Nečekaně rychlý porod
- Porod
- Ainah
- 21.07.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj druhý porod.
V den, který jsem oslavila své 30. narozeniny, které byly úžasné, jsem začala uvažovat o druhém miminku. Máme doma už 6letého Davídka a ten se nás pořád ptal, jestli bude mít někdy sestřičku nebo bratříčka, a tak jsem po úvaze s manželem začala probírat, že už je nejvyšší čas, abychom si pořídili druhé dítko. Přece jen jsem nechtěla mít druhé dítko později. Antikoncepci jsem v té době nebrala už 6 let, nedělala mi dobře, a tak jsem si řekla, že si to naplánujeme na konec léta a začneme na tom pracovat. Osud tomu ale chtěl jinak, otěhotněla jsem nečekaně na konci dubna, když se nedostavila menstruace. Ihned jsem šla do lékárny, koupila jsem si test a na na něm se objevily 2 čárky. Čekala jsem ještě 14 dní a objednala se k doktorovi. Ten podle utz potvrdil těhotenství. Byla jsem v 7. týdnu a celé těhotenství probíhalo bez problémů a na miminko jsem se moc těšila.
Tajně jsem doufala, že by to mohla být holčička, při prvním utz nám ovšem nikdo nedokázal s určitostí říct, co to bude, a tak se čekalo na další utz. Jakmile paní doktorka najela na bříško, miminko se natočilo a já okamžitě viděla, že čekáme druhého chlapečka 
Jaké překvapení, když mi manžel říkal, že to bude zase kluk, já odvětila, že ne, určitě holčička, všechny babské rady a příznaky tomu napovídaly Termín porodu jsem měla 16.1. 2019, takže jsem si postupně nachystala vše, co bylo potřeba. Oslavili jsme Vánoce naposled ve 3 a těšili se, až přijde den D. Jelikož jsem čekala druhé, strach z porodu se nedostavil, i když jsem čekala, že přijde, hlavou se mi honily jen myšlenky, jak dlouho bude porod trvat a aby všechno proběhlo hladce.
Nastal den D. Od 2.1. jsem začala mít bolesti, nebrala jsem to nijak vážně, říkala jsem si, že mám ještě čas, ale tělo se už připravuje. Hlenová zátka mi odešla ve 32.tt a bolesti nebyly nijak silné, takže jsem to vždy přešla s tím, že se nic neděje. Bylo 4.1. 3 hodiny ráno, když mě vzbudilo píchání v podbřišku. Vstala jsem, šla na malou a po chvíli bolesti ustaly, tak jsem znova usnula. Ráno ve 4:30 hod. další bolesti. Jdu na záchod a míjím se s manželem, který odchází do práce. Ještě ve dveřích se mě ptá, jestli má zůstat doma a jestli nebudu rodit. S úsměvem ho posílám do práce, že se nic neděje, a kdyby něco, zavolám, ale nemyslím si, že bych dnes rodila. Šla jsem si tedy lehnout a o 6. vypukly bolesti. Stahy po 15 minutách.
Musím ještě nakoupit, v 6:30 jdu do obchodu, stahy co 10 minut. Přijdu z obchodu, vyložím nákup a jdu do vany. Kontrakce jsou pořád silnější. Vyjdu z vany, nasnídám se a volám manželovi, že budu rodit dnes. Je právě 8:15 hodin, manžel je asi 70 km od domu a nestíhá se vrátit, aby mě odvezl do porodnice, která je 24 km od nás. Volám tedy záchranku.
Telefon zvedá mladý dispečer a ptá se, jaký mám problém, říkám, že problém nemám, ale jsem 38.tt a rodím, kontrakce co 5 minut. Dispečer hlásí, že kdyby záchranka nestihla přijet, porodíme spolu doma po telefonu Říkám, že ne a že to určitě do porodnice vydržím. Sanitka je na cestě, já si balím tašku obouvám kozačky a čekám u dveří. Venku je asi metr sněhu a hrozná zima a spousta silnic je špatně průjezdných. Říkám si, že snad dojedou včas a stihneme to. Je 8:40 a záchranka je na místě, nasedám a vyrážíme do porodnice. Kontrakce po 2 minutách, sestřička mě v sanitce přemlouvá, ať nerodím, že musím vydržet. Držím nohy u sebe a prodýchávám kontrakce.
V 8:55 příjem do porodnice. U převlékání a chystání se na klystýr jsou bolesti šílené a musím se opírat o zeď, abych došla na porodní box. Ležím, přijde doktorka a říká, že jsem otevřená na 9 cm. Porod by mohl být do 2 hodin, tudíž do 11. bude malý světě. Říkám si, že to zvládnu a prodýchávám.
Přijde PA a začínáme vypisovat papíry. Ptá se na manžela. Říkám, že se nestihne vrátit, proto budu rodit sama. Koukám na hodiny, je 9:10. Najednou rup, odtekla mi plodová voda. Nikdo se mnou není, jen PA a ta píše papíry. Říkám jí, že už rodím a musím tlačit. PA si stoupne, koukne mi mezi nohy a prohlásí, že vidí hlavičku. Utíká pro doktorku a než se stihne kdokoliv nachystat, je 9:23 a malý je na světě, takže porod byl úžasný a rychlý, že nikdo nic nestihl a všechno proběhlo dobře.
Teď už mám krásného zdravého půlročního chlapečka 
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 215
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 132
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 157
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 117
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 124
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2080
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 978
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 2328
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 625
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 581
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
přirozený porod když to je možné je nejlepší ta bolest za ten výsledek stojí
Hlavne ze to dobre dopadlo a nerodilas nekde v zavejich 
ale naštěstí nám štěstí přálo a stihla jsem dojet 
