Ne, není mi dobře

V říjnu jsem přestala brát antikoncepci. Konečně jsme se dohodli s manželem, že máme věk na miminko, máme dům a také peníze. Manžel zprvu nechtěl, prý je ještě mladý (30), no nevím, ale po návštěvě jeho kamaráda, který má nádherného ročního Honzíka, uznal, že už je čas.

Nikdy jsem na děti nebyla, nic mi to neříkalo. Bylo to malé, pořád to řvalo a smrdělo :) Možná to bylo tím, že jsem byla tetou už v jedenácti letech, nevím. Můj život se točil kolem psů, miluji pejsky. Došlo to tak daleko, že se moje rodina začala bát, že nikdy nebudu mít děti, že budu jen psí máma :)

Postupem let nastala změna a mé biologické hodiny začali tikat častěji. Nikdy by mě to nenapadlo, ale chtěla jsem dítě. Po večerní rozmluvě s manželem bylo vše jasné… jdeme do toho. Jelikož jsem od asi 17 let brala antikoncepci a učili nás to i ve škole, chtěla jsem, aby si moje tělo od hormonů z prášků odpočinulo. No, odpočívalo jen měsíc, mé biologické hodiny přímo řvaly a já už nechtěla čekat.

Bylo mi jasné, že to po tak dlouhém braní prášků nebude hned. Jeli jsme na dovolenou. Tady zima a u moře 28 stupňů. Bylo tam nádherně a my jsme začali pracovat na miminku. Při cestě zpět jsme se smáli, že máme dvě letenky, ale přitom jsme tři :) O to horší bylo pak zklamání z negativního testu… zase jedna čárka.

Ale nevzdali jsme se a o měsíc později jsem to na noční službě nevydržela a o půl čtvrté ráno jsem si dělala test znovu a jooo, dvě čárky. Byla jsem šťastná a zároveň mě zalil zvláštní pocit. Byla to směs zodpovědnosti, radosti, strachu z neznáma a nové budoucnosti. Manžel byl šťastný, celá rodina jásala, že jsem konečně dospěla :)

Po ultrazvukové kontrole a potvrzení těhotenství jsem dostala těhotenskou knížku. Byla jsem šťastná, srdíčko bylo aktivní, já jsem byla taky v pořádku a manžel mi začal říkat mamko. Štěstí. Z práce jsem odešla na neschopenku, těhotné tam nemůžou pracovat kvůli RTG. Rozloučila jsem se s holkama a začala si užívat volna. Občas mě bolelo břicho, ale to mělo být normální, hormonální změny a vývoj plodu do desátého týdne.

Po čtrnácti dnech odpočinku jsem šla na kontrolu. A začal můj nejhorší týden v životě. Dr. mi při vyšetření oznámil, že plod nemá srdeční akci, že mu to je strašně líto, ale miminko už není. Zastavil se mi svět. S manželem jsme to obrečeli. Druhý den jsem se musela dostavit do nemocnice na zákrok. Dělali mi ještě kontrolní ultrazvuk a já jsem se modlila, aby se můj doktor spletl, že tam srdíčko tluče, že jsme pořád budoucí rodina. Ale ne. Kolegové a všichni mě utěšovali, že to bude dobré, že je lepší, když to dopadlo takhle, než aby bylo malé pak nemocné. A mně bylo čím dál hůř a hůř. Odvezli mě na sál a usínala jsem se slzami v očích :(

Po zákroku jsem zjistila, že holčina, která leží vedle mě, byla na interupci, nechápala jsem. Večer jsem byla propuštěna domů. A pak to začalo. Jak ti je? To bude dobré, zase budeš těhotná. Mně se to taky stalo a mám Domču. To je teď normální, to bude dobré. Nééé, to nebude dobré! Pořád brečím, pořád se chytám za břicho, buď si ho hladím, že mi je smutno anebo proto, že mě pořád bolí po zákroku. Nééé, není mi dobře. Zažila jsem nepopsatelný pocit radosti a pak naprostou beznaděj. Snažím se nedávat to najevo, ale… Jsem ještě týden na neschopence a pak zase do práce. Už se těším na nával lítosti a povzbuzování od kolegyň a otázek proč? Já nevím :( Už mě nechte být :(

Vím, že to bude lepší a že můžu být ještě mnohokrát těhotná a že to přebolí a že… Myslí to dobře, ale mně to prostě nepomůže, ještě víc mě to trápí, pořád na to myslím, už jsem měla i jména :(

