Nečekaně těhotná

Nebudete (pravděpodobně) špatná matka jen z toho důvodu, že nepláčete štěstím u pozitivního testu.

Nikdy jsem tak úplně nebyla rodinný typ. V celé rodině jsem navíc nejmladší, a tak jsem k dětem nikdy neměla vztah, přijde mi, že vůbec netuším, jak se k nim chovat nebo co jim říkat. Dítě jsem naplánovala spíše z rozumu, než z nějaké touhy nebo pudů. Vždycky jsem říkala, že kdyby záleželo na mém pocitu bez ohledu na věku, klidně dalších pět let počkám.

No, tak jsme si naplánovali začátek snažení na říjen a já jsem v červnu zjistila, že jsem těhotná. Tímto bych jen ráda upozornila na úplně zjevnou věc, že všechny věříme, že přerušovaná soulož je úspěšná, když to zvládá chlap. No, k selhání nedošlo a těhotná jsem stejně. Dost překvapivě, protože jsem byla nemocná a zpoždění jsem přičítala nemoci.

Popravdě, první pocity byly fakt radost. A překvapení. A pak radost. „Ty jo, my budeme mít dítě, to je mazec.“ A další skoro měsíc jsem probrečela (a doteď si to vyčítám, ale to je jiný příběh). Brečela jsem, protože najednou mě bude někdo omezovat. Léto na zahrádkách restaurací už si neužiju. Byla jsem smutná, protože sladký limonády nepiju a co mám v těch hospodách pořád pít? Letošní sportovní sezonu, která začíná v září a končí v květnu, si nezahraju, a to jsme sakra letos postoupili do vyšší ligy. V zimě nepojedeme na lyže a já mám nový boty na snowboard, který budou teď ležet ladem. Brečela jsem, protože místo naplánované svatby v květnu bude porod a svatba bude v prosinci, v tom hnusným prosinci, kdy je zima a já chtěla slavit na zahradě. A brečela jsem kvůli asi tisíci dalších věcí, kvůli kterým mi bylo najednou smutno.

A taky jsem si přišla navíc ještě strašně, že místo, abych se radovala, tak kvůli tomu brečím. Nechápejte to špatně, já jsem fakt měla i radost. Ale asi i vlivem hormonů (jsem tak ráda, že to je na co svést) prostě na okamžik převládla ta horší a negativnější stránka.

Chci vám jen říct, že byť jsem otěhotněla poprvé, nemyslím si, že to je špatně nebo nenormální. Většinou kolem sebe mámy nemám a když jo, tak početí bylo plánované. A když člověk čte diskuze na internetu, má pocit, že mateřství je radost a štěstí a zázrak od začátku do konce a matka musí bejt jenom happy. Asi ne:)

Přítel to většinou chápal. No, spíš se snažil být tolerantní, nechápal, co se se mnou děje, a občas to taky nedal a vyjel. Přešlo to po zhruba měsíci až 6 týdnech od zjištění těhotenství. A pak už jsem se s tím smířila a začala si to užívat.

Takže hlavu vzhůru, pokud máte stejné pocity. Nejspíš to přejde a nejspíš, já doufám, je to do jisté míry normální.

P.S. Mně to těhotenství nedopadlo. Ale takový je život. Držím palce, ať to dopadne vám.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
rozand
5512
4.10.18 07:20

Já byla v prvním těhotenství nadšená - ZT. V druhém jsem po tom prvním tak půlku času brečela a byla nešťastná, že přišlo tak brzo, že ještě nejsem ok. A za chvíli mám rodit.

  • načítám...
  • Zmínit
Russet
53518
4.10.18 07:32

Rozporuplné pocity na začátku jsou celkem normální, ale měla jsem je cca týden a nikdy jsem nelitovala, že nebudu pít na zahrádce alkohol nebo neobuju lyže (nesnowborduju). Natož že budu mít svatbu v blbém prosinci. S dítětem přijdou jiné radosti, které ty bývalé dokonale předčí.

  • načítám...
  • Zmínit
iwa83
9141
4.10.18 07:56

Matěrství JE štěstí, radost a zázrak. Jen občas máme k tomu poznání delší cestu. Já to za zázrak považuji taky právě po ZT. Radost a štěstí u nás přišla taky pozdějc. A to bylo těhotenství očekávané, plánované a chtěné.
Otázkou je, zda Tě teď to o čem si si myslela, že nebudeš mít (sport, hospody) bude naplňovat. Bohužel ne vždy to dopadne dobře. Ale příroda ví co dělá. Držím palce, ať s dalším těhotenstvím jsi víc v pohodě dřív.

  • načítám...
  • Zmínit
rozand
5512
4.10.18 08:13

@Russet Mě třeba v 8. měsíci přepadl dost silně panický pocit z toho, že s mužem nebudeme už „jen my dva“, že už s námi bude pořád někdo další :D … Chápu, že to asi není typicky mateřský pocit, ale co nadělám, není to rozumové, jen emoce.

  • načítám...
  • Zmínit
terzera
764
4.10.18 08:43

Ano je to změna! Nijak si to nevyčítej, pocity jsem měla podobné… miminko jsme tedy neplánovali vůbec, asi tak za pět let, ne tento rok. Ale také se nám zadařilo a dneska mi leží v postýlce dnes 3 týdenní miminko… Mimochodem! Nechci strašit ale období šestinedělí je asi tak hormonálně 100× horší na tydle pocity, že skončil život a vše se bude točit jenom kolem miminka.. takže teďka si to ještě užívej! Pro mě bylo těhotenství sice neplánovaný, ale hrozně krásný, bezproblémový, za to teďka je to jízda. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Sofie2013
3612
4.10.18 08:51

Tak třeba to klapne teď na podzim, jak jste původně plánovali :) Měla jsem to podobně, první těhotenství bylo neplánované, měla jsem také rozporuplné pocity, mně teda nedopadlo ani druhé těhotenství a třetí už bylo opravdu vytoužené, tam už naštěstí bylo vše v pořádku.

  • načítám...
  • Zmínit
Heivka
6650
4.10.18 08:54

My těhotenství plánovali, přišlo po dost dlouhé době ale i tak jsem v prvních měsících neskákala radostí a to až na lehkou nevolnost a citlivost na pachy mi nic nebylo. Je mi líto, že vám to nedopadlo. Já když jsem prožila samovolný potrat tak mi nejvíc pomohla slova doktorky, že je lepší když se to vyřeší samo v začátku, než pak rozhodnout jestli přivést na svět postižené dítě.

  • načítám...
  • Zmínit
Tichošlápek
21311
4.10.18 09:08

Jinak já taky v těhotenství nesrsim štěstím a skvělou náladou, ale to proto, ze většinu času zvracím 8) plus pro mne je to mrne realne az po porodu. Do te doby je to těžko uchopitelný pocit

  • načítám...
  • Zmínit
skorotehotna
1804
4.10.18 09:14

Ze se na něco dívám s nadhledem a beru situaci jaká je, neznamená, ze mě to nemrzí. Tyhle komentáře mi od vás přijdou teda celkem jedovaté. Jenom proto, ze nekdo hned od začátku nejasa by neměl mít dítě?
Popravdě si myslím, ze jsem nezažila asi nikdy nic horšího než tuhle ztrátu. Ale nepíšu o ztrátě ale o prvotních pocitech (které taky cca za tři týdny přešli a pak jsem se těšila a hledala plenky a vymyslela jména a plánovala si život ve třech). A jenom proto, ze tady neoplacu v příspěvku nad ztrátou, přece neznamená, ze mě to nemrzí.

Asi sem nikdy teda nezažila na sociální síti takhle necitlivej komentář. Deníček jdu zkusit smazat, pokud to tady jde.

Jak někdo muže napsat těhotné ženské, ze ji nemrzí, ze přišla o dítě…

Příspěvek upraven 04.10.18 v 09:17

  • načítám...
  • Zmínit
Tichošlápek
21311
4.10.18 09:22

@skorotehotna pokud to tak je, tak se omlouvám. Ale přečti si to po sobě ještě jednou a pak ten konec. Působí to úplně citově prazdně

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
4.10.18 09:29

@skorotehotna

Pamatuj,ze na internetu ti lidi napisou veci,ktere by ti do oci nerekli. Vzpominam si na muj prvni prispevek pred lety,byl o problemech s kojenim, prectla jsem si,jak jsem bezohledna buuu a vychcana meee,ktera nechce kojit. Ja tam pak uz radsinic nepsala ani o tom,jak jsem si prosla psychozou,ktera skoncila s kojenim. Proste jsem dle nich a LL byla jen zvire.

Na rovinu,materstvi se neda naplanovat tak,aby to bylo vzdy slunickove a zensky jsou jen happy. A kdyz,tak to jsou ty,ktere si tim dokazuji,kdyz jinde jim to nevyslo. Pripadne maji kolem hlidaci rodinu. Ony ty probdene noci,bolava prsa, namozene nohy od tahani kocaru a zada od ditete,udelaji sve. Ja mam sve syny rada,ale rozhodne vic miluju manzela a do prace se tesim.

Denicek realisticky a „syrovy“, me se libil. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
bertoldina
18258
4.10.18 09:36

@skorotehotna Nemaž ho prosím, vždyť je jasné, že Ti na něm záleželo, jinak bys nepřemýšlela nad tím, že něco můžeš nebo nemůžeš pít. Ten pocit překvapení je normální, že najednou něco, na co je člověk zvyklý, by neměl, že naplánované věci nebudou. Nevím, jaké je to otěhotnět dřív než podle plánu, nám to nějakou dobu trvalo, takže jsem se snažila těmi „nevhodnými“ věcmi saturovat do zásoby vždycky, když to nevyšlo. A stejně jsem si musela zvykat, že teď už hektolitry černého čaje nebudou, že na dovolenou nepoletíme apod., i když jsem za to byla zároveň strašně šťastná.

Příspěvek upraven 04.10.18 v 09:37

  • načítám...
  • Zmínit
rozand
5512
4.10.18 09:54

@skorotehotna :hug: Klid, já ti rozumím (a myslím, že nejsem sama). Citově prázdně to na mě fakt nepůsobí.

A myslím, že je lepší, když se pro dítě rozhodneš rozumem než jen emocemi nad krásnými miminky. Všechny ženy z okolí, které znám, které měly velké psychické propady po porodu, mluvily roky předtím o dětech a rozplývaly se nad tím, jak je bude mateřství naplňovat.

  • načítám...
  • Zmínit
Lejlinka88
2675
4.10.18 10:06

Je mi lito, ze to nedopadlo. My jsme se o první miminko snazili 2 roky a když se konecne poodarilo, premyslela jsem, jak to zvladnu, jestli to bylo rozumne a jestli ho vůbec chci… :zed: Dva mesice se to všechno ve mne pralo. No, ted mu bylo 5 let a mam k tomu ještě další 2 prdolky :)

  • načítám...
  • Zmínit
Verurizeckova
4507
4.10.18 10:23

@skorotehotna nestyd se za to kocko… taky jsem byla úplně ztracena a bylo mi líto, ze nepojedu na lyže, vdala jsem se v dubnu i s pupkem a svatba to byla krásná ;) pak jsem se na svého chlapečka tak těšila… a jak píše @rozand, tak mě ke konci úplně zachvátil pocit paniky, ze s chlapem máme super vztah a ze mimino nám ho úplně naruší.

No nakonec po porodu přišla silena poporodni deprese, ale to je jiný příběh a rozhodne to nebylo způsobené tím, ze jsem se málo těšila.. každá máme nějaké pocity… a mateřský typ jsem nebyla vůbec, jsem taky nejmladší… a řekli jsme si, ze si přestaneme dávat pozor, ze do roka to snad vyjde a za 2 týdny jsem cumela na pozitivní tehotensky test jak puk… teď jsou malému tři měsíce a je to smudla a jsem fakt moc rada, ze ho mám ;)

  • načítám...
  • Zmínit
emamka89
60
4.10.18 10:59

Zdravím te:) jsem podruhé tehotna, mam syna 3r a za tyden se ma narodit dcera a ja se proste zatim netesim. Je to hrozne zvlastni pocit, ktery se moc nerika nahlas, nebot tehotne se prece na sve dite tesit musi. Uzivam si maximalne cas se synem a snazim se po tom parnem lete stihnout jeste vsechny vylety a zabavy, co jsem pro nas mela nachystane, kdyz uz se da:) a tak nejak mi ke lito, ze to skonci a nebudu uz mit cas jen pro nej a ze tu svoji lasku budu.muset delit. Jsem asi hodne ovlivnena hormony, kazdopadne je to vec o ktere s nikym moc nemluvim a jen rikam, ze teseni na prvni a na druhe dite je trochu jine. Za prve, uz rozhodne.nejsme s muzem tak zamilovani, romanticti a neplujeme na mracku iluzí (syn odmala nespal a vic jak 3-4h za noc jsme se vyspali.az.po dvou letech) a za druhe uz to tu vse jednou bylo. Laska (doufam) prijde po porodu a az je uvidim vsechny spolu. A jinak se samozrejme citim nekdy hrozne, ze ze sveho druheho.tehotenstvi moc nejasam, oproti prvnimu, kdy jsem byla jak bochanek stesti a hrozilo, ze se stestim a laskou rozplynu. Mateřství ze me udelalo trochu vetsiho realistu a uz vim, ze nic neni cernobile. Preji Ti hodne stesti a aby vse dopadlo tak, jak si.budes prat. A miminko jsi urcite nikterak nevypudila, to byl hloupy komentar.

  • načítám...
  • Zmínit
admin
21081
4.10.18 11:24

Dobrý den,

díky za skvělý upřímný deníček. Moc si vážíme všech uživatelek, které jsou ochotné svěřit s velmi osobními i nepříjemnými věcmi. Je pochopitelné, že pak vyvolají svou odvahou vlnu emocí. Zkuste se prosím ale zdržet osobních komentářů. Ty jsou stále proti pravidlům.

Děkuji všem za pochopení,

Josefina

  • načítám...
  • Zmínit
Twixinka
4.10.18 11:32

Já Ti nevím, ale napřed píšeš, že se snažíte, pak že přerušovaná soulož není stoprocentní, nějak se v tom ztrácím :nevim: navíc pokud už jsi dítě chtěla, tak jsi dle mého názoru měla mít v hlavě vše srovnané :think: já neříkám, že jsem neměla podobné pocity, když jsme se s manželem začali bavit o tom, že bychom měli dítě, ale všechno jsem si v sobě vyřešila před počátkem snažení a věděla jsem, že dítě chci, že vím, co to všechno znamená, co se všechno změní .. dítě není koule na noze a je jen na té mamince, jak si vše zařídí, jak bude dítě vychovávat .. u nás třeba nefungují babičky, ale jakože vůbec, takže jsem s malou hlavně já, beru jí na nákupy, ke kadeřnici, na kafíčka s kamarádkami, v létě jsem byly mnohokrát na zahrádce někde v hospodě nebo restauraci a hádejte co? Malá je strašně společenská a úplně v pohodě :kytka:
Autorko, Tobě přeji, ať je další těhotenství už se šťastných koncem a hlavně v době, kdy už na to budeš opravdu připravená ;) :kytka:

  • Upravit
Bebuše
8056
4.10.18 11:34

Nedočetla jsem se kolik ti je let. Jsem podle zdejších poměrů stará matka. První ve 36, druhé dítě v 37. Ještě ve 30 jsem tvrdila, že dítě nikdy, vztah k dětem (cizím) absolutně žádný (obtížný hmyz). Když mi bylo 33 partner začal toužit po potomkovi, další dva roky jsem to zvažovala, než jsem se odhodlala… ani tak jsem si nebyla jistá, jestli to bylo dobré rozhodnutí… Nakonec jsem „skočila“ a povedlo se napoprvé.
Nebyla v tom ani neochota vzdát se svého pohodlí, ale odrazovala mě ta tíha zodpovědnosti po zbytek života.
Teď mají dcery 3 a 4,5 a rozhodnutí nelituji, naopak… život bez nich by byl nuda. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Pucalkovic Amina
936
4.10.18 13:02

Sice jsem věděla, že bych jednou ráda měla minimálně 2 děti, ale kdybych to měla nechat na období, kdy se mi opravdu bude chtít a bude se to hodit, pravděpodobně bych se nedočkala. Prvního syna jsem chtěla čistě z takové té obavy, co bude, až budu stará (co kdybych všechny přežila). Že tu nebude nikdo, kdo by si se mnou přišel popovídat, pomohl mi a necítila bych se opuštěná. Druhé dítě pak z důvodu, kdo tu bude pro syna, až tu já ani partner nebudeme. Co když se nikdy neožení, nikdy nebude mít děti a jednou bude na světě sám (kdyby přežil všechny své kamarády). Navíc on si vysloveně sourozence přál a neustále o něm mluvil. První dítě nám trvalo zplodit asi 7 měsíců, to druhé přes 3 roky. Takže s dětmi není na co čekat, a obavy i počáteční vztek jsou podle mě normální. U prvního mě nic nemrzelo, protože to vyšlo hezky po dovolené (a na další dovolenou už jsme jeli ve třech), u druhého mě mrzelo hodně věcí (doktorka mi zakázala létat, takže jel muž se synem k moři sám; břicho mě dost bolelo a bolí i třeba v autě, takže jsem ani nikde dál jak 100km od bydliště nebyla; na rozdíl od prvního těhotenství mě břicho bolí i při výraznějším pohybu, takže jsem nemotorná, nedělám moc aktivit a přijdu si jak velryba; těhotenství tentokrát vyšlo na jaro a léto, takže jsem musela odříct rafty, kola, lanové centrum a milion dalších aktivit; na plovárně jsem si přišla tlustá a hnusná, takže moje pocity během prvního a druhého těhotenství se rapidně lišily). Přeju ti, ať s druhým (a držím palce, ať dopadne dobře) těhotenstvím jsou tvé pocity o 100% lepší.

  • načítám...
  • Zmínit
K92
2055
4.10.18 13:07

Moje těhotenství se našemu okolí špatně vysvětlovalo. Presne chápu tvoji rozpolcenost. Miminko u nas v plánu optavdu nebylo, ale zároveň jsme si často nedávali pozor a říkali jsme si, že kdyby se omylem zadařilo, tak už by to nevadilo (oba dostudování VŠ, pracující, úspory taky byly, jen věk který se dnes moc nenosí 25 a 29 let). Na jednu stranu jsem chtěla pracovat, dělat kariéru a na druhou stranu mě čas od času přepadl pocit, že bych teď hned chtěla miminko. Taky ale k dětem nemám vztah, také jsem byla vždy ta nejmladší. No a pak se zadařilo (na apríla) :D a koncem dubna vyšel pozitivní TT. Brečela jsem štěstím, ale pocity strachu byly obrovské, bylo mi líto, že skončím v práci, že v létě nepojedu k moři… miminko je na světě a jsme moc šťastní, že to náhoda vyřešila za nás. Někdy je lepší moc neplanovat :D. Uvažujeme do budoucna ještě o dvou dětech, asi to zase necháme trochu náhodě ????.

  • načítám...
  • Zmínit
Michalka80
7382
4.10.18 13:14

Ahoj, vubec se za svoje pocity nestyd!!! Je to normalni, clovek je zvykly ny svuj zivot a konicky atd.a najednou takova zmena. Ja do 30 let vykrikovala, ze deti jsou otravny atd. Taky jsme v rodine male deti nemely. Ja prvni mimi chovala az ve 29 letech a bylo to tak neprijemny a dalsi az to svoje. No a ted deti miluju, uz mam 3. :lol: Kdyz jsem kyvla na prvni dite, tak jsem tajne doufala, ze to nepujde a budeme se aspon rok snazit. A bac ho, druhy mesic jsem byla v tom. Taky jsem spatne snasela ruzna omezeni. A prvni sestinedeli, to jsem strasne chtela zpatky do prace a chtela byt nekdo jiny a nekde jinde. Ted jsem nadsena matka :lol: Takze u mne se to obratilo. Naopak znam naminky, ktere se rozplyvaly nad kazdym ultrazvukem, strasne se tesily a pak kdyz se mimi narodilo, tak by ho porad strkaly nekomu na hlidani :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Acinore
5810
4.10.18 13:21

Joo, kde je to naivní období, kdy ženská čeká první dítě a vidí všechno buď moc růžově nebo naopak černě :lol: už mi to přijde fakt úsměvné :mrgreen: ja uz budu mít třetí a tyhle prkotiny jsou fakt jen prkotiny :palec: a taky, všechno jde, když se chce ;) cestujeme třeba víc než když jsem byla bezdetna. A teda nikdy jsem moc nepila, takže tyhle alkoholový závislosti nechápu. Pohyb a sport je dobrý i v těhotenství… Tak už jen přeji, ať to příště vyjde :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
viky23
17715
4.10.18 19:44

Taky nechapu to tesknit po tom, ze do sebe nebudu moct lejt alkohol nekde v knajpach na zahradkach :nevim: To by bylo asi uplne posledni po cem bych si tesknila, ze nebudu moct pit 8o :roll: Jinak chapu kazdy se nemusi hnedka radovat. Hormony jsou hormony :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Pennya
3274
4.10.18 19:50

@K92 špatně vysvětlovalo? s takovými podmínkami? :-D oni to nečekali? to je ideál věk. Možná chytli podobné pocity jako ženská co objeví dvě čárky :-D U nás to taky tak bude když vše vyjde hned. teda při porodu už by to bylo 26 a 30, ale co už. Naši už se těší, už dva roky vzpomínají jak jsem byla malá a jak si budou ňuňat vnoučata a že budou dvě, tři..časem to byly čtyři - prý pro jistotu, řekla mamka :-D

  • načítám...
  • Zmínit
dana789
4
4.10.18 22:45

Byla bych v klidu. Jeste dva dny pred porodem jsem sedela u rodicu na navsteve a rikala mamce, ze vubec nevim, co budu s tim ditetem delat :-D Dceri jsou dva roky, dychala bych za ni a presto me nekdy zamrzi, ze jsem dala vale svemu zivotu bez ditete a nejde vse jako predtim… ale je to jen chvilka a pak zase vim, ze tohle je mnohem lepsi ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
Russet
53518
4.10.18 23:02

@rozand
V osmém měsíci u nás dělali novou kuchyň, tak mnou taky zmítaly emoce. Klukovi jsou skoro 4 a cítím, že potřebujeme dovolenou jen my dva, ale ani jeden nechce třeba na prodloužený víkend před dítětem utéct a nevzít ho s sebou 8)

  • načítám...
  • Zmínit
elibro
5.10.18 00:34

@K92 Co to máte za šáhnuté kamarády/rodinu? :D Dostudovaní, zabezpečení, v ideálním věku - ti snad se měli spíš nedočkavě ptát, kdy to přijde, ne? Nebo možná jsem z jiného vesmíru, otěhotněla jsem na začátku sedmého roku VŠ (nj, taková ta přenošená diplomka :D) za jinak podobné situace, bylo mi pětadvacet a čekalo se na to všude kolem netrpělivě…

Nevím, možná v některých bublinách frčí matky kolem čtyřicítky :). Nicméně moje bublina by se vám nijak nedivila, naopak.

Jinak ale rozporuplné pocity na začátku úplně chápu, měla jsem je taky a to jsme dítě už chtěli. Vadilo mi to celkové omezení, hlavně, že do práce se jen tak nepodívám (viděla jsem to ale černější, než to pak bylo) a tak. Ale to zdání nesvobody, to tam je. Dneska mi přijde, že člověk nijak o svobodu nepřijde, jen se promění… A potom s druhým těhotenstvím přišly zas jiné strachy, taky nakonec liché :). Je normální bát se neznáma.

  • Upravit
Astyna88
781
5.10.18 13:09

Me bylo 27 a tenkrat jeste priteli 26,kdyz jsme oznamili,ze cekame mlade. Vetsi bombu jsme odpalit nemohli- pritel studoval doktorat, ja teda uz makala,ale byli jsme na kolejich vscht, nesezdani. :mrgreen: no od te doby do dneska jsme toho zvladli hodne a to nam skoro nikdo neveril ???????? ja zase nikdy nebyla na nejake Az…to bychom se kluku asi nedockali. A ja pak car zivit nechci. :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář