Nový začátek ♥
Ahoj, ráda si pročítám různé deníčky tady na eMiminu a tak jsem se rozhodla, že bych i já se ráda podělila.
A tak se stalo…
Jak bych začala… s přítelem jsme už delší dobu, teď v srpnu to bude 6 krásných let. Když jsme spolu začínali, tak jsme ještě chodili na střední školu. Nikdy bych nevěřila, že s tím to člověkem jednou budu žít a budeme čekat rodinu. ♥
Jaký byl náš život předtím, než jsme počali rodinu, psát nebudu… To bychom tu byli dlouho.
Jednoho den jsme s přítelem seděli u televize a sledovali náš oblíbený film KAMARÁD TAKY RÁD. Během filmu jsme si povídali a já mezi řečí zmínila, že bych chtěla vysadit prášky a že bych si už konečně přála miminko. Přítel se tak na mě podíval, zda nejsem blázen a jestli si z něho nedělám náhodou srandu, dítě ve 21 letech nepřipadá k úvahu. 
Ale pak se mu to nejspíše rozleželo v hlavě a řekl, že ať prášky vysadím.
V lednu to byl přímo rok od vysazení. Přítel si (tak jako každý jiný chlap) myslel, že to vyjde hned, jak se prášky vysadím. Nechtěl věřit tomu, že by to mohlo trvat nějakou dobu. I když jsem mu říkala, že jsem prášky brala 6 let, že to jen tak nebude, myslel si stejně svoje. Tak sem ho v tom nechala. 
Když jsme si tedy řekli, že se začneme snažit (začínali jsme v květnu), hlídala jsem si ovulační dny, dělala vše proto, abych co nejdříve otěhotněla. Stále se ale nedařilo a každý měsíc přicházelo zklamání a zklamání. Pak teprve přítel uznal, že to asi taková rychlovka, za jakou to on považoval, opravdu nebude. 
Snažili jsme se nadále a já už na to neměla sílu - všude okolo mě chodili těhulky, maminky s dětmi a i mé kamarádky byly těhotné. Já stále nic, bylo mi to líto, proč zrovna nám to nejde a ostatním jo?
Myslela jsem si, že je třeba něco v nepořádku a tak jsem šla ke gynekologovi. Ten řekl, že jsem zcela v pořádku, alespoň jsem se uklidnila a snažili jsme se dál.. Čas ubíhal a v září jsem nastupovala do nové práce. Bylo toho na mě dost - zaučování, zvykání si na nový kolektiv a celkově novou práci. Takže jsem tomu „Snažení“ nevěnovala už takovou pozornost, jako předtím než jsem nastoupila do nové práce… A jak ubíhal čas, tak se též blížil můj datum menstruace… V říjnu ovšem menstruace došla jako vždy. Byla jsem opět zklamaná a řekla si, že nám to není přáno a že už se nechci ani snažit.
Pak za mnou přišel můj přítel a říká, že to určitě vyjde co nejdříve a když ne, že po novém roce se půjde nechat vyšetřit. Překvapilo mě, že mi to sám nabídl a byla jsem ráda. Měsíc uplynul a nastal opět můj blížící se termín menstruace. Bolelo mě břicho jako vždy, tak jsem si říkala, kdy ta mrcha asi dorazí. A v den kdy měla dorazit se nic nedělo. Bylo mi to divné, řekla jsem to příteli a ten, ať si koupím test. Tak jsem si koupila test a druhý den si ho udělala.
Bylo to 16. listopadu, večer jsem si udělala test a s přítelem jsme čekali, zda se objeví jedna / nebo dvě // a nevěřili jsme svým očím… Oni tam byly dvě jasné čárky. Byla jsem ráda, ale zároveň sem se bála, že je to špatný test. Druhý den jsem udělala znova a oni tam vážně byly! Měli jsme radost, volala jsem svému gynekologovi a ten mi řekl, ať přijdu v pátek na krev. Dorazila jsem k doktorovi, vzal mi krev s tím, že se ozve během dne, jaké budou výsledky.
Jela jsem domů, telefon pořád u sebe, abych nepromeškala náhodou hovor. Byly 3 hodiny odpoledne a zvoní telefon, zvednu to říkám: „prosím?“ A sestřička: „dobrý den, hcg v krvi je 7300, takže pozitivní, přijďte v pondělí na kontrolu.“ Celá natěšená volám přítelovi, který má obrovskou radost. Já tedy odpočítávám dny do pondělka. Když nastal den D, šla jsem k doktorovi, udělal mi ultrazvuk a říká: „no jo, už je tam i srdíčko jste 5. - 6. tt“. To už jsem měla ohromnou radost.
Oznámili jsem to rodině, všichni byli nadšení a my s nimi. Nebudu tu rozepisovat všechny týdny, to by jsme tu byli opravdu dlouho… Jak utíkal čas, tak teď už máme 16. tt a čekáme nejspíše chlapečka ♥. Nejdřív jsem byla trošku zklamaná, těšila jsem se, že budu mít malou princeznu. Pak jsem si ale říkala, že je nejdůležitější, že je miminko zdravé. Radost mi bude dělat i chlapeček. Na miminko se ohromně těšíme, kupuji už oblečky i kočárek už je vybraný.
Doufám že se bude můj deníček líbit. Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, že chcete další. Mile ráda napíši další o tom, jak mé těhotenství probíhá. ♥
Jen chci vzkázat všem, pokuste se na to nemyslet a ono to přijde, když to budete nejméně čekat ♥.
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 59
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 48
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 54
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 47
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 47
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2049
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 956
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 2185
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 609
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 574
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Rada si přečtu tvůj další deníček 
důležité je, že to vyšlo a je to tam. Bylo mi také tolik co tobě když jsme chtěla miminko a měla jsem úplně stejne nadšení a radost 
