Naše štěstíčko Emička
- Rodičovství
- Ewy
- 19.10.15 načítám...
Naše cesta za klubíčkem štěstí byla dost zdlouhavá. Vše začalo, když jsme se s manželem rozhodli, že je čas založit si rodinu. Vysadila jsem tedy antikoncepci a nechala tomu volný průběh.
Byl to úžasný pocit, když jsem jednoho dne objevila na testu dvě čárky. Byl listopad, a tak jsem si plánovala, jak o Vánocích oznámíme všem, že čekáme rodinu. Naše radost však netrvala dlouho, jelikož v 9.týdnu těhotenství jsem potratila a pár dní před Vánoci jsem šla do nemocnice na vyčištění.
Byly to pro mě ty nejsmutnější Vánoce, které jsem pořádně probrečela a pořád si říkala, proč zrovna já.
Po Novém roce mě moje skvělá gynekoložka poslala do CARu u Apolináře. Vyšetřili mě i partnera a nezjistili žádný problém, takže nám sex plánovali, aby se podařilo znovu otěhotnět.
Bohužel se ne a ne zadařit. Začínala jsem být nervózní a s manželem jsme začali uvažovat o adopci. Všichni v mém okolí nám sice drželi palečky, ale zároveň mě pořád upozorňovali, že jsem na to moc upnutá, a proto se nedaří.
Na jaře jsme se tedy rozhodli jít do adopce. Přihlásili jsme se na městské části, vyplnili potřebné papíry a čekali, co se bude dít dále.
Na podzim jsme prošli veškerými povinnými kurzy, včetně psychologa. K tomu všemu jsme v létě zkusili první IVF, ale opět neúspěch. Začala jsem se tedy soustředit především na adopci. Byli jsme upozorněni, že čekací doba je klidně i 3 roky, ale nám to nevadilo, a začala jsem si opět užívat život a přestala na vše myslet.
Uběhl další rok a manžel mi nabídl, zda nezkusit ještě jedno IVF (finančně to není zrovna levné, a tak jsem o tom dlouho přemýšlela). V lednu jsem se tedy znovu objednala do CARu, že naplánujeme další IVF.
Když jsem přišla do ordinace a pan doktor mi dělal běžný ultrazvuk, divně se tvářil. Měla jsem strach, že se objevilo ještě něco dalšího. Ovšem pan doktor mi s úsměvem ohlásil, že IVF se konat nebude, jelikož jsem těhotná.
Nemohla jsem tomu věřit a pořád se ptala, jestli se náhodou nespletl. Poslal mi ještě krev i moč na rozbor a druhý den mi znovu oznámil, že jsem opravdu těhotná.
Nejsem věřící člověk, ale zpráva o mém těhotenství přišla přesně rok po smrti mojí babičky. Věřím, že právě ona mi to zařídila. A aby toho nebylo málo, zároveň nám přišlo vyjádření z magistrátu, že jsme zařazeni do evidence uchazečů o adopci. Najednou vše vycházelo a já tomu prostě nevěřila.
Tentokrát jsme se rozhodli, že vše oznámíme až za tři měsíce. Já jsem se totiž bála, abych opět nepotratila. Těhotenství probíhalo v pohodě, ale já si ho začala užívat až v polovině. Naše rodina a i okolí mělo po oznámení skvělou reakci. Jenže abych to neměla moc jednoduché, našli mi těhotenskou cukrovku a ještě jsem si během celého těhotenství musela píchat do břicha injekce, protože mám Leidenskou mutaci.
Nastal poslední týden těhotenství a já díky velkému plodu nastoupila na vyvolání. Naše štěstíčko se nakonec narodilo 25.9.2015 císařským řezem, ale my jsme neskutečně šťastni, že ji máme. Život se mi otočil o 180° a já si mateřskou užívám na plné čáře. Manžel je pyšný taťka, který se nemůže na malou vynadívat.
Chtěla bych svým deníčkem, podpořit všechny nastávající maminy, kterým se nedaří. Věřte, že jednou se podaří a budete ty nejšťastnější osůbky na světě.
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 331
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 502
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 564
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 360
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 641
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2006
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1299
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 5377
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1705
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4956
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Také máme doma Eminku 
Chodily jsme spolu k Apo, pamatujes? 
akorat o rok driv a jeden potrat navic. uzivejte si to prcci strasne rychle rostou 
a ještě lepší závěr. Moc blahopřeji k miminku.