvňák a má je povolené číst místo slabikáře). Kontaktní pořád moc není. Občas přiběhne, na přitulení a hned zase běží po svých. Ale je to zlaté dítko. Pomáhá mi sám od sebe. Je soběstačný a má úžasnou paměť. Následky to na něm nenechalo za to na mě… :lol:

  • Upravit
dudina
25.5.12 10:58

K tomu spaní přes den

Tak na naší malou (dnes 16 měsíců) nikdy nezabíralo uspávání jako houpání nebo chování v náruči. Přes den mi neusne v postýlce dodnes (řev třeba půl hodiny) - pouze v kočárku. Dřív jsme jezdili 2× denně ven, budila se kolem sedmé a v půl deváté už byla ospalá, takže jsme ihned museli vyrazit ven (lidi na mě občas koukali divně), v zimě jsem párkrát zkusila uspat v kočárku na chodbě před bytem, což se zadařilo a od té doby to tak dělám - když je špatné počasí nebo se ven nedostanu, zavozím doma (ve stojícím kočárku neusne)a nechám vyspat doma v kočárku. Naštěstí už většinou spí 1× denně. Od té doby, co spí 1× denně (po obědě), spánek se jí prodloužil na 1,5, - 2 hodiny. Večer je to horší - nechci ji už dávat do kočárku, takže usíná v postýlce, ale někdy jí to trvá i půl hodiny (řeknu pohádku, ale pak už nic nezabírá, zkrátka usne až když je sama tak utahaná, že až únavou padne). Co se týče hraní přes den, tam moc neporadím, malá si sice docela vyhraje sama, ale ne s hračkama - baví jí šuplíky, nádobí, strašně ráda si prohlíží fotky!, takže taky často vyžaduje mou pozornost a asistenci. U jídla sedíme u stolu, ale i tam si musíme něco společně prohlížet, ukazuje v knížce na říkánky a já musím zpívat :-. Doma sice přes den nic neudělám,alespoň tedy uvařím, protože sedí u mne v kuchyni na stoličce a míchá lžičkou nebo vyhazuje věci z příborníku. Večerní úklid je hotové peklo :-), ale jak pisatelka říká, usměje se a je to zlatíčko, na které se člověk nemůže zlobit. Hodně je to i o povaze , malá je vcelku kliďas, i když se občas vzteká. Mě osobně se osvědčilo alespoň trochu dodržovat nějaký režim, jako čas usínání a jídla, a je o hodně spokojenější ona i já, ale vše přišlo až časem. Takže pevné nervy, bude líp!

  • Upravit
michaela1808
1863
25.5.12 11:25

ahoj
mám stejně starou dceru.
nedávno začala sama chodit a vypozorovala jsem, že se chce nosit a natahuje ke mně ruce a vyžaduje mou 100% pozornost, když začne být unavená. ale uspávání je u nás taky na dlouho. postýlka přes den vůbec. takže natvrdo přikříruju pevně v kočáře a huškám. dřív jsme do dělala i 3× denně, nyní už jen 1×, max 2×, ale podruhé usne jen vyjímečně. máme tu výhodu, že ten řev nikdo neslyší :mrgreen: ale prostě pomůže jen ji pevně upoutat, jinak by neusnula nikdy, furt by se mlátila, točila atd…jakmile je vyspaná, je samozřejmě hodnější.
hodně velkou zábavou je už déle tříkolka s vodící tyčí, stupačkami a madlem. to můžem jezdit celý den a taky ji to unaví.
jinak ještě mě napadla manduca, tam si tak neodrovnáváš tělo. já ji využívám hojně.
tak přeji pevné nervy!!!!
a ještě by mě zajímala ta souvislost s porodem…

  • načítám...
  • Zmínit
michaela1808
1863
25.5.12 11:27

jinak já teda nevařím (vozí mi obědy), neuklízím (no co, máme tu binec) a mám sušičku. tohle se upřímně přiznám bych s malou nedala. nebo dala, le byla bych totálka

  • načítám...
  • Zmínit
dudina
25.5.12 11:32

Já rodila císařem, s dcerkou jsem byla nastálo až 3.den. Je pravda, že není moc mazlivá, i když dává pusinky, občas se přitulí, ale jen na chvilku, nikdy nevydržela být dlouho v náruči. Dokonce jsme nekojili . já měla málo mlíka a malá se navíc odtahovala. Takže jestli měl na to všechno císař vliv, nevím. Čím je dcerka starší, tím víc mě vyžaduje, ale když hlídá taťka nebo babička, je docela v pohodě i beze mně. Dřív chtěla nosit, ale možná že ne kvůli mé blízkosti, ale byla zvědavá a beze mně by se tam nedostala :-). Dost mě to trápilo, ale hodně se jí snažím věnovat, tak snad bude časem mazlivější.

  • Upravit
Magnificata
1618
25.5.12 12:49

Ale zase s tím mazlením teda nevím? Já jsem neviděla 11 m dítě, co by se nějak extra dlouho tulilo, moje malá taky občas přiběhne a přitulí se, ale když jí chutnu a muchlám se s ní, tak už chce ven z náruče. Naše holka si teda hraje někdy sama, ale musí mě u toho vidět, takže to znamená, že já stejně nic neudělám a sedím celý den s ní a hrajeme si, jelikož pokud něco dělám třeba v kuchyni, tak se na mě věší a řve, že chce chovat. Tak nevím, ale přijde mi to normální…Jak říkám v mým okolí není roční dítě, které by se půl hodinu mazlilo s maminkou a samo si hrálo (mimochodem hračky vůbec nebere, nejlepší jsou šuplíky s čímkoliv).

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
25.5.12 12:51

Chodíme se synem na takový pidivláček, hodí se tam dvacka a jezdí to malý okruh po kolejnici. Všechny děti vždycky sedí, smějou se, mávají. Předevčírem tam byla paní s holčičkou, mohlo jí být tak 2,5r. Holčička v mašince vstávala, vystupovala za jízdy, nedala si absolutně říct, pořád maminka, maminka, ve finále ta paní ji držela za ručičku a běhala společně s tím vláčkem do kolečka. Ta holčička se nebála. Zprvu, když jí maminka říkala, že tam má sedět, tak chvíli seděla, ručičky založený, zamračený obličejík, ona se nebála, ona byla uražená, že maminka jí neasistuje. No tak si pak paní zaběhala, aby holčička mohla jezdit a maminka si náhodou nemohla vypít kafe u stolečku.
Jsi myslím na skvělé cestě se stát maminkou zrovna takovýho malýho tyrana jako byla ta holčička. Tak jen tak dál, ještě se naběháš, až tě to bude mrzet.

Jinak v necelém roce je dítě ještě pořád jakžtakž tvárné a pomalým mírným otužováním by si mohlo zvyknout na nový režim, ale chce to důslednost, pak krůček po krůčku můžeš vtvořit dítě, které sice bude trochu mamánkovatější, ale nebude s tebou vorat jak s hadrem.

  • načítám...
  • Zmínit
hmvpapir
1598
25.5.12 13:00

Tak s tímhle se mělo začít už dávno, co se týče samostatnosti a spaní. Radím jednu věc, kterou sice nechcete, ale zabírá. Nechat ji vyřvat, jak u toho uspávání, tak u pozornosti. Odejděte vedle do pokoje a nechte ji křičet. občas za ní zajděte ji zkontrolovat, pohladit, ale to je vše.
Jestli to neuděláte, vyroste vám rozmazlená nesamostatná holčička. A to určitě nechcete.
Pak totiž budete třeba někam muset jet a kdo by hlídal a uspával 2 hodiny???
Já jsem to dělala ze začátku u mé dcery, ale řekla jsem si dost, prostě jsem ji dala do té postýlky a nechala ji vykřičet a usne mi sama. Nebo ji pustte hudbu potichu…to taky někdy zabírá
Hodně štěstí a chce to pevný nervy…

  • načítám...
  • Zmínit
cizova
3409
25.5.12 13:05

ahoj tak ja sem malého musela uspávat do 10m na rukách sám nedokázal usnout :zed: …pak sem se jednoho dne nas… a koupila sem uspávadlo které se zapne na hluk nebo ťuknutí po týdnu kdy sem ho držela asi 10 minut pokaždé za ruku dokázal usnout sám…prostě sem ho šoupla do postýlky zapla uspávačku a šla sem…a byl KLID od toho dne usíná naprosto bez problému a naprosto sám(chodívá spát ale naprosto přesně na minutu každý den …v 11.59 dopoledne je jak ďábel a ve 12.01 je polomrtvý :lol: režim tomu tež hodně pomáhá) a co se týče „maminkování“ nevšímat si…rozložila sem hračky kolem něj ukázala mu jak na ně a šla si vařit nebo tak…po chvíli řvaní zjistil že to nemá smysl a hrál si sám…časem se naučil že dopoledne vařím uklízím atd a musí si vystačit sám a odpo sme jen pro sebe…teď je z něj absolutně samostatné dítko které se umí zabavit samo a když pořebuje mámu tak za mnou přiběhne obejme mě řekne mamko tulíííí dá mi pusu a jde si po svojem :hug: :palec: chce to jen ty pevné nervy a přenést přes srdce to že si chvíli pořve nebo prostě když si zaslouží tak opravdu dát na zadek…když bude vědět zaco tak to jen prospějě :palec: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
25.5.12 13:25

