Naše štěstíčko Emička
- Rodičovství
- Ewy
- 19.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Naše cesta za klubíčkem štěstí byla dost zdlouhavá. Vše začalo, když jsme se s manželem rozhodli, že je čas založit si rodinu. Vysadila jsem tedy antikoncepci a nechala tomu volný průběh.
Byl to úžasný pocit, když jsem jednoho dne objevila na testu dvě čárky. Byl listopad, a tak jsem si plánovala, jak o Vánocích oznámíme všem, že čekáme rodinu. Naše radost však netrvala dlouho, jelikož v 9.týdnu těhotenství jsem potratila a pár dní před Vánoci jsem šla do nemocnice na vyčištění.
Byly to pro mě ty nejsmutnější Vánoce, které jsem pořádně probrečela a pořád si říkala, proč zrovna já.
Po Novém roce mě moje skvělá gynekoložka poslala do CARu u Apolináře. Vyšetřili mě i partnera a nezjistili žádný problém, takže nám sex plánovali, aby se podařilo znovu otěhotnět.
Bohužel se ne a ne zadařit. Začínala jsem být nervózní a s manželem jsme začali uvažovat o adopci. Všichni v mém okolí nám sice drželi palečky, ale zároveň mě pořád upozorňovali, že jsem na to moc upnutá, a proto se nedaří.
Na jaře jsme se tedy rozhodli jít do adopce. Přihlásili jsme se na městské části, vyplnili potřebné papíry a čekali, co se bude dít dále.
Na podzim jsme prošli veškerými povinnými kurzy, včetně psychologa. K tomu všemu jsme v létě zkusili první IVF, ale opět neúspěch. Začala jsem se tedy soustředit především na adopci. Byli jsme upozorněni, že čekací doba je klidně i 3 roky, ale nám to nevadilo, a začala jsem si opět užívat život a přestala na vše myslet.
Uběhl další rok a manžel mi nabídl, zda nezkusit ještě jedno IVF (finančně to není zrovna levné, a tak jsem o tom dlouho přemýšlela). V lednu jsem se tedy znovu objednala do CARu, že naplánujeme další IVF.
Když jsem přišla do ordinace a pan doktor mi dělal běžný ultrazvuk, divně se tvářil. Měla jsem strach, že se objevilo ještě něco dalšího. Ovšem pan doktor mi s úsměvem ohlásil, že IVF se konat nebude, jelikož jsem těhotná.
Nemohla jsem tomu věřit a pořád se ptala, jestli se náhodou nespletl. Poslal mi ještě krev i moč na rozbor a druhý den mi znovu oznámil, že jsem opravdu těhotná.
Nejsem věřící člověk, ale zpráva o mém těhotenství přišla přesně rok po smrti mojí babičky. Věřím, že právě ona mi to zařídila. A aby toho nebylo málo, zároveň nám přišlo vyjádření z magistrátu, že jsme zařazeni do evidence uchazečů o adopci. Najednou vše vycházelo a já tomu prostě nevěřila.
Tentokrát jsme se rozhodli, že vše oznámíme až za tři měsíce. Já jsem se totiž bála, abych opět nepotratila. Těhotenství probíhalo v pohodě, ale já si ho začala užívat až v polovině. Naše rodina a i okolí mělo po oznámení skvělou reakci. Jenže abych to neměla moc jednoduché, našli mi těhotenskou cukrovku a ještě jsem si během celého těhotenství musela píchat do břicha injekce, protože mám Leidenskou mutaci.
Nastal poslední týden těhotenství a já díky velkému plodu nastoupila na vyvolání. Naše štěstíčko se nakonec narodilo 25.9.2015 císařským řezem, ale my jsme neskutečně šťastni, že ji máme. Život se mi otočil o 180° a já si mateřskou užívám na plné čáře. Manžel je pyšný taťka, který se nemůže na malou vynadívat.
Chtěla bych svým deníčkem, podpořit všechny nastávající maminy, kterým se nedaří. Věřte, že jednou se podaří a budete ty nejšťastnější osůbky na světě.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1173
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 699
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1215
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 507
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 310
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19115
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2523
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2753
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1655
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....