O kojení

O kojení aneb zamyšlení nad šílenou masáží rodiček o potřebě kojit za každou cenu   Tento článek píšu poté, co jsem si uvědomila, jak směšně jsem se chovala já sama, a jak zoufalá byla moje kamarádka se stejně starým synem jako je moje Marianka. Už to tu několikrát prošlo články i diskuzemi, ale myslím si, že neuškodí téma zopakovat a třeba rozvířit diskuzi ;).

Určitě většina z vás, kterých se to týká, může potvrdit, jak obrovská masáž u nás v poslední době ohledne kojení probíhá. Kojení je přece to nejlepší, co pro své dítě můžeme udělat, a tak která kojí, je ta nejlepší matka na světě. A naopak. Kdo nekojí, je považován za vyvrhele, kterému by dítě měli skoro odebrat :-/.
Ani mi tehdy nedošlo, že je to extrém a jako každý extrém, i tento je trochu mimo realitu. Už před porodem jsem se všemožně připravovala na to, jak budu kojit, kromě toho, že je to nejlepší pro dítě, mi kojení pomůže shodit těch 20 kilo, co jsem nabrala… Vůbec jsem ani neuvažovala o tom, že by to nešlo. Mamka mi líčila, jak já jsem byla kojená jen 3 měsíce, protože jsem začalakojeníbojkotovat a tehdy bylo zase v módě nekojit, takže jsem byla od Vánoc „na flašce". I tento problém jsem měla ještě před porodem vyřešený - moje dítě prostě nic jiného nedostane! Ani zkusit, co kdyby už pak prso nechtěla.
Po porodu jsem Marianku viděla až po 32 hodinách, a to nejhorší, čeho jsem se obávala, byly možné problémy s kojením, protože mi ji nepřiložili brzy… Naštěstí ta byla savec, žádný problém neměla, a tak jediným problémem v začátcích kojení bylo bolestivé nalití mých prsů hned třetí den po porodu a jeho řešení „skvělou" sestrou v porodnici. Po jejím zásahu jedno moje prso oteklo natolik, že ani při nejlepší vůli dcera nebyla schopná bradavku uchopit… druhé na tom nebylo o moc lépe.
Ale po počátečních obtížích jsem kojila bez problémů. Patřila jsem k té skupině matek, kterým nedělalo problém vytasit kozu hrdě kdekoliv na veřejnosti a ještě být na sebe hrozně pyšná, jaká jsem to skvělá matka, když přece kojím (můžou za to opravdu hormony?? - dnes bych něco takového asi neudělala..). Kamarádky na tom byly podobně, jen ta jedna byla dost nešťastná. Snažila se co to šlo, neustále se stresovala a převažovala malého, ale ten moc nepřibíral a trápili se vlastně oba.
Blížily se Vánoce (jsme s dcerou narozené stejně) a já čekala, jestli bude Marianka po mně… A asi jsem to přivolala, protože zrovna na Štědrý den přišel první bojkot. Hlad měla, ale prso nechtěla ani za nic. Neustále jsem ji zkoušela přiložit, odpoledne pak už stačilo jen vidět mě, a už řvala a řvala. Ve čtyři odpoledne (nejedla od 7 ráno) se nám ji povedlo ošidit, přítel ji držel v náručí a já jí strčila prso. Vzdala to, ale ne na dlouho. Ovšem já nepovolila a dítě naštěstí usoudilo, že hlady nezemře. Toto trvalo s malými i většími přestávkami až do zavedení příkrmů. Od tří měsíců jsem kojila pouze v leže, bez rušivých vlivů okolí (tudíž jsem se pomalu nemohla hnout z domu a musela mít vše rozplánované na maximálně tříhodinové vycházky), ale byla jsem odhodlaná kojit co nejdéle a za každou cenu.
Zavedení příkrmů neproběhlo úplně hladce, ale po měsíci se malá rozjedla a tím nastal další problém - zjistila, že když bude pořádně jíst, nebude muset pít mléko od maminky… Nebudu to protahovat - jen pro dokreslení mojí šílenosti uvádím, že byly dny, kdy jsem ji doslova honila po bytě s vytaženým prsem a nechávala ji 6 hodin vyhladovět, aby si vzala ode mě… neustále jsem se mořila s odsávačkou, aby mi náhodou nepoklesla laktace…
V červenci, kdy bylo dceři 10 měsíců, už jsem musela uznat, že doopravdy téměř žádné mléko nemám a doopravdy je s kojením konec :D. Najednou přišlo vysvobození! Hrozně se mi ulevilo, a když jsem viděla mou holčičku, jak si spokojeně nese svoji flaštičku s umělým mlékem, uvědomila jsem si, že jsem se na kojení měla vykašlat dávno!
A moje kamarádka? Když bylo malému 5 měsíců, vzala flašku na milost. Byla z toho dost špatná, chtěla kojit co nejdéle, už kvůli alergiím v rodině. Byla jsem u nich tenkrát na návštěvě, moje dcera měla o kilo víc než její syn. Zkoušely jsme si tenkrát i děti vyměnit, abychom přišly na to, zda je problém v ní (že se jí netvoří dost mléka) nebo v synovi (že neumí pořádně sát). Neustále jsme to probíraly a řešily…
Ale když jsme spolu někdy v červenci seděly u bazénu, naše děti se tahaly o autíčko (malej už skoro o dvě kila těžší než Marianka), shodly jsme se na tom, že kojit za každou cenu je nesmysl a kdybychom měly možnost řešit situace znovu, žádný problém s umělým mlékem bychom ani jedna neměly…což bylo ještě před rokem nepředstavitelné!
Jsem ráda, že jsem mohla kojit, ale dnes už vím, že (alespoň v našem západním světě) není kojení otázkou života a smrti a pokud budu mít někdy další dítě, určitě se nehodlám trápit tak, jako prvních šest měsíců roku 2008…

Všem, kdo jste dočetli až sem, děkuju za trpělivost… Potřebovala jsem to ze sebe dostat a vypsat se z toho vzteku, který mě včera v noci přepadl. Vzteku sama na sebe za to, že jsem uvěřila, že kojení za každou cenu je lepší než spokojené dítě a spokojená maminka.
Kojení zdar! B)

Hanucha

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Katka_H
5766
30.9.08 09:37

Hani,
dobrý článek a hlavně pravdivý! Kojení zdar:-)
Katka_H

  • načítám...
  • Zmínit
Macík74
22163
30.9.08 09:39

Přesně jak píšeš kojení a nekjení nedělá dobrou mámu! Někomu to trvá dlouho než to pochopí a pak si prožije takové malé peklo na zemi! Já jsem u druhé dcery prostě neřešila! Nebyla kojená ani šest týdnů. Měla žloutenku a byla spavé dítě natolik, že by nám snad umřela, než se dosyta napila ode mě! Takže nejdřív asi týden odstříkávat a pak UM. Vše má něco do sebe! Je zdravější než ta starší - dlouho kojená dcera! Bez exému a jiných nemocí. A pak! Zapojil se i tatínek, a měl z toho opravdu radost, když i on mohl jeho holčičce poskytnout potravu! A já? Já jsem se trošku víc vyspala. Kojení ano! Ale rozhodně ne, za každou cenu! Teď jsem těhotná s velkým odstupem od dvou dcer potřetí (starší je 15 mladší 12). Kojit bych chtěla moc! Ale vím, že pokud to nepůjde.. svět se mi nezboří! Hlavně že mám zdravé a spokojené miminko. Martina

  • načítám...
  • Zmínit
Zuza
2184
30.9.08 11:29

Hanu, napsala jsi to moc hezky a plně s tím souhlasím :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Nafteta
1154
30.9.08 11:52

Nedá se než souhlasit. Svojí dceru jsem nekojila ani šest týdnů. Nebylo mco z čeho a ještě prs prostě odmítala. Trápila jsem se, že jsem neschopná a že se nedovedu o svoje mimi postarat. A sestry v porodnici mě snad ještě utrzovaly. Když se mi tři dny po porodu nespustilo mléko, tak říkaly, že to nevadí, že mimi má ještě ode mě. A náš malý žroutek ječel hlady už druhý den a kručelo mu v pupíku.
Teď je spokojená tříletá slečna, která není nemocná nijak extrémně. Narozdíl od synka mojí známé, kterému jsou dva, kojený je pořád a jen ho ofoukne, tak mám rýmičku a zánět. Takže kojení je sice nejlepší, ale pokud to nejde, tak se snad svět nezboří. Hlavně, že jsou mrňouskové zdraví.
Nafteta  

  • načítám...
  • Zmínit
Karla
934
30.9.08 11:56

ahojte holky,
Hanucho - napsala jsi moc hezký článek. Naprosto s tebou souhlasím, myslím si že jako maminky prvorodičky jsme trošku šílené:-DD Ale hodně zato může okolí a to co do nác cpou abysme byly ty super matky. Já s mým kojením taky zažila peklo, ale trošku z jiného důvodu. Bohužel jsem jedna z těch postižených, která má vpáčené bradavky a když jsem se připravovala na první miminko, tak jsem chtěla taky kojit. Všude v chytrých knihách, časopisech, na internetu, všechny dobré kamarádky mě přesvědčovaly jak i s tímto problémem jde kojit. A já odhodlaná jsem opravdu zkusila všechno na světě, aby to šlo. A nešlo!! V porodnici na šestinedělí bylo moje mimi nejvíc uřvané, nespalo několik nocí v kuse a proč? Protože prostě mělo hlad a už byl chudák tak vysílený, že prostě žádnou bradavku (která navíc není) nechytl, nevycucnul. Celý pobyt byl pro mě noční můra. Tak jsem zkusila mlíko odstříkávat. A to bylo jediné co šlo. Vyzkoušela jsem asi pět odsávaček než jsem natrefila na tu správnou. A pro mě začal kolotoč. Odstříkat - najíst, odstříkat - najíst… a pořád dokola. Vydržela jsem to 10 měsíců, do 6 m byl plně „kojený“. Postupem času jsem si v tom našla systém, už jsem nemusela odstříkávat tak často a navíc mlíko dostával z flašky, takže nebyl malý na mě závislý a já mohla klidně vyrazit do cvičení apod. Takže to mělo i své výhody:-DD No a teď čekám druhého klučíka. A jsem naprosto v klidu. jestli budu kojit nebo ne (zase jen odstříkávat), to bude záležet na situaci jak to budem zvládat. Páč nemám doma klidného andílka ale rozlítaného čertíka a ten nepočká, až maminka odstříká prsa. Bohužel ze začátku pořád. Takže prostě uvidíme A svět se nezboří!!!!
Karla   

  • načítám...
  • Zmínit
leandra02
112
30.9.08 12:41

Hanucho jsem ráda, že se tyto názory objevují. Máš naprostou pravdu. Já jsem syna kojila měsíc plně, ale dost jsme se u toho natrápili. Pak jsme do 4,5 měsíce střídali UM a prso, a pak jsme zavedli příkrmy a byl jen na UM. Je to velkej dvouapůlletej kluk, mlíčko má rád doteď. Jsem ráda, že jsme nemuseli absolvovat martyrium odvykání kojení, jako spousta našich známých. Prý: když jsem tak dlouho bojovala o kojení, přece se ho teď nevzdám. Když vidím dvouapůlleté dítě, jak leze mamince pod tričko, je mi trošku nevolno;)
Teď jsem podruhé těhotná a těším se, že snad bude větší pohoda při rozkojování a že když celé těhu probíhá odlišně od toho prvního, že třeba bude dcera větší savec. A když ne, tak prostě vyndáme flašky, koupíme UM a aspoň nebudu muset manžela honit, aby mi dceru vozil do školy na kojení;)
Musím říct, že mi to tvrzení že Kojení a ni jiného taky pěkně lezlo krkem, matky jsou zmasírované, hormony pracují a tak občas se fakt chovají téměř jako blázni. Každé mamince přeju pohodové a klidné kojení bez potíží!!!

  • načítám...
  • Zmínit
amonanka
7
30.9.08 13:10

Ahoj, úplně s tebou souhlasím. Tohle je mi hodně blízké téma. Mám zatím jedno dítě, chlapečka a jako prvorodička jsem kojením a osvětou ohledně kojení byla přímo posedlá. Celé těhotenství by mě ani nenapadlo, že by to nemělo jít. A v porodnici nastal problém, jednak mám vpáčené bradavky, takže kojení přes klobouček, hrůza a děs. Tak jsem se snažila jak se dalo, ale  asi třetí den dostal už porodnici umělé mléko, ode mě by se  nenajedl. A doma to pokračovalo, sice jsem kojila, dokonce jsem si pořídila vytahovač bradavek od Aventu, ale mlíčka bylo tak málo, že ho to chudinku spíš stresovalo. A pak jsem musela dát umělé mléko. Dalo se to nazvat spíš dokojování než dokrmování, toho mlíčka měl ode mě opravdu malinko. A to jsem odsávala a odsávala a snažila se kojit co to šlo. Opravdu je to extrém ten současný hit. Já si taky myslela, že jsem špatná máma a neschopná a že si s dítětem nevytvoříme to „silné pouto“, jak se všude můžeme dočíst v chytrých knížkách. A teď, chceme druhé dítě a už teď vím, že to při  druhém nebudu brát takhle vážně. A může se na mě naše dětská doktorka se sestřičkou dívat jak chtějí, ale budu v každém případě uměr argumentovat. Kojení ano, ale ne za každou cenu, každý holt nemá to štěstí i kdyby se rozkrájel a udělal pro to maximum.
Amonanka          

  • načítám...
  • Zmínit
pitrisek
1293
30.9.08 19:22

Chua chua na tohle téma si VŽDYCKY MUSÍM VRZNOUT, I KDYBYCH MĚLA ZMRZNOUT!!!!!!!!!!!! :-) :-) :-)  No Hanucho, Tys teda ale byla zatvrzelá harcovnice! :-) zasloužíš teda metál za tu výdrž. Moje dcera KÓOOOJO bojkotovala od naprostého narození (od naprostého počátku teda spíš jsem chtěla říct, ale jelikož to celé pojímám satiricky, tak si klidně napíšu od naprostého narození :-)  Ó bože já tele nešťastný jsem si asi rok a půl (nebo dva???) vyčítala, čekala jsem na každej pupínek v domnění že jsem svým nekojením způsobila nejmíň atopickej ekzém, napsala jsem tady na emiminu toho o tom spoustu a teďka konečně můžu teda říct, že to MAM NA HÁKU :-)))  Nekojim a žiju. Šťastně.

  • načítám...
  • Zmínit
Janni
535
30.9.08 19:29

Hanu moc hezky napsáno :)

  • načítám...
  • Zmínit
Fik
30.9.08 21:09

Hanucho, díky za toto téma.
Mám pocit, že jsem taky už na toto téma tady známá.
Od porodnice bojujeme s dokrmem a nebýt toho, že cácorka je prsomila /neva, že nic neteče/, tak už jsme jen na flašce. Kéž by takových článku bylo víc, když jsem přišla z porodnice a připadala si jak neschopná matka, která dítě porodí, ale už mu nemá co dát k jídlu.
KOJENÍ NEDĚLÁ DOBROU MÁMU!!! /trvalo mi to, než jsem nato přišla/
Jo, zkušenost, ta je nesdělitelná, přesto je super, že se člověk dočte, že v tom není sám…

Fík

  • Upravit
Sandula
1975
30.9.08 21:31

Kojeni zdar! no to jiste,spis kojeni sbohem..to byli moje slova kdyz jsem opoustela porodnici..mliko nebylo,prsa se nenalejvala, byla jsem pro porodnici cerna ovce,domu jsem sla sklesla,zdrcena,nestastna,vystresovana a jako naprosto propadla a spatna matka..jako bych za to mohla..kdyz se teda troska mlicka udelalo,tak se mala stejne neumela prisat,tak jsem musela odstrikavat,a stejne to malej moje mliko nechutnalo ..2× jsem dostala zanet do prsu a po trech tydnech me odvezli donemocnice se zanetem v celym tele a otravou krve..a tehdy jsem dekovala bohu ze jsem nekojila a nechytla to mala…no samozrejme ze uz jsem pak ani kojit nemohla,mala skoncila na Bebe a flasce..a dodneska jsem rada..a s klidem muzu rict ze jestli nekdy budu mit druhy,tak i kdyby mi mliko strikalo proudem z obou prsu,tak kojit nebudu..nikdy totiz nevite co se ve vasem tele skryva a tluce..

  • načítám...
  • Zmínit
Taminka
13503
30.9.08 21:41

Hanucho

fakt jsi to moc hezky napsala..Taky jsem vsude cetla jak je kojeni IN,take jsem se na to pripravovala,v porodnici prsa nalita,tezka jak kamen ale jak jsem velmi brzo zjistila mlika bylo malo.Tak nase mala uz ve trech tydnech ochutnala Nutrilon a je spokojene,zdrave miminko.
A stejne jak pise Sandula-az budu mit druhe tak bude take na UM.Lasku ode mne miminko tak ci tak dostane a ja aspon budu moct jist co chci:)

  • načítám...
  • Zmínit
TerezkaBrno
8601
1.10.08 08:16

Hanucho: dobře že jsi napsala, článků a diskusí na toto téma není nikdy dost. Kojící masáž mi dost leze krkem, sama jsem prví dceru nekojila, rok se trápila a přemýšlela, co jsem udělala špatně. Celé další těhu jsem se připravovala na kojení, co víc ještě můžu udělat aby to tentokrát vyšlo.  

Nakonec kojím a našla jsem prostou odpověď proč to tenkrát nevyšlo a to: malá neuměla sát a byla slabá. Teď si připadám jako magor, že jsem se trápila tak dlouho, přitom jsem s tím opravdu nemohla nic dělat.  

 Takže mlíku zdar a je jedno odkud teče :-))))  

 
  • načítám...
  • Zmínit
Filipina
695
1.10.08 09:31

Nedá mi to se taky nezapojit. Já jsem byla pravý opak, ještě když mě odváželi do porodnice, snažila jsem se ke kojení přistupovat tak trošku lehkovážněji. Děsila jsem se při pohledu na sestřenici, která své dvouleté dítě stále kojí, dítě si jen požužlá bradavku a tím to končí, přesto všem opakovala, jak je kojení skvělé a jak ještě dlouho nemíní přestat. Kojit jsem chtěla, ale počítala jsem s tím, že když mlíko nebude, žádná tragédie to není. Také jsem byla už od začátku přesvědčená, že budu přikrmovat co nejdřív, ať nedopadnu jako kamarádka, která musela přestat kojit když malé nebyly ani dva měsíce, protože měla prsa totálně „zmasakrovaná“. Jenže pak přišel porod, malá byla v inkubátoru a já si ji nestihla ani pohladit, pochovat… Dostávala umělou výživu hadičkou do hlavičky, všude spousta drátků… Najednou mi kojení připadalo jako ta nejdůležitější věc na světě, nemohla jsem ji nijak pomoct, ulevit při potížích s dýcháním, nemohla jsem si ji vzít, pochovat, když plakala, nebyla jsem jí nablízku tak, jak by máma svojí holčičce měla být. V tu chvíli mi kojení přišlo jako to nejdůležitější na světě a nikdy nezapomenu na tu dobu, kdy mi sestra půjčila odsávačku (to aby se laktace nezbrzdila) a konečně přišel ten okamžik, kdy mi sestra řekla: Daji jsme Anetce přes stříkačku vaše mlíčko. O pár dní později mi ji nosili na kojení, ale stále byla v inkubátoru, teď už kvůli žloutence. Byly to okamžiky, kdy jsem se jí mohla dotknout, pochovat si ji, pomazlit se s ní, dát jí najíst… V tu chvíli mě přepadl hrozný strach, že bych třeba o mlíko přišla a začala jsem stresovat. Nchávala jsem si nosit knížky a časopisy o kojení, odstříkávala častěji a déle, než jsem měla nakázané, to aby mlíka bylo více. Výsledek byl jen ten, že jsem měla přebytek a několikrát denně nosila sestrám téměř 120ml mléka, dodnes nevím co s ním dělaly.
V odsávání po kojení jsem pokračovala i doma, mlíko jsem vylívala, měla jsem ho fakt moc a malá tolik nespotřebovala. Jenže přišel čas, kdy vypila obě prsa a plakala… Po odstříkání jsem zjistila, že neodsaju nic - zřejmě tedy měla hlad. Tak jsem bojovala, kojila, odstříkávala, pak jí přes speciální cumel (předražený, ale ve tvaru bradavky) dávala to odstříkané mlíčko, mordila jsem si nateklé bradavky, aby ho bylo co nejvíc, ale jednou už jsem prostě neodstříkala. Malé byly 3 týdny, byla jsem zoufalá, protivná na manžela, pořád jsem brečela a připadala si neschopná. Malá si začala víc ublinkávat, takže se přidal pocit, že jí moje mlíčko dělá zle. A jednoho večera dostala příkrm. Vypila jen trošku a všechno vyzvracela. Tak jsem se opět mordovala s odstříkáváním.
O dva dny později jsme dorazili k doktorce. Za týden malá přibrala 410g, svěřila jsem doktorce své obavy a zjistila, že právě naopak mám mléka nadbytek, malá se přejídá, protože má moc silný hledací a sací reflex a ochotná sát je neustále. Hladem to ale není, protože přibrala ohromně. Trošku jsem se zklidnila a hned věci viděla v jiné stránce. V záchvatech hysterie jsem byla zlá na manžela, na rodiče, na okolí, prsa jsem si mačkala jako citrón, malou k prsu div netiskla násilím… Teď už to vidím trošku jinak. Sice stále kojím, ale kdyby to nešlo, nic zlého se neděje. Než dělat dusno kolem sebe, raději sáhnu po flaštičce s umělou výživou, proč ne? Také jsem na ní vyrostla. A rozhodně se nebráním podstrčit manželovi sklenku s dokrmem, když budu potřebovat na delší dobu odejít. Jsem ráda že kojím a chtěla bych ještě nějakou dobu pokračovat, ale už vím, že nic se nemá přehánět a miminka, která mají dokrm, jsou stejně šťastná jako ta, která jej nemají.

  • načítám...
  • Zmínit
Filipina
695
1.10.08 09:31

Nedá mi to se taky nezapojit. Já jsem byla pravý opak, ještě když mě odváželi do porodnice, snažila jsem se ke kojení přistupovat tak trošku lehkovážněji. Děsila jsem se při pohledu na sestřenici, která své dvouleté dítě stále kojí, dítě si jen požužlá bradavku a tím to končí, přesto všem opakovala, jak je kojení skvělé a jak ještě dlouho nemíní přestat. Kojit jsem chtěla, ale počítala jsem s tím, že když mlíko nebude, žádná tragédie to není. Také jsem byla už od začátku přesvědčená, že budu přikrmovat co nejdřív, ať nedopadnu jako kamarádka, která musela přestat kojit když malé nebyly ani dva měsíce, protože měla prsa totálně „zmasakrovaná“. Jenže pak přišel porod, malá byla v inkubátoru a já si ji nestihla ani pohladit, pochovat… Dostávala umělou výživu hadičkou do hlavičky, všude spousta drátků… Najednou mi kojení připadalo jako ta nejdůležitější věc na světě, nemohla jsem ji nijak pomoct, ulevit při potížích s dýcháním, nemohla jsem si ji vzít, pochovat, když plakala, nebyla jsem jí nablízku tak, jak by máma svojí holčičce měla být. V tu chvíli mi kojení přišlo jako to nejdůležitější na světě a nikdy nezapomenu na tu dobu, kdy mi sestra půjčila odsávačku (to aby se laktace nezbrzdila) a konečně přišel ten okamžik, kdy mi sestra řekla: Daji jsme Anetce přes stříkačku vaše mlíčko. O pár dní později mi ji nosili na kojení, ale stále byla v inkubátoru, teď už kvůli žloutence. Byly to okamžiky, kdy jsem se jí mohla dotknout, pochovat si ji, pomazlit se s ní, dát jí najíst… V tu chvíli mě přepadl hrozný strach, že bych třeba o mlíko přišla a začala jsem stresovat. Nchávala jsem si nosit knížky a časopisy o kojení, odstříkávala častěji a déle, než jsem měla nakázané, to aby mlíka bylo více. Výsledek byl jen ten, že jsem měla přebytek a několikrát denně nosila sestrám téměř 120ml mléka, dodnes nevím co s ním dělaly.
V odsávání po kojení jsem pokračovala i doma, mlíko jsem vylívala, měla jsem ho fakt moc a malá tolik nespotřebovala. Jenže přišel čas, kdy vypila obě prsa a plakala… Po odstříkání jsem zjistila, že neodsaju nic - zřejmě tedy měla hlad. Tak jsem bojovala, kojila, odstříkávala, pak jí přes speciální cumel (předražený, ale ve tvaru bradavky) dávala to odstříkané mlíčko, mordila jsem si nateklé bradavky, aby ho bylo co nejvíc, ale jednou už jsem prostě neodstříkala. Malé byly 3 týdny, byla jsem zoufalá, protivná na manžela, pořád jsem brečela a připadala si neschopná. Malá si začala víc ublinkávat, takže se přidal pocit, že jí moje mlíčko dělá zle. A jednoho večera dostala příkrm. Vypila jen trošku a všechno vyzvracela. Tak jsem se opět mordovala s odstříkáváním.
O dva dny později jsme dorazili k doktorce. Za týden malá přibrala 410g, svěřila jsem doktorce své obavy a zjistila, že právě naopak mám mléka nadbytek, malá se přejídá, protože má moc silný hledací a sací reflex a ochotná sát je neustále. Hladem to ale není, protože přibrala ohromně. Trošku jsem se zklidnila a hned věci viděla v jiné stránce. V záchvatech hysterie jsem byla zlá na manžela, na rodiče, na okolí, prsa jsem si mačkala jako citrón, malou k prsu div netiskla násilím… Teď už to vidím trošku jinak. Sice stále kojím, ale kdyby to nešlo, nic zlého se neděje. Než dělat dusno kolem sebe, raději sáhnu po flaštičce s umělou výživou, proč ne? Také jsem na ní vyrostla. A rozhodně se nebráním podstrčit manželovi sklenku s dokrmem, když budu potřebovat na delší dobu odejít. Jsem ráda že kojím a chtěla bych ještě nějakou dobu pokračovat, ale už vím, že nic se nemá přehánět a miminka, která mají dokrm, jsou stejně šťastná jako ta, která jej nemají.

  • načítám...
  • Zmínit
Zdeenja
2569
1.10.08 09:45

Hanucho, super článek! Díky!
Přidávám se k zmasírovyným nešťastným matkám…teda teď už ne, už jsme taky pochopila že naší dcerce prostě moje mlíko nestačí a od tří měsíců byla dokrmovaná, kolem pátého měsíce kojená jen ráno a po půl roce už vůbec. Sama se postupně odstavila a mě se tak vyhnuly problémy s nalejváním prsů ;o) A malá teď baští UM, zeleninku, ovoce i kaše a je spokojená! Už to rozhodně není to řvoucí miminečko, které jsme měli doma první tři měsíce :o(  
UM zdar!

  • načítám...
  • Zmínit
Judycum
5021
1.10.08 16:53

Díky za článek, takové jsou určitě potřeba…Kojení je důležité, ale stejně (ne-li víc) je potřeba zdůraznit, že bez něho to jde taky.První syn se mi narodil předčasně a problémy s kojením se daly očekávat (špatné bradavky, syn nulový sací raflex, po předčasném porodu sekcí málo mléka, první kojení po třech týdnech od porodu), a já měla jedinou vizi, musím kojit za každou cenu.Dva měsíce jsem trápila sebe i syna a nakonec jsem začala odstříkávat do lahvičky, vydržela jsem půl roku, skončila se zánětem, vyřízená, protivná a unavená.A hlavně rozhodnutá už nikdy kojení nezkoušet.Teď mám dvouměsíční dceru, zdravou a při chuti.A najednou to jde a jde to dobře a já si kojení strašně užívám a miluju ty okamžiky naprosté blízkosti.Ale i když nám se synem kojení nevyšlo, miluju ho stejně jako dceru a jediné, co mě trápí, je to, že jsem se na kojení nedokázala včas vykašlat a užívat si první měsíce synova života ve větším klidu.Takže závěr? Když to jde, určitě kojit, ale když to nejde, tak to holt nejde a svět se kvůli tomu nezboří.

  • načítám...
  • Zmínit
petrax77
1687
1.10.08 19:49

Hanu - super článek, dobře napsáno :-)
Já s kojením neměla žádné problémy, prostě to šlo úplně samo a syn ta prsa „miluje“. Takže teď spíše bojujeme s odstavením :-)
Ale co jsem hlavně chtěla říct - já se v těhu ani tak nebála porodu, jako toho, že nebudu moci kojit (že nebude mléko, nebo malý nebude chtít apod.). To mne asi stresovalo nejvíce. A k tomu ještě propagovaná zá:,–(a - když chcete, aby Vaše dítě dobře pilo z prsa, nesmíte dát dudlík. Takže jsem kojení taky viděla jako něco posvátného a dudlík jako ďáblův nástroj (ten nakonec náš malý odmítl, takže jsme vyrostli bez něj).
A ještě jedna věc. Mnohokrát jsem četla, že kojení je na mateřství to nejkrásnější, jaké z toho mají maminky úžasné zážitky apod. Tak to bych dneska takhle nevnímala. Kojení bylo pro mne velmi pohodlné (kojila jsem úplně všude) a rychlé, samozřejmě bylo hezké vidět a vnímat to miminko, které se po mne sápalo a přisálo - ale že by to bylo to nejkrásnější apod., to bych neřekla.
 Petrax

  • načítám...
  • Zmínit
petrax77
1687
1.10.08 19:51

Jo a ještě dodatek k mému předchozímu komentáři - já ta nabraná kg v těhu bohužel nevykojila :-(

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
3.10.08 14:12

Holky, možná se tu na mě sesypete, ale…
Já jsem měla u prvního syna podobnou zkušenost, jako řada z vás - první 2 měsíce jsem kojila a krásně přibíral, na což jsem byla hrozně pyšná. A úderem třetího měsíce jako když utne - najednou začal kojení bojkotovat a přestal mít chuť na krmení tak často, jako do té doby. Byla jsem z toho zmatená a nešťastná, malý přestal přibírat (logické), ale krmení se vůbec nedožadoval (nelogické). Na radu dětské dr. jsem čekala asi 2 týdny, zda se to upraví, ale nestalo se. Paní doktorka mě uklidňovala, že Honzík vážil víc než pěkně na svůj věk, ale já jsem jako máma věděla, že tyhle řeči problém nevyřeší. Pak jsem po poradě s paní doktorkou začala s příkrmy, takže Honzík dostával ve 3 měsících bezmléčnou kaši, a každé krmení prokřičel. Moje mamka mi poradila kaši připravovat z mateřského mléka, které se tvořilo přesně podle toho, jaká byla poptávka, takže jakmile jsem začala stimulovat prsa odsáváním, měla jsem mléka moře. Takže kaše jsem připravovala z MM a najednou šlo krmení i kojení. Nakonec jsem Honzíka vydržela kojit plně do 10 měsíce a pak přikojovat. Přechod na UM byl ale dost náročný, Honzík ho prostě nechtěl, než si zvykl. S UM jsem měla podobné trápení jako vy s kojením - nechtěl je a já se pár týdnů nervovala. Nakonec se to zlomilo, jakmile Honzík trochu víc povyrostl. Kojila jsem ho 15 měsíců a jsem za to šťastná.
Druhý syn je Honzíkův pravý opak - s počátečními problémy, kdy se po řadu týdnů nedokázal naučit dobře přisát, jsme se prostě vypořádali a ani mě nenapadlo jej hned krmit UM (k flašce by se tolik namáhat nemusel). Kojila jsem třeba hodinu v kuse, zejména první týdny. Malý přes veškeré kojení byl dost nemocný - celé šestinedělí ho trápily průjmy, a pak, jakmile se u nás objevila nějaká viroza, zaručeně ji chytil také… V září jsem s ním byla 2× hospitalizovaná s akutní laryngitídou a zánětem močových cest… Dětská dr. byla v šoku, že tak často kojené dítě je tak nemocné, ale v nemocnici mi řekli, ať jsem ráda, že kojím… Kdo ví, prý, jaký by ty nemoci u malého měly průběh, kdyby nebyl kojen.  

Bydlíme v Ostravě, kde jsou statisticky děti x-krát nemocnější než jinde (snad jen sever Čech je srovnatelnější), tak se ani nedivím, že viróz a alergií je u nás požehnaně. Ať už děti kojíme nebo ne.
Jsem ráda, že přes to všechno kojím, a myslím si, že dětem dávám maximum, co můžu. Klidně kojím i v kostele nebo v hypermarketu, a ještě jsem se nesetkala s pohoršením. Také díky veliké podpoře v manželovi a v rodině si můžu kojení doslova vychutnávat i nyní, kdy mladší syn má skoro 14 měsíců. Ano, znamená to určitá omezení, nemůžu si dát sklenku vína, přestala jsem pít kávu, polykám vitamíny, nejím kořeněná jídla, ale na druhou stranu mi i to dělá dobrou službu.   

A poslední věc, kterou jsem tady chtěla sdělit, je ta, že pokud bych měla nějaké problémy s kojením, určitě bych se obrátila na některou z laktačních poradkyň, kterých je dost a jsou připraveny pomoci v každém větším městě.  

Myslím si, že díky mateřskému mléku žijí tisíce dětí v chudých zemích, které by jinak v tamějších příšerných podmínkách houfně umíraly. Takže nezlobte se na mě, když zastávám názor (a vím, že nejen já), že kojení je přirozené, prospěšné, velmi obohatí vztah matka-dítě, a není třeba v tom vidět jakýkoli zdroj stresu.  

Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
3.10.08 21:12

Demi, myslím, že se tu na tebe nikdo nesesype…

Ale nedá mi to, a musím reagovat. Měla jsi prostě kliku, že kojení nakonec šlo, protože znám holky, kdy to prostě nejde. A nejde. A nejde i když se stavěly na hlavu a byly ochotné se týrat, tahat ňadro kdekoli a kdykoli a dělat psí kusy s podporou laktační poradkyně. Někdy to prostě nejde.
A když to nejde, pak je hodně těžké odolávat té šílené mediální kampani za kojení do poslední kapky mléka a nebýt z toho hodně špatná… Vem si, že i ty píšeš, že to chce jen se překonat a omezit a vyhledat laktační poradkyni. Jenže ono to někdy prostě nejde.

