Nikdy nezapomenu
Momentálně žiji šťastný život se svou rodinkou, ale nikdy nezapomenu na tvorečka, který mě tolik změnil. Chtěla bych se podělit o příběh, na který nikdy nezapomenu. Dodnes mě to trápí a nemám kolem sebe lidi, kteří by to cítili stejně jako já.
Před dvěma lety jsem se v práci seznámila s jedním mužem. Padli jsme si do oka, pak se to párkrát zvrtlo a my jsme spolu začali trávit každý den. Nejprve jsme to brali jen jako úlet, protože mi bylo 20 a jemu 36. Neuměla jsem si představit, že by mi to doma prošlo. Navíc jsme oba někoho měli, ale ani jednomu nám to s tím druhým neklapalo. Jenže pak jsme se oba zamilovali:-) Trávili jsme spolu veškerý čas. On žil s přítelkyní a já u dědy. Já jsem se s přítelem rozešla, ale on s ní zůstal, prý protože s ní žil 9 let a nemohl ji jen tak ze dne na den opustit, navíc prý neměl kam jít. Mnohokrát jsem se ptala přítele, jestli by se mnou byl, když bych třeba otěhotněla, nebo jestli by zůstal s tou ženou. Slíbil mi, že by zůstal s námi. Neměla jsem v plánu otěhotnět, ale jak sami víte, občas se to stane nečekaně.
V práci jsem měla kamarádku Andrejku, která byla v podobné situaci. Vše jsme řešili spolu. Dokonce i měsíčky jsme měly na den stejně. Tak mi nic nepřišlo nápadné. Jednoho dne jsem byla nakupovat a pípla mi sms psala. Andrejka psala: jsem těhotná. Hned jsem jí pogratulovala a říkala si, že by se mi taky zamlouvalo mít miminko. Večer jsem si sedla a říkám si, ale já sem to měla taky dostat. Jenže těhotenství jsem vyloučila a řekla si, že je hloupost, abych byla taky těhotná. Druhý den v práci jsem se Andy svěřila a ona říká: udělej si taky test. Po práci jsem si koupila ten nejlevnější a večer si ho vzala do práce. O pauze jsem si ho šla udělat. Hned jak sem ho namočila, vyrýsovaly se 2 hrubé čáry. Zastavilo se mi srdce, nevěřila jsem tomu. Svěřila jsem se jen Andy a nechaly jsme si to jen pro sebe.
Celou dobu jsem uvažovala, jak to říci příteli, nakonec jsem mu zavolala. Rozplakala jsem se do telefonu s tím, že nevím, co mám dělat, ale že na potrat prostě nejdu a mimi vlastně chci, ale bála jsem se, že s ním zůstanu sama a nezvládnu to. Všechno jsem si to představovala úplně jinak. On mě uklidnil, že se o nás postará. Uvěřila jsem mu.
Nechtěla jsem to říct mamce, ale ta na to nakonec přišla. Nejdřív ji to štvalo, ale pak se začala těšit. Jenže on semnou začal trávit méně a méně času, začal se mi vyhýbat. Slíbil, že se mnou půjde k doktorovi, ale nešel, protože prý někam nutně musel, ale slíbil, že příště. No nic, tak jsem šla sama. První kontrola dopadla všelijak. Zjistila jsem, že jsem ve 3 měsíci a první dva měsíce jsem měla menstruaci. Jenže lékařka říkala, že se jí špatně hledá srdíčko, nakonec se našlo, nebylo ale moc dobře slyšet, ale tlouklo, a to prý bylo v pořádku.
Když jsme se s přítelem viděli v práci, na nic se mě neptal a celý den dělal, že mě nevidí. Druhý den jsme měli oba dovolenou a on mi nebral telefon. Celkově jsme dovču měli 14 dni a on se ozval jen jednou. Byly zrovna Vánoce a on slíbil, že to po Vánocích přítelkyni řekne a odstěhuje se. Vánoce skončily a on jí to opravdu řekl. Já jsem už začínala mít bříško a celé dny jsem se trápila, co bude a on se neozýval. Najednou jsem tady byla jen já a moje mimi. Pro ně jediné jsem žila. Každý večer jsem plakala a miminko v bříšku uklidňovala: neboj, bude to v pořádku, já se o nás postarám.
