Pár dní štěstí...
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 26.07.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček píšu jako formu terapie. Nečtu po sobě nebyla bych schopná psát dál.
Byl první listopadový den 2013 a já se po třech letech snahy konečně stala maminkou. Synek pěkně rostl a učil se nové a nové věci. Jedinou chybičku to mělo, a to můj zdravotní stav. Nedlouho po porodu se objevily komplikace s cyklem. I přes návštěvu různých specialistů, operací, hormonálních přípravků jsem víc jak rok a půl v kuse krvácela nebo špinila. Jediné, co jsem od doktorů slyšela, byl návrh na odstranění dělohy.
Řekla jsem si, že tomu zkusím ještě pomoct sama a začala jsem zkoušet různé přípravky -nejspíš už ani nespočítám, kolik jich bylo, ale moc toho, co bych mohla ještě vyzkoušet, už nezůstalo. A pak se stal zázrak ve jménu sojových izoflavonů a já díky nim špinila jen cca týden v druhé části cyklu. Byl to pro mě velký úspěch a jelikož nade mnou pořád stál ten strašák s odstraněním dělohy, dohodli jsme se, že se pokusíme o druhé dítě a pak tedy ať mi dělohu vezmou, když to bude nutné.
Když už to byl rok, co se nedařilo, rozhodli jsme se navštívit centrum a požádat o pomoc. Partner spermiogram v úplném pořádku, moje hladiny hormonů taky ok, jen pořád to špinění v druhé části cyklu. Proběhlo první IUI - nic. Druhé taky nic a při třetím už jsem ani nedoufala - co se ale nestalo - po třech dnech slabšího krvácení jsem udělala test (vždy před Clostilem dělám abych si byla před nasazením jistá) a tam krásné //.
Bohužel radost byla jen chvilková, protože v den testu bylo hCG 118 a o dva dny později už jen 75. Verdikt - biochemické těhotenství. Počkali jsme jeden cyklus na vzpamatování a vyzkoušeli další tři pokusy. Bez úspěchu. 
Jelikož pojišťovna proplácí 6 IUI za rok, čas do dalšího IUI jsme chtěli využít snažením doma. Když jsem pak těsně před Štědrým dnem našla další slabé //, svitla ve mně naděje. Zázrak se ale nekonal a proběhlo další biochemko.
V tu dobu začal běžet projekt klinické studie a v ní možnost hrazeného IVF cyklu. V březnu jsme tedy přešli do jiného centra a po všech testech nás zařadili do studie. Stimulace probíhala docela dobře, po OPU bylo 10 oocytů a z toho 9 zralých. Druhý den jsem si volala a 8 se jich podařilo oplodnit. V den ET jsem zjistila, že do pátého dne přežila jen jedna blastocysta skvělé kvality a pak ještě dvě, které by ještě šly zamrazit.
Po šesti dnech se na testech začala objevovat druhá čárka a postupně sílila, krevní testy ukazovaly ukázkové stoupání hCG v krvi a já věřila, že za ty dva a čtvrt roku snahy jsme nejblíž našemu druhému štěstí. Všechny návštěvy u doktora proběhly v pořádku, miminko rostlo ukázkově a nastal tedy čas objednat se na první screening. Přítel měl velké obavy, aby bylo vše v pořádku, ale já ho vždy uklidňovala, že nemůže být nic špatně. 11.7. sedíme v čekárně, přítel nervózní, ale já ve skvělé náladě, že zase uvidím miminko.
Ležím na lehátku, doktorka diktuje sestřičce, že vidí všechny končetiny, močový měchýř, mozek, nosní kůstku. Pak trošku zatlačila sondou a miminko s sebou vztekle škublo - to bylo naposledy, kdy jsme se s partnerem zasmáli. Paní doktorce zvážněl výraz, pořád něco přeměřovala. Jednou hlásila hodnotu 7, pak 6, pak 6,6 a začala vysvětlovat, že je to velmi špatné, že hodnota NT je obrovská. Držela jsem přítele za ruku a přes slzy poslouchala, že je naše vysněné miminko nejspíš vážně postižené a všechny varianty toho, co můžeme udělat.
Rozhodli jsme se, že druhý den podstoupím odběr choriových klků a dle výsledků se rozhodneme, co bude dál. Cestu domů jsem probrečela, odpoledne jsem nezvládala a byla jsem ráda, že prvorozeného hlídá babička. Přítel musel odjet večer na noční směnu a to byly muka. Celou noc jsem probrečela, prozvracela a nebyla schopná logického uvažování. Výkon odběru prováděl pan docent s paní doktorkou, která screening dělala. Docent kontroloval uložení placenty a zhrozil se, jak vypadá. Měla velmi zvláštní tvar, v jednom místě obrovská - jediné, co mi řekl, že to odpovídá nějaké vadě.
Výsledky mi paní doktorka měla volat v pátek. Dny mám jako v mlze. Vím jen, že jsem pořád hledala na internetu zkušenosti a marně doufala, že bude ještě vše v pořádku. Zazvonil telefon a mě bylo sděleno, že je holčička postižená a že pokud chci stihnout ukončení těhotenství bez nutnosti rodit, mám v neděli nastoupit do nemocnice. Souhlasím a dál už přes slzy nejsem schopná vnímat.
Je neděle a já mám před sebou nejhorší dva dny v životě. V 9 večer mi jsou zavedeny
dilapany na roztažení děložního čípku. Zavádění nebylo příjemné, trochu to pálilo, ale dalo se to nějak vydržet. Hned po zavedení jsem začala krvácet a mít pravidelné bolesti ve vlnách. Bolest se nestupňovala (měla jsem strach, že porodím sama v noci), jen krvácení sílilo a opět mi přes nervy nešlo spát - i když jsem dostala léky na spánek a uklidnění - ty myšlenky v hlavě to prostě nedovolily.
Ráno mě přišla sestřička vycévkovat a dozvěděla jsem se, že naplánovaných je spoustu výkonů a já musím čekat. Bylo 11:15, kdy jsem si lehala na operačním sále a v poslední myšlence k moji holčičce s prosbou o odpuštění, mě uspali… Po výkonu jsem se probudila zpět na svém lůžku v kaluži krve. Zhroutila jsem se. Nikdy mi nebylo tak zle a v zoufalství opět prosila o nějaký lék na uklidnění… Zbytek dne mám opět v mlze…
V úterý mi před propuštěním udělali ultrazvuk - zjistilo se, že tam mám dva hematomy, dostala jsem injekci na stažení dělohy a pustili mě domů k přítelovi a synkovi - ti mě teď drží nad vodou.
17.7.2017 jsme ve 14. týdnu těhotenství přišli miminko. Syn se snaží pochopit¨, co se stalo, ale pořád mi říká, že se zlobí, že jsem nedovezla miminko s sebou. Bude to teď těžké období, které musíme nějak odžít a snad co nejrychleji uteče čas, kdy nabereme sílu a pokusíme se o miminko znovu - snad už se šťastným koncem. Neumím vyjádřit, jak moc mě bolí u srdce a nikomu nepřeju, aby si tím musel projít. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já toto budu muset řešit.
A pro naši holčičku: Prosím, odpusť mi, co se stalo a vrať se nám ve zdravém tělíčku zpět! Čekáme na Tebe!
Přečtěte si také
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 0
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 35
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 97
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 67
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ji prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 88
Neděle odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
Tchyně mě před dítětem napadla. Nevím, jestli ji ještě někdy pustím přes práh
- Anonymní
- 13.10.26
- 8796
Na začátek bych ráda vysvětlila, že moje tchyně je hodně specifická a složitá osobnost. Dlouho jsem si říkala, že některé její poznámky a zásahy do našeho života prostě musím přejít. Je to přece...
Přes rok jsem s nikým nespala. Zjistila jsem, že mi to tak vlastně vyhovuje
- Anonymní
- 13.10.26
- 1456
Když se mě kamarádky zeptají, kdy jsem naposledy s někým spala, řeknu, že je to už víc než rok. Některé na mě koukají, jestli jsem vlastně normální. A já se přitom usmívám. Ačkoliv je mi teprve 25...
Je to sport pro chlapy. Dcera začala boxovat, ale já se o ni příliš bojím
- Anonymní
- 13.10.26
- 476
Nikdy by mě nenapadlo, že právě moje dcera začne chodit na box. Když jsem si představovala její kroužky, měla jsem v hlavě spíš tanec, gymnastiku nebo nějaký výtvarný kurz. Rozhodně ne rukavice a...
Bývalý mi poslal účet za náš vztah. Prý už má na vlastního syna předplaceno
- Anonymní
- 13.10.26
- 2398
Když jsem od Petra odcházela, bála jsem se hlavně toho, jak všechno zvládnu sama. Nájem, účty, práce a péče o syna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi muž, se kterým jsem strávila osm let, jednou...
Chtěla jsem, aby prvňačka snědla oběd. Matka na mě druhý den naběhla
- Anonymní
- 13.10.26
- 2602
Jsem učitelka na prvním stupni na malé vesnické škole. Učit je moje celoživotní poslání, prošly mi rukama generace dětí a svou práci jsem vždycky milovala. Jenže v poslední době mám čím dál častěji...
Posílám mnoho sil a držím palce do dalšího boje. 
z nějakého důvodu s tebou v tomhle souhlasím i když vím, že to, co teď musí autorka prožívat je strašně smutné 
velice empaticky komentar…presne jak pise 
nemam potrebu do nekoho kopat ci urazet, jen pisu svuj nazor a pohled na vec… proste tak to je, pokud ma zakladatelka problem s delohou a lekari ji radi ji vyoperovat, tak tam je asi neco spatne a pokouset do toho tehotenstvi je opravdu padle na hlavu… je to hazard nejen pro „dite“, ale hlavne pro tu zenu… 
(tak a ted me za tenhle nazor ukamenujte 