A ty holky, kterým to nejde, nejsou lepší nebo horší než ty, kterým to jde. Jsou to skvělé mámy. Jen prostě krmí jinak. A o to tu jde.

L.

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
5.10.08 00:07

Milá Lesi,
nepsala jsem, ani si nemyslím nic o horších nebo lepších matkách. O mediální kampani kojení si nemyslím nic, protože jsem se s nijakou nesetkala. Nikde jsem neviděla žádnou reklamu, inzerát, billboard, takže o nějaké masáži podle mého názoru moc řeč být nemůže. O výhodách kojení jsem se dočetla v malých brožurkách, které jsem dostala v porodnici, nebo z informačního videa na předporodním kurzu. Toť vše. A neberu to jako masáž, ale jako obecná doporučení všem maminkám, které mají dítě, protože v minulých letech (zejména do roku 1989) se o prospěšnosti kojení nevědělo nic. Je dobře, že jsou ženám poskytovány i tyto informace.  

Naopak o mediální kampani na Sunar a Nutrilon či Hami, pod které se podepíší dokonce české významné osobnosti,  by se dalo popsat dost stránek, nejen na eMiminu. Takže co je to vlastně masáž…???  

A díky za reakci :-)  

D.

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
5.10.08 00:24

Vidíš, já zase nezaznamenala reklamy na UM :)

Stávalo se mi, že jsem zapla telku při vaření a chytla ženské pořady - a tam je ta masáž fakt vidět a cítit - zkus se podívat, ale pozor, občas je to docela pro otrlé… Vyřešila jsem to tím, že posloucháme rádio (holky nejvíc milují písničky od srdce - tam si přejí důchodci :)) Nedejbože se podívat na časopisy pro ženy, na ženské rubriky na serverech jako je Idnes.cz nebo seznam.cz… V každém rozhovoru s odborníkem na děti je kojení zmíněno - ale nikde už není řečeno, že s kojením můžou být i trable - maximálně tam je řečeno, že měl někdo problém, ale vytrval a zvítězil - ještě občas podotknou, že je to dobře, že maminky dávají svým dětem jen to nejlepší… Někde jsem četla i rozhovor s matkou adopčátka, co se rozkojila nebo s babou, co kojila děsnou dobu děsně dětí a měla děsně mléka (no, možná ne všechno najednou)…

Na kojení se tě ptá snad každý a zmasírované jsou i babičky (i když ty by spíš daly miminečku polívčičku a čajíček :D) a kamarádky. Nejlepší jsou ty bezdětné…

Jen si prostě myslím, že by se mělo upozorňovat i na to, že s tím mohou být i trable…

L.

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
5.10.08 00:42

Jo, to máš pravdu. Ale fakticky - neviděla jsem o kojení nikde nic víc, než co jsem výše popsala, anebo si sama našla na internetu. Ke kojení se vyjadřovalo dost lékařů, to ano, ale pokud vím, tak hlavně ve svých odpovědích na dotazy mamin, které měly zájem o informace.
To, že se o kojení píše a mluví, neberu jako aroganci lékařů, zdravotníků, porodních asistentek nebo kojících matek - proč taky. Beru to jako protiváhu k tomu, že v ČR dlouhá léta spíše ženy masírovali směrem k UM a kojení bylo dost odsouváno jako zbytečné. Veliký propagátor UM v 70.letech, český profesor a pediatr Švejcar (tuším) se posléze maminkám omluvil za bludy, které o výhodnosti UM a nepotřebnosti kojení sám pronášel.  

Ale jinak - třeba si vzpomeneš na „…vyrostli jsme na Sunaru…“ v TV reklamách, anebo HAMI mlíčka nebo Nutrilon - o tom, že tím maminky dávají dětem to nejlepší… Kdo chce, ať posoudí.
A miminečku polívčičku nebo čajíček místo MM - s tím ses fakt setkala? To je už snad lepší ta masáž o kojení, ne? :-)).  

Referát matky, která se rozkojila po té, co adoptovala dítě jsem taky četla, na rodině.cz. Pokud to byl skutečný případ, tak klobouk dolů.  

Dem.

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
5.10.08 00:51

Vyrostli jsme na sunaru jo, ale měla jsem ti dojem, že to je raklama na nějaké pojištění - no, jak tak přemýšlím, tak asi ani ne :D Hami mlíčka a Nutrilon ne, ten znám jen od kamarádky…

S polívčičkou a čajíčky jsem se setkala u prvního mimina a fest, ale Ada naštěstí prospívala víc než zdárně, tak to brzy opadlo… Ovšem manželova babička mi jednou za mými zády nalila do pětitýdenní Pepiny čaj z užitkové vody na chatě - to byla síla i na mě. A řeknu ti, tu mít za tchýni :o Rozdýchávám to doteď :)

S kojením jsem užila taky své, měla jsem snad všechno, co se uvádí jako komplikace - jen zánět se mi teda nerozjel až do krve, zaplaťbůh… Takže informace jsem nasávala jako houba - a opravdu si neuvědomuju, že by nějaký odborník řekl, když to nejde, tak to nejde, dítěti UM nijak neublížíte. Opravdu ne.

L.

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
5.10.08 15:45

Ty jo, čaj z užitkové vody tak malému miminku… doufám, že to malá přežila bez úhony.
A vyrostli jsme na Sunaru - to tedy opravdu není reklama na pojištění :-))). O Nutrilonu nebo Hami mléku se toho dočteš víc než dost v komerčních inzerátech v nejrůznějších Bettynkách a Maminkách, atp. Jinak v jednom z těchhle časopisů jsem si před časem přečetla článek na tebou žádané téma - bohužel mi to vyznělo spíše jako že když nechcete, nekojte, nic se neděje, máme tady širokou nabídku umělých mlík. Což je veliká škoda pro maminky, které to vezmou za své, a tím se kojení dobrovolně vzdají. Co škoda pro maminky… hlavně škoda pro děti.  

Je mi jasné, že se během kojení mohou objevit problémy, ať už u dítěte, nebo u matky. Ale podle mého názoru jsou to problémy hodně individuální a vyžadují individuální řešení, pomoc. Hlavně se mi nezdá, že by nedokázaly pomoci laktační poradkyně…? Ty máš tu zkušenost?  

Já měla zase u prvního syna retenci mléka, na pravém prsu horkou hroudu, že se mi vešla do dlaně, a nešlo to ani odkojit ani odsát. Bolelo to, jako by mi skrz bradavku protahovali ocelový drát. Trápila jsem se s tím asi týden, než mě osvítil nápad zavolat si na Horkou linku kojení do porodnice. Sestra mi po telefonu poradila tvarohové obklady a kojit z toho prsu jen opatrně. Pokud by to nepomohlo, měla jsem jít ke gynekologovi. Ale po těch obkladech hrouda do večera zmizela. Jinak fuj, už bych to zažít nechtěla.  

A jinak - asi žádný odborník ti neporadí přestat kojit a doporučit výživu UM, protože většinou věří, že kojit prostě lze. Pokud jde o můj ryze osobní názor, tak se s tímhle ztotožňuji. Ale vím, že dětští lékaři s tím problém nemají. Kamarádka kojení u prvního dítěte nezvládla (a když píšu, že nezvládla, tak to tak i myslím, protože to prostě vzdala bez boje - sama mi psala, jak je pohodlnější dítěti dát flašku a je klid…), a podpořena jejich pediatrem najela po pár týdnech kojení na Nutrilon. Taky zkušenost - druhé dítě už nyní plně kojí…  

D.

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
6.10.08 10:23

Zkušenost s laktační poradkyní mám, Pepi se mi zasekla a tři dny nepila. Nepila nic (opravdu nic, já šílela). Kdyby se sama neodsekla, laktační poradkyně by nepomohla.

Ale myslím, že nechápeš, co se snažím říct. Sama říkáš, že si myslíš, že kojit prostě lze vždy. Jenže to není pravda, někdy to prostě možné není a já bych si moc přála, aby se říkalo:

Ano, maminka udělala pro kojení vše, nevyšlo to a NENÍ HAMBA,  že nekojí. Protože obecná nálada je ta, že ta, které kojení nešlo pro to neudělala vše a vzdala to bez boje, tak jak to píšeš o své kamarádce.

Přečti si, co píšou holky v komentářích výš, máš snad dojem, že měly bojovat víc?

L.

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
6.10.08 10:56

No, právě že jsem četla ty příspěvky. A některé víc než pozorně.  

A já si zase myslím, že ty nechápeš mě, co se snažím říct, a co jsem už napsala ve svém prvním komentáři. Kojení prostě je přirozené, stejně jako porod. Je to záležitost normálních pochodů v těle, ovšem má na ně vliv dost věcí, a na kojení zejména stres.  

