Nejcennější co mám

Přiznávám ten název jsem si půjčila. Autora už z paměti nevydoluju, ale asi to není podstatné každý si pod tím představí něco/někoho svého, co/kdo pro něj znamená všechno. Bohužel, často si to uvědomíme pozdě. Mám za sebou ošklivou noc a kus dne. Nejím, nespím, nebrečím, nemůžu pracovat, číst ani se jít vykoupat. Věci, které šly odložit, jsem odložila, ty, které nešly, mě přivedly na pokraj šílenství. Nevím,jak přežiju dnešní noc a ty další.

Bohužel není po ruce nikdo, kdo by byl se mnou. Nechci a nepotřebuju, aby mě někdo utěšoval a říkal mi, že to bude dobrý, že ten můj chlap je bojovník, že je silnej a zdravej,že to zvládne… to vím taky, jenom to bude chvíli trvat, a nikdo neví, jak se to bude vyvíjet. A to mě ničí.
Nedokážu být sama. Ne že bych musela být čtyřiadvacet hodin ve společnosti. Naopak - nemůžu pracovat v kolektivu, protože mě to ruší, z oslav a posezení v hospodě mám děs.
Ale něco jiného je být sama v prázdném bytě a vědět, že nikdo nepřijde.

Když se každoročně touhle dobou vypravuje můj přítel s partičkou na hory (já po úrazu už nelyžuju a navíc bych - objektivně - nezvládala večery v hospůdce s výše uvedenou partičkou, jeden jako druhý jsou prima, ale pohromadě je jich prostě moc), vím to rok dopředu, takže si rozplánuju, co zatím všechno zařídím, udělám, přečtu…
Jenže se vůbec nedaří, a tím je hůř.

Předloni, přesně na den - tenkrát to byla sobota a všude byla obleva, já ležela se zlomenou nohou v posteli, on odjel - a za pár hodin brečel do telefonu, že jeden z nejmilejších našich kamarádů už nežije. Umřel tak, jak žil - za volantem silnýho auťáku, s krásnou holkou na sedadle spolujezdce. Ona přežila díky jeho duchapřítomnosti, jemu štěstí nepřálo. Padal sníh a my šli na pohřeb. Někdo - čert ho vem - vybral k obřadu „Bridge over troubled water“ od Simona a Garfunkela. Od tý doby tu písničku v playlistu přeskakuju.

Loni, přesně na den, jsem seděla doma u počítače, dokončovala náš první velký společný projekt, katalog, následující den jsem měla jet tlumočit do Německa - a systém se prostě sesypal… Billa Gatese měli uškrtit v kolíbce. Záchrana přes Linux tenkrát ještě nebyla možná, stránková sazba v Linuxu ostatně je v plenkách dodnes, záložní počítač nebyl. Takže jsem trhla zřejmě světový rekord v instalaci Windows včetně hardwaru a programového vybavení a internetu přes GPRS - odborníci ví, o čem je řeč - ráno jsem odesílala cédéčko do Rakouska a co jsem předváděla v Německu, si nepamatuju. Po návratu jsem tři dny spala a po návratu mého přítele jsme se málem rozešli - za pád systému mohla jedna z jeho „pokusných“ aplikací.. grrrr!!!!

Letos jsem si prozíravě nabrala práce tak akorát, naplánovala si solárko, doktora, návštěvu u rodičů… Včera, v převečer výročí, mi z přítelova telefonu zavolal kamarád. Pletl páté přes deváté, očividně nevěděl,jak říct, že je průser, a neříct,jak velkej. Zranil se na sjezdovce… záda… krev v moči… nevíme… jeho rodiče ti nevolali?
Nevolali. Jeho máma by si radši ukousla jazyk, než aby zvedla telefon - a táta si netroufne udělat něco, co by ona neschválila. Tak jsem zavolala já - bohužel jsem si ve zmatku spletla mobil s pevnou, takže mi neřekl nic - měl manželku v zádech. Zbabělec!!!

Do půlnoci jsem se snažila pracovat. Udělala jsem sedm normostran, pak už to fakt nešlo. Zavolala jsem kamarádce, kterou jsem před rokem měsíc tahala z depresí po rozchodu, tak by mohla mít pochopení. Přesvědčila mě, ať zkusím zavolat do nemocnice, že mě určitě po telefonu nekousnou. Nekousli, noční doktorka byla mladá a rozespalá,a řekla mi aspoň tolik, že o život asi určitě nepůjde, pár dní si ho tu necháme, zatím to vypadá dobře… uvidíme, jestli se to zastavilo… zavolejte si po desáté.
Nespala jsem skoro vůbec. Nakonec jsem to vzdala, natáhla si jeho triko a svoji sukni a svetr a zapnula počítač. Napsala jsem maily kamarádům, o kterých vím, že by chtěl, abych jim dala vědět. Pak jsem se doslova sesypala dovnitř, zírala do monitoru a nemohla vůbec nic.

Po desáté jsem zavolala - a dostala ho k telefonu. Mluvil nezřetelně a trochu z cesty. Nejspíš ho nacpali analgetikama. Stačil mi tak akorát říct, jak se stalo, co se stalo a spojení vypadlo. Netroufla jsem si znovu vytočit nepříjemnou sestru, která nás spojovala, takže teď čekám, až kluci donesou do nemocnice jeho telefon, jestli bude schopen mi zavolat. Zatím vím, že snad opravdu nejde o život, že je mu blbě, nemá nic zlomenýho, ledvina je odražená, ale vyšetření vypadají dobře, snad není nic poškozeného… čekat, čekat, čekat…

Před týdnem jsme oba skoro brečeli, když jsme se dozvěděli, že normální cestou nebudeme mít dítě, a nenormální komplikuje můj věk, i když problém je na jeho straně - tomu říkám logika!- je o šest let mladší než já a kdyby měl dvacetiletou holku, byl by na tom stejně, ale hradila by to pojišťovna, protože ona by byla mladá!! Teď je mi jedno, jakou cestou a jestli vůbec. Jediný co chci, je mít ho zpátky. Oba máme za sebou hodně ošklivýho a trvalo nám strašně dlouho, než jsme si začali navzájem důvěřovat. Nevěřím v Boha, aspoň ne v toho katolickýho, ale i tak chci doufat, že snad proboha je na světě nějaká spravedlnost.Nechci ho ztratit. Nechci! Prosím…

Omlouvám se za ten výlev, potřebovala jsem se vykecat, a osobně z očí do očí bych to nedokázala. Díky

Damienne

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
anouar
51
27.2.06 18:09

Damienne, v posledni dobe je tu hodne smutneho… nevim co na to rict, vim, ze slova nepomuzou… snad jen Tve vedomi, ze na Te myslime a vzkazujem DRZ SE… musis to zvladnout… bude lip! Martina

  • načítám...
  • Zmínit
Petula_
868
27.2.06 18:15

Ahojky,

držíme pěsti, ať vše dobře dopadne a i v dalších ohledech se v dobré obrátí !!!

Peťula + Pavel + Pavlík (téměř 9měs)

  • načítám...
  • Zmínit
Oluska
2221
27.2.06 18:46

Ahoj..
My také držíme pěsti, ať se vše v dobré obrátí a ať vše dobře dopadne. Nemá cenu asi psát, že to bude dobré, asi to nechceš ani slyšet, bylo by lepší vědět, že to bude dobrý. Hlavně se DRŽ, dodáš tím sílu svému příteli..

Oluska a Martínek

  • načítám...
  • Zmínit
Martik82
440
27.2.06 19:03

Damienne: Mrzí mě to a věř, že se přesvědčíš, že něco spravedlivého existuje, i když teď jsi tak moc zoufalá.Posílám Ti sílu......
M+Myška(34+3tt)

  • načítám...
  • Zmínit
Damienne
8
27.2.06 19:28

Moc všem děkuju za podporu. Před chvilkou jsem konečně pořádně mluvila s přítelem. Myslím, že si můžu dovolit si trochu oddechnout… Ještě ho čeká vyšetření na CT, ale všechno ostatní vypadá dobře… Krvácení ustává, prý se to stává v případě odražené ledviny, a na tu to vypadá. Prý měli všichni velký strach, když ho přivezli, tyhle pády na záda obvykle nekončí takhle dobře, ale ten můj chlap je samej sval a šlacha, takže páteř zřejmě přežila úplně v pohodě (zázraky se fakt dějou!!) a ledvina „má modřinu“ - nic moc, bolestivé, ale nikoli nebezpečné. Pro všechny nepochopitelné, ale už je to tak…
Vybrečela jsem se, najedla jsem se a jdu se vykoupat. Zítra budu samozřejmě zase plašit, jak dopadne to cétéčko, ale teď je mi fajn. Díky, holky. Nebyla jsem v tom sama.
Damienne

  • načítám...
  • Zmínit
Martik82
440
27.2.06 19:44

Damienne - před těhu jsme dělala na chirurgii, takže tě fakt chci uklidnit, že kdyby se dělo něco vážnýho teďka tak by se to už projevilo. To CT je už jenom určitě kontrolní!! Odražená ledvina bolí,ale přejde to a brzo ho budeš opečovávat doma:-))
Martina

  • načítám...
  • Zmínit
Damienne
8
27.2.06 20:33

Moc diky, Martino, neco takoveho jsem ted moc potrebovala slyset. Jsem expert pres pocitace, ne pres lidsky telo a medicinu…:-) mozna jsem se vylekala vic nez bylo adekvatni situaci, ted s odstupem ctu po sobe, co jsem napsala, a mam pocit, ze jsem to nebyla ja… Ale komu to vykladam, ze. Ty jsi asi zazila na oddeleni hysterickejch informatiku vic, jedna navic te nemuze rozhodit…:-)) Jeste jednou diky. Ted uz jdu fakt spat.
Damienne

  • načítám...
  • Zmínit
Oluska
2221
27.2.06 21:26

Ještě jednou.. Jo to je fakt, musím potvrdit, že odražená ledvina bolí - když jsme jednou byli s kamarádama na nějakém srazíku, tak kámoš spadl, fakt blbě, bolelo ho to v oblasti ledvin a nejvíc ho viděsilo, že měl v moči krev, takže jsme ho nechali odvést sanitkou, měl odraženou ledvinu.. Držím palečky na zítřek, načerpej spánkem energii a zítra se drž, držíme všechny palečky, co jdou Oluska a Martínek

  • načítám...
  • Zmínit
Damienne
8
28.2.06 11:28

Ahoj, tak poslední zprávy… na CT ještě nebyl, mašina se včera rozsypala a dneska je narvaná akutníma případama, ale někdo vyslovil podezření na zlomeninu kosti křížové, takže se to prý udělat stejně musí, i když primář si myslí svoje - taky se nám oběma zdá divný, že se zlomenou kostí křížovou by se dokázal - byť s problémama - po:,–(it k večeři, prospat bez analgetik celou noc (zvlášť přitom, jak spí…) a ráno si normálně dojít na velkou, přítomné dámy prominou… Není tu někde Martina z chirurgie, aby poučila mimoňku…?
Damienne

  • načítám...
  • Zmínit
kattie
11482
2.3.06 14:38

Nejspíše už má váš přítel po CT a asi i víte jak dopadlo, ale můžu vám říct, že zlomenin sakrální kosti je řada typů a že je docela dobře možný, že dokázal vše, co píšete. Naražení ledviny je opravdu nepříjemné, ale není ani život ohrožující, ani nezanechává následky, ale měl by se nějakou dobu šetřit a také pít hodně tekutin (pracuji jako lékařka).
Tak vám moc přeji oběma hlavně hodně zdraví.K.

  • načítám...
  • Zmínit
Damienne
8
3.3.06 15:44

Kattie, díky… ale všecko je jinak. Nebo přesně řečeno - všecko bylo několikrát jinak, žádné nové vyšetření neudělali (CT dodnes nefunguje), ale diagnózy se měnily ze dne na den o sto osmdesát stupňů, jeden den vše v pořádku, zítra vás pustíme, druhý den - nepřipadá v úvahu… Až včera v poledne z nich vypadlo, proč: Celou dobu věděli, že má odlomené na dvou obratlích bederní páteře trny (nebo jak se to správně jmenuje), ale prý se mu to báli říct, kvůli psychice. Připadalo jim snad správné, že každý den nebo i dvakrát denně tvrdili něco jiného? To není podle nich nápor na psychiku? Navíc mu podávali analgetika, která nesnáší (upozorňuje na to kudy chodí) a vydávali je za vitamíny… proto měl pocit, že ho nic nebolí, ale bylo mu na omdlení a na zvracení, až se jedna mladá sestřička prořekla… to mi připadá opravdu hloupé, i vzhledem k tomu, že v případě zlomeniny, kterou nelze fixovat, je bolest - protivná, ale snesitelná - podle mého názoru dobrou pojistkou proti „neuváženým“ pohybům… Přiznám se, že jsem v tuhle chvíli hodně naštvaná na tamější doktory a už jim nevěřím. Doufám, že to nějak nevztáhneš na sebe… Netvrdím, že všichni jsou špatní, ale tenhle přístup mi opravdu vadí.
Damienne

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář