Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět
Na doporučení administrátorů (milé) jsem si našel čas, na vložení svého přiběhu.... Koho zajímá si může počíst, ale ať si nemyslí , že to je nějaký styl fňukaní, jak někteří tvrdí..... I chlapi můžou být citlivý a věřte, že jsme a budeme mezi vámi.... P.S. : nikdy neztrácejte naději a nepřestávejte věřit...zvítězí jen ti, kdož ve vítězství věří a všichni se držte, tak jako my ?
Bylo mi doporučeno, abych napsal svou story do deníčku, takže se pokusím ve zkratce, bez drobnějších detailů, popsat svůj běh rodičovství.
Nejprve se můj život ubíral jasným směrem. Měl jsem přítelkyni od svých 14 let a společně jsme přešli konec základní školy, potom oba střední školu, až do doby, kdy jsme začali chodit do práce. Ona zdědila po prababičce byt, kam jsme chodívali, a postupně jsme ho během roku předělali k obrazu svému a pak se i nastěhovali.
Bohužel, jak to v životě bývá – kamarád taky rád – na svatbu již nedošlo a odešla ode mě s „kamarádem“ z mé práce. Najednou mi bylo kolem 29 let a neměl jsem nic, což mě mírně znepokojovalo, věděl jsem, že čas utíká.
Tak se stalo, že jsem ve své práci narazil na novou přítelkyni, která se rozváděla a starala se o svou tehdy tříletou dceru. Bohužel jsme oba do toho zbrkle skočili, přeskočili randění a poznávání. Když mě její dcerka přijala, po cca třech měsících jsem se stěhoval k nim.
Věděla, že mám děti rád a rozumím si s nimi, a tak mě chtěla sama „dát“ jejich dítě. Tak se i stalo. Ani ne po roce společného života jsme čekali miminko. Nejprve jsme si nechali překvapení, co to bude, ale později jsme se rozhodli, že to bude chlapeček. Od začátku jsem se na něj hrozně těšil, a jelikož byla druhorodička, komplikace nebyly. Dokonce jsem byl i u porodu, přestože nemohu vidět krev. Všechno šlo rychle a hladce, a najednou jsem s Matýskem jezdil s kočárkem za babičkou.
Všechno se ale začalo po jeho dvou letech otáčet a žena se úplně změnila. Trávila čas pořád u kamarádky a někdy se nevracela domů i několik dní. Na mě zbyla její dcera a Matýsek, což mi ale nevadilo. Bavilo mě být hlavním článkem rodiny, akorát jsem nevěděl, co odpovídat dětem na otázky typu, kdy přijde maminka domů.
Poté si k tomu našla brigádu a doma byla téměř vůbec. Když už přišla, byla zlá a naštvaná, že musí být s dětmi, zatímco já musel chodit do práce na třísměnný provoz – ráno, odpoledne, noc. Situace se stupňovala a nebylo možné se s ní normálně domluvit. Přeskočilo to až ke křičení a hysterii před dětmi, což by na ně zanechalo negativní vliv.
První jsem zkoušel odejít k matce na den nebo dva, s nadějí, že se uvědomí. Udělal jsem to asi dvakrát. Po radách ostatních jsem nakonec musel ustoupit. Dokonce jsem navrhoval, abychom kvůli dětem alespoň nějakou dobu žili odděleně, ale to mi bylo zatrhnuto.
Po roce odděleného života jsem definitivně nabyl přesvědčení, že je konec, a začal řešit rozvod. Syn byl ještě malý, a tak jsem ho nechal žít u maminky s tím, že mě ho půjčí alespoň na každý druhý víkend. Bylo to pro mě hrozně málo; čekal jsem i 13 dní, než mohl přijet ke mně. Ona si mezitím našla přítele a začali se různě stěhovat. Poprvé jim to nevyšlo, kvůli jejímu chování, tak museli jinam, což se nelíbilo její dceři. Ta se rozhodla žít u své babičky, která si vyřídila péči soudně.
Když se odstěhovali podruhé, začal Matýsek chodit do školky. Bohužel ani tam se o něj nestarala správně – nevyzvedávala ho včas a mnohokrát poslala někoho jiného. V té době jsem rozjel soudy ohledně převzetí chlapce do své péče. Rok ho bránila, i když se o něj sama dost nestarala, a já musel na doporučení OSPOD své snahy vzdát, za což se stydím.
Bylo hrozné po společném víkendu vézt ho zpátky k mamince, když plakal, že tam nechce zpátky. Bylo to nejhorší období mého života, protože svědomí pracovalo hodně. Dal jsem se na vlastní cestu víry, jak vše zvládat.
Čas plynul a soud nakonec přihlédl k tomu, co sám Matýsek chtěl, kde se mu líp daří. Maminka byla problémová, našla si problémového přítele a byla těhotná. OSPOD nakonec přistoupil na moji stranu, a po roce a něco bylo chlapcovi asi sedm let rozhodnuto – svěřen do péče otce. Bylo vidět, že je šťastný. Od narození jsme se měli rádi a byli spolu i jako kamarádi.
On je to nejlepší, co v životě mám. Nyní se mnou žije už asi dva roky a vypadá spokojeně. Dokonce ani matka, která ho dříve bránila, se o něj již více než rok neozvala – nepřála mu k narozeninám ani neposlala drobnosti k Vánocům. Alimenty též neplatí více než rok, ale soud stanovil minimální částku. Dříve si ho na pár víkendů brala, ale postupně začalo hrobové ticho.
Dnes se Matěj stýká alespoň se svou sestrou a pravidelně za ní jezdí, jsou takoví dva agenti. Od rozvodu jsem zkoušel jen jeden vztah, ale opět jsem měl smůlu – žena nebyla hodná a děti moc neměla ráda, i když sama měla dva dospělé syny.
Žijeme s Matýskem u naší babičky, která mi pomáhá s hlídáním, když chodím do práce. Práci jsem změnil – mám lepší, 10 minut pěšky od domu, s možností denní, noční a dvou dnů volna, takže kromě celodenní směny jsem mu pořád k ruce.
Můj příběh končím tím, že mi je nyní 37 let a Matěj oslavil letos 10. narozeniny. Učím ho dělat věci pořádně, být hodný, nikdy se nikomu mstít a snažím se mu dávat veškerou lásku, kterou mám.
Kdo ví… sice věčně nežijeme, ale cesty jsou nevyzpytatelné. Toť je můj příběh, který i s detaily píšu do deníku, který dětem dám, až budou dost velké, aby se dozvěděly celý příběh a věci, které se před dětmi neříkají.
Přečtěte si také
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 725
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 555
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 477
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 632
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 524
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 951
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 981
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 466
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 577
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 480
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...