Nešťastné štěstí
- Porod
- looocka
- 22.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se z radostné chvilky stala tragédie a pak zas nastoupilo štěstí. A doufáme všichni, že už bude pokračovat jenom štěstí. Je to dlouhý román, ale musím se vám vypsat.
První foto, které pořídila sestra
- 3
A takovýho smíška teď máme doma
- 4
A tady s jeho spokojenou sestřičkou
- 5
První těhotenství bylo hned asi měsíc po vynechání antikoncepce. Vše bylo krásný, žádný problém, porod dobrej, narodila se dcera a hned jsem si domlouvala na porodním sále, že přijdu ještě 1 pro synka. 
Dcera krásně rostla, vše jsme si užívali. Pak dcera oslavila třetí narozeniny a šla do školky a já do práce. A s manželem jsme se domluvili na dalším dítěti. Furt jsem to nějak oddalovala, ale nakonec jsem šla k doktorovi vytáhnout tělísko a začali jsme.
První měsíc nic, druhý taky ne, tak jsem začala zmatkovat a počítat plodné dny atd. Určitě zná každá druhá maminka… Podařilo se nám po 4 měsících, tak jsme byli hrozně šťastní a světe div se, byl to kluk. Vše nám krásně vycházelo. Sice mě bylo špatně, ale vše ženská vydrží, když něco chce.
Od třetího měsíce těhotenství se mi udělaly po těle fleky. Na kožním mě řekli, že to je těhotenský ekzém, tak sem dostala jen prášky proti svědění (nic víc nemohli mi dát). Aby toho nebylo málo, tak mě ještě tahali po sociálce, jak moc jsem „těhotná“, že jsem na neschopence. Ale byla jsem zaměstnaná jako barmanka a nepřišlo mě vhod stát za barem 12 hodin.
Když jsme vše překonali, tak mě klesly krevní destičky, tak jsem chodila každý týden na krev. Ale drželo se to v normě, tak mě jen hlídali. Říkala jsem si, že to už vydržím, měla jsem pár týdnů před termínem.
Čtrnáct dní před mým termínem měl můj doktor dovolenou a zastupoval ho primář, tak jsem si říkala, že to je fajn, že budu mít větší dohled. Asi týden před termínem jsem se už modlila, aby to bylo. Primář mi řekl, že nic nenasvědčuje porodu, že se určo ještě uvidíme. 
Za pár dní mě hrozně tvrdlo břicho, ale nic z toho nebylo.
Ve čtvrtek jsme seděli na hřišti a dělaly si s holkama srandu, že normálně pojedu do porodnice a vymyslím si, že necítím pohyby, aby už mě konečně začali porod vyvolávat. Blbá sranda, jelikož jsem večer ulehla a celou noc je fakt necítila. Ráno mě bylo hrozně, zkoušela jsem dřepy, sladkou snídani a nic. Tak jsem volala do porodnice. Sestra mi řekla, ať si přijedu na pásy. Sice jsem měla 3 dny před termínem a prcek byl velkej, ale jela jsem.
Seděla jsem hodinu v čekárně, než jsem přišla na řadu. Sestra mě dala pásy a nemohla najít srdce. Úplně mě polilo horko. Pak se tam ozvalo a já se uklidnila, ale malej se ani jednou nepohnul, tak si mě vzala do vyšetřovny a položila mě. Malej se pohnul, tak jsem začala srandičkovat a byla v klidu. Došel doktor a že si mě tam už nechají. Tak jsme vypsali papíry a odešla jsem ještě na UZ. Vše bylo dobrý, ale doktor furt zvažoval císař, že se tam prostě malýmu už nelíbí, že se doktorovi ty pásy vůbec nelíbí. Najednou došel primář se slovy „že to není tak hrozný, že to zvládnem přirozeně“ a udělal mi Hamiltona.
Ležela jsem v hekárně s pásy, doktor se za mnou přišel podívat. Najednou utekl a došlo jich víc s papírama, že pokud se nebudu zlobit o půl 3 je svolanej sál. Já koukla na hodiny a bylo za 2 minuty půl 3, takže mě hned odvezli.
Uspali mě celkově (kvůli té krvi), vzbudila jsem se asi kolem 5 hodin se slovy „Kde mám syna?“ Nikdo mě neodpovídal, sestra jen, že mám počkat na dětského doktora. Ten přišel asi za půl hodiny a v tom se objevil ve dveřích i manžel. Doktor nám oznámil, že malýho 2× oživovali a je na JIPce v kyslikovým stanu.
Brečela jsem, ta bezmoc… Tak manžel šel za malým se podívat, dala jsem mu foťák s sebou. Ale foto mě nedonesl, protože mu doktor říkal, že to není dobrý nápad. Mně bylo hrozně. Manžel odjel za dcerou dom a já jen plakala a plakala… Sestra byla moc hodná, vzala můj telefon a malýho mě šla vyfotit. Byla jsem tak ráda a na chvilku usla.
Ráno jsem spěchla do sprchy, abych se rozchodila a mohla za malým na JIPku. Manžel dojel a šli jsme. Já se klepala, bylo mě špatně, bála se… Malý ležel v tom stanu a spinkal, já si musela sednout a zas jen plakala. Chytila jsem ho za ruku a doktorka mě uklidňovala, že dobrý, že akorát hůř dýchá a že mu brali krev na zánětlivost. Samozřejmně chytl infekci, dostal ATB. Už to bylo dobrý a za 4 dny zas teplota, tak ATB vyměnili, malýho přemístili do inkubátoru. ATB nezabírali, malýmu se zkomplikovala krev, tak dostal tranfúzi a čekalo se, krev se mu spravila, ale furt měl teplotu.
Asi po 9 dnech malýho převezli do Brna do dětské nemocnice. Tam nasadili podle výsledku z krve správné ATB a teplota klesla a já mohla k němu. Poprvé ho vzala do náruče, nakojila a konečně byla šťastná maminka. Do chvíle, než došel doktor, a řekl, že malej ještě musí na UZ hlavičky, jestli nebude postiženej. Nevěděli, jak dlouho byl bez kyslíku a jestli mu při tom porodu neodumřela část mozku.
Vše dopadlo úúúúúplně výborně a za 5 dní jsme si malýho odvezli domů. Zdravý, krásný, šikovný chlapeček. V šestinedělí jsme byli v krizové poradně a tam nám to potvrdili. Když ho doktorka viděla, tak ho moc chválila, že je úplně normální dítě. Když jsem šla na šestinedělní kontrolu já a říkala vše doktorovi. On koukal do karty a nakonec mě řekl, že už u pana primaře jsem měla špatný pásy a měl mě někam poslat. Byla jsem naštvaná na celý svět. Vše mohlo být jinak, mohli jsme si radostnou chvilku užít a né ju protrpět.
Tolik dní bezmoce, nervy, pláč a jen pláč, výmluvy dceři, že nemáme chlapečka u sebe atd. Hrozný období a jsem ráda, že už je za náma a doma máme 4měsíčního kluka. Už jsme šťastná rodinka. Sice mám to trauma pořád v sobě a nebyl by den kdy bych nato nemyslela, ale pořád doufám, že časem to přejde…
Přečtěte si také
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 16
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 49
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2532
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1237
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2704
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 6816
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2752
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4314
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2113
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 1053
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Teď už bude dobře. Hodně štěstí do budoucna
hlavne ze jste v poradku!!! 
taky vím jak jsi se asi musela cítit. U nás to nebylo až tak hrozné, ale druhý den po nějakém vyšetření mi maleho sebrali na neantologii, ze musi vysetrit srdce a spoustu dalsiho 
ten strach se neda popsat. Kdo nezazije nepochopi 
