Člověk může žít i bez jídla
- O životě
- vaniilla
- 21.02.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh se (zatím) dobrým koncem o tom, že člověk může žít i bez jídla.
Abyste se hned od začátku nebáli, jde o příběh s (zatím) dobrým koncem. 
Všechno začalo před nějakou dobou. Otěhotněla jsem, plánovaně, radovali jsme se a užívali si každý ultrazvuk. I přesto, že jsem byla hodně unavená a bylo mi špatně z každého jídla, které jsem viděla a cítila, jsem byla šťastná. Normálně jsem chodila do práce a právě tam to jednou přišlo. Bolest břicha, ale tak divně na boku. Nějak jsem to přetrpěla v práci a když jsem zavolala do nemocnice, co mám dělat, dostalo se mi odpovědi, že pokud to nebolí, když ležím, tak ať prostě ležím. Nějak jsem přežila do dalšího rána, ale ani pak to nebylo lepší, a tak jsme se s manželem vydali k doktorce a následně na ultrazvuk do nemocnice.
Pak už šlo vše jako na pomalém běžícím páse. Podezření na zánět slepého střeva a hned hospitalizace a ještě večer operace. Do dneška slyším doktorku, jak mi po probuzení říkala, že mají podezření na IBD. Pro většinu lidí je to jen neznámá zkratka, ale já se s ní ve škole setkala nesčetněkrát a jen myšlenka, že se to tentokrát týká mě, mě vyděsila. Zkratka IBD znamená nespecifické střevní záněty, zahrnuje i „mojí“ Crohnovu chorobu a je to diagnosa, která se bohužel dnes objevuje čím dál častěji.
Tenkrát jsem ještě nevěděla, co všechno mě čeká. Jizvy po operaci se hojily, ale zánět ve střevě zůstal. Ani po léčbě a týdnech na kapačkách a rozpíchaných rukou se to nezměnilo, a tak lékaři naplánovali měsíc jen na nutridrincích. Snesitelné příchuti rychle ubývaly, až zbyla jen jedna jediná. A po měsíci přišla další rána. Rozjídání se nepovedlo. Byla jsem stále těhotná, teprve v půlce, a řešením nemoci byla jen operace, která by ale byla riziko pro dítě a nikdo by ji nedělal. Takže jsem byla odsouzena k dalšímu času jen na nutridrincích (za den skoro dva litry!), žádné jídlo, a na nich jsem musela vyžít já a ve mně rostoucí nový život.
Dlouho jsem se s tím nemohla smířit, ale po pár měsících už mi to pomalu začalo být jedno. Ale ani tak nebyl klid. U lékařů jsem byla častěji než doma. Do toho jsem ještě chytla neštovice a do konce těhotenství jsem slyšela samé věty jako „může být kvůli neštovicím postižená“ - „je malá“ - „má jen jednu pupečníkovou tepnu“, což na klidu moc nepřidá.
Porod se nakonec rozhodli lékaři vyvolat a ani ten neprobíhal, jak jsme čekali. Naše malá si udělala suk na pupečníku, takže ještě než porod stihl začít, odezvy se zhoršily a byl na řadě akutní císařský řez. Naštěstí všechno dobře dopadlo a máme zdravou šikovnou holčičku. Všechno se ale událo ve chvíli, kdy zaklepala na dveře chřipková sezóna, a tak byl v nemocnicích zákaz návštěv. Do toho přišla ještě poporodní deprese, takže místo abych se radovala, že všechno dobře dopadlo, jsem měsíce probrečela.
Protože jsem se rozhodla, že budu kojit alespoň půl roku, operace se dále odkládala a já stále nejedla. Až dohromady po roce a čtvrt bez jídla jsem se odhodlala a svěřila se do rukou chirurgů. Operace dopadla dobře, ale ani bych to nebyla já, kdyby se přece jen něco nestalo. Chytla jsem kanylovou sepsi a pár dnů ležela s horečkama až 40°C. Poté nakonec začalo i rozjídání, opravdu pomalé a na jídlech, které by člověk nejradši vůbec nejedl (např. slaná krupičná kaše!).
Ale nakonec se nový začátek povedl. Jsem doma, jizvy se zhojily a po takové době konečně JÍM. Sice ne všechno, mám omezení, ale je to pořád pestřejší než jedna příchuť nutridrinku.
Tento deníček vyhrál v soutěži Napište deníček na téma „nový začátek.
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 649
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 668
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 388
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 257
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 362
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4097
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4358
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 855
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 961
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 818
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
a ono tohle 
.
Přeji hodně zdraví a ať ti chutná 
. Co malá? Možná by to chtělo nějakou zmínku, že i ta je v pořádku. Užila sis tedy opravdu výživné těhotenství. 