Ne, není mi dobře :(

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anetka K.
28.1.12 09:12

Neboj, podaří se to znovu, jenom neztrácej naději a snažte se dál. Držím palečky ať se to podaří co nejdřív :hug:

  • Upravit
Simoncicak
589
28.1.12 09:13

chápu že ti není dobře a nebudu tu psát že to přebolí a že budeš mít ještě spoustu dětí i když je to pravda děti mít budeš ale tohle asi nepřebolí.. :,( :,( každopádně se to časem posune někam dál i když to z hlavy nezmizí.
Přeji ti aby další těhotenstvý dopadlo ukázkově a vy jste se dočkali miminka..Držím vám moc moc palečky hlavně bud silná!!! :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
28.1.12 09:39
:( :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Janinka2405
923
28.1.12 09:46

Milá Schinai,
moc dobře Ti rozumím.....poprvé jsem čekala dvojčátka. Ve 12. týdnu jsem začal krvácet a na pohotovosti v Podolí mi nějaká mladá MUDr. řekla: to, že je jedno mrtvé víte, že? Nevěděla :-( 2 týdny na to jsem bohužel přišla i o to druhé miminko.....V roce 2010 jsem portratila v 17.týdnu po odběru plodové vody…byl to kluk…Bylo mi hrozně!!!
A teď tu sedím a v košíčku vedle mě spinká 4,5 měsíční Karlík a já jsem ta nejšťastnější máma na světě!!!
Ta bolest byla šílená! Dodnes na svoje „mimísky“ a chlapečka „Piškůtka“ jak jsme jim říkali, občas myslím. Asi to tak mělo být…
V práci všem řekni, že o tom nechceš mluvit, pokud nechceš…a z vlastní zkušenosti vím, že toto lidi pochopí a nechají Tě být.
Drž se, bude líp, musí!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Jenika
28.1.12 09:48

Začne ti být dobře až najdeš zase ty dvě čárky.Přeji ti, aby to bylo co nejdříve.

  • Upravit
Elin29
763
28.1.12 09:49

Ahojky,nezoufej a i když ti to teď nepřipadá tak to zase bude dobrý a časem budeš držet v náruči to svoje miminko :srdce: ..mě se to minulý rok stalo dvakrát,jednou v 10tt a podruhé v 8tt..no co ti budu povídat,bolest a smutek byly veliké.. :,( ..ale řekla jsem si že to asi tak mělo být a že se jen tak nevzdám..no a dnes začínám 13tt těhu a doufám,opravdu doufám že už si v létě konečně pomazlinkuju to svoje vytoužené mimi :srdce: :srdce: ..budu ti držet palečky a neboj..mimi přijde.. :hug: :kytka: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
lucie cha
144
28.1.12 09:56

Jako bych ten denicek psala ja… 17.ledna 2011 jsem take spontalne potratila v 8.tt. Zhroutil se mi svet, rikala jsem si,co dal? Byla jsem smutna, tak jako ty. Take jsme jjiz zacali vybirat jmena, ja mela koupene i nejake obleceni na mimi… :,( Tyden po zakroku jsem sla opet do prace mezi lidi, jsem take zdravotnik. Jak rada rikam, delani, delani vsechny smutky zahani… Ano, bylo to trochu lepsi. Ale jen v praci. Doma to na me" padalo". Co me uklidnilo? Ac se doporucuje po potratu pockat s pokusy otehotnet znovu 3 mesice, znama lekarka mi rikala, ze pokud je vse ok a ty se na to citis, muzete to po prvni menstruaci zkusit znovu. A take to, ze prodelany potrat, je jako by jsi pohnojila policko, pak to pujde snaz. ;)
A tak jsem zacala jist kyselinu listovou a omega 3 v tabletkach, chodit do prace, doma pri DVD cvicit jogu, abych nejak zamestnala mozek a ono se nam to opravdu povedlo a ja znovu otehotnela…
Dnes, 28.ledna 2012, rok po nasi osobni tragedii, tu lezim v posteli, kojim mesicniho syna a jednim prstem ti pisu snad povzbuzujici prispevek.

