Pár dní štěstí...
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 26.07.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček píšu jako formu terapie. Nečtu po sobě nebyla bych schopná psát dál.
Byl první listopadový den 2013 a já se po třech letech snahy konečně stala maminkou. Synek pěkně rostl a učil se nové a nové věci. Jedinou chybičku to mělo, a to můj zdravotní stav. Nedlouho po porodu se objevily komplikace s cyklem. I přes návštěvu různých specialistů, operací, hormonálních přípravků jsem víc jak rok a půl v kuse krvácela nebo špinila. Jediné, co jsem od doktorů slyšela, byl návrh na odstranění dělohy.
Řekla jsem si, že tomu zkusím ještě pomoct sama a začala jsem zkoušet různé přípravky -nejspíš už ani nespočítám, kolik jich bylo, ale moc toho, co bych mohla ještě vyzkoušet, už nezůstalo. A pak se stal zázrak ve jménu sojových izoflavonů a já díky nim špinila jen cca týden v druhé části cyklu. Byl to pro mě velký úspěch a jelikož nade mnou pořád stál ten strašák s odstraněním dělohy, dohodli jsme se, že se pokusíme o druhé dítě a pak tedy ať mi dělohu vezmou, když to bude nutné.
Když už to byl rok, co se nedařilo, rozhodli jsme se navštívit centrum a požádat o pomoc. Partner spermiogram v úplném pořádku, moje hladiny hormonů taky ok, jen pořád to špinění v druhé části cyklu. Proběhlo první IUI - nic. Druhé taky nic a při třetím už jsem ani nedoufala - co se ale nestalo - po třech dnech slabšího krvácení jsem udělala test (vždy před Clostilem dělám abych si byla před nasazením jistá) a tam krásné //.
Bohužel radost byla jen chvilková, protože v den testu bylo hCG 118 a o dva dny později už jen 75. Verdikt - biochemické těhotenství. Počkali jsme jeden cyklus na vzpamatování a vyzkoušeli další tři pokusy. Bez úspěchu.
Jelikož pojišťovna proplácí 6 IUI za rok, čas do dalšího IUI jsme chtěli využít snažením doma. Když jsem pak těsně před Štědrým dnem našla další slabé //, svitla ve mně naděje. Zázrak se ale nekonal a proběhlo další biochemko.
V tu dobu začal běžet projekt klinické studie a v ní možnost hrazeného IVF cyklu. V březnu jsme tedy přešli do jiného centra a po všech testech nás zařadili do studie. Stimulace probíhala docela dobře, po OPU bylo 10 oocytů a z toho 9 zralých. Druhý den jsem si volala a 8 se jich podařilo oplodnit. V den ET jsem zjistila, že do pátého dne přežila jen jedna blastocysta skvělé kvality a pak ještě dvě, které by ještě šly zamrazit.
Po šesti dnech se na testech začala objevovat druhá čárka a postupně sílila, krevní testy ukazovaly ukázkové stoupání hCG v krvi a já věřila, že za ty dva a čtvrt roku snahy jsme nejblíž našemu druhému štěstí. Všechny návštěvy u doktora proběhly v pořádku, miminko rostlo ukázkově a nastal tedy čas objednat se na první screening. Přítel měl velké obavy, aby bylo vše v pořádku, ale já ho vždy uklidňovala, že nemůže být nic špatně. 11.7. sedíme v čekárně, přítel nervózní, ale já ve skvělé náladě, že zase uvidím miminko.
Ležím na lehátku, doktorka diktuje sestřičce, že vidí všechny končetiny, močový měchýř, mozek, nosní kůstku. Pak trošku zatlačila sondou a miminko s sebou vztekle škublo - to bylo naposledy, kdy jsme se s partnerem zasmáli. Paní doktorce zvážněl výraz, pořád něco přeměřovala. Jednou hlásila hodnotu 7, pak 6, pak 6,6 a začala vysvětlovat, že je to velmi špatné, že hodnota NT je obrovská. Držela jsem přítele za ruku a přes slzy poslouchala, že je naše vysněné miminko nejspíš vážně postižené a všechny varianty toho, co můžeme udělat.
Rozhodli jsme se, že druhý den podstoupím odběr choriových klků a dle výsledků se rozhodneme, co bude dál. Cestu domů jsem probrečela, odpoledne jsem nezvládala a byla jsem ráda, že prvorozeného hlídá babička. Přítel musel odjet večer na noční směnu a to byly muka. Celou noc jsem probrečela, prozvracela a nebyla schopná logického uvažování. Výkon odběru prováděl pan docent s paní doktorkou, která screening dělala. Docent kontroloval uložení placenty a zhrozil se, jak vypadá. Měla velmi zvláštní tvar, v jednom místě obrovská - jediné, co mi řekl, že to odpovídá nějaké vadě.
Výsledky mi paní doktorka měla volat v pátek. Dny mám jako v mlze. Vím jen, že jsem pořád hledala na internetu zkušenosti a marně doufala, že bude ještě vše v pořádku. Zazvonil telefon a mě bylo sděleno, že je holčička postižená a že pokud chci stihnout ukončení těhotenství bez nutnosti rodit, mám v neděli nastoupit do nemocnice. Souhlasím a dál už přes slzy nejsem schopná vnímat.
Je neděle a já mám před sebou nejhorší dva dny v životě. V 9 večer mi jsou zavedeny
dilapany na roztažení děložního čípku. Zavádění nebylo příjemné, trochu to pálilo, ale dalo se to nějak vydržet. Hned po zavedení jsem začala krvácet a mít pravidelné bolesti ve vlnách. Bolest se nestupňovala (měla jsem strach, že porodím sama v noci), jen krvácení sílilo a opět mi přes nervy nešlo spát - i když jsem dostala léky na spánek a uklidnění - ty myšlenky v hlavě to prostě nedovolily.
Ráno mě přišla sestřička vycévkovat a dozvěděla jsem se, že naplánovaných je spoustu výkonů a já musím čekat. Bylo 11:15, kdy jsem si lehala na operačním sále a v poslední myšlence k moji holčičce s prosbou o odpuštění, mě uspali… Po výkonu jsem se probudila zpět na svém lůžku v kaluži krve. Zhroutila jsem se. Nikdy mi nebylo tak zle a v zoufalství opět prosila o nějaký lék na uklidnění… Zbytek dne mám opět v mlze…
V úterý mi před propuštěním udělali ultrazvuk - zjistilo se, že tam mám dva hematomy, dostala jsem injekci na stažení dělohy a pustili mě domů k přítelovi a synkovi - ti mě teď drží nad vodou.
17.7.2017 jsme ve 14. týdnu těhotenství přišli miminko. Syn se snaží pochopit¨, co se stalo, ale pořád mi říká, že se zlobí, že jsem nedovezla miminko s sebou. Bude to teď těžké období, které musíme nějak odžít a snad co nejrychleji uteče čas, kdy nabereme sílu a pokusíme se o miminko znovu - snad už se šťastným koncem. Neumím vyjádřit, jak moc mě bolí u srdce a nikomu nepřeju, aby si tím musel projít. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já toto budu muset řešit.
A pro naši holčičku: Prosím, odpusť mi, co se stalo a vrať se nám ve zdravém tělíčku zpět! Čekáme na Tebe!
Přečtěte si také
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 956
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 982
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 764
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 607
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3801
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1903
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1448
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1763
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 2110
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7592
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...