Samé otázky
- Snažení
- Monynka_p
- 09.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Takových deníčků jsou tu už hromady a divím se, že ten můj by ještě někdo četl. Je to jako povídat jednu věc neustále dokola. Ale stejně jako píší ostatní, pro toho, kdo je pročítá, to může být to samé, ale pro toho, kdo je píše, je to první psaní, jedinečné a hlavně nejspíš důležité. Já jsem přečetla tady na eMiminu úplně všechny, právě proto, že si myslím, že to pro pisatelku bylo a je hodně důležité.
Můj příběh bych začala tím, že je mi 29 let, děti byly od mého dětství součástí mého života a vždy jsem věděla, že jsou pro mě i jeho smyslem. HA jsem nikdy neužívala a MS měla vždy velmi silnou a bolestivou. To až do okamžiku, kdy se něco zvrtlo a já krvácela bez ustání několik dní, až bylo nutné to zastavit. Můj gynekolog to celé uzavřel tím, že už je vše v pořádku a vlastně se nic nestalo. Od toho dne nebyla MS už tak silná a už vůbec ne bolestivá.
Bohužel jen neuvěřitelně nepravidelná. Některé cykly trvaly 10 dní, jiné i 40 dní. Prostě to bylo na levačku. Někdy jsem měla MS 5 dní, jindy i měsíc. Dr. vždy tvrdil, že některé ženy to tak prostě mají. I když jsem Dr. vyměnila, nic se nezměnilo. Tak jsem si prostě myslela, že to tak zkrátka opravdu má být. Vždyť jsem Dr. vyměnila a oni jsou přece ti studovaní a zkušení – já mladá naivka.
Když jsme se cca ve 21 letech s mým tehdejším přítelem rozhodli, že bychom mohli mít dítě, zjistila jsem poprvé, že něco nefunguje podle mých představ. Když jsme se po pár letech rozešli, bylo v tom i ono nepořízené dítě. Našla jsem si současného muže a po nějakém čase krásného vztahu jsme si řekli, že bychom tedy rádi byli 3. Začala jsem si o „problému" zjišťovat spoustu informací, neboť ani od dalšího nového Dr. jsem se ničeho nového nedočkala, dal sice Proveru, poté Costil, ale pořád se opakovala věta: „to vyjde, jste v pořádku“.
Založila jsem několik diskusí, ale brala to sportovně (měli jsme starost o nový byt a nebyl čas na to moc myslet), hlavně jsem v klidu věřila Dr. Postupně jsem ale na všech diskusích zůstala zcela sama. Zadařilo se i těm, u kterých to nikdo nečekal a já? Proč mně ne? Začala jsem být pomalu ale jistě depresivní, a to mi zase Dr. řekl, že na to moc myslím (jak nemám po tolika letech sakra myslet?).
Bývalý přítel má synka. Tudíž jsem došla k závěru, že chyba je na mé straně, což potvrdil i výborně vypadající spermiogram mého muže. Rozhodli jsme i pod vlivem všech za ta léta nasbíraných informací, že už je čekání dost, že to normální a v pořádku rozhodně není, a začali jsme navštěvovat CAR. Dr. hned na 1. prohlídce zjistila cysty na vaječnících, a tudíž jejich špatnou funkci (jakto, že to ŽÁDNÝ Dr. neviděl? - je to jako korálky, jedna vedle druhé, viděla jsem to i já!) a také byl zjištěn 2 cm velký myom (srůst) v děloze. Jsem z toho všeho tak špatná. Dostala jsem zatím léky a musím tedy uznat, že po nich je MS opět silná a hodně bolestivá jako bývala kdysi na samém začátku.
Myslela jsem si, že mi pomůže opět chodit do diskusí, nepomohlo, když tam chodím, tak mám ještě horší myšlenky než když ne, vidím tam děvčata, která čekají třeba i 11 let, jiné co už mají i 5 IVF. Já potom doma nespím, nemůžu. Musím věřit, že to vyjde. Potřebuji věřit, že když tohle potkalo zrovna mě, že to bude dobré. Že mě nepotká to, že by to nevyšlo. V podvědomí vím (dnes už nejsem hloupá), že to vyjít nemusí, ale je to moje osobní válka a já se nehodlám smířit s prohrou ještě před bitvou.
Teď nás čeká 1. IUI a jsme strašně moc zvědaví, zda to vyjde. Nebudeme moc zklamaní, když nevyjde, ale strašně by nás bolelo, kdyby nevyšlo IVF. V to moc věříme a doufáme, že po IVF už budeme tři. Poprosila bych kohokoliv na světě a dala mu vše, co mám, kdyby to mohlo pomoci a zvýšit šance.
Děkuji všem, kteří dočetli tento deníček až sem.
Přečtěte si také
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 17
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 69
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1867
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1109
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1978
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 818
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 484
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22056
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2682
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2967
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
, mám stejný prblém, nevím jestli máš diagnostikováno PCO, ale je to víceměnně to samé, co mám já, a ani po 11 měxících se nám nedaří 
Naštěstí vyšlo hned první a jsem za to vděčná, jinak už bych ai byla v Bohnicích.. Neboj se ivf určitě vyjde, třeba ne napoprvé, ale vyjde. U tebe byla chyba na straně vypatlaných doktorů, taky jsem měla takovouhle doktorku, ale naštěstí jsem od ní odešla včas. Chodila jsem tam od 15 do 22 let a nikdy mi neřekla, že mám PCO. Po nějaké době to skoro vymizelo, není to trvalé a Car vám určo pomůže moc ti to přeju, vím jak ti je. Kdo si to prožil, tak pochopí 
Srdce atd. dokáží „vyměnit raz dva“, ale v gynekologii je pořád hodně věci podceňovaných 
