Nikdy nezapomenu
Momentálně žiji šťastný život se svou rodinkou, ale nikdy nezapomenu na tvorečka, který mě tolik změnil. Chtěla bych se podělit o příběh, na který nikdy nezapomenu. Dodnes mě to trápí a nemám kolem sebe lidi, kteří by to cítili stejně jako já.
Před dvěma lety jsem se v práci seznámila s jedním mužem. Padli jsme si do oka, pak se to párkrát zvrtlo a my jsme spolu začali trávit každý den. Nejprve jsme to brali jen jako úlet, protože mi bylo 20 a jemu 36. Neuměla jsem si představit, že by mi to doma prošlo. Navíc jsme oba někoho měli, ale ani jednomu nám to s tím druhým neklapalo. Jenže pak jsme se oba zamilovali:-) Trávili jsme spolu veškerý čas. On žil s přítelkyní a já u dědy. Já jsem se s přítelem rozešla, ale on s ní zůstal, prý protože s ní žil 9 let a nemohl ji jen tak ze dne na den opustit, navíc prý neměl kam jít. Mnohokrát jsem se ptala přítele, jestli by se mnou byl, když bych třeba otěhotněla, nebo jestli by zůstal s tou ženou. Slíbil mi, že by zůstal s námi. Neměla jsem v plánu otěhotnět, ale jak sami víte, občas se to stane nečekaně.
V práci jsem měla kamarádku Andrejku, která byla v podobné situaci. Vše jsme řešili spolu. Dokonce i měsíčky jsme měly na den stejně. Tak mi nic nepřišlo nápadné. Jednoho dne jsem byla nakupovat a pípla mi sms psala. Andrejka psala: jsem těhotná. Hned jsem jí pogratulovala a říkala si, že by se mi taky zamlouvalo mít miminko. Večer jsem si sedla a říkám si, ale já sem to měla taky dostat. Jenže těhotenství jsem vyloučila a řekla si, že je hloupost, abych byla taky těhotná. Druhý den v práci jsem se Andy svěřila a ona říká: udělej si taky test. Po práci jsem si koupila ten nejlevnější a večer si ho vzala do práce. O pauze jsem si ho šla udělat. Hned jak sem ho namočila, vyrýsovaly se 2 hrubé čáry. Zastavilo se mi srdce, nevěřila jsem tomu. Svěřila jsem se jen Andy a nechaly jsme si to jen pro sebe.
Celou dobu jsem uvažovala, jak to říci příteli, nakonec jsem mu zavolala. Rozplakala jsem se do telefonu s tím, že nevím, co mám dělat, ale že na potrat prostě nejdu a mimi vlastně chci, ale bála jsem se, že s ním zůstanu sama a nezvládnu to. Všechno jsem si to představovala úplně jinak. On mě uklidnil, že se o nás postará. Uvěřila jsem mu.
Nechtěla jsem to říct mamce, ale ta na to nakonec přišla. Nejdřív ji to štvalo, ale pak se začala těšit. Jenže on semnou začal trávit méně a méně času, začal se mi vyhýbat. Slíbil, že se mnou půjde k doktorovi, ale nešel, protože prý někam nutně musel, ale slíbil, že příště. No nic, tak jsem šla sama. První kontrola dopadla všelijak. Zjistila jsem, že jsem ve 3 měsíci a první dva měsíce jsem měla menstruaci. Jenže lékařka říkala, že se jí špatně hledá srdíčko, nakonec se našlo, nebylo ale moc dobře slyšet, ale tlouklo, a to prý bylo v pořádku.
Když jsme se s přítelem viděli v práci, na nic se mě neptal a celý den dělal, že mě nevidí. Druhý den jsme měli oba dovolenou a on mi nebral telefon. Celkově jsme dovču měli 14 dni a on se ozval jen jednou. Byly zrovna Vánoce a on slíbil, že to po Vánocích přítelkyni řekne a odstěhuje se. Vánoce skončily a on jí to opravdu řekl. Já jsem už začínala mít bříško a celé dny jsem se trápila, co bude a on se neozýval. Najednou jsem tady byla jen já a moje mimi. Pro ně jediné jsem žila. Každý večer jsem plakala a miminko v bříšku uklidňovala: neboj, bude to v pořádku, já se o nás postarám.
Najednou se díky němu z ustrašené holky stala hrdá maminka, která své dítě ochrání. Když jsem se s ním po dlouhé době setkala, tak mi řekl, že mi nevěří, že jsem těhotná, že jsem si to vymyslela a dělám to jen proto, aby se mnou zůstal. Nevěřila jsem vlastním uším, všichni viděli, jak mi je neustále zle, jak mi roste bříško a on nic, byl úplně slepý. Řekla jsem mu, že jdu zítra na ultrazvuk a donesu mu fotku, nebo ať jde se mnou. Zase nemohl, ale s tou fotkou souhlasil. Ještě ten večer mi zavolala z mobilu jeho přítelkyně a řvala na mě: ať ti to děcko zdechne, a položila to. Rozbrečela jsem se a uklidňovala moje maličké miminko v bříšku, že se nic neděje.
Druhý den ráno se mnou šla k lékaři maminka s tatínkem, kouknout se na vnouče:-) Já jsem se takyna to moje mimi moc těšila. Konečně už to nebude fazolka, ale opravdové mimi na monitoru. Vylezla jsem na stůl a valila oči na obrazovku, doktorka chvilku jezdila po bříšku a pak říká: a tady ho máme, jenže pak najednou zvážněla a začala jezdit ze strany na stranu a natočila si monitor k sobě. Pochopila jsem, že asi není něco v pořádku. Tentokrát už srdíčko nebušilo:-( Vyhrkly mi slzy do očí, přece nemůžu přijít o svoje miminko, to přece nejde. Ještě mě poslali do nemocnice na nějaký lepší ultrazvuk, že prý to může být jen špatně slyšet. Celou dobu jsem doufala, ale následovalo opět dlouhé hledání a nic. Ono opravdu nežilo. Zhroutil se mi svět. Nevěřila jsem tomu ani na minutu!
Druhý den jsem nastoupila na revizi. Celou noc jsem si hladila bříško a loučila se s človíčkem, který pro mě znamenal vše! Ráno jsem ulehla na operační stůl se slzami v očích a pak jsem usnula. Když jsem se pak vzbudila, cítila jsem prázdno v duši a obrovský stesk. Měla jsem pocit, že bez mého děťátka nemůžu žít! Změnilo to mě i mého přítele! Hodně jsem se změnila, přítel mi pak vysvětlil, proč se tak choval a dali jsme to znovu dohromady. Nastěhovali jsme se spolu do bytu a začali žít jinak.
Andrejce se narodil maličký a mě to znovu zabolelo, já bych už taky měla svého andílka. Takže jsme začali pracovat na dalším miminku, tentokrát oba chtěně. Přesně rok na to, kdy jsem otěhotněla poprvé, jsem otěhotněla podruhé, ve stejný měsíc jako předtím. Tentokrát dopadlo vše dobře a máme malou Kristýnku.
I když jsme šťastná rodinka, stále je v mém srdci to bolavé místečko. Zbylo mi po tom andílkovi, který mě tolik změnil a ukázal mi, co v životě vlastně chci a co je pro mě důležité.
Přečtěte si také
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 2680
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 2543
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 4747
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 2141
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 15442
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Tchýně mi doporučila zamrazit vajíčka. Mám už dvě děti a další neplánujeme
- Anonymní
- 07.09.26
- 5653
Mám mou tchýni celkem ráda, je pravda, že nějaké životní situace nebyly nejlehčí, ale všechno jsme ustály a teď jsem ráda, že je z ní skvělá hlídací babička. Když za mnou nedávno přišla s...
Syna neposadili ve škole vedle kamaráda. Jeho matka si to prý výslovně nepřála
- Anonymní
- 07.09.26
- 11267
Syn se těšil, že bude ve škole sedět se svým nejlepším kamarádem. Místo toho ho učitelka posadila na druhý konec třídy. Později mi přiznal, že si to přála kamarádova maminka. Můj syn má na její...
Kamarádka mi hlídala děti. Pak sepsala všechno, co podle ní dělám špatně
- Anonymní
- 07.09.26
- 7951
Kamarádka mi na víkend pohlídala děti a já jí za to byla opravdu vděčná. Po návratu mi ale poslala dlouhý seznam chyb, kterých se prý ve výchově dopouštím. Možná má v něčem pravdu. Přesto nevím,...
Dcera dostala horečku a zůstala doma. Pak po ní škola chtěla potvrzení od lékaře
- Anonymní
- 07.09.26
- 4677
Dcera jednoho rána přišla s tím, že jí není dobře. Naměřila si horečku a bylo jasné, že do školy nepůjde. Je už plnoletá, takže si absenci omluvila sama. Já jsem to dál neřešila. Byla nemocná,...
Manžel tvrdí, že na rodičovské odpočívám. Nechala jsem mu děti na víkend
- Anonymní
- 07.09.26
- 34922
Manžel se každý večer vrací unavený z práce a očekává teplou večeři i klid. Já podle něj nárok na únavu nemám, protože jsem celý den doma. Když mi to řekl znovu, sbalila jsem si věci a nechala ho s...