Nejkrásnější úsměv
- Těhotenství
- Lizinka3
- 05.03.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda čtu tady na eMiminu deníčky. Ať jsou smutné čí veselé, vždy je přelouskám hned, jak v práci zapnu počítač. A tak jsem se rozhodla také se podělit o svůj příběh o neuvěřitelném štěstí.
Můj příběh začíná asi tak, že jsem si našla přítele, který se narodil s jednostranným celkovým rozštěpem patra. Pro mě to nebyla žádná překážka, v mých očích byl a je nejkrásnějším chlapem na světě. Jednou jsme ale začali řešit, že by bylo dobré mít děti co nejdříve, jelikož s každým rokem matky stoupá riziko rozštěpu.
Dlouho jsme to s přítelem zvažovali, jelikož je mi teprve 20 a studuji vysokou školu, ale nakonec jsme se rozhodli, že pro zdraví našich dětí uděláme cokoli, třeba si i ubereme pár let volnosti a svobody. Od té doby jsme byli hrozně šťastní. Oba jsme cítili, že život nabírá úplně jiný směr a naše štěstí se stalo nepřekonatelným, když jsme zjistili, že se nám povedlo zadělat na mrňouska.
Moje těhotenství bylo a doteď je ukázkové. Nevolnosti mě trápili asi jen měsíc a půl a byly opravdu pouze ranní. I přírůstky na váze byly v normě a s každým dalším ultrazvukem jsem se cítila víc a víc šťastná. Moje štěstí však zkalil lísteček, který mi vypsal gynekolog. Byla to žádanka na genetické oddělení.
Od té doby jsem si začala čím dál tím víc uvědomovat, co nám hrozí. Nevím, v jaké bláhové představě jsem žila první 4 měsíce těhotenství.
A i přesto, že jsem už před těhotenstvím poctivě zobala kyselinu listovou, jsem najednou litovala každého špatného jídla co jsem snědla a každé vykouřené cigarety (ve 3 měsíci jsem měla zkouškové období a před těhotenstvím jsem byla hodně silná kuřačka, a tak jsem si při největších nervákách to cígo dala).** Ten měsíc mezi první a druhou návštěvou genetiky byl snad nejdelší a nejhorší v mém životě.** Najednou jsem se nedokázala z ničeho radovat i přesto, že jsem našeho mrňouska milovala a život s vadou si dovedla představit. Nevím, stejně mě to trápilo, že třeba za to můžu já, že bude mít ztížený start do života.
Naše druhá návštěva genetiky byla jedním z mých nejšťastnějších dnů v životě a jsem si jistá, že přítel to má taky tak. Už týden jsem nemohla spát a na každého jen vrčela. Byly to hrozné nervy a já jsem to ustála jen díky tomu, že přítel je silná osobnost a dokázal mě podržet. Na první vyšetření jsme šli až v 9 ráno (vím, pro někoho je to UŽ v 9, ale pro nás to byl další čas plný nejistoty) a bylo to podrobné ultrazvukové vyšetření obličejové části.
Paní doktorka byla hodná a popisovala všechno, co se na ultrazvuku dalo i nedalo vidět. Ani jsem si to nějak nedokázala užívat, když nám sdělovala, že je to teda chlapeček a jak dlouhou má stehenní kost. A najednou slyším jak říká: „A vidíte? Tady má pusinku a sami můžete vidět, že ten oblouk je bez defektu“ a usmála se.
Bylo to jako bych se probudila z dlouhého spánku. Chytla jsem přítele za ruku a začala brečet. Kouknu na něj a vidím, že brečí úplně stejně a usmívá se jako blázen. Najednou jsem začala přemýšlet normálně. Když paní doktorka říkala, že na nás pořád otevírá a zavírá pusinu tak mi jen prolítlo hlavou: „Ježiši, tak to bude kecka po tátovi, to mě doma ty dva moji chlapi užvaněj k smrti.“ Z ordinace jsme vyšli jako ve snu a ještě náš čekal jeden ultrazvuk kvůli srdíčku.
Tam bylo také vše v pořádku a my jsme poprosili pana doktora, jestli nám udělá fotečku pusinky (v tamté ordinaci nás to samozřejmě ani nenapadlo). On byl velice hodný a vykouzlil takovou fotečku, na které náš malý zázrak vypadá jako kdyby se usmíval. Po zbytek vyšetření a konzultace už přítel tuto fotografii nepustil z ruky a neustále na ní koukal. A já se mu nedivím, vždyť na ní je nejkrásnější úsměv našeho drobečka 
Vím, že můj deníček nemá žádné poselství nebo se netýká tolika maminek ale i přesto doufám, že si jej některé rády přečtou a budou mít radost, že je na světě zase o trochu štěstí víc
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 1996
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 948
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 733
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 801
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 1016
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 6741
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 6551
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 2063
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1292
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 678
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
sama vím, jaká je úleva, když genetik oznámí pozitivní zprávu. přeji narození zdravého krásného chlapečka.
