Naše štěstíčko Emička
- Rodičovství
- Ewy
- 19.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Naše cesta za klubíčkem štěstí byla dost zdlouhavá. Vše začalo, když jsme se s manželem rozhodli, že je čas založit si rodinu. Vysadila jsem tedy antikoncepci a nechala tomu volný průběh.
Byl to úžasný pocit, když jsem jednoho dne objevila na testu dvě čárky. Byl listopad, a tak jsem si plánovala, jak o Vánocích oznámíme všem, že čekáme rodinu. Naše radost však netrvala dlouho, jelikož v 9.týdnu těhotenství jsem potratila a pár dní před Vánoci jsem šla do nemocnice na vyčištění.
Byly to pro mě ty nejsmutnější Vánoce, které jsem pořádně probrečela a pořád si říkala, proč zrovna já.
Po Novém roce mě moje skvělá gynekoložka poslala do CARu u Apolináře. Vyšetřili mě i partnera a nezjistili žádný problém, takže nám sex plánovali, aby se podařilo znovu otěhotnět.
Bohužel se ne a ne zadařit. Začínala jsem být nervózní a s manželem jsme začali uvažovat o adopci. Všichni v mém okolí nám sice drželi palečky, ale zároveň mě pořád upozorňovali, že jsem na to moc upnutá, a proto se nedaří.
Na jaře jsme se tedy rozhodli jít do adopce. Přihlásili jsme se na městské části, vyplnili potřebné papíry a čekali, co se bude dít dále.
Na podzim jsme prošli veškerými povinnými kurzy, včetně psychologa. K tomu všemu jsme v létě zkusili první IVF, ale opět neúspěch. Začala jsem se tedy soustředit především na adopci. Byli jsme upozorněni, že čekací doba je klidně i 3 roky, ale nám to nevadilo, a začala jsem si opět užívat život a přestala na vše myslet.
Uběhl další rok a manžel mi nabídl, zda nezkusit ještě jedno IVF (finančně to není zrovna levné, a tak jsem o tom dlouho přemýšlela). V lednu jsem se tedy znovu objednala do CARu, že naplánujeme další IVF.
Když jsem přišla do ordinace a pan doktor mi dělal běžný ultrazvuk, divně se tvářil. Měla jsem strach, že se objevilo ještě něco dalšího. Ovšem pan doktor mi s úsměvem ohlásil, že IVF se konat nebude, jelikož jsem těhotná.
Nemohla jsem tomu věřit a pořád se ptala, jestli se náhodou nespletl. Poslal mi ještě krev i moč na rozbor a druhý den mi znovu oznámil, že jsem opravdu těhotná.
Nejsem věřící člověk, ale zpráva o mém těhotenství přišla přesně rok po smrti mojí babičky. Věřím, že právě ona mi to zařídila. A aby toho nebylo málo, zároveň nám přišlo vyjádření z magistrátu, že jsme zařazeni do evidence uchazečů o adopci. Najednou vše vycházelo a já tomu prostě nevěřila.
Tentokrát jsme se rozhodli, že vše oznámíme až za tři měsíce. Já jsem se totiž bála, abych opět nepotratila. Těhotenství probíhalo v pohodě, ale já si ho začala užívat až v polovině. Naše rodina a i okolí mělo po oznámení skvělou reakci. Jenže abych to neměla moc jednoduché, našli mi těhotenskou cukrovku a ještě jsem si během celého těhotenství musela píchat do břicha injekce, protože mám Leidenskou mutaci.
Nastal poslední týden těhotenství a já díky velkému plodu nastoupila na vyvolání. Naše štěstíčko se nakonec narodilo 25.9.2015 císařským řezem, ale my jsme neskutečně šťastni, že ji máme. Život se mi otočil o 180° a já si mateřskou užívám na plné čáře. Manžel je pyšný taťka, který se nemůže na malou vynadívat.
Chtěla bych svým deníčkem, podpořit všechny nastávající maminy, kterým se nedaří. Věřte, že jednou se podaří a budete ty nejšťastnější osůbky na světě.
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 72
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 78
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 107
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 113
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 99
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 705
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1061
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3712
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1147
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1227
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Také máme doma Eminku 
Chodily jsme spolu k Apo, pamatujes? 
akorat o rok driv a jeden potrat navic. uzivejte si to prcci strasne rychle rostou 
a ještě lepší závěr. Moc blahopřeji k miminku.