Já se obvykle do kontroverzních témat moc nemíchám, protože mi přijde, že je to marná ztráta času a asi ani nemám v povaze se hádat s někým, koho neznám a on nezná mě. Ale tady úvodní článek vyzněl tak arogantně, a na můj vkus poněkud žlučovitě, že jsem se prostě vyjádřit chtěla. K ostatním komentářům nemám co dodat, ale já jsem také uváděla, že jsem kojení neměla dáno pod stromeček. Také jsem se musela snažit a vydržet, když jsem to nechtěla vzdát. Každý problém je individuální, a také nemůžeš říct, že když nějaký nastane, tak hned nemá řešení.  

Podle toho, co píšeš, tak jsi se žádnou laktační poradkyní nic neprobírala, když uvádíš, že by ti žádná nepomohla. Jak to víš? Třeba by tě uklidnila, abys nešílela, poradila ti, ať vydržíš, že to může přejít tak, jak to přišlo. V takových chvílích je to podle mě pro mámu dost podstatné slyšet - že se nic ještě neděje, že i jiné maminky mají takovou zkušenost a že to přejde. Kolikrát je to jen otázkou psychiky, ostatně, jako v mnoha jiných záležitostech.  

D.

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
6.10.08 12:05

Pozorně nečteš, psala jsem ti, že zkušenost s laktační poradkyní mám. A nepomohla mi jinak než radou, že mám zkoušet a zkoušet. Technika, množství i vše ostatní bylo v pořádku.

Kojení i porod jsou přirozené - bohužel je přirozená i kojenecká úmrtnost mimo jiné i na výživové problémy. Lidské rozmnožování je už dávno mimo přirozenost přírody - v něčem bohužel, v něčem bohudík.

A mi úvodní článek žlučovitý teda nepřijde, možná se jen dokážu lépe vcítit do problémů těch, pro které je kojení jen a pouze parádním traumatem. A podle mého názoru zbytečně.

L.

  • načítám...
  • Zmínit
baghira
2901
6.10.08 12:22

Demi, jsi můj člověk:)
Ale nemám chuť a sílu se teď pouštět do polemik kolem kojení. Ostatně nepsala bych nic jiného než ty. Třeba sem ještě nakouknu, Baghira

  • načítám...
  • Zmínit
velchi
6955
6.10.08 14:12

Ahoj vespolek,

musím se přiznat že mě naopak přijde že arogantní a žlučovité je spíše vyjadřování Demi.
Lesina to píše i tak jak cítím já.

Nicméně moc se mi líbí jak píšeš o tom že kojení je tak přirozené jako porod, je to prostě jen přirozený proces těla že… no holka zlatá NENÍ .
Ne každý máme dáno že můžeme porodit, a kojit.
Prvního synka jsem strašně chtěla porodit přirozeně, nepodařilo se mi to. A mám pocit že jsem pro to dělala co jsem mohla a nač mi síly stačily! Rodila jsem dva a půl dne než se zjistilo že děloha nespolupracuje a neotvírá se, být doktor tvého smýšlení, dítě ani já nežijeme.
V porodnici i pak další skoro 3 měsíce jsem se snažila aby moje dítě prospívalo, jedlo a pilo ode mne a aby se mu vedlo dobře. Bylo mi to houby platné, byl velice unavený, nepřibíral, hubnul a ani na sání z prsu neměl sílu. Po necelých 3 měsících jsme muselizačít dávat UM. Nikdo se mě už neptal, byla jsem každý den u doktorky na vážení před a po kojení, byla to velmi zkušená lékařka a malý prostě neprospíval! Bylo mi jasně řečeno že není všechno jen o té koze.
A že když mu konečně dám najíst tak mu nejen neublížím, ale ještě pomůžu, protože bude konečně mít sílu a začne přibývat na váze.
A nejen že začal krásně přibývat na váze, prospíval velmi dobře, nikdy jsme neměli nic horšího než rýmu, a vzácně nějakou virovou infekci co prošla okolím. ATB ještě neviděl, a doufám že dlouho neuvidí. Je mu 21 měsíců a je to zdravý a veselý kluk. A to že není už dloouho kojený na něm opravdu není na první pohled poznat.

Jsem znovu těhotná a čekáme miminko v lednu. Bohužel zase neporodíme přirozeně, mám vcestnou placentu, která vznikla díky jizvě po prvním císaři a bohužel je stále tam kde být nemá proto aby s emiminko mohlo přirozeně narodit.
Takže znovu půjdeme na císaře, a já se pomalu začínám připravovat na to že ani tentokrát nebudeme moc dlouho kojit.

Ale to neznamená že miminko nebudu přikládat azkoušet to.. ale už teď vím že když to nepůjde nebudu se z toho znovu HROUTIT JAKO POPRVÉ, nebudu plakat u doktorky že jsem selhala a že jsem špatná matka.

Protože to je řesně to co momentálně společnost s nekojícíma matkama dělá, kamarádky příbuzné a ženské okolo co mají podobný přístup jako máš ty dělají z nás co nemůžeme kojit neschopné blbky matky které přece kojit nechtějí a jsou pohodlné a sobecké a přitom je to přesně naopak.

Jenže to se na to člověk musí dívat soudne.
PS: Co je prospěšné na kojení dítka když jeho matka vyváženě nejí a kojí jen vodu, dítě řve hlady a nechce mu dát ani příkrm aby se konečně najedlo, to by mne zajímalo když už se tu bavíme o tom jak je kojení skvělé ;)
Nebo co dává kojení dítěti, teré má chudokrevnou matku, tím pádem taky samo chudokrevné a často nemocné.
Bo tam té mamince nevysvětlíš že ona v sobě ani v tom mléku ty vitamíny nemá aby mu je předala ale třeba v té UM všechny jsou.....

Kdo jsi bez viny hoď kamenem.

Velchi - Alešek 21 měsíců, Alžbětka v pupku 25 tt

  • načítám...
  • Zmínit
petra.lovosice
12947
6.10.08 16:49

teda tak to tady čtu  

nesouhlasím s DEMI…já rodila sc..měla sem komplikace, kojit sem plně chtěla,ale boužel nebylo mi dáno do vínku, tak sem nekojila ani den, stáhly mi prsa, daly prášky, a tím to pro mne končilo,malá byla na um mlíčku, je zdravá prospívá,co víc si mohu přát  

a muj názor na kojo..ano je to jednoduší, vytáhneš kozu, a nakrmíš kdekoliv,ale to je tak vše…některé bolí prsa, bradavky, trápí se, že maj slabé mlíčko,atd.taky si myslím že v kojo mlíčku není tolika vitamínu jako v um..z maminy odchází i to špatné,tím mám namysly..a výjde to levně…ale to je tak vše  

o UM ..ano ze začátku sem brobrečela..spousty dní že jsem špatná a nekojím…ale jak sem před nedávnem zjistila..obsahuje to vitamíny, díte to zasytí, já se netrápím, nebolí mě prsa,a to špatné ve me zustává..a je to drahé,ale holka taky nebyla nemocná do roku, má pěknou váhu, a kdybych u druhého dítěte nemohla opet kojit......tak vím…že i s um..jí mohu dát to nej

  • načítám...
  • Zmínit
petra.lovosice
12947
6.10.08 16:59

demi..a taky sem to mlíko delala s převařené obyč v ody..z vodovodu..a problémy žádné nebyly..tak též i čaje

  • načítám...
  • Zmínit
petra.lovosice
12947
6.10.08 17:02

velchi a tobe sem chtela napsat..že si to krásně vystihla a moc pěkně si to tu napsala

  • načítám...
  • Zmínit
TerezkaBrno
8601
6.10.08 17:32

Nedá mi to a musím reagovat, tak já souhlasím s tím, že kojení je přirozené ale JEN KDYŽ TO JDE. První dcera neměla sací reflex, takže nebýt UM, tak je z těch dětí, co by přirozeně po porodu umřelo. Druhá dcera se narodila ve 34+2 tt, takže ta by mi nebýt moderní medicíny taky přirozeně umřela. Kdyby to bylo jen na přírodě, tak potěš.  

Jinak obávám se, že největší masáž o kojení dostávají ty, co nemůžou kojit a chtějí. Prostě se snaží, všude čtou co a jak aby kojily a pak jsou ve stresu, protože se všude tvrdí, jak je to přirozené :-((((. Ty co v pohodě kojí nic neposlouchají, protože prostě kojí :-)  

Terka (1× nekojící a 1× kojící)

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
6.10.08 20:42

Pozorně čtu (například ve slově hanba se píše N), ale ty se nevyjadřuješ srozumitelně. A co jsi čekala, že LP udělá? Přijde a zkusí, jestli MM teče? Spouštěcí reflex se opravdu nerozvine jinou cestou, než neustálým „zkoušením“ - ale to předpokládám jistě víš.  

