Člověk může žít i bez jídla
- O životě
- vaniilla
- 21.02.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh se (zatím) dobrým koncem o tom, že člověk může žít i bez jídla.
Abyste se hned od začátku nebáli, jde o příběh s (zatím) dobrým koncem. 
Všechno začalo před nějakou dobou. Otěhotněla jsem, plánovaně, radovali jsme se a užívali si každý ultrazvuk. I přesto, že jsem byla hodně unavená a bylo mi špatně z každého jídla, které jsem viděla a cítila, jsem byla šťastná. Normálně jsem chodila do práce a právě tam to jednou přišlo. Bolest břicha, ale tak divně na boku. Nějak jsem to přetrpěla v práci a když jsem zavolala do nemocnice, co mám dělat, dostalo se mi odpovědi, že pokud to nebolí, když ležím, tak ať prostě ležím. Nějak jsem přežila do dalšího rána, ale ani pak to nebylo lepší, a tak jsme se s manželem vydali k doktorce a následně na ultrazvuk do nemocnice.
Pak už šlo vše jako na pomalém běžícím páse. Podezření na zánět slepého střeva a hned hospitalizace a ještě večer operace. Do dneška slyším doktorku, jak mi po probuzení říkala, že mají podezření na IBD. Pro většinu lidí je to jen neznámá zkratka, ale já se s ní ve škole setkala nesčetněkrát a jen myšlenka, že se to tentokrát týká mě, mě vyděsila. Zkratka IBD znamená nespecifické střevní záněty, zahrnuje i „mojí“ Crohnovu chorobu a je to diagnosa, která se bohužel dnes objevuje čím dál častěji.
Tenkrát jsem ještě nevěděla, co všechno mě čeká. Jizvy po operaci se hojily, ale zánět ve střevě zůstal. Ani po léčbě a týdnech na kapačkách a rozpíchaných rukou se to nezměnilo, a tak lékaři naplánovali měsíc jen na nutridrincích. Snesitelné příchuti rychle ubývaly, až zbyla jen jedna jediná. A po měsíci přišla další rána. Rozjídání se nepovedlo. Byla jsem stále těhotná, teprve v půlce, a řešením nemoci byla jen operace, která by ale byla riziko pro dítě a nikdo by ji nedělal. Takže jsem byla odsouzena k dalšímu času jen na nutridrincích (za den skoro dva litry!), žádné jídlo, a na nich jsem musela vyžít já a ve mně rostoucí nový život.
Dlouho jsem se s tím nemohla smířit, ale po pár měsících už mi to pomalu začalo být jedno. Ale ani tak nebyl klid. U lékařů jsem byla častěji než doma. Do toho jsem ještě chytla neštovice a do konce těhotenství jsem slyšela samé věty jako „může být kvůli neštovicím postižená“ - „je malá“ - „má jen jednu pupečníkovou tepnu“, což na klidu moc nepřidá.
Porod se nakonec rozhodli lékaři vyvolat a ani ten neprobíhal, jak jsme čekali. Naše malá si udělala suk na pupečníku, takže ještě než porod stihl začít, odezvy se zhoršily a byl na řadě akutní císařský řez. Naštěstí všechno dobře dopadlo a máme zdravou šikovnou holčičku. Všechno se ale událo ve chvíli, kdy zaklepala na dveře chřipková sezóna, a tak byl v nemocnicích zákaz návštěv. Do toho přišla ještě poporodní deprese, takže místo abych se radovala, že všechno dobře dopadlo, jsem měsíce probrečela.
Protože jsem se rozhodla, že budu kojit alespoň půl roku, operace se dále odkládala a já stále nejedla. Až dohromady po roce a čtvrt bez jídla jsem se odhodlala a svěřila se do rukou chirurgů. Operace dopadla dobře, ale ani bych to nebyla já, kdyby se přece jen něco nestalo. Chytla jsem kanylovou sepsi a pár dnů ležela s horečkama až 40°C. Poté nakonec začalo i rozjídání, opravdu pomalé a na jídlech, které by člověk nejradši vůbec nejedl (např. slaná krupičná kaše!).
Ale nakonec se nový začátek povedl. Jsem doma, jizvy se zhojily a po takové době konečně JÍM. Sice ne všechno, mám omezení, ale je to pořád pestřejší než jedna příchuť nutridrinku.
Tento deníček vyhrál v soutěži Napište deníček na téma „nový začátek.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1494
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 878
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1517
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 629
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 368
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20078
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2569
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2841
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2557
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1713
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a ono tohle 
.
Přeji hodně zdraví a ať ti chutná 
. Co malá? Možná by to chtělo nějakou zmínku, že i ta je v pořádku. Užila sis tedy opravdu výživné těhotenství. 