Najednou se díky němu z ustrašené holky stala hrdá maminka, která své dítě ochrání. Když jsem se s ním po dlouhé době setkala, tak mi řekl, že mi nevěří, že jsem těhotná, že jsem si to vymyslela a dělám to jen proto, aby se mnou zůstal. Nevěřila jsem vlastním uším, všichni viděli, jak mi je neustále zle, jak mi roste bříško a on nic, byl úplně slepý. Řekla jsem mu, že jdu zítra na ultrazvuk a donesu mu fotku, nebo ať jde se mnou. Zase nemohl, ale s tou fotkou souhlasil. Ještě ten večer mi zavolala z mobilu jeho přítelkyně a řvala na mě: ať ti to děcko zdechne, a položila to. Rozbrečela jsem se a uklidňovala moje maličké miminko v bříšku, že se nic neděje.
Druhý den ráno se mnou šla k lékaři maminka s tatínkem, kouknout se na vnouče:-) Já jsem se takyna to moje mimi moc těšila. Konečně už to nebude fazolka, ale opravdové mimi na monitoru. Vylezla jsem na stůl a valila oči na obrazovku, doktorka chvilku jezdila po bříšku a pak říká: a tady ho máme, jenže pak najednou zvážněla a začala jezdit ze strany na stranu a natočila si monitor k sobě. Pochopila jsem, že asi není něco v pořádku. Tentokrát už srdíčko nebušilo:-( Vyhrkly mi slzy do očí, přece nemůžu přijít o svoje miminko, to přece nejde. Ještě mě poslali do nemocnice na nějaký lepší ultrazvuk, že prý to může být jen špatně slyšet. Celou dobu jsem doufala, ale následovalo opět dlouhé hledání a nic. Ono opravdu nežilo. Zhroutil se mi svět. Nevěřila jsem tomu ani na minutu!
Druhý den jsem nastoupila na revizi. Celou noc jsem si hladila bříško a loučila se s človíčkem, který pro mě znamenal vše! Ráno jsem ulehla na operační stůl se slzami v očích a pak jsem usnula. Když jsem se pak vzbudila, cítila jsem prázdno v duši a obrovský stesk. Měla jsem pocit, že bez mého děťátka nemůžu žít! Změnilo to mě i mého přítele! Hodně jsem se změnila, přítel mi pak vysvětlil, proč se tak choval a dali jsme to znovu dohromady. Nastěhovali jsme se spolu do bytu a začali žít jinak.
Andrejce se narodil maličký a mě to znovu zabolelo, já bych už taky měla svého andílka. Takže jsme začali pracovat na dalším miminku, tentokrát oba chtěně. Přesně rok na to, kdy jsem otěhotněla poprvé, jsem otěhotněla podruhé, ve stejný měsíc jako předtím. Tentokrát dopadlo vše dobře a máme malou Kristýnku.
I když jsme šťastná rodinka, stále je v mém srdci to bolavé místečko. Zbylo mi po tom andílkovi, který mě tolik změnil a ukázal mi, co v životě vlastně chci a co je pro mě důležité.
Přečtěte si také
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 989
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1016
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 798
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 625
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3818
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1907
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1458
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1777
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 2136
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7603
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
je to tvoje volba. mě osobně se tohle nelíbí, ale i tak ti přeji ať si v životě šťastná
. Ale ani se zas tak nedivím, je to typický model-mladá zadaná(nebo nezadaná)holka plus zadaný/ženatý chlap… 
. Něco takového bych neřekla ani největší nepřítelkyni-ale ne všichni jsme stejní.
kdyby jste se chranili tak te ta myslenka ani nenapadne. Tvuj zivot, tvoje volba. Jen bych se nedivila kdyby jsi za par let zustala sama s deckem.
riskovat, že si to znovu rozmyslí a nechá matku s miminem opět ve štychu, to bych nedala 
a nikdy by me nanapadlo si to vynucovat..
ale i tak vám přeju hodně štěstí, zdravou spokojenou holčičku, ale asi bych před takovým člověkem byla tak trochu ve střehu.
