Nejkrásnější úsměv
- Těhotenství
- Lizinka3
- 05.03.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda čtu tady na eMiminu deníčky. Ať jsou smutné čí veselé, vždy je přelouskám hned, jak v práci zapnu počítač. A tak jsem se rozhodla také se podělit o svůj příběh o neuvěřitelném štěstí.
Můj příběh začíná asi tak, že jsem si našla přítele, který se narodil s jednostranným celkovým rozštěpem patra. Pro mě to nebyla žádná překážka, v mých očích byl a je nejkrásnějším chlapem na světě. Jednou jsme ale začali řešit, že by bylo dobré mít děti co nejdříve, jelikož s každým rokem matky stoupá riziko rozštěpu.
Dlouho jsme to s přítelem zvažovali, jelikož je mi teprve 20 a studuji vysokou školu, ale nakonec jsme se rozhodli, že pro zdraví našich dětí uděláme cokoli, třeba si i ubereme pár let volnosti a svobody. Od té doby jsme byli hrozně šťastní. Oba jsme cítili, že život nabírá úplně jiný směr a naše štěstí se stalo nepřekonatelným, když jsme zjistili, že se nám povedlo zadělat na mrňouska.
Moje těhotenství bylo a doteď je ukázkové. Nevolnosti mě trápili asi jen měsíc a půl a byly opravdu pouze ranní. I přírůstky na váze byly v normě a s každým dalším ultrazvukem jsem se cítila víc a víc šťastná. Moje štěstí však zkalil lísteček, který mi vypsal gynekolog. Byla to žádanka na genetické oddělení.
Od té doby jsem si začala čím dál tím víc uvědomovat, co nám hrozí. Nevím, v jaké bláhové představě jsem žila první 4 měsíce těhotenství.
A i přesto, že jsem už před těhotenstvím poctivě zobala kyselinu listovou, jsem najednou litovala každého špatného jídla co jsem snědla a každé vykouřené cigarety (ve 3 měsíci jsem měla zkouškové období a před těhotenstvím jsem byla hodně silná kuřačka, a tak jsem si při největších nervákách to cígo dala).** Ten měsíc mezi první a druhou návštěvou genetiky byl snad nejdelší a nejhorší v mém životě.** Najednou jsem se nedokázala z ničeho radovat i přesto, že jsem našeho mrňouska milovala a život s vadou si dovedla představit. Nevím, stejně mě to trápilo, že třeba za to můžu já, že bude mít ztížený start do života.
Naše druhá návštěva genetiky byla jedním z mých nejšťastnějších dnů v životě a jsem si jistá, že přítel to má taky tak. Už týden jsem nemohla spát a na každého jen vrčela. Byly to hrozné nervy a já jsem to ustála jen díky tomu, že přítel je silná osobnost a dokázal mě podržet. Na první vyšetření jsme šli až v 9 ráno (vím, pro někoho je to UŽ v 9, ale pro nás to byl další čas plný nejistoty) a bylo to podrobné ultrazvukové vyšetření obličejové části.
Paní doktorka byla hodná a popisovala všechno, co se na ultrazvuku dalo i nedalo vidět. Ani jsem si to nějak nedokázala užívat, když nám sdělovala, že je to teda chlapeček a jak dlouhou má stehenní kost. A najednou slyším jak říká: „A vidíte? Tady má pusinku a sami můžete vidět, že ten oblouk je bez defektu“ a usmála se.
Bylo to jako bych se probudila z dlouhého spánku. Chytla jsem přítele za ruku a začala brečet. Kouknu na něj a vidím, že brečí úplně stejně a usmívá se jako blázen. Najednou jsem začala přemýšlet normálně. Když paní doktorka říkala, že na nás pořád otevírá a zavírá pusinu tak mi jen prolítlo hlavou: „Ježiši, tak to bude kecka po tátovi, to mě doma ty dva moji chlapi užvaněj k smrti.“ Z ordinace jsme vyšli jako ve snu a ještě náš čekal jeden ultrazvuk kvůli srdíčku.
Tam bylo také vše v pořádku a my jsme poprosili pana doktora, jestli nám udělá fotečku pusinky (v tamté ordinaci nás to samozřejmě ani nenapadlo). On byl velice hodný a vykouzlil takovou fotečku, na které náš malý zázrak vypadá jako kdyby se usmíval. Po zbytek vyšetření a konzultace už přítel tuto fotografii nepustil z ruky a neustále na ní koukal. A já se mu nedivím, vždyť na ní je nejkrásnější úsměv našeho drobečka ![]()
Vím, že můj deníček nemá žádné poselství nebo se netýká tolika maminek ale i přesto doufám, že si jej některé rády přečtou a budou mít radost, že je na světě zase o trochu štěstí víc ![]()
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 13627
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1713
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 1868
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1677
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1088
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3242
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 5069
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3063
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2267
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1932
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...