@Magnificata Já mám doma mazlíčka ročního :mrgreen: Má separační úzkost, tak je maminka ta nej, musí na mě vidět, jinak je spousta řevu. Takže holt radši zakopávám o hračky v obývákokuchyni, abych zvládla aspoň takový ten základ jako myčka, vaření atd. Pračku mám o patro níž, takže do ní jdu vždycky za doprovodu řevu, tak já pořvávám zpět, že maminka jde jen do pračky, že to bude dobrý, že se hned vrátím a pomalu se začínají objevovat výsledky a už tolik neřve a jen čeká u vrátek na schodech a vyhlíží mě.
Ale tuleň je to velkej, stačí si sednout na zem a je na mně, přelézá, oblézá, válí se po mně. A po spaní ho vezmu do náručí a přitulí se, přitiskne hlavičku na rameno a je spokojený. Ale je schopný si hrát sám, má i ohrádku, ve které chvilku vydrží, má tam hrací stoleček a jiné hudební hračky, to ho baví hodně a je spokojený.

  • načítám...
  • Zmínit
suvik
28294
25.5.12 13:43

Jo, no já narážím specielně na ty šuplíky právě. Každej je jinej samo, ale co si pamatuju, tak syn prostě kramoval v kuchyni spodní šuplíky a to mu stačilo ke štěstí…nevim jak se u tohodle dá asistovat a ani není přece proč ne|?

Taky se mi třeba stalo, že nemohl usínat, já ho chovala, na balónu s ním skákala, jednou mě to už přestalo bavit, tak jsem ho šupla do postýlky a zjistila, že on vlastně chtěl být právě sám, prostě jsem ho rušila a on nemohl usnout. Dala jsem mu do ruky plínku na žmoulání a on fakt sám usnul.

Prostě mě furt napadá, nemůžu si pomoct, že by ta Vája měla mít i trochu svýho klidu no.

  • načítám...
  • Zmínit
alifie
17221
25.5.12 14:04

Ne na suvik, ale na článek. Bohužel mi „reakce na suvik“ nejde smazat.

Starší syn si začal samostatně hrát až ve věku kolem 3 let. Prý je to normální, většina malých dětí prostě vyžaduje téměř neustálou pozornost. :nevim:

A chodit spát v jedenáct a vstávat v pět by mě zabilo i bez řvoucího dítěte. Co takhle omezit domácí práce a jít spát už v 9? Takhle jsem to řešila po prvním roce já, protože jsem byla úplně kaput. Případně zkusit přesunout část domácích prací na manžela - ale to bývá docela boj.
Manžel může malou koupat a hrát si s ní ve vaně, usušit namazat a obléct - to zvládl i ten můj, zatím co ty během těch cca 30 minut uděláš to, co je naprosto nezbytné (když při tom nebudeš pečovat o dítě, tak ti úklid půjde rychleji).

Příspěvek upraven 25.05.12 v 14:18

  • načítám...
  • Zmínit
Tarinka
10680
25.5.12 14:11

Ahoj, myslim že z takhle náročnejch dětiček rostou chytrý děti, protože jsi celej den s ní, povídáš si s ní, bude mít velkou slovní zásobu, prostě uplakaný ( nebo ořvaný ) děti jsou nakonec mnohem bystřejší než ty hodný. No vezmi si, kdyby si vydržela hrát dvě hodiny sama, tak ty půjdeš v klidu dělat nějakou práci, párkrát na ní jenom koukneš, něco povíš, ale byla by vlastně úplně sama a nerozvíjela se tak rychle… takže neboj. Jednou se ti to určitě v dobrym vrátí :hug: jinak mě napadá, jestli by babička nemohla přijít k vám, že by zas jednou podávala hračky ona a ty bys jenom kontrolovala z povzdálí, což?

  • načítám...
  • Zmínit
cizova
3409
25.5.12 14:22

@Tarinka tak nevim můj kluk si hraje i víc jak dvě hodiny sám a ukecaný je že by si kolikrát člověk špunty do uší aj vzal :lol: … zpívá si písničky povídá si s autíčkama a knížkama a když potřebuje aby mu někdo odpovídal tak mu odpovídám ale my máme obývák s kuchyní dokupy takže jsme nadohled a doslech…

jinak co se týče hlídání babiček - zkus to neuvěřís jak si odpočineš a po třeba třech hlídáních už nebudeš tak nervozní.zajdi si třeba jen do obchodu nebo jen tak na pul hodky se projít jen prostě sama něco pro sebe(jen neuklizej to je kničemu)budeš pak mnohem tolerantnější a klidnější

  • načítám...
  • Zmínit
maxak
1209
25.5.12 14:29

Silky, taky si na vás občas vzpomenu ;) Mě napadlo, jestli není Vája rozhozená z těch doktorů a vyšetření. Po nedávné zkušenosti, kdy měla mladší dcera (11 měsíců) zánět středního ucha a obě ouška ji dvakrát po sobě píchali, se chovala úplně stejně jako vaše Vája :D Chtěla být jen u maminky v náručí, v žádném případě neodkládat, v kočárku řev, v autě řev, pořád kňourala, poplakávala. Prostě jsem ji vůbec nepoznávala a podle naší doktorky to dělají po návštěvě na ORL všechny děti :mrgreen: A je fakt, že starší dcera po operaci v 7 měsících se chovala taky tak :think:

Tak se držte, myslíme na vás :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
anetkapodol
25.5.12 15:00

Ahoj, cetla jsem i tvuj minuly prispevek. Myslim, ze muj nazor nebude mit mnoho pozitivnich ohlasu, ale rada bych se vyjadrila tak jako tak. >)

Dle meho nazoru. Jsi flustrovana ze sveho ditete a tve dite to citi a protoze nejsi schopna mu nastavit jakekoli limity, tak zkousi co vydrzis. Male jak pises je 11 mesicu. Dost velka na to, aby byla schopna dodrzovat nejaky rezim a rad. Pokud ale budes polevovat a te male rad a limity nenastavis a budes porad brat ohledy, tak se zblaznis.
Uz jen ta cast denicku, jak popisujes, ze bys maminku obtezovala atd a ze jsi rada ze manzel usne u televize, aby nahododu nechtel sex.. tak to se na me nezlob, to neni normalni mysleni. POkud chces zmenit chovani sveho ditete, musis zacit HLAVNE U SEBE!!. Doporucuji knizku od Zdenky Jordanove, Tvoje dite jako sance pro tebe.. :) Hodne stesti a hlavne hodne sil. :hug: :hug:

  • Upravit
cizova
3409
25.5.12 15:09
:potlesk: :palec:
  • načítám...
  • Zmínit
Alenaxxxx
25.5.12 15:52

Moje malá je skoro dvouletá a hodně ráda se mazlí. Má 2 roky, jen 10 kg a ještě se kojí. Je tulivá jako miminko. Na druhou stranu sama si vyhraje soustředěně hodně dlouho, už pracuju, vyřizuju např. hypotéky a „tahám“ ji na jednání do bank a ona se je schopná zabavit na hodinu zkoumáním židle a já mám klid na práci. V mojí kanceláři si dnes hrála taky strašně dlouho s hračkama, které namá okoukané. Přijde mi to u ní paradox, že na hraní mě nepotřebuje, ale jak jsme doma a nemá tolik co objevovat, taky je občas jako klíště.

  • Upravit
Gladys
31594
25.5.12 16:32

Já musím jen souhlasit. Matka na 100% a manželka na 0%, to je cesta do pekel. Já se nedivím manželovi, že už chce jít na Váju ostřeji, protože on musí být absolutně na druhé koleji :nevim: Otázkou je, jak dlouho na ní vydrží, jestli si společný čas s partnerkou nebude vynahrazovat někde jinde…

  • načítám...
  • Zmínit
Betty1981
278
25.5.12 16:34

Moje řeč…a je to hlavně malé na škodu, že se na nic nebude umět soustředit, když k tomu potřebuje jiného člověka. Ono to jde dělat pomaloučku, nenápadně, nechat dítě chvíli brečet, každý den přidat minutku, kdy si hraje prostě absolutně samo (začíná se tak na deseti), když začne brečet, tak dodělat, co je třeba a upozornit jí na to, že si budete hrát za chvilku, nechat jí, ať se naučí hrát si sama. Holt si chvilku pobrečí. To samé s uspáváním, je dobré, když dítě usíná samo, spí totiž déle a kvalitněji. Ty, které si hrajou na super matky, kdy dítě nesmí zabrečet, to mají složité… ale co pak s takovou strhanou matkou, která už není ničím jiným? :nevim: Nehledě na to, že dítě se potřebuje rozvíjet i samo, nejen skrze jiného.

  • načítám...
  • Zmínit
Magnificata
1618
25.5.12 16:43

Tak zase si myslím, že je rozdíl mezi rokem a 2 lety, v roce se myslím dítě na dlouho moc samo nezabaví. Moje malá je pořád teď za mnou, ale když teda potřebuju něco dělat, nechám jí brečet a občas jí potulim :?: , tak uvařit oběd a večeři a uklidit v bytě musim, ale jinak jsem hodně s ní a hrajeme si.

  • načítám...
  • Zmínit
dudina
25.5.12 17:54

Tak já jsem nechala vyřvat jednou a už bych do toho nikdy nešla. Malá se sice uřvala, ale ještě půl hodiny po usnutí vzlykala ze spánku, spala asi dvacet minut, probudila se naprosto utahaná a vyčerpaná. Ptala jsem se na to doktorky a ta říkala, že to neuznává, že může dítě dostat i teplotu. Nevím, k čemu je to dobré - vystresované dítě i matka (upřímně, byl to na moje nervy záhul). Takže přes den uspím v kočárku - nic mi to neudělá a spí jako neviňátko v klidu dvě hodiny. Večer sice z postýlky párkrát zabrečí, ale vždy tam zůstanu, když mě tam chce mít - většinou do deseti minut usne spokojeně. Pokud neustále odcházím, trvá to o dost déle. A že by dítě bylo rozmazlené a nesamostatné si nemyslím, nakonec usíná sama, na boku, v klidu. Je to můj názor, nikomu ho nevnucuji, já jen, že u nás to nefungovalo.

  • Upravit
Eliška 84
21
25.5.12 17:56

Normálně moc deníčky nekomentuji, ale ráda bych poradila knížku: Každé dítě může dobře spát. Nám strašně moc pomohla, malá spí mnohem líp a hlavně i dýl :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
25.5.12 17:57

@Magnificata no ale kde má to dítě získat určité návyky, když maminka udělá v roce, co mu na očích vidí, tak ve 2letech se mávne kouzelným proutkem a najednou bude dítě jiné? Naopak, bude tvrději vyžadovat zaběhaný systém otročící matky, ročák je ještě tvárný, dvouleťák už má svoji hlavu a přeučit ho na nějaké rozumné zvyky už bude nepoměrně těžší. A v roce si sice malé dítě třeba nezabaví na extra moc dlouho, ale důležité je, aby to umělo aspoň na chvíli a ty chvíle se pořád natahovali.

@Betty1981 já nevím, já třeba vyřvávací metody jako takové neuznávám. Myslím si, že 10min pláče (běžné intenzity) je naprosté maximum, hysterický řev nenechávám vůbec, protože to se dítě akorát tak nastartuje. Zatím se mi to vyplácí, děti usínají samy, jsou relativně samostatné (i když starší má občas svoje „chvilky“, kdy je uřvanej až hrůza, ale to má co do činění s obdobím vzdoru). Ale souhlasím s tím, že to, že si dítě párkrát hejkne, mu nijak neuškodí.

  • načítám...
  • Zmínit
Magnificata
1618
25.5.12 18:36

@Gladys
Tak to jsem nemyslela, udělat vše co na očích vidí, to já rozhodně nedělám. Já si udělám, co potřebuju, jak jsem psala, nechám jí i brečet, ale strávíme hodně času spolu a divné mi to nepřijde. To je jasné, že bych někdy byla radši kdyby si dvě hodiny hrála sama, ale nějak jsem nepotkala ještě roční dítě, které by takhle dlouho vydrželo samo se sebou.

  • načítám...
  • Zmínit
Lu78
774
25.5.12 18:57

Výstižněji než „anetkapodol“ bych to neřekla. Když jsem při čtení deníčku došla k větě „když v noci vytírám…“, napadlo mě jediné: ježíšikriste…

  • načítám...
  • Zmínit
Lama Lama
81500
25.5.12 20:25

Naprostý souhlas, krásně napsáno :potlesk:
Silky, přijde mi, že nechápeš, co znamená nechat dítě vyřvat. to by bylo, kdyby jsi dítě hodila do jeho pokojíčku, zabouchla dveře a šla si po svém. Pokud si lehneš k dítěti na zem, budeš si číst nebo klábosit na emiminu a deset minut jí necháš svému osudu, není to „nechat vyřvat“. :nevim: :nevim: Asi řvát bude, protože je zvyklá na nonstop Silky-televarieté. Ale to jí neprospívá stejně tak jako strhaná vynervovaná matka.

  • načítám...
  • Zmínit
P.
2302
25.5.12 20:26

ahoj, meli jsme TO SAMÉ!!!!!!ne-li horší se starší dcerou..ja byla na skok z okna, a to vazne :-) byla to fakt sichta..desila jsem se kazdyho dne..byla jsme unavena, dcera nevydrzela sama nikde, bud chtela nosit nebo obcas to proslo tak, ze jsme u sebe sedely a s necim si hraly, ale sama nedelala nikdy nic..nespala, max pul hdoky pres den uhoupana na mici nebo na mne..pozdeji i v kocarku na balkone, ale uspavala jsem ji tam pul hodku za zoufalyho revu..vsichni prochazejici nasi ulici se desili, co to je a odkud to jde…no nic, to je fuk, proste TĚ jen PLNĚ CHÁPU..neboj, fura lidi bude rikat, ze si za to muzete treba sami, ze jste ji rozmazlili apod. ne, opravdu je to naturou ditete, nezmenis to..ale bude se to lepsit..my teda meli od nejhorsiho pokoj v 6m, ale do roka to porad nebylo uplne to pravy orechovy..meli jsme navic koliku..vyrvat jsme ji nechali ve 13m, kdyz se budila cca co 20 minut (asi rostly zuby, ale my uz nemohli), rvala prvni noc asi hodku a od druhy noci spala celou noc a uz se nikdy nebudila, tak nevim..ale casem bych to zvazila..kdyztak jdi ty do jinyho pokoje a at to „zmakne“ manzel :-) jsou asi min citlivy :-)taky jsem nemela mazlivy dite a ani nijak na me fixovany, ba naopak, dost do sveta :-)jen ti chci rict, neres to, fakt, nic nepomaha, jen vydrzet, ono se to bude rychle ted lepsit, jak zacne chodti, mluvit, mit jiny zajmy…ja ted mam 9m holcicku a ta je od narozeni o 100% jina, klidna, nebreci, spi, vyhraje si klido 2 hodky v kuse sama..a pritom nedelam nic jinyho, proste je to o tom diteti… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Viicky
328
25.5.12 20:27

Ježíši kriste chudák , takové peklo. No samozřejmě nejsi spatná matka, jen co mi nejde hlavy je proč ti manžel nepomáhá? Ty podle mě, potřebuješ mít chvilku času pro sebe, chodit třeba plavat, na aquaerobik, nebo jakékoliv cvičení. Ja vím , je to těžké nechávat mimco a jit, ale tady je to fakt potřeba. A mimochodem jestli manžel chce byt na ni trvdsi, tak bys mu neměla v tom bránit , on je její tata a má také právo říct svůj nazor, snad by ji neublížil ne? třeba to fakt pomůže. Ja prostě nechápu ten převládající názor, že chlapi jsou chudinký, o které se musí manželka vzorně starat, jinak utečou jinam. Jako proč sedí u TV a ty máš lítat kolem plotny, starat se o dítě a ještě uklízet do 12? to je normální? Jak pak máš mít na něco chuť, jsi jen člověk, ne žádný robot. Ja myslím že dokud mate takovou situací s malou tak se musíte rozdělit i o praci v domácností. Ať třeba hlídá dítě než ty uvařit a pak at ti da nádobí do myčky, a tak podobně. Měla bys taky třeba chodit s malou do nějakého kroužku, plávání , někde kde se bude moct soustředit na něco jiného. A mimochodem ja to měla podobně s malou, taky bez asistence nedokázala vůbec nic, pak to najednou prostě odeznilo a malá najednou začala byt samostatná. A než se tak stálo , tak jsme v bytě mělí bordel. Víš jak se říká : Bordel v bytě, šťastné dítě. Akorát tedy jsem měla kvůli malé vždy čistou podlahu, a utřený prach, to je nutnost, všechno ostatní mohlo počkat a dělalo se to, podle toho kdy se mohlo. Uvidíš ono se to s holčičkou samo zlepší,, chce to fakt pevné nervy a hlavně pomoct a podporu od rodiny. Ditě nejvíc potřebuje cítit bezpečí a jistotu od rodičů. A pokuď mu to nemůžeš poskytnout protože jsi uzlycek nervů, tak je nešťastné a je to jak začarovaný kruh, furt dokola. Takže ze všeho nejdřív se musíš dat do kůpy tý, a zamyslet si co potřebuješ tý, teprvé pak můžeš pomoct svému děťátku. Dost možná až se dáš dokupy tý, ták se malá uklidní taký. Moc ti držím palečky :*

  • načítám...
  • Zmínit
cizova
3409
25.5.12 20:32

ono se stejně nemá nechávat od začátku vyřvávat půl hodiny.....každé řvaní přidávat minutku dvě…ono to dítko hodně rychle pochopí o co jde a dojde mu že „vydírání řevem“ není k ničemu a pokud už uvidím že pláč je jen hraný aby něčeho docílil tak je opravdu lepší si nevšímat

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
25.5.12 21:30

Nečekala jsem tolik dotazů, tipů a reakcí, takže se pokusím reagovat, omlouvám se těm, na které zapomenu…

Manžel mi pomáhá, jenže má práci, která je hodně náročná, z domova odjíždí kolem půl sedmé a ve stejnou dobu se vrací večer, kdy malou už koupu.

Takže omyje nádobí, pověsí prádlo, zásadně nakupuje manžel, protože to opravdu nemusím a on nakupuje rád, díky bohu… Zařizuje úřady, pokud tam není nutná má přítomnost. Spí u TV, protože je tak ztahaný z práce. Chtěl by změnit zaměstnání, jenže pracuje u firmy, která mu dluží už víc jak 100 tisíc, takže kdyby odešel, tak už by je asi neviděl. Teď to vypadá, že po dokončení projektu ty peníze budou, tak snad… Pak práskne do bot, je to jednodušší o to, že pracuje na ŽL.

Porod byl hnusnej, konec nádherný, ale průběh byl drsný. Nejdřív mě nechtěli přijmout, že mají plno, jenže díky velkému riziku si mě pak netroufli poslat buď do Jičína nebo MB. Pak mudra nepoznala, že mi odtekla plodovka, měla jsem jí opravdu málo a na to můj doktor upozorňoval v těhu průkazce a pak jsem se nemohla otevřít a spoustu hodin jsem měla kontrakce po dvou minutách a otevřená tuším na 3 cm, asi 7 hodin, při tom mi místo zvyšujících se ozvů (doufám, že to teď píšu správně…) neustále padaly. Ze 164 mi padaly na 70 -72 a jediné, co mi sestry a doktor řekli, ať si plácám na břicho… Plánovaný císař se nekonal, pak mi doktor řekl, že i při nástřihu jsem hodně potrhaná, takže šití. Malá byla přiložená ihned a prý ještě neviděli novorozence, který by se tak rychle přisál… Ale to je už v mých deníčcích.

Malá přes den v postýlce nespí, neusla by, v zimě jsem ji dávala k nám na letiště a uspávala jí, ale to většinou vydržela tak 20 - 30 minut a konec. Posledních pár dní spí na balkoně v kočárku a vydrží i tu hoďku, to samé odpoledne.

U nás něco jako předehra ke „řvaní“ neexistuje, většinou je hned řev a pak hysterie ruku v ruce, je hodně dráždivá, vyjádření mudr. Vypadá to tak, že ztrácí dech, nemůže ho popadnout, mlátí kolem sebe, vzpíná se.

Jo, krámuju s ní v šuplíkách. Ukazuju jí věci, říkám jí, k čemu slouží, jak se dají stavět na sebe, míchám, bouchám, skládám, válím, atd…

Frčí u nás pračka, má digitální displej, který svítí červeně, takže malá sedí na pračce, držím ji, ukazuju jednotlivé blikající signály.

Zpívám jak arizóóónská pěnice, tedy ne tak hezky, ale tak dlouho a neúnavně. Frčí u nás odrhovačky hospodského rázu, moc jich neznám :nevim: Knížky ji neba, leporela jsem se snažila číst, ukazovat obrázku, zatím nic. Normální knížky ji ba, trhání ještě víc… Cucání mokrého hadru nejvíc, zjištěno při krmení, když jsem si mokrou žínku dala na stoleček, abych jí mohla průběžně otírat ručičky, neb je ráda ve všem máchá, ale nemá ráda, když jsou umazané. Utírám je proto, že mi je dost často vrazí do copu, mám vlasy skoro do pasu…

Plavat jsme chtěly, neurolog zakázal, když povolil, vylezl ekzém, nebo vyrážka či co to je/bylo…

Kuchyň plynule navazuje na obývák, takže pouze z několika úhlů na mě není vidět, nebo na manžela, stejnak je to pro ni „velká“ vzdálenost. Snažila jsem se Vajičku posadit do židličky, dát na zem věci (hračky, kuchyňské náčiní). Nejvíc ji baví okusovat nohy od židlí, bohužel jsou kovové…, a pravidelně se bouchá do hlavičky o spodní část sedáku.

Vája nebyla mazlivá nikdy.

Už asi půl roku mám do rodičů na postýlce hrací stroje od tuším First years. Má to zpívánky, šum moře, déšť a tlukot srdce, ráda do toho mlátí, ale to je asi tak všechno :P

@suvik

To se mi stalo jednou, jinak ne. Zapomněla jsem dudlík, tak jsem šla těch asi pět metrů do kuchyně, hned si stoupla a řev, co se děje, že jsme ji tam nechali. Po celou dobu jsem říkala:„Mamka jde pro dudlík, hned přijde.“

@maxak
Musím říct, že doktoři ji baví, dál-li se to tak říct, když ji nic nedělají. Miluje pana primaře, culí se na něj, ukazuje se, že bude velmi příjemnou společnicí. On ji miluje taky, takže máme „kdykoli vstup volný…“ Nejradši by byla, kdybychom celé dny chodily od jedné čekárny do druhé, aby bylo vzrůšo.

Co se týče hraní, zkoušela jsem MC s dětičkami do tří let, koukala na ně, ale nechtěla si s nima hrát, vadilo ji, když na ni koukali. Jedna holčička ji tak uzurpovala, že dostala hysterák. Neodložila jsem ji, prostě jsem byla kousíček od ní a pozorovala, jestli si půjde hrát. Ono MC má krásnou hernu se spoustou vyžití, nejen hračky, ale i skluzavky, takový bazének s míčky, šlapadla, kuchyňku. Prostě se mi to líbilo. Byly jsme tam 3× a nějak to nezafungovalo.

Babička prijde, když my nemůžem, blbé počasí, nemoc… Maminka má péči o osobu blízkou, můj tatínek trpí progresivním parkinsonem.

Prosím, neberte to, že se vymlouvám, ale co jsem zatím vyzkoušela.

I když musím nakonec napsat, že dneska jsme měly nádherný den, opravdu jsem si TO tak krásně užila, až jsem se před chvílí rozbrečela.

Malá byla úžasná, spolupracující, řvoucí a nepříjemná pouze minimálně. Kéž by to byl začátek.

