Naše vymodlené miminko se narodilo příliš brzy
- Těhotenství
- Mishel1993
- 30.05.22 načítám...
O tom, jak jsem předčasně porodila.
Chcem se podělit o příchod našeho Davídka. Hodně dlouho jsme se snažili o miminko, ale nešlo nám to. Po 4 letech jsme se rozhodli jít na umělé oplodnění. První snažení se nepovedlo, tak jsme to zkusili ještě jednou a po 3 týdnech mi na těhotenském testu vyšla druhá čárka.
Za další 4 týdny jsme jeli na ultrazvuk, kde jsme viděli a slyšeli srdíčko, byla jsem v 7. týdnu. Vše probíhalo krásně, malej rostl. Ve 24. týdnu jsem byla na ultrazvuku, kde mi doktorka sdělila, že je malý otočený už hlavičkou dolů, a že budem doufat, že takto zůstane až do porodu. Ten den jsem byla unavená…
Máme doma dva pejsky a jeden z nich mě celý den hlídal až to bylo otravné. Ale on vycítil, co se děje. Druhý den mě pobolívalo břicho jako začátku těhotenství, tak jsem na to tolik nekoukala a odpočívala jsem. Jenže v odpoledních hodinách mi odtýkala plodová voda. Byla jsem doma sama a v tom šoku mě nic jiného nenapadlo, než odjet na pohotovost autem.
Tam mi hned řekli, že rodím, a že mě musí převézt, že se o takhle malé miminko nepostarají. V tu chvíli jsem se sesypala. Přítel za mnou hned přijel z práce, podali mi léky a odvezli mě jinam. Ten večer po vyšetřeních atd., mi bylo sděleno, že druhý den musím rodit. Ten den porodu jsem celý probrečela, i když mi řekli, že mám být v klidu. Ale to prostě nešlo, vysadily mi dopoledne všechny léky a dvě hodiny na to jsem cítila, že už to přichází.
Měla jsem strach. Všichni jsme ho měli, jelikož jsem byla 24+4 a bylo mi řečeno, že kdybych rodila o týden déle, tak by bylo větší procento, že to vše přežije, to maličké. Ale já jsem řekla, že věřím tomu, že to náš malej dá.
Ještě před porodem nám doktor přišel říct, jestli malého chceme… Nechápala jsem a řekla jsem, že je to snad jasné. A další bylo to, že řekl, že mu dávají 10 % šanci na život. Před porodem samé dobré zprávy…
Porod byl hodně rychlý a první, co bylo, tak jsem čekala, jestli začne brečet. A začal! Malého mi samozřejmě hned nedali, nemohli jsme si ho vyfotit, pochovat, nic. Musel ihned do inkubátoru a převézt na oddělení neonatologie. Po dlouhých třech hodinách tam konečně přítele pustili. Maličký měl 745 gramů a 32 cm, mohl si ho vyfotit, podali mu informace. A zase musel jít.
Druhý den už jsem ho konečně viděla! Nemohla jsem nic. Měsíc jsem chodila k inkubátoru, po měsíci mi ho dali poprvé klokánkovat. To bylo něco neuvěřitelného, když jsem ho poprvé chovala!
Poté mi ho zase dlouho nedali, měl problémy se zažíváním, týden ho nekrmily, několik vyšetření. Za několik dní se to vše srovnalo a bylo to zase v pořádku. V inkubátoru byl 2,5 měsíce. Celou dobu jsem byla na pokoji v nemocnici, abych mu byla na blízku, a konečně po 2,5 měsících nás dali společně na pokoj.
Po třech měsících v nemocnici nás propustili domů. Ze začátku dostával kortikoidy na dozrání plic, ale i přesto, když jsme byli doma zhruba 2 týdny, nám přestal dýchat. V tu chvíli mi nezbývalo nic jiného, než rozdýchávat a snažit se ho z toho dostat. Povedlo se! Přes noc byl ale pro jistotu v nemocnici…
Teď je malému 9 měsíců a po kontrole ve vývojovém centru neonatologie nás jen chválili. A prý většinou je to na dětech vidět, že jsou nedonošené, ale u našeho malého prý ne, prý je dobře živen.
Po pár měsících máme doma zdravého chlapečka Davídka, který to vše prošel bez operací. Měl plicní ventilaci, problémy se zažíváním, než se mu to vše srovnalo… A po tom všem nám zůstala jen alergie na bílkovinu kravského mléka.
Po tom všem, čím jsme si prošli, jsme teď ti nejšťastnější, že to vše vybojoval takhle krásně a je tu s námi a dělá nám samou radost!
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 89
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 83
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 181
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 142
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 139
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 3924
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3094
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 930
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2456
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2466
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...