Naše vymodlené miminko se narodilo příliš brzy

O tom, jak jsem předčasně porodila.

Naše vymodlené miminko se narodilo příliš brzy Naše vymodlené miminko se narodilo příliš brzy Zdroj: Canva

Chcem se podělit o příchod našeho Davídka. Hodně dlouho jsme se snažili o miminko, ale nešlo nám to. Po 4 letech jsme se rozhodli jít na umělé oplodnění. První snažení se nepovedlo, tak jsme to zkusili ještě jednou a po 3 týdnech mi na těhotenském testu vyšla druhá čárka.

Za další 4 týdny jsme jeli na ultrazvuk, kde jsme viděli a slyšeli srdíčko, byla jsem v 7. týdnu. Vše probíhalo krásně, malej rostl. Ve 24. týdnu jsem byla na ultrazvuku, kde mi doktorka sdělila, že je malý otočený už hlavičkou dolů, a že budem doufat, že takto zůstane až do porodu. Ten den jsem byla unavená…

Máme doma dva pejsky a jeden z nich mě celý den hlídal až to bylo otravné. Ale on vycítil, co se děje. Druhý den mě pobolívalo břicho jako začátku těhotenství, tak jsem na to tolik nekoukala a odpočívala jsem. Jenže v odpoledních hodinách mi odtýkala plodová voda. Byla jsem doma sama a v tom šoku mě nic jiného nenapadlo, než odjet na pohotovost autem.

Tam mi hned řekli, že rodím, a že mě musí převézt, že se o takhle malé miminko nepostarají. V tu chvíli jsem se sesypala. Přítel za mnou hned přijel z práce, podali mi léky a odvezli mě jinam. Ten večer po vyšetřeních atd., mi bylo sděleno, že druhý den musím rodit. Ten den porodu jsem celý probrečela, i když mi řekli, že mám být v klidu. Ale to prostě nešlo, vysadily mi dopoledne všechny léky a dvě hodiny na to jsem cítila, že už to přichází.

Měla jsem strach. Všichni jsme ho měli, jelikož jsem byla 24+4 a bylo mi řečeno, že kdybych rodila o týden déle, tak by bylo větší procento, že to vše přežije, to maličké. Ale já jsem řekla, že věřím tomu, že to náš malej dá.

Ještě před porodem nám doktor přišel říct, jestli malého chceme… Nechápala jsem a řekla jsem, že je to snad jasné. A další bylo to, že řekl, že mu dávají 10 % šanci na život. Před porodem samé dobré zprávy…

Porod byl hodně rychlý a první, co bylo, tak jsem čekala, jestli začne brečet. A začal! Malého mi samozřejmě hned nedali, nemohli jsme si ho vyfotit, pochovat, nic. Musel ihned do inkubátoru a převézt na oddělení neonatologie. Po dlouhých třech hodinách tam konečně přítele pustili. Maličký měl 745 gramů a 32 cm, mohl si ho vyfotit, podali mu informace. A zase musel jít.

Druhý den už jsem ho konečně viděla! Nemohla jsem nic. Měsíc jsem chodila k inkubátoru, po měsíci mi ho dali poprvé klokánkovat. To bylo něco neuvěřitelného, když jsem ho poprvé chovala!

Poté mi ho zase dlouho nedali, měl problémy se zažíváním, týden ho nekrmily, několik vyšetření. Za několik dní se to vše srovnalo a bylo to zase v pořádku. V inkubátoru byl 2,5 měsíce. Celou dobu jsem byla na pokoji v nemocnici, abych mu byla na blízku, a konečně po 2,5 měsících nás dali společně na pokoj.

Po třech měsících v nemocnici nás propustili domů. Ze začátku dostával kortikoidy na dozrání plic, ale i přesto, když jsme byli doma zhruba 2 týdny, nám přestal dýchat. V tu chvíli mi nezbývalo nic jiného, než rozdýchávat a snažit se ho z toho dostat. Povedlo se! Přes noc byl ale pro jistotu v nemocnici…

Teď je malému 9 měsíců a po kontrole ve vývojovém centru neonatologie nás jen chválili. A prý většinou je to na dětech vidět, že jsou nedonošené, ale u našeho malého prý ne, prý je dobře živen.

Po pár měsících máme doma zdravého chlapečka Davídka, který to vše prošel bez operací. Měl plicní ventilaci, problémy se zažíváním, než se mu to vše srovnalo… A po tom všem nám zůstala jen alergie na bílkovinu kravského mléka.

Po tom všem, čím jsme si prošli, jsme teď ti nejšťastnější, že to vše vybojoval takhle krásně a je tu s námi a dělá nám samou radost!

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1560
30.5.22 05:48

To je skoro neuvěřitelné, je to malý bojovníček :kytka:
Tak hlavně ať je klouček zdravý a dělá vám samou radost :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
11565
30.5.22 06:49

Mně teda přijde šílená ta „profesionalita“ lékařů. Šance 10% - u dítěte, které má 745g? By mě zajímalo, co to bylo za nemocnici… Samozřejmě si nemyslím, že takto nedonošené miminko určitě přežije, stát se může ledacos, ale 10% procent je magořina - a říkat to mamince, to je prostě strašný.

„S použitím dat z České neonatologické sítě a ÚZIS, můžeme stanovit, že šance na přežití je u extrémně nezralých novorozenců narozených do 25. týdne těhotenství téměř 60 %, u extrémně nezralých novorozenců z 25.–27. týdne již 85 %…“ https://www.pampers.cz/…ke-republice

Příspěvek upraven 30.05.22 v 20:57

  • načítám...
  • Zmínit
1187
30.5.22 07:02

No teda, prožili jste si horor, který se obrátil v zázrak! Moc vám přeju, že to tak tak dopadlo, malý je nádherný klučík a má krásné oči po tobě, užívejte život, rodinko, věřím, že to špatné už jste si vybrali na začátku a už bude jen dobre. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
1339
30.5.22 12:17

Přeju Davidkovi i cele rodince hodně štěstí :kytka:
Je to malej fešák a svoje místo na světě si vybojoval, at se dál jen daří :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
30913
31.5.22 21:01

Je krásny! Bojovníci jste všichni, museli jste přežít šílené období.

  • načítám...
  • Zmínit
63
31.5.22 21:13

Mám syna narozeného 26 + 1. 850g. Tři měsíce v nemocnici. Doktoři umí zázraky.
Synovi je 7 let. Chodí do školy a nikdo na něj nepozná, že je nedonoseny. Tyto děti jsou bojovníci :-)

  • načítám...
  • Zmínit
917
1.6.22 16:56

Krásný chlapeček. Náš se narodil 27 + 5tt a měl jen 600 g a 29 cm a nikdo se mě neptal, jestli ho mají zachraňovat? Asi to je týdnem, u nás je 24 tt, ale berou v úvahu i velikost.
Malý byl menší, doktorka ho neměřila a kašlala na mě.
Doufám, že nebude mít nějaké problémy, my stále jezdíme po doktorech, ale věřím, že bude vše v pořádku. :mavam: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit