Nečekané komplikace
- Stěhování
- Pavlikven
- 26.02.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stěhování s sebou nepřináší jen radost z nového bydlení, ale i starosti když máte malé děti.
Když jsme se s přítelem rozhodli bydlet spolu, nabídl nám otec po babičce krásný byteček 2 + 1 ve středu města. My samozřejmě nabídku s radostí přijali a hned začátkem měsíce se nastěhovali.
Jak už to v životě bývá, po roce jsme se vzali a po dalším jsme počali první miminko. Vše šlo úplně hladce. Jako tříčlenné rodině nám byteček zcela vyhovoval, jenže po dalším roce nás potkalo opět štěstí v podobě malého uzlíčku a to už byl pro nás byteček malý. Se svolením obou našich rodin jsme se rozhodli byt prodat a najít si alespoň o pokoj větší. Na náš byteček jsme kupce našli docela rychle, horší už to bylo najít si ve stejné nebo alespoň v blízké cenové relaci ten náš budoucí.
Prozatím jsme se nastěhovali k manželovým rodičům, kde to ze začátku vypadalo, že vše bude klapat. Ale každý, kdo někdy s rodiči bydlel, mi dá za pravdu, že ať se jedna, tak druhá strana sebevíc snaží, většinou to nedopadne dobře. Dřív nebo později se musí zase oddělit.
A to se samozřejmě stalo i nám. Po šesti týdnech chození po špičkách, a snahy jak nejlíp vyjít s tchyní a tchánem, jsem prostě vybuchla a pak už to šlo ráz na ráz. Dala jsem manželovi „nůž na krk“, že pokud do týdne nenajde vyhovující byt, odcházím od něj a beru s sebou i děti.
Musím říct, že se můj manžel zachoval jako ten nejlepší muž na světě. Neřekl nic, jen zvedl telefon a začal obvolávat všechny nabídky, co byly dosud k mání. A protože po svém soukromí prahla i tchyně, začala se vyptávat po okolí i ona. Nakonec to byla právě manželova maminka, která nám byt po známých našla. Hned jsem se dala do balení.
Byt byl nádherný, plovoucí podlaha, dlažba na chodbě a ta obrovská kuchyň jen pro mě. Nevěřila jsem vlastním očím. Potřeboval jen malé úpravy jako omítky ve dvou pokojích (stávající tapety jsme zrušili), nové dveře a vymalovat. To vše se ale bez nepořádku a všudypřítomného zmatku neobešlo.
A právě díky tomu celému zmatku kolem stěhování jsme se zapomněli věnovat dětem. Někdo by řekl: „však se jim to potom vynahradí, až bude vše hotovo“ a my si to mysleli také. Ale co přišlo potom, to jsme nikdo nečekali.
Po nastěhování a následné úpravě bytu, se začala naše dcera chovat nějak tiše. Stále jsem jí ještě nevěnovala tolik pozornosti, kolik by potřebovala, ale už jsem si jí snažila více všímat. A v tu chvíli jsem to zaregistrovala. Dcera měla vypouklé pravé oko, kterým vůbec nepohybovala, zatímco se její levé oko chovalo úplně normálně. Zašla jsem s ní co nejdřív k lékařce a ta mě okamžitě dala i s dcerou hospitalizovat na pozorování. Diagnóza zněla epilepsie.
Nechtěla jsem tomu věřit, tak zdravé a šťastné dítě? Po týdnu neustálého pozorování, rentgenování a napichování žil mé malé princezny, jsme se nechali vypsat. Dostali jsme nějaké vitamíny, různé oblbováky co kdyby a rozjeli se do nového bytečku. Náš přístup k dětem se okamžitě změnil. Veškeré práce na bytě šly bokem. Naše heslo: „více se věnovat dětem“.
Začali jsme s dcerou chodit na neurologii, kde jsme chtěli přijít na důsledek této nemoci. Po dvou letech bez záchvatu jsme léčbu ukončili. Jediné, na co jsme zatím přišli bylo, že nedostatečná péče, přehlížení a zmatek vede k vykolejení dětského organismu. Nechali jsme dceru konečně naočkovat běžným očkováním, které dosud mít nemohla a přihlásili jí do školky.
Teď je to opět ta naše veselá princezna jako před stěhováním. My už víme, že pokud se budeme ještě někam stěhovat, tak to bude do úplně zařízeného domu bez starostí a zmatků.
Přečtěte si také
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 19
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 32
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 89
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 941
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1105
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1739
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2476
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 665
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 3031
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 7157
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Preji havne zdravi 
.
Tehdy byl synovi rok a kousek a se vším pomáhal. První večer teda nemohl usnout, chodil kolem nás v pyžamku, já drhla podlahu a on měl složenou jen postýlku, protože na nic jiného nebyl zatím čas. Ale při balení, vybalování, nošení - všude asistoval 
suma sumárum cca měsíc trvalo „zahnízdění“, že jsem se nemusela stydět někoho pozvat. Nemyslím si, že by byl nějaký zanedbávaný, bral to jako novou zábavu. 