Jsi mlada/ me je 37 let/, mas spoustu casu… Zkus nejak zamestnat svoji mysl a ono to pujde. Drzim vam pesti

  • načítám...
  • Zmínit
AdrejkaPodbřezí
1122
28.1.12 10:12

Moc mě to mrzí. Nedokážu si to přředstavit. Sama jsem v 11tt a moc se na naše miminko těším. Zhroutil by se mi svět, kdyby to mělo dopadnout špatně. Chápu Tě, Tvé pocity - i když vlastně ne, nemůžu Tě chápat, když jsem to nezažila, ale opravdu mě mrzí co se stalo. Držím palce, abys to zvládlda!

  • načítám...
  • Zmínit
nonina
4332
28.1.12 10:47

Holka zlatá, je to hrozně smutné. :hug: Naprosto Ti rozumím a i vím, jak moc nepomáhají slova o tom, že budeš mít jednou další dítko.
Zažila jsem to, prodělala jsem ZT ve 12 tt. Při propuštění jsem v porodnici přísahala že do roka a do dne mne tam mají zpět a půjdu domů s miminkem. PA si na mne vzpoměly, jelikož jsem porodila přesně za rok a týden.
Takže držím palečky do dalšího snažení a pokud jsi v pohodě po zdravotní stránce, tak se začněte snažit co nejdříve - opravdu „jsi teď pohnojená“ a mohlo by to vyjít. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
marta.sami
149
28.1.12 11:29

Kdo nezažil, asi nikdy nepochopí!!!Přeju ti málo otravných kolegů, kteří tě nechají žít!!!Asi je opravdu jejlepší říct, že se o tom nechceš bavit!!!!Odpálkuj je! Hodně štěstí! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Sandra84
778
28.1.12 12:11

Chápu, že ti teď není dobře, žádné z nás, kterou něco takového potkalo, nebylo dobře. Bohužel i já mám takovou zkušenost a to jsem si myslela, že mně se nic takového stát nemůže…Chyba lávky, může se to stát a stalo se. Též mi nedělaly dobře ty soucitné komentáře, vím, že to všichni mysleli dobře, ale já to nechtěla poslouchat, nikdo přeci nemohl chápat, jak mi vlastně je. Neboj, časem bude skutečně líp, já už se cítím psychicky dobře a navíc jsem před pár dny našla opět //. A to hned po „šestinedělí“, takže nesmutni. Po pravdě řečeno se všeho teď tak hrozně bojím, aby se situace neopakovala, ale nezbývá nic jiného, než věřit…Přeji hodně sil a držím pěstičky, ať máš zase brzy // ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Martrich
12134
28.1.12 13:17

:hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
Taky ti rozumím, sice jsem nepotratila, ale když se mi konečně podařilo otěhotnět po IVF, v 7tt jsem začala hodně moc krvácet a vypadalo to na potrat, velkým zázrakem jsem o mimi nepřišla (byl to „jen“ hematom) a dnes mam 10měsíčního klučíka,po miminku se ti bude stýkat už pořád, ale brzy najdeš znova // na testu a najdeš nový smysl života :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
28.1.12 14:21

AHoj, žádná slova nemám, myslím si, že už jsi všechny slyšela. A protože jsem potratila dřív než ty, miminku ještě srdíčko netlouklo, ale pocity jsem měla ještě před 14ti dny stejné jako ty, mohu ti poslat jen kus mé již nabrané síly… Vím že to k ničemu není, to musíš ty sama srovnat se s tím..jem mi věř, že se to každým dnem bude jen zlepšovat, a zanedlouho budeš mít své miminko znovu v bříšku :hug: :hug: :hug:

edit:
nepomáhalo když mi lidi říkali, že nám náš andílek brzy pošle další miminko, to mě utvrzovalo v tom, že tu bylo a odešlo a navždy jsem ho ztratila. Pomáhá mi, když si říkám, že se u nás zastavilo, na chvilku odešlo a brzy se zase vrátí. Je to sice jen namlouvání si něčeho, ale pomáhá to..alespoň mně, v tomhle případě si ráda takovéto věci namlouvám :D :hug:

Příspěvek upraven 28.01.12 v 14:25

  • načítám...
  • Zmínit
Kajuli
2248
28.1.12 14:42

Neboj se, jednou dobře bude :kytka: :kytka: :kytka: Teď si akorát musíš prožít to trápení a tu bolest, to je na tom to nejhorší. A pak taky soucit širokého okolí… Sice to myslí dobře, ale většinou neví, jak ti vlastně je :( Drž se :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
tatu
564
28.1.12 15:43

Tím si holt projde nejedna z nás, i na mě koukají z nebíčka 3 andílci a život jde dál, i když na ně často myslím. Začněte, co nejdřív další snažení, to je jediné, co pomáhá …

  • načítám...
  • Zmínit
little jane
822
28.1.12 15:55

Schinai!!!
Musíš bojovat!!! Nic jiného nezbývá. Já se takhle vracela do práce dvakrát. A opravdu to nebylo nic příjemného. Každy se na mě zpytavě díval, bál se cokoliv říct. Byla jsem jak uzlíček nervů. Vím jak to bolí. Ale bohužel tu bolest si musíš ty i tvůj muž prožít. :zed: Nejhorší je, že ted budeš muset čekat než to znovu zkusíte a pak když se to povede, tak pořád budeš myslet na to co se stalo. Tohho strachu se už nezbavíš.
Já jsem potřetí těhotná a pořád trnu hrůzou kdy se to pokazí. :nevim: Byla jsem i v nemocnici na hospitalizaci. Ale stejně mám při každé návštěvě gynekoložky strašný straach, že to srdíčko už netluče. :pocitac:
Přeji Tobě i manželovi hodně sil!!!! Hlavně si myslím, že když jste na to dva, tak to zvládnete!!! Bojujte !!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Svanape
101
28.1.12 16:03

Ahoj, mám stejnou zkušenost. Je to opravdu velká bolest. Ale nevzdávej snažení, určitě to vyjde. Nám to také na podruhé vyšlo a dnes už máme krásnou holčičku.

  • načítám...
  • Zmínit
Susan23
5993
28.1.12 16:21

Ahoj, jsem 9 dní po revizi. Nevím jsem asi divná, ale jsem v pohodě. Snažili jsme se tři roky a pak jsem byla těhotná 8tt. A teď už nejsem. Jenže já to beru tak, že jsme schopni mít přirozeně dítě. To že to nedopadlo je věc druhá. Taky jsme si říkali, že nám se to nemůže stát. A stalo se. Našla jsem si novou práci. Ve středu nastupuji, takže mám myšlenky úplně jinde. Ano bolelo to, hlavně ten zákrok a to probuzení po narkóze,(to že jsem tam musela tu jednu noc zůstat, moc jsem neplakala, jen jsem chtěla aby tam byl přítel se mnou, bylo mi smutno). Prostě to tak mělo být. Zkusila jsem si to, a teď vím, čemu se vyvarovat a čeho se nebát. Dnes jsme dokonce zkoušeli poprvé sex (měli jsem zakázáno v těhu, takže jsme spolu nic neměli přes dva měsíce), ale s ochranou. Nebojím se ani tak těhotenství jako spíše infekce nebo něčeho takového. Musím vydržet kvůli nové práci. Jen si moc přeji, aby se nestalo a my nemuseli zase moc dlouho čekat. A i kdyby ano, tak už s pocitem, že se to podařilo jednou, tak se podaří podruhé. Už nechci aby se vše točilo jen kolem těhotenství. Nee, chci taky žít a až bude mimi k nám chtít přijít, tak příjde:D

  • načítám...
  • Zmínit
zrustice
28.1.12 17:20

Moc dobře tě chápu, včera jsem byla na revizi. Bude to znít otřepaně, ale chce to čas. A moc dobře vím, o čem mluvím. Zamlklým těhu teď končí bohužel velká spousta těhotenství, ale když se zadařilo jednou, zadaří se i podruhé.

  • Upravit
fabka2
19
28.1.12 19:14

Rozumím. Je to v tuto chvíli to nejhorší a nenapravitelné, nezvretné a přesto by člověk tak mooooc chtěl vrátit čas zpět......... držím pěsti ať to brzy přebolí.
Ale bude to ještě dlouhá cesta. Čas ale pomáhá.

Hodně sil !!!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
smiley1
3106
28.1.12 19:17

Je mi to moc líto. Mám bohužel stejnou zkušenost. Akorát že jsme se předtím snažili více jak rok, pak hned pocit štěstí a po návštěvě dr. nekonečná beznaděj, která se neda popsat. Uz je to více jak půl roku a stejne to cítím, ne uz tak intenzivně, ale je to tam.Uz se 4 měsíce snažíme a pořád nic, ale snad bude lépe a bude. Neboj a drž se :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Schinai
1
28.1.12 19:25

Děkuji všem za podporu, potřebovala jsem to někomu říct. Prvně jsem potratila. Pak abych se odreagovala tak jsem šla sekat větvičky a sekla jsem se sekyrou do prstu, ale pěkně :? No a dneska jsem přijela z nemocnice po druhé zevizi, prej jsem se ,,ucpala" :? bezva :zed: .Mamka říkala, že se na mě asi Pán Bůh zlobí :nevim: Necháme se překvapit za pár měsíců. Děkuji za podporu všem :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
28.1.12 20:18

Zakladatelko neznám nikoho kdo by to nezažil.Je to běžné bohužel.
Já potratila ve 14 tt jednou hned po zjištění // ale to sem nebrala ani jako potrat a věř mi že pro někoho to bude znít krutě ale dnes si už na to ani nevzpomenu. Šílela sem,jančila sem celou rodinu,pul roku jsem byla jen zavřená doma.
Nenech se tim pohltit.Vim že se to ted těžko chápe,ale až najdeš // vše přebolí :kytka: Čim víc do toho smutku spadneš tim víc to bude horší i s dalším otěhotněním.
Já už ted čekám druhé a to sem si vyžrala vše co šlo :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
stvesme
315
28.1.12 20:18

Přesně vím, o čem mluvíš, jsem týden v práci po revizi v 15tt. A není to porvé…

A víš co? Buť drsná, buť klidně i sprostá… pošli všechny do pr..e, do očí jim řekni, že je ti na ho..o, reaguj tak jak to cítíš, dej jim najevo, jak se cítíš a jak tě otravuje furt to všem vysvětlovat… ber to tak - je to snad poprvé a doufám že i naposledy, co ti takové chování uleví a dokonce i projde… ;)

Tuto skvělou metodu praktikující STVESME :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
terinka4444
69235
28.1.12 20:33

Mrzí mě, že jsi tím prošla, znám tu bolets. Já loni v lednu konečně po pěti letech a šílenostech otěhotněla, dělala jsem testy, čárka sílila, byla jsem tak šťastná, v šestém týdnu jsem běžela k doktorovi, sprcha to byla studená, v děloze není, HCG rostlo, vyčkávali, nakonec to mimoděložní ruplo, málem mě zabilo, vzali mi vejcovod k fungujícímu vaječníku a poslední šanci na miminko. Byl to konec, hnusný tmavý únor. V březnu jsem vyjela na hory do Alp, celý týden sama brázdila svahy vysko v horách,ten klid a mír mi dodaly energii a nepochopitelně, neuvěřitelně, navzdory všem lékařským prognózám, jsem 10.4. otěhotněla a na vánoce 26.12. porodila svojí vysněnou milovanou holčičku. Věř, že bude líp, jen si to teď musíš odžít, nic jiného nepomůže.

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.1.12 21:07

Schinai - já o mimi přišla v 6tt v říjnu. To co popisuješ, ty pocity, jako bych viděla sebe. Nyní je leden, mám 2 dny zpoždění a doufám. Ale na svého andílka nezapomenu. Tělo si naštěstí poradilo samo, ale na duši, na srdci, to bolí stále. :( Přeji ti, aby bylo lépe. Nemohu ti lhát, že to bude brzy, ale přeji ti to, jak jen nejvíce mohu. Já děkuji za přátele, co si nechaly řeči pro sebe, jen přišli a objali, nebo donesli polévku a nabídli rámě. :hug: Lucka

  • načítám...
  • Zmínit
NikaMik
43
28.1.12 21:17

Drž se!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
darla
5035
28.1.12 21:41

taky jsem to zazila pri prvni tehu,bylo to strane :? dneska mam dve krasne deti :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Jankaxx
2899
28.1.12 21:47

Bohužel se slovům útěchy a hláškám jako „Jak ti je? To bude dobré, zase budeš těhotná. Mně se to taky stalo a mám Domču. To je teď normální, to bude dobré.“ nevyhneš. Ber to tak, že máš kolem sebe lidi kterým na tobě záleží a sanží se tě povzbudit a to je správně. Musíš si uvědomit, že pro tvou rodinu je to také těžké a jak bys chtěla aby reagovali? ;) I když je ti teď hodně zle a máš spoustu otázek „proč?“ tak věř, že bude líp. Já si tím přošla třikrát a čekala jsem na ten náš uzlíček dost dlouho. Vím o čem mluvíš :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
gabulda
160
29.1.12 09:16

Ahoj úplně vím čím ted procházíš,já takhle přišla o dva mimísky.První ve 12týdu a druhý v 10. týdnu.Moje gynekoložka si myslí,že to byli kluci.Myslím na ně a říkám si,že to tak mělo být.Už nikdy nezapomeneš.
Hrozně mě je líto,že jsem u 1.mimíska,tak dlouho čekala než jsme na to s manželem vletěli:),doktoři doporučují až 3 měsíce počkat a já poslechla.Byli to ty nejhorší 3 měsíce v mém životě!Když jsem přišla o druhé miminko,všechno jsem jim odkývla a počkala si na menzes a po menzesu jsme na to hned s manželem skočili.Máme krásnou holčičku.Anestezioložka při zákroku mi tenkrát řekla, ted už to výjde:) po zákroku budete jako pohnojená a vyšlo. Držím ti pěsti a veř ,že se to povede! V práci nic neříkej,vůbec bych nic nevysvětlovala aspon u mě to tak bylo,ženy to pochopí a chlapi se ptát nebudou. :hug: :mavam: Drž se

  • načítám...
  • Zmínit
zitorka
2199
29.1.12 11:46

Porodila jsem nádhernou dceru, pak jsem chtěla další dítě…ve 32tt jsem porodila mrtvýho syna, pak jsem dvakrát potratila spontáně kolem toho 6tt…upřímně???na světě jsou mnohem horší věci, beru to i v mém případě…jsou mnohem horší věci než to, co se stalo nám nebo Tobě…rodiče přicházejí o své děti už i když je mají u sebe živé a zdravé…to je prostě koloběh života…zvedni hlavu, otěhotněla jsi přirozeně, to tě může táhnout dál…tohle je prostě příroda a buď jí vděčná, že to ukončila teď než kdykoliv později…druhý potrat byl jen cyklus před otěhotněním s mojí druhou dcerou Nathy, která má teď pět měsíců (takže můžu říct, že jsem otěhotněla ještě jako šestinedělka)… :hug: i ty se dočkáš :hug: pláč je nejlepší lék, jen tu odešlou dušičku netrap moc dlouho…každou tvou slzu cítí a trápí se s tebou… :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
jaja84
6792
29.1.12 18:39
:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Eduarda
427
30.1.12 10:00

Schinai, držím pěstičky, ať to brzy přebolí …
E.

  • načítám...
  • Zmínit
asad
125
30.1.12 10:43

schinaj

Držim palečky brzi se zadaří nové mimi vim taky že nikdy nezapomeneš.Mam doma dvě dcery (12,10 let)před dvěma lety jsem porodila Adelku ale bohužel po třech dnech nám odešla do nabíčka letos 2.1 jsem petratila a jsem pevně rozhodnuta už žádne mimi už nato nemám psichickyale jak řikam mám doma dvě děti mám pro koho žít.Nestracej naději přiště to určitě vijde tohle se prostě stáva.Moc držim palečky

  • načítám...
  • Zmínit
netkaa
211
30.1.12 11:13

Držím palce, at bolest odejde. Myslím ta psychická. Sama jsem v 19. potratila v 8tt, rok poté jsem porodila holčičku, která naám po skoro 6ti letech odešla do nebe. Povedlo se nám něco užásného a máme 18měsíční holčičku a 7mi měsíčního kluka. Odpoutej svou mysl od smutku a otevři se zážitkům a novým dnům a uvidíš, že mimi si tě najde. Ve správný čas. :)) :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskorik
91
30.1.12 22:44

Je mi líto co se ti přihodilo, ale věř že to tak muselo být a že zase přijde den, kdy vyjde sluníčko a budeš šťastná. Já vím o čem mluvím a to proto, že se každý den už devět let koukám na to, jak mi dcera umírá a lékaři jí nedokáží pomoci. Je lepší, když to příroda zařídí sama, než se pak trápit bezmocností.

  • načítám...
  • Zmínit
emimimo
9.5.12 01:03

ahoj, rozumím ti. porodila jsem předčasně ve 26.týdnu a mimčo by nemělo šanci. A taky mi každý říkal, že budeme mít ještě pět dětí. Vím, že můžu otěhotnět, ale tyhle reakce mě teda neskutečně sraly. Asi ještě víc než při snažení oblíbená věta „nesmíš na to tolik myslet“.

  • Upravit
Vložit nový komentář