Naše zlatíčko
- Těhotenství
- IvankaT
- 02.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každý říká, že není důležité, jaké pohlaví se narodí, ale hlavně, aby bylo miminko zdravé. Člověk se pro to snaží udělat maximum, ale i přesto se může vloudit malá chybička a život se obrátí...
v inkubátoru, 2530g, 44cm
- 1
už doma, v postýlce
- 3
3 a půl měsíce
- 2
Miminko jsme s přítelem neplánovali, tak nějak se to stalo a popravdě jsem z toho byla dosti v šoku. Má první slova, když jsem uviděla // na testu nejsou publikovatelná 
Dohodli jsme se s manželem, že to zatím nikomu neřekneme, dokud si nebudeme na 100 % jistí. A co neudělal chlap? Hned další den to všem řekl A tak jsme čekali, až dostaneme těhotenskou průkazku a poprvé uvidíme bušit srdíčko - nádherný pocit. Všechno bylo nádherné, žádné těhotenské problémy, takže jsem dál mohla chodit do práce, plánovat svatbu a prostě si užívat toho krásného pocitu, že nosím to nejcennější. Jenže… ve 20. týdnu jsme šli na velký ultrazvuk a od toho dne se začalo vše hroutit.
Paní doktorka se neustále koukala na srdíčko, poslouchala ho a mlčela. Zavolala si na konzultaci dalšího doktora s tím, že se ji něco nezdá na srdíčku. Velmi nepříjemný doktor nám oznámil, že naše dcera má srdeční vadu - Fallotovu tetralogii a že to vypadá, že to bude spojené s genetikou a proto bychom se měli rozhodnout, zda budeme pokračovat v těhotenství či nikoliv. S manželem jsme na něho vystřeštili oči s tím, že pokud nemáme 100% jistotu, tak se nemůžeme rozhodnout. Proto jsme byli za dva dny objednáni na odběr plodové vody. Když jsme dosedli do auta, tak jsme se oba dva rozbrečeli a nechápali jsme, proč se nám zrovna něco takového muselo stát. Já prořvala celý zbytek dne a i noc - paradox byl, že v tu noc malá poprvé kopala tak, že to šlo cítit při přiložení ruky na pupík - jako kdyby dávala najevo, že tu s námi prostě chce být.
Večer po odběru nám volali první výsledky, které byli negativní, na zbytek jsme měli čekat 2 týdny. Podstoupili jsme další kontroly u stejného doktora, který si stále mlel své, že to určitě bude genetické a že se máme rozhodnout. Byla jsem tak v šoku, že jsem nebyla schopná říct ani fň. Za 2 týdny volala genetička, že se na 18. choromozomu našel malý kousek navíc a proto máme s manželem podstoupit krevní zkoušku, aby se zjistilo, zda to má po nás, či mají dále zkoumat, co by to mohlo v pozdějším životě způsobit. Dalších 5 dní čekání na výsledky. Věřím, že tyhle nervy budou mít vliv na aktivitu naši dcery, protože jediný, kdo k nám byl milý, byla paní kardioložka, za což jsem jí moc vděčná. Zbytek se k nám choval jako k jasnému případu ukončení těhotenství.
Čekání se vyplatilo, malý kousek chromozomu má dcera po manželovi, tudíž máme „jen“ srdeční vadu, která se dá v dnešní době dobře operovat. Zbytek těhotenství už naštěstí probíhal dobře - kontroly na kardiu, přeposlání do rizikové poradny a naplánování porodu s tím, že se vyvolá, aby bylo k dispozici co nejvíce lékařů. Ráno v 8:00 7. 7. 2011 jsme začali a v 13:30 už na nás koukala naše Natálka. Hned ji odnesli na oddělení, kde neustále sledovali srdeční činnost a vyšetřovali co a jak. Naštěstí bylo vše v pořádku a my si mohli domů odnést relativně zdravou holčičku.
Teď už bude mít 4 měsíce a někdy, když se vzteká, tak pochybuji, že nějakou dírku v srdíčku má Operace nás samozřejmě nemine, ale zatím je vše v pořádku, malá krásně roste a začíná z ní být pěkný ďáblík. Začínám se už teď nervovat, jak to všechno po psychické stránce zvládnu, ale když už jsem bojovala za ní, když byla ještě v pupíku, tak teď budu bojovat s ní, aby se co nejdříve uzdravila a mohla si nás dál omotávat kolem prstu
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 6529
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2270
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1492
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 1954
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2468
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1028
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 668
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10123
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5726
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8549
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
. Zkouším se do toho vcítit, ale fakt mi to nejde. Systémový přístup většiny lékařů byl ve vašem případě velmi špatný. Žádné doporučit a předpokládat přece není na místě, správně by bylo vysvetli, nabídnout a vyčkat co vy na to 
. Ještěže na tom kardiu byli tak fajn a poskytli vám oporu 
Takže holky,pozitivní ladění,stálý úsměv na tváři a zvládnete úúúplně všechno! 
A já vám z celého srdce držím palce! 
hodně štěstíčka a zdravíčka miminku i vám 