Omlouvám se za opětovný elaborát… :jazyk:

Příspěvek upraven 25.05.12 v 21:34

  • Upravit
Dana Klaudie
1685
25.5.12 21:41

Silky - Evička je od narození docela ubrečené,nespavé mimino (Janička byla nespavá ale míň ubrečená ;) )

já to u Evičky řeším podle „druhu“ řevu.
Když ječí vztekle - např. hračka odmítá dělat, to co ona chce, tak jí jenom v klidu řeknu, ať se nezlobí a nerozčiluje a nijak nezasahuji.
Když brečí lítostivě - bouchla se, je unavená, hladová, tak to aktivně řeším… když je protivná z jiných důvodů, tak podle situace
Někdy nemůže usnout, nechce být v postýlce a zlobí se(to není brečení ale ječení a dožadování se pozornosti) - v pravidelných intervalech chodím, podávám dudlíka a říkám jí, že musí spinkat…

Naštěstí Evi je zvyklá od malinka, že maminka musí někdy i něco dělat - ráda se mnou třeba vysává…ale je na to zvyklá od mimina

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
25.5.12 21:43

@Dana Klaudie

Úžasný… :pankac: :kytka:

  • Upravit
Betty1981
278
25.5.12 22:06

Nemyslela jsem 10 minut řevu, ale hraní a prodlužovat mu to nenápadně minutu každý den, když už ke konci fňuká, tak mu říct, že maminka dodělá to a to, že musí chvilku počkat.
Já jsem zastáncem lehce vyřvávacích metod, ale mnohem více se snažím předcházet tomu, abych je musela použít. Na to je docela jednoduchá rada…nepo.rat se z mateřství a brát to s nadhledem, humorem, věřit svému instinktu a znalosti svých dětí…a hlavně nebýt jen matkou, ale taky manželkou, ženou, kamarádkou…prostě být tu taky pro sebe, neobětovat se do poslední buňky. Neprospěje to nikomu, obzvlášť ne dítěti.
Asi moc jednoduchá není, co?
:mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Betty1981
278
25.5.12 22:10

@Dana Klaudie
Přesně tak, lze rozeznat druh pláče a na základě toho mít adekvátní reakci…

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
25.5.12 22:42

Jedni znami zkouseli na miminko Estivillovu metodu (tj nechat dite „kontrolovane“ vyrvat) a skoncili na pohotovosti, miminko ztratilo vedomi a malem se udusilo. Takze ja nejsem priznivce vyrvavani.
Ja si nemyslim, ze by miminka byly schopne vypocitave zlobit, proc by to ostatne delaly? Spis je pro ne plac jejich zpusob komunikace. Jako novorozenci tim signalizuji hlad, zimu, mokrou plinku atd v pozdejsim veku si o tohle umi treba i rict, ale zase prozivaji jine pocity, ktere neumi popsat a sdelit: frustraci, nudu, unavu… A vzdycky budou chtit pozornost maminky, to me pripada logicke, zdrave a jako mama si myslim, ze jsem tady od toho, abych se mimcovi venovala. Vem si, ze miminko nechape rozvrhy a zvyky, zije si svym vlastnim rytmem: kdyz ma hlad, chce jist, kdyz je ospale, chce spat, zbytek casu venuje objevovani sveta kolem sebe a rozvoji svych schopnosti. Postupne se nauci rozlisovat den a noc, pozna hodinu koupani, jidla..hodne zalezi na prostredi, ktere mu vytvoris, na pravidelnosti… Ale neni dobre nic lamat pres koleno ani klast na malou prehnane naroky, radim flexibilitu a trpelivost.
Ten priklad, co tu byl v komentarich o mamince, jak obihala vlacek: ja bych to resila jinak. Podle me se te holcicce na vlacek a jeste ke vsemu samotne nechtelo a ja byt ta maminka, vyndam holcicku z vlacku ven, jdu si sednout na to kafe a vypiju si ho, zatimco si s holcickou na kline hraju paci paci pacicky, nebo si ho mozna nevypiju, protoze holcicka chce ja nevim, treba pozorovat vodotrysk, jestli tam nejaky je… A az dokouka na vodotrysk, bude mozna unavena a spokojene mi usne v kocarku.
A jeste na zaver: vsechny deti potrebuji spat, stejne jako potrebuji jist, takze drive ci pozdeji usnou, drive ci pozdeji se naji… A vsechny z tohodle obdobi vyrostou. Drzim ti palce a rid se instinktem mamy, ten te nikdy nepovede k tomu nechat dite vyrvat, to bys musela byt z kamene.

  • načítám...
  • Zmínit
Dana Klaudie
1685
25.5.12 22:44

Jinak mám pocit, že u nás se pořád řve, brečí… nejčastěji Evi, občas i Jani, když se povede, tož obě!!!
Nebo já na Jani, když má pocit, že si bude dělat, co chce! :twisted:
chudáci sousedi!!

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference