Nešťastné štěstí
- Porod
- looocka
- 22.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se z radostné chvilky stala tragédie a pak zas nastoupilo štěstí. A doufáme všichni, že už bude pokračovat jenom štěstí. Je to dlouhý román, ale musím se vám vypsat.
První foto, které pořídila sestra
- 3
A takovýho smíška teď máme doma
- 4
A tady s jeho spokojenou sestřičkou
- 5
První těhotenství bylo hned asi měsíc po vynechání antikoncepce. Vše bylo krásný, žádný problém, porod dobrej, narodila se dcera a hned jsem si domlouvala na porodním sále, že přijdu ještě 1 pro synka. 
Dcera krásně rostla, vše jsme si užívali. Pak dcera oslavila třetí narozeniny a šla do školky a já do práce. A s manželem jsme se domluvili na dalším dítěti. Furt jsem to nějak oddalovala, ale nakonec jsem šla k doktorovi vytáhnout tělísko a začali jsme.
První měsíc nic, druhý taky ne, tak jsem začala zmatkovat a počítat plodné dny atd. Určitě zná každá druhá maminka… Podařilo se nám po 4 měsících, tak jsme byli hrozně šťastní a světe div se, byl to kluk. Vše nám krásně vycházelo. Sice mě bylo špatně, ale vše ženská vydrží, když něco chce.
Od třetího měsíce těhotenství se mi udělaly po těle fleky. Na kožním mě řekli, že to je těhotenský ekzém, tak sem dostala jen prášky proti svědění (nic víc nemohli mi dát). Aby toho nebylo málo, tak mě ještě tahali po sociálce, jak moc jsem „těhotná“, že jsem na neschopence. Ale byla jsem zaměstnaná jako barmanka a nepřišlo mě vhod stát za barem 12 hodin.
Když jsme vše překonali, tak mě klesly krevní destičky, tak jsem chodila každý týden na krev. Ale drželo se to v normě, tak mě jen hlídali. Říkala jsem si, že to už vydržím, měla jsem pár týdnů před termínem.
Čtrnáct dní před mým termínem měl můj doktor dovolenou a zastupoval ho primář, tak jsem si říkala, že to je fajn, že budu mít větší dohled. Asi týden před termínem jsem se už modlila, aby to bylo. Primář mi řekl, že nic nenasvědčuje porodu, že se určo ještě uvidíme. 
Za pár dní mě hrozně tvrdlo břicho, ale nic z toho nebylo.
Ve čtvrtek jsme seděli na hřišti a dělaly si s holkama srandu, že normálně pojedu do porodnice a vymyslím si, že necítím pohyby, aby už mě konečně začali porod vyvolávat. Blbá sranda, jelikož jsem večer ulehla a celou noc je fakt necítila. Ráno mě bylo hrozně, zkoušela jsem dřepy, sladkou snídani a nic. Tak jsem volala do porodnice. Sestra mi řekla, ať si přijedu na pásy. Sice jsem měla 3 dny před termínem a prcek byl velkej, ale jela jsem.
Seděla jsem hodinu v čekárně, než jsem přišla na řadu. Sestra mě dala pásy a nemohla najít srdce. Úplně mě polilo horko. Pak se tam ozvalo a já se uklidnila, ale malej se ani jednou nepohnul, tak si mě vzala do vyšetřovny a položila mě. Malej se pohnul, tak jsem začala srandičkovat a byla v klidu. Došel doktor a že si mě tam už nechají. Tak jsme vypsali papíry a odešla jsem ještě na UZ. Vše bylo dobrý, ale doktor furt zvažoval císař, že se tam prostě malýmu už nelíbí, že se doktorovi ty pásy vůbec nelíbí. Najednou došel primář se slovy „že to není tak hrozný, že to zvládnem přirozeně“ a udělal mi Hamiltona.
Ležela jsem v hekárně s pásy, doktor se za mnou přišel podívat. Najednou utekl a došlo jich víc s papírama, že pokud se nebudu zlobit o půl 3 je svolanej sál. Já koukla na hodiny a bylo za 2 minuty půl 3, takže mě hned odvezli.
Uspali mě celkově (kvůli té krvi), vzbudila jsem se asi kolem 5 hodin se slovy „Kde mám syna?“ Nikdo mě neodpovídal, sestra jen, že mám počkat na dětského doktora. Ten přišel asi za půl hodiny a v tom se objevil ve dveřích i manžel. Doktor nám oznámil, že malýho 2× oživovali a je na JIPce v kyslikovým stanu.
Brečela jsem, ta bezmoc… Tak manžel šel za malým se podívat, dala jsem mu foťák s sebou. Ale foto mě nedonesl, protože mu doktor říkal, že to není dobrý nápad. Mně bylo hrozně. Manžel odjel za dcerou dom a já jen plakala a plakala… Sestra byla moc hodná, vzala můj telefon a malýho mě šla vyfotit. Byla jsem tak ráda a na chvilku usla.
Ráno jsem spěchla do sprchy, abych se rozchodila a mohla za malým na JIPku. Manžel dojel a šli jsme. Já se klepala, bylo mě špatně, bála se… Malý ležel v tom stanu a spinkal, já si musela sednout a zas jen plakala. Chytila jsem ho za ruku a doktorka mě uklidňovala, že dobrý, že akorát hůř dýchá a že mu brali krev na zánětlivost. Samozřejmně chytl infekci, dostal ATB. Už to bylo dobrý a za 4 dny zas teplota, tak ATB vyměnili, malýho přemístili do inkubátoru. ATB nezabírali, malýmu se zkomplikovala krev, tak dostal tranfúzi a čekalo se, krev se mu spravila, ale furt měl teplotu.
Asi po 9 dnech malýho převezli do Brna do dětské nemocnice. Tam nasadili podle výsledku z krve správné ATB a teplota klesla a já mohla k němu. Poprvé ho vzala do náruče, nakojila a konečně byla šťastná maminka. Do chvíle, než došel doktor, a řekl, že malej ještě musí na UZ hlavičky, jestli nebude postiženej. Nevěděli, jak dlouho byl bez kyslíku a jestli mu při tom porodu neodumřela část mozku.
Vše dopadlo úúúúúplně výborně a za 5 dní jsme si malýho odvezli domů. Zdravý, krásný, šikovný chlapeček. V šestinedělí jsme byli v krizové poradně a tam nám to potvrdili. Když ho doktorka viděla, tak ho moc chválila, že je úplně normální dítě. Když jsem šla na šestinedělní kontrolu já a říkala vše doktorovi. On koukal do karty a nakonec mě řekl, že už u pana primaře jsem měla špatný pásy a měl mě někam poslat. Byla jsem naštvaná na celý svět. Vše mohlo být jinak, mohli jsme si radostnou chvilku užít a né ju protrpět.
Tolik dní bezmoce, nervy, pláč a jen pláč, výmluvy dceři, že nemáme chlapečka u sebe atd. Hrozný období a jsem ráda, že už je za náma a doma máme 4měsíčního kluka. Už jsme šťastná rodinka. Sice mám to trauma pořád v sobě a nebyl by den kdy bych nato nemyslela, ale pořád doufám, že časem to přejde…
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 108
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovi diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 158
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 109
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 91
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3104
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1914
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1629
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 586
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2564
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5074
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Teď už bude dobře. Hodně štěstí do budoucna
hlavne ze jste v poradku!!! 
taky vím jak jsi se asi musela cítit. U nás to nebylo až tak hrozné, ale druhý den po nějakém vyšetření mi maleho sebrali na neantologii, ze musi vysetrit srdce a spoustu dalsiho 
ten strach se neda popsat. Kdo nezazije nepochopi 
