Pár dní štěstí...
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 26.07.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček píšu jako formu terapie. Nečtu po sobě nebyla bych schopná psát dál.
Byl první listopadový den 2013 a já se po třech letech snahy konečně stala maminkou. Synek pěkně rostl a učil se nové a nové věci. Jedinou chybičku to mělo, a to můj zdravotní stav. Nedlouho po porodu se objevily komplikace s cyklem. I přes návštěvu různých specialistů, operací, hormonálních přípravků jsem víc jak rok a půl v kuse krvácela nebo špinila. Jediné, co jsem od doktorů slyšela, byl návrh na odstranění dělohy.
Řekla jsem si, že tomu zkusím ještě pomoct sama a začala jsem zkoušet různé přípravky -nejspíš už ani nespočítám, kolik jich bylo, ale moc toho, co bych mohla ještě vyzkoušet, už nezůstalo. A pak se stal zázrak ve jménu sojových izoflavonů a já díky nim špinila jen cca týden v druhé části cyklu. Byl to pro mě velký úspěch a jelikož nade mnou pořád stál ten strašák s odstraněním dělohy, dohodli jsme se, že se pokusíme o druhé dítě a pak tedy ať mi dělohu vezmou, když to bude nutné.
Když už to byl rok, co se nedařilo, rozhodli jsme se navštívit centrum a požádat o pomoc. Partner spermiogram v úplném pořádku, moje hladiny hormonů taky ok, jen pořád to špinění v druhé části cyklu. Proběhlo první IUI - nic. Druhé taky nic a při třetím už jsem ani nedoufala - co se ale nestalo - po třech dnech slabšího krvácení jsem udělala test (vždy před Clostilem dělám abych si byla před nasazením jistá) a tam krásné //.
Bohužel radost byla jen chvilková, protože v den testu bylo hCG 118 a o dva dny později už jen 75. Verdikt - biochemické těhotenství. Počkali jsme jeden cyklus na vzpamatování a vyzkoušeli další tři pokusy. Bez úspěchu.
Jelikož pojišťovna proplácí 6 IUI za rok, čas do dalšího IUI jsme chtěli využít snažením doma. Když jsem pak těsně před Štědrým dnem našla další slabé //, svitla ve mně naděje. Zázrak se ale nekonal a proběhlo další biochemko.
V tu dobu začal běžet projekt klinické studie a v ní možnost hrazeného IVF cyklu. V březnu jsme tedy přešli do jiného centra a po všech testech nás zařadili do studie. Stimulace probíhala docela dobře, po OPU bylo 10 oocytů a z toho 9 zralých. Druhý den jsem si volala a 8 se jich podařilo oplodnit. V den ET jsem zjistila, že do pátého dne přežila jen jedna blastocysta skvělé kvality a pak ještě dvě, které by ještě šly zamrazit.
Po šesti dnech se na testech začala objevovat druhá čárka a postupně sílila, krevní testy ukazovaly ukázkové stoupání hCG v krvi a já věřila, že za ty dva a čtvrt roku snahy jsme nejblíž našemu druhému štěstí. Všechny návštěvy u doktora proběhly v pořádku, miminko rostlo ukázkově a nastal tedy čas objednat se na první screening. Přítel měl velké obavy, aby bylo vše v pořádku, ale já ho vždy uklidňovala, že nemůže být nic špatně. 11.7. sedíme v čekárně, přítel nervózní, ale já ve skvělé náladě, že zase uvidím miminko.
Ležím na lehátku, doktorka diktuje sestřičce, že vidí všechny končetiny, močový měchýř, mozek, nosní kůstku. Pak trošku zatlačila sondou a miminko s sebou vztekle škublo - to bylo naposledy, kdy jsme se s partnerem zasmáli. Paní doktorce zvážněl výraz, pořád něco přeměřovala. Jednou hlásila hodnotu 7, pak 6, pak 6,6 a začala vysvětlovat, že je to velmi špatné, že hodnota NT je obrovská. Držela jsem přítele za ruku a přes slzy poslouchala, že je naše vysněné miminko nejspíš vážně postižené a všechny varianty toho, co můžeme udělat.
Rozhodli jsme se, že druhý den podstoupím odběr choriových klků a dle výsledků se rozhodneme, co bude dál. Cestu domů jsem probrečela, odpoledne jsem nezvládala a byla jsem ráda, že prvorozeného hlídá babička. Přítel musel odjet večer na noční směnu a to byly muka. Celou noc jsem probrečela, prozvracela a nebyla schopná logického uvažování. Výkon odběru prováděl pan docent s paní doktorkou, která screening dělala. Docent kontroloval uložení placenty a zhrozil se, jak vypadá. Měla velmi zvláštní tvar, v jednom místě obrovská - jediné, co mi řekl, že to odpovídá nějaké vadě.
Výsledky mi paní doktorka měla volat v pátek. Dny mám jako v mlze. Vím jen, že jsem pořád hledala na internetu zkušenosti a marně doufala, že bude ještě vše v pořádku. Zazvonil telefon a mě bylo sděleno, že je holčička postižená a že pokud chci stihnout ukončení těhotenství bez nutnosti rodit, mám v neděli nastoupit do nemocnice. Souhlasím a dál už přes slzy nejsem schopná vnímat.
Je neděle a já mám před sebou nejhorší dva dny v životě. V 9 večer mi jsou zavedeny
dilapany na roztažení děložního čípku. Zavádění nebylo příjemné, trochu to pálilo, ale dalo se to nějak vydržet. Hned po zavedení jsem začala krvácet a mít pravidelné bolesti ve vlnách. Bolest se nestupňovala (měla jsem strach, že porodím sama v noci), jen krvácení sílilo a opět mi přes nervy nešlo spát - i když jsem dostala léky na spánek a uklidnění - ty myšlenky v hlavě to prostě nedovolily.
Ráno mě přišla sestřička vycévkovat a dozvěděla jsem se, že naplánovaných je spoustu výkonů a já musím čekat. Bylo 11:15, kdy jsem si lehala na operačním sále a v poslední myšlence k moji holčičce s prosbou o odpuštění, mě uspali… Po výkonu jsem se probudila zpět na svém lůžku v kaluži krve. Zhroutila jsem se. Nikdy mi nebylo tak zle a v zoufalství opět prosila o nějaký lék na uklidnění… Zbytek dne mám opět v mlze…
V úterý mi před propuštěním udělali ultrazvuk - zjistilo se, že tam mám dva hematomy, dostala jsem injekci na stažení dělohy a pustili mě domů k přítelovi a synkovi - ti mě teď drží nad vodou.
17.7.2017 jsme ve 14. týdnu těhotenství přišli miminko. Syn se snaží pochopit¨, co se stalo, ale pořád mi říká, že se zlobí, že jsem nedovezla miminko s sebou. Bude to teď těžké období, které musíme nějak odžít a snad co nejrychleji uteče čas, kdy nabereme sílu a pokusíme se o miminko znovu - snad už se šťastným koncem. Neumím vyjádřit, jak moc mě bolí u srdce a nikomu nepřeju, aby si tím musel projít. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já toto budu muset řešit.
A pro naši holčičku: Prosím, odpusť mi, co se stalo a vrať se nám ve zdravém tělíčku zpět! Čekáme na Tebe!
Přečtěte si také
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 4040
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 2568
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 2562
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 1637
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 533
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.
Přestala jsem dětem vymýšlet program. Nečekala jsem, co se stane
- Anonymní
- 07.07.26
- 10455
Měla jsem pocit, že dobrá máma musí dětem neustále něco plánovat. Výlet, tvoření, hřiště nebo návštěvu. Pak přišel jeden den, kdy jsem už na další program jednoduše neměla sílu. A právě tehdy mě...
Tohle moje děti udělaly při příjezdu k babičce. Nejdřív mě to hodně zamrzelo
- Anonymní
- 07.07.26
- 8427
Dřív se moje děti nemohly dočkat, až skočí babičce kolem krku. Dnes ji obejmou, dají si koláč a za chvíli už běží ven za svým programem. Nejdřív mě to mrzelo. Pak jsem si uvědomila, že je to...
Důchodce z našeho domu nás přiváděl k šílenství. Pak jsme zjistili pravdu
- Anonymní
- 07.07.26
- 4892
Když jsme se před pěti lety nastěhovali do našeho domu, všichni nás hned upozorňovali na jednoho souseda. „Na toho pána si dejte pozor. To je největší prudič v domě,“ říkali.
Vyzkoušela jsem radu psycholožky, jak nehádat se s manželem. Dodnes toho lituju
- Anonymní
- 07.07.26
- 3015
S manželem jsme spolu patnáct let a hádáme se úplně stejně jako většina párů. Kvůli nádobí, dětem, penězům, dovolené nebo tomu, kdo zase nechal otevřenou lednici. Poslední dobou jsem ale měla...
Manželka to chce snad pořád. Když odmítnu, vyhrožuje, že si najde milence
- Anonymní
- 07.07.26
- 3453
Je mi něco přes padesát, manželka je o dvanáct let mladší. Nejsme spolu zase tak dlouho a musím přiznat, že mě na začátku její sexuální energie bavila. Po několika nepovedených vztazích jsem si...