Naše zlatíčko
- Těhotenství
- IvankaT
- 02.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každý říká, že není důležité, jaké pohlaví se narodí, ale hlavně, aby bylo miminko zdravé. Člověk se pro to snaží udělat maximum, ale i přesto se může vloudit malá chybička a život se obrátí...
v inkubátoru, 2530g, 44cm
- 1
už doma, v postýlce
- 3
3 a půl měsíce
- 2
Miminko jsme s přítelem neplánovali, tak nějak se to stalo a popravdě jsem z toho byla dosti v šoku. Má první slova, když jsem uviděla // na testu nejsou publikovatelná 
Dohodli jsme se s manželem, že to zatím nikomu neřekneme, dokud si nebudeme na 100 % jistí. A co neudělal chlap? Hned další den to všem řekl A tak jsme čekali, až dostaneme těhotenskou průkazku a poprvé uvidíme bušit srdíčko - nádherný pocit. Všechno bylo nádherné, žádné těhotenské problémy, takže jsem dál mohla chodit do práce, plánovat svatbu a prostě si užívat toho krásného pocitu, že nosím to nejcennější. Jenže… ve 20. týdnu jsme šli na velký ultrazvuk a od toho dne se začalo vše hroutit.
Paní doktorka se neustále koukala na srdíčko, poslouchala ho a mlčela. Zavolala si na konzultaci dalšího doktora s tím, že se ji něco nezdá na srdíčku. Velmi nepříjemný doktor nám oznámil, že naše dcera má srdeční vadu - Fallotovu tetralogii a že to vypadá, že to bude spojené s genetikou a proto bychom se měli rozhodnout, zda budeme pokračovat v těhotenství či nikoliv. S manželem jsme na něho vystřeštili oči s tím, že pokud nemáme 100% jistotu, tak se nemůžeme rozhodnout. Proto jsme byli za dva dny objednáni na odběr plodové vody. Když jsme dosedli do auta, tak jsme se oba dva rozbrečeli a nechápali jsme, proč se nám zrovna něco takového muselo stát. Já prořvala celý zbytek dne a i noc - paradox byl, že v tu noc malá poprvé kopala tak, že to šlo cítit při přiložení ruky na pupík - jako kdyby dávala najevo, že tu s námi prostě chce být.
Večer po odběru nám volali první výsledky, které byli negativní, na zbytek jsme měli čekat 2 týdny. Podstoupili jsme další kontroly u stejného doktora, který si stále mlel své, že to určitě bude genetické a že se máme rozhodnout. Byla jsem tak v šoku, že jsem nebyla schopná říct ani fň. Za 2 týdny volala genetička, že se na 18. choromozomu našel malý kousek navíc a proto máme s manželem podstoupit krevní zkoušku, aby se zjistilo, zda to má po nás, či mají dále zkoumat, co by to mohlo v pozdějším životě způsobit. Dalších 5 dní čekání na výsledky. Věřím, že tyhle nervy budou mít vliv na aktivitu naši dcery, protože jediný, kdo k nám byl milý, byla paní kardioložka, za což jsem jí moc vděčná. Zbytek se k nám choval jako k jasnému případu ukončení těhotenství.
Čekání se vyplatilo, malý kousek chromozomu má dcera po manželovi, tudíž máme „jen“ srdeční vadu, která se dá v dnešní době dobře operovat. Zbytek těhotenství už naštěstí probíhal dobře - kontroly na kardiu, přeposlání do rizikové poradny a naplánování porodu s tím, že se vyvolá, aby bylo k dispozici co nejvíce lékařů. Ráno v 8:00 7. 7. 2011 jsme začali a v 13:30 už na nás koukala naše Natálka. Hned ji odnesli na oddělení, kde neustále sledovali srdeční činnost a vyšetřovali co a jak. Naštěstí bylo vše v pořádku a my si mohli domů odnést relativně zdravou holčičku.
Teď už bude mít 4 měsíce a někdy, když se vzteká, tak pochybuji, že nějakou dírku v srdíčku má Operace nás samozřejmě nemine, ale zatím je vše v pořádku, malá krásně roste a začíná z ní být pěkný ďáblík. Začínám se už teď nervovat, jak to všechno po psychické stránce zvládnu, ale když už jsem bojovala za ní, když byla ještě v pupíku, tak teď budu bojovat s ní, aby se co nejdříve uzdravila a mohla si nás dál omotávat kolem prstu
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1303
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 767
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19372
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2504
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1680
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Zkouším se do toho vcítit, ale fakt mi to nejde. Systémový přístup většiny lékařů byl ve vašem případě velmi špatný. Žádné doporučit a předpokládat přece není na místě, správně by bylo vysvetli, nabídnout a vyčkat co vy na to 
. Ještěže na tom kardiu byli tak fajn a poskytli vám oporu 
Takže holky,pozitivní ladění,stálý úsměv na tváři a zvládnete úúúplně všechno! 
A já vám z celého srdce držím palce! 
hodně štěstíčka a zdravíčka miminku i vám 