A proč hned píšeš o kojenecké úmrtnosti na výživové problémy? Jako že je to také přirozené? No jistě, přirozené je vše, co souvisí s během života tak, jak je nám dáno. Všem.  

D.    

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
6.10.08 20:49

Tento příspěvek je určen Lesině, co by odpověď k jejímu poslednímu komentáři. Omylem jsem to vložila sem.
 Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
velchi
6955
6.10.08 21:01

Peti  díky!!

Demi  - už se uklidni, myslím že je to opravdu zbytečné.
Hanba nebo Hamba… není důležité. Každý mluvíme/píšeme jak nám zobák narostl.

Mám pocit že tobě už ani nejde o to co je a není v pořáku… nemýlím-li se.

Velchi - co právě dala synkovi 330 Ml Sunaru aby se mu dobře spalo.

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
6.10.08 21:05

Takže abych to sama za sebe shrnula, protože mám pocit, že už zde padlo z různých stran vše, co k danému tématu mohlo…
1. dobrá, tak pro některé z vás tedy porod přirozený není (upřesněme, že žel ani samotné početí), ale snad taková menopauza už se nevyhne žádné z nás (pokud se jí ve zdraví dožijeme). To je přeci jen lepší přirovnání než hned kojenecká úmrtnost, což, Lesino? Tedy: kojení, stejně jako menstruace, zavinování dělohy po porodu, menopauza, a větry po fazolích jsou jevy zcela přirozené.
2. kampaň a šílená masáž matek, aby kojily? Kdo kde viděl jakoukoli reklamu ohledně nutnosti kojení a naopak byl „bit“ proto, že mu (jí) kojení nevyšlo - honem tady hoďte odkaz, anebo na mou adresu denmi@seznam.cz, protože to by mě docela zajímalo. Já tedy nic okolo sebe neviděla. Pokud se něco takového najde, přehodnotím svůj názor.
3. a nakonec - já nemám důvod být žlučovitá)). Já jsem si z kojení problém neudělala.  

Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
6.10.08 21:24

Všimla jsem si, že ke gramatickým opravám dochází tím častěji, čím ubývá argumentů. Tedy ano, máš pravdu, hanba se píše s N. Takže znovu píši, že když kojení nejde, není HANBA dávat dítěti UM.

Proč hned píšu o kojenecké úmrtnosti? Možná protože tak voláš po přirozenosti. To víš, že v přírodě UM nenajdeš - ale kolik mamin by teď nemělo své děti nebo tu vůbec ani nesedělo? Ale dobře odejděme od úmrtí - a přejdeme k podvýživě - je pro tebe přijatelnější podvyživené kojené dítě nebo prospívající dítě na UM?

A mimochodem, laktační poradkyní jsi tu jako všespásnou variantu řešení kojo poblémů uváděla ty. Ovšem bohužel ani ona vše nespasí - a teď píšeš co? Zkoušet - přečti si, prosím pozorně co píšu, Pepi tři dny nic nepila - TŘI DNY!!!! (nemocná nebyla, změnu režimu neměla, já neměla žádnou hormonální změnu) Měla jsem kliku, rozhodla se pít MM - a já zkoušela cokoli MM z prsa i z lahve, čaj, vodu, tuším i UM, lahvičkou i stříkačkou!!! Kdyby se rozhodla dál nepít MM, měla jsem na kojení dál trvat? Jak dlouho? Ten bojkot přišel z ničeho nic - ráno se napila, dopoledne se u kojení uspala a konec…

Nebo - mi se laktace spouští dlouho, u prvního porodu jsem byla patřičně poučená prvorodička, byla jsem dobře poučená a přikládala, přikládala, přikládala, zkoušela, zkoušela, zkoušela - třetí den mělo miminko o téměř půl kila míň, já měla prsa tak poničená, že jsem se jich nemohla ani dotknout a u kojení jsem brečela… A do toho začala malinká mít horečku z hladu a dehydratace - skoro 39˚C. Podle tebe jsem měla vytrvat, co? No, naštěstí měly sestry víc rozumu a přineslu mi dokrm. Za další den jsem už neměla problém - tedy až na hojení té rozkojovací devastace… Ujišťuji tě, že technikou to nebylo, sestra se mnou kojila a pomáhala - bylo to správně.
U druhého těhu jsem pro jistotu kojila až do porodu - a i když jsem si myslela, že to bude v pohodě, nebylo. Opět rozkousaná prsa, opět dokrm, opět problém - ale tohle miminko mělo kliku, nebála jsem si říct dřív.
Napotřetí jsem šla rodit nekojící, i když jen krátce. A hádej co, opět pomalý rozjezd a problémy - sestry se bavily, že vážím jídlo od prvního dne - úhrn mleziva byl kolem 20 ml za den!!!! Ano, asi jsem jí dokrm dát neměla, že? Ale dala a jsem za něj ráda. Bylo by přirozenější mít děti s horečkou a hladové? Opravdu? Prosím, vysvětli mi proč????????

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
6.10.08 21:27

Nu, ty si možná problém neděláš - ale přemýšlej o tom, že ho můžeš svým postojem dělat jiným. A o tom je ten článek a tom se tu celou dobu bavíme - tedy ty ne. Takže o tom se tu některé bavíme.
O nekojících matkách se vyjadřuješ jako o pohodlných, o kojení jako o něčem přirozeném a samozřejmém…

A trochu nerozumím tomu, proč mluvíš o menopauze u kojení? Je to odpověď na moji zmínku o kojenecké úmrtnosti? Ale ta se kojení dotýká, menapauza ne.

L.

  • načítám...
  • Zmínit
petra.lovosice
12947
6.10.08 21:29

demi…ta ..odpoved číslo 3..já si taky problém z kojení neudelala,jen to od porodu nešlo,a nechápu že ty nedokážeš pochopit i názory jiných, a pořád si stojíš za tím že kojení vždy jde,asi seš zahledená jen sama do sebe…a jseš prostě TA NEJLEPŠÍ CO KOJENÍ ZVLÁDLA, ,,a já bych se měla a nejen já ale i ty co to vzdaly,asi zahrabat do země a nevylízat aby na nás někdo nepoukazoval,že jsme to nezvládly.....ale víš, ono né vždy to jde, třebas budeš mít ješte další děti..a taky ti to nepujde.. .a víš možná že bych ti to i přála..aby sis uvědomila…že jsou i jiné cesty…a já si nemyslím že bych své dítě o něco ošidila,jenom proto že sem nekojila,jsou ženský  co kojí a a přesto nejsou ty správné mámy...........mela by ses zamyslet o čem tu vlastně píšeš, a přehodnotit sama sebe, než poukazovat na jiné, a házet po nich kamenem, nikdo není dokonaly..a to ani ty ne  

petra+michalka 12mes

  • načítám...
  • Zmínit
velchi
6955
6.10.08 21:33

Tys fakt nepochopila proč se tu na tebe čertíme????

Ano cituji - já nemám důvod býtžlučovitá)). Já jsem si z kojení problém neudělala - my  co nekojíme a nemohly jsme kojit jsme si UDĚLALY Z KOJENÍ PROBLÉM???????
A co bys ráda aby každá šťouralka psala svůj názor na to že kojit se má za každou cenu na internet a pak bysme ti to vyhledaly a daly do mailu????

Mám pocit že žiješ v jiném světě…

My se tebe snažíme jen uvést do reality, ty nás z něčeho osočuješ a právo na to nemáš!

To je tak jako bych čekala každým dnem na to až jednou otěhotním, ležela vedle manžela na posteli, neměla s ním sex a říkala si, Pánbůh to nějak zařídí… tak tak já si představuji tvoji úvahu o tom že by každá porodivší matka co má živé dítě - ne zdravé!! - ale živé - měla prostě kojit, ať to stojí co to stojí, ono je to přeci tááááák přirozené že :) a kojení jde přece všem stačí jen mít tu vůli a chtít !!!

