Odpouštím... sama sobě
- Porod
- Anonymní
- 19.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Trvalo rok a půl než to přišlo. Odpuštění.A jak že probíhá distokie ramének?
S přítelem jsme se nechránili, ale dávali jsme si pozor. Říkali jsme si, že buď a nebo.
Jaké bylo překvapení, když jsem v říjnu 2014 držela v ruce pozitivní těhotenský test.
Byli jsme šťastní, těšili jsme se na miminko. Já si přála holčičku, přítel zase kluka, furt mi říkal, že přece ví, co dělal, a je to jasnej kluk.
Těhotenství probíhalo v pořádku, žádné nevolnosti, bříško dlouho žádné, nebýt ultrazvuku, asi bych ani nevěřila, že jsem vlastně těhotná.
No a jaké bylo překvapení, když v 16. týdnu těhotenství nám paní doktorka řekla, že mi v bříšku roste malá princezna.
Přítel byl lehce zklamaný. Už si plánoval, jakou autodráhu chlapečkovi koupí, jestli bude dělat fotbal nebo hokej. Ale zklamání přešlo už v čekárně u doktorky a už vymetal uličky krámu a košík plný růžových věciček a plánů, jak jednou bude střílet nápadníky. ![]()
Screeningy dopadly dobře a my se pomalu blížili do zdárného finále, jenže naší princezně se nechtělo od maminky. Monitory v pořádku, průtoky taky, tak jsem se na každé kontrole v porodnici s doktory dohadovala o vyvolání, ale rvala jsem se za nás zuby nehty. ![]()
Najednou jsem cítila, že něco není, jak by mělo být. Cítila jsem že je něco prostě jinak, a proto nechce ven. Věřila jsem, že k tomu má důvod a ví, co dělá. Najednou bylo bříško strašně obrovské, váha stále rostla a rostla, otoky byly nesnesitelné, tlak zvýšený.
Na kontrole jsem se zmínila, že se necítím úplně dobře a že bych ráda věděla váhový odhad maličké, i když vím, že je nepřesný, ale pro jistotu. Byla jsem 40+5tt. Odpověď lékařky - „Slečno na tohle nemáme čas, je to zbytečný, udělám vám Hamiltona a kdyžtak přijďte příště, nashle.“ Bříško tvrdlo, ale jinak nic.
Další kontrola. Myslela jsem, že otokama prasknu, sotva jsem do ordinace došla. Opět prosím doktorku o váhový odhad, ten den 41+4tt klidně jako samoplátce, je mi to jedno. Odpověď doktora: „Nebudu vám dělat ultrazvuk, uděláme Hamiltona a kdyby nic, přijďte ve čtvrtek na vyvolání, nashle.“ Zákrok bolel, hodně, byl surový a cítila jsem takové prasknutí, když to dělal.
Druhý den ve středu v 6 ráno mě probudily lehké kontrakce. Říkala jsem si: „Huráá, za chvilku třeba budeme spolu, princezno.“
Byly velmi nepravidelné - jednou po 15 minutách, jednou po 20 minutách a jednou po 10 minutách. Rychle jsem ještě uklidila, upekla bábovku, vyluxovala a k večeru už jsem kontrakce prodýchávala ve vaně. V 10 večer byly pravidelné po 10 minutách a ve čtvrtek ve 2 ráno už jsme seděli v autě a jeli do porodnice. Kontrakce pravidelné po 8 minutách.
Na přijmu mě připojili na monitor a pak přišla doktorka na vyšetření. Prohlídla mě, říkala, že jsem na dva prsty a udělala ultrazvuk. Dlouho koukala do monitoru, klikala a najednou říká: „Jakej jste týden?“
„41+6tt,“ odpovídám.
Doktorka přemýšlí a pak řekne: „No tak uvidíme,“ a odešla…
Dali mě na oddělení rizikového těhotenství a říkali, že ráno mě prohlídnou a podle toho, jakej bude nález, mě přesunou na porodní sál. Ráno v 9 už jsem měla kontrakce po 5 minutách a už nabíraly na síle. Byla jsem na 4 cm a stěhovala jsem se na sál. Přijel přítel a už jsme jen čekali na příchod toho zázraku.
Otvírala jsem se hrozně pomalu, dva dny jsem pomalu nespala a docházely mi síly. Přišla doktorka, že mi praskne vodu a dá klystýr, že se to rozjede. No a měla pravdu, to co přišlo potom, byl horor. Kontrakce už byly nesnesitelné, po 3 minutách.
Najednou přišli, že mi dají epidural. Epidural mi zabral na 10 minut a pak se to rozjelo nanovo. Otvírala jsem se 1 cm za 2 hodiny. V 5 odpoledne jsem brečela, že už nemůžu, omdlévala při kontrakcích a začal mě napadat císař jako vysvobození. Prý vůbec, jde to krásně. Už jsem jen ležela, neudržela jsem se na nohách.
Ve 21:00 kontrola a jsem na 9 cm - prý už jen chvilku. Porodní asistentka zavřela dveře a řvu na celý sál, že musím tlačit. Přiběhla, že to není možné, koukla a byla jsem na 10, branka zašlá.
„Tak jo, tak tlačte.“
Na první zatlačení byla hlavička venku, šlo to hladce.
Dál to nešlo, tlačila jsem furt a nic. Najednou se začal sál plnit, začali na mě křičet, ať se snažím, že miminko na tom začíná být špatně a musí ven. Tlačila jsem pořád a nic. Tři sestry mi střídavě skákaly na břiše, byla to hrozná bolest, horší než všechny kontrakce. Začala jsem padat do bezvědomí, krvácet.
Najednou přišel nějaký doktor a klidným hlasem mi řekl, že miminko má ozvy skoro na nule, ať to zkusím naposledy, jinak mi bude muset pomoct. Sebrala jsem zbytky sil, řvala a tlačila. Cítila jsem, jak ji rve za hlavu a najednou byla venku a bylo ticho. Byla úplně modro fialová a rychle s ní utíkali pryč.
Ptala jsem se, co s ní je, mám prý vydržet. Po nějaké době za mnou začali chodit lékaři a začali mi říkat, že maličkou museli resuscitovat, že žije, ale nehýbe rukou a druhou hodně špatně a že neví, jestli budou i jiné následky. Brečela jsem, tak strašně jsem se o ni bála. Pak mi ji na minutu ukázali, hrozně plakala. Řekli mi, že ji bolí ty ručičky a že musí na JIP. Viděla jsem ji až za 2 dny.
Přítel chtěl znát míry - 4,7 kg a 55 cm. Myslela jsem, že blbě slyším, že se spletli.
Náš příběh pokračoval rehabilitacemi, neurologiemi, strašením, samí doktoři.
Stále jsem si vyčítala, že jsem si ten váhový odhad nevydupala, že bych tomuhle mohla zabránit, že mohla být zdravá, v pořádku, nemusela se trápit Vojtovkou. Pořád jsem nad tím přemýšlela, ze spaní mě budily děsy o tom tichu, když se narodila, pronásledovalo mě to rok a půl.
Maličká je zdravá, ručičkama hýbe, mluví od 8 měsíců a je zlatá.
Po roce a půl jsem došla k odpuštění, odpustila jsem sama sobě, že v tu chvíli jsem udělala maximum, aby byla zdravá, snažila jsem se udělat vše pro její dobro…
Přečtěte si také
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 30
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 77
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 76
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 93
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1852
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1277
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 948
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 690
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 797
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2886
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...