Velchi

  • načítám...
  • Zmínit
petra.lovosice
12947
6.10.08 21:35

demi…ta ..odpoved číslo 3..já si taky problém z kojení neudelala,jen to od porodu nešlo,a nechápu že ty nedokážeš pochopit i názory jiných, a pořád si stojíš za tím že kojení vždy jde,asi seš zahledená jen sama do sebe…a jseš prostě TA NEJLEPŠÍ CO KOJENÍ ZVLÁDLA, ,,a já bych se měla a nejen já ale i ty co to vzdaly,asi zahrabat do země a nevylízat aby na nás někdo nepoukazoval,že jsme to nezvládly.....ale víš, ono né vždy to jde, třebas budeš mít ješte další děti..a taky ti to nepujde.. .a víš možná že bych ti to i přála..aby sis uvědomila…že jsou i jiné cesty…a já si nemyslím že bych své dítě o něco ošidila,jenom proto že sem nekojila,jsou ženský  co kojí a a přesto nejsou ty správné mámy...........mela by ses zamyslet o čem tu vlastně píšeš, a přehodnotit sama sebe, než poukazovat na jiné, a házet po nich kamenem, nikdo není dokonaly..a to ani ty ne  

petra+michalka 12mes

  • načítám...
  • Zmínit
hanucha
3329
6.10.08 22:18

Ahojte,
děkuju všem za poplácávání po rameni, jak jsem to skvěle napsala ;-) Koukám, že se nakonec ta diskuze rozvinula, jen nějakým zvláštním směrem…
Děkuju hlavně Lesi, Peti.L a Velchi… Demi je podle mě taky nepatrně „mimo“. Porod je přirozený, jo to je, ale taky je přirozené, že určité procento matek a ještě větší procento dětí u přirozeného porodu zemře… Možná i já bych tu už nebyla natož moje dceruška? To mi připomíná kecy mojí známé, že ti, co prodělali nějakou operaci, SC nevyjímaje, tak že už nemají žádný osud, protože se do jejich života uměle zasáhlo.. nebo Jehovisti kteří radši nechjí zemřít místo aby povolili infusi… Ale to jsem odbočila.
Kampaň za kojení - no tak to mi přijde že Demi opravdu žije v nějaké jiné realitě 8-O - sama říká, že si pozorně četla všechny komentáře… Hm, to mi zase připomíná mého chlapa, který na mě mluví marťansky a diví se, že ho nechápu :D. Vždyť už jen to, že se KAŽDÝ neustále ptá - kojíš? Nedejbože, kdybych musela odpovědět že ne! I když, dnes bych odpověděla co je jim do toho :-/

Ale klidně i může můj článek znít arogantně a žlučovitě, já s tím problém nemám. A nakonec, jak Demi píšeš, že „bohužel mi to vyznělo spíše jako že když nechcete, nekojte, nic se neděje, máme tady širokou nabídku umělých mlík“ - jo, tohle já jsem potřebovala slyšet a neslyšela. Nevím, čím se obohatí vztah matka-dítě, když to dítě prostě nechce a nechce a nechce, a já ho nechávám hladovět jen proto, že jsem si vzala do hlavy, že MUSÍM kojit… Co když to dítě moc dobře ví, proč nechce? (už jsem četla i příběh maminky, co měla rakovinu prsu a proto její syn nechtěl z toho prsu pít…) Prostě si myslím, že než se každou chvíli mořit s odsávačkou a být napruzená na dítě, že mě při tom nenechá chvíli v klidu, tak se na kojení vykašlat, ten čas strávený odsáváním (rozhodně mi mlíko nestříkalo samo) věnovat malé a ještě být v klidu a bez stresu. Je to ale jen můj názor, sama jsem byla ještě nedávno toho názoru, že když se chce, tak to jde, a koukala divně na holky z naší diskuze, které to UM daly na můj vkus poněkud předčasně (holky vážně sorry! - i když jsem vám na to nikdy neřekla)…

Hanucha

  • načítám...
  • Zmínit
Alina...
1039
9.10.08 13:25
 

Hanu, dobry clanek, a je urcite aktualni a prospesny, kdyby jsem neco takoveho cetla drive…
Take se priznam, ze jsem se obcas divila, jak nekdo „snadno se vzdava“ a da flasku s UM (vcetne holek z nasi diskuse). Ted uz to take vidim jinak.
Ja jsem bojovala jako o zivot ( s mega problemami jsem dokazala plne kojit dvojcata do 6 mesice, a dokojovat  do 10 mes). A co s toho mame? Vzpominam na prvni pulrok jako ne peklo, byl to vecny kolotoc bez naroku na minutovou pauzu. Asi jim to trochu pomohlo v prvnich mesicich (byly dost nedonosena, tak jsem jim tim kojenim snazila se cosi vykompenzovat), ale asi ty nervy a ten boj byl trochu zbytecny. Ted bych to urcite udelala jinak, a tak narocne kojeni aspon castecne omezila a dala si oddych. Kdo vi, zda by to vic neprospelo i tem detem  – mit klidnejsi, odpocatejsi a ne strhanou a vystresovanou matku, ktera TO ALE ZVLADLA!!!!.
Alina  a 14-timesicni Anika a Karin

  • načítám...
  • Zmínit
Suzuki
65
19.12.08 12:06

Teda jsem z toho clanku od Demi uplne v haji,to snad nemyslela vazne?Muj prispevek bude prvni a posledni…Mam 17l.dceru vyrostla uplne v pohode od tretiho mesice na sunarku,je chytra dela skolu,zdravotne je ok a kojena jen do tri mesicu.u me byl problem opacny moc mlika,budilo me to v noci teklo po brise,ale s mlikem sla do haje moje vaha,skoncila jsem na 59kg z 83 pred porodem a to behem 2mesicu.Stalo se mi uplne to same …babicky kojis?…takze jsem pokracovala dal.Mleko dobre kvalitni,ale moc horky prsa .Jen v porodnici to prvni mlicko jsem odtrikala pro dve deti,co plakaly vedle naspokoji hlady,dcera mela 4kg a nestradala,kdyz mi sestra rekla,at si necham pro sve dite,tak jsem ji rekla,ze mam jeste jedno prso,no proste jsem odstrikala toho zluteho najednou asi 70ml z jedne kozy..Bylo mi lito tech co nemaji,me bylo 18let proste mlady trdlo..
Dneska jsem 14dni pred porodem,byla jsem si automaticky koupit flasku na prikrm a zezadu ctu navod:NEJLEPSI PRO DITE JE KOJENI…no debilove fakt dobrej navod…chudak mama co nemuze kojit,to ji urcite pomuze az se v noci vzbudi a mimino ji bude rvat hlady,protoze mliko proste neni.Je tady masakr,at se ti to libi Demi a tobe podobne,a to poradnej.Promin,ty se tady chovas jak nastudovana bible,kazes moralku,kdyz se nechytis,tak zacnes vycitat pravopis…ty se chces holka jen hadat,ale vo tom to tu neni…
Moje nej kamoska kojila do 9mesicu a povida,ze na klukovi to videt neni…no skola nic moc nemocnej je porad,jen ho ofoukne a uz je marod,ale ta holka je v pohode nikoho neodsuzuje,ani me kdyz jsem musela naferovku kvuli psychyce prestat kojit,bo by me hrablo.Studeny obklady 3dny nepit a nejist,doktorka by me tenkrat vyhodila,bylo ji jedno,jak jsem na tom,hlavne ze kojim .Chodila jsem jak prizrak,kruhy pod ocima omdlevala jsem za chuze,bez opory kocaru jsem nevylezla ven,no des…Neni to o kojeni a neni,SPOKOJENA MAMINKA -_spokojene miminko.
Take s nami sedavala uz byvala moje kamoska,na kafi pokecat,ale to same co ty Demi…magor co vnucoval ostatnim svoje stupidni nazory,ja jsem pro at se kazdy zaridi jak chce,kdyz dite prospiva a je rado na svete a smeje se,tak vo cem?Tak si holky predstavte,ze ta kojila do 4let,byla doma,manza prachatej,ona jen kafe drbiky a poucovani druhejch mamin…Ale doslo na ni,porad se ohanela,ze nejlepsi je kojit dlouho dlouho dlouho,az jednoho dne,kdyz k ni priskocila jeji dcera na fotbalovem hristi pri vesnickem utkani a chtela napit mliko,triko nahoru a cucala,pred chlapama,no hnus,hnus nhus…Tak se otocila jedna pani lekarka co tam take fandila a nahlas pronesla no kojit takhle velky dite je prasarna.....Ja se musela smat,mela pravdu ono odcamcat.po camcat…
Takze muj nazor je stejny jako spousty holek tedy vyjma tebe Demi…a to,ze nic se nema delat na ukor maminky,protoze o tu tady jde take…a to prso je jen o pohodli a uspore,protoze UM je draha,ale ja chci dat ted svemu miminku to nejlepsi a ne mliko ze ztrhany mami,co uz nema zadnou zasobu a vsechny ziviny ,ale i skodliviny odesli do krmeni a mama ted kolabuje…Jo a nazory ze neco musim tak s tema at jde kazdej do p.....Jenom kazda mama vi,co dela jejimu miminku dobre,nikdo jinej do toho nevidi…uz vubec ne zadne studovanej doktor,co ma diplom a naucene definice momentalne podle toho,co je moderni propagovat…Tak vsem zdar a nenechte se rozhodit …Petra…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář