Partnerova podpora při IVF

Ahojte holky, za pár dní mě čeká první IVF + ICSI..samozřejmě mám obavy, ale co mě teď asi trápí víc je můj přítel..o tomto zákroku si nezjistil vůbec nic a i když s tím souhlasí (jak by se nemuselo zdát), toto téma je u nás tabu..

vždyť přece podpora je obzvlášť teď tak strašně důležitá..moc mě to mrzí a napadá mě, jestli to mám vůbec podstoupit a v tom případě jestli je to ten správný partner…je jen ten můj takový „necita“ nebo se najde ještě u některé z vás? Nika.

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (5. díl)

Život na vedlejší koleji (5. díl)
  • Anonymní
  • 11.05.26
  • 303

V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
8.4.05 13:20

Milá Niko, možná přítele trápí, podle toho, že třeba dělata ICSI, to že cítí vinu, tak se trápí. Je potřeba si o tom promluvit ať Vám upřímě řekne, co si myslí. Jak píšete podpora od partnera je opravdu důležitá. Pokud psychika není v pořádku, tak se miminko nemusí podařit. A potom se plácat do hlavy s kým to dítě máte je neštěstí už vůči dítěti, které za to nemůže! Určitě s ním promluvte ať víte na čem jste.
 Soňa

  • Upravit
Anonymní
8.4.05 13:46

Myslím, že tě můžu uklidnit.Tvůj partner se chová naprosto normálně „mužsky“.Oni to prostě berou jinak, je třeba to tak chápat. Jsem ráda, že si toto téma otevřela, protože i mně bylo líto, když jsem tady od ostatních četla, jak jim byli partneři oporou a ten můj se na to dívá tak nějak…Věř mu, nepochybuj o něm a uvidíš, že se Ti ta důvěra vrátí.Neradi mluví o tom co je nejisté, čemu moc nerozumí …Oporou Ti určitě bude - nenaléhej, nevydírej, možná trochu humoru.Mluvte spíš o budoucnosti, až se to povede.Své obavy piš sem nám holkám.Držím palečky a ujišťuji Tě, že máš vedle sebe normálního chlapa. Pa

  • Upravit
Anonymní
8.4.05 14:13

Ahoj,
neboj se, takový problém, určitě nemáš sama. Já jsem na tom podobně. Už přes dva roky se snažíme mít s manželem rodinu. Po několika vyšetřeních, nám sdělili, že manžel má špatný spermiograf a že je nutné pokud chceme dítě podstoupit IVF+ICIS. Můj manžel z toho byl pěkně opařený a nemluvil se mnou o tomto tématu celý týden. Byla jsem z toho také nešťasná a přála jsem si, aby příčina naší neplodnosti byla na mé straně.
Nechala jsem ho o tom přemýšlet a pak jsme šli oba na konzultaci do centra. Pani doktorka to mému muži pěkně vysvětlila on se jí zeptal na všechno co potřeboval a hlavně ho ujistila, že v tom není sám a že tato příčina neplodnosti patří k těm jednoduším co v centru řeší a že máme velkou šanci, aby se to povedlo, neboť jsme mladí a já jsem v úplném pořádku.Takže nyní čekáme také na své první IVF, které se snad uskuteční na konci května.
Myslím si, že musel překonat tu svoji mužskou ješitnost, že není takový „kanec“ jako jeho kamarádi :-)). Myslím, že s nedostatky hlavně v oblasti svého mužství se chlapi vyrovnávají velice těžce, takže vše není ztraceno, nech ho ať si to srovná v hlavě a pak polehounku zkus prozkoumat stav.

přeji Ti, ať vše dobře dopadne
Verča

  • Upravit
Anonymní
8.4.05 15:45

Niko, to, že si o tom chlapi nic nezjišťujou, je normální. Prostě my ženský se do toho ponoříme a studujem a sháníme informace a těm chlapům už to dáme předkousaný:)
Ale o svých pocitech si s ním promluv, pěkně v klidu a pohodě, IVF je docela záhul na nervy a budeš jeho podporu potřebovat, já mám za sebou zatím 3 transfery a k tomu jeden potrat, on je to opravdu běh na dlouho trať (a to ti z celýho srdce přeju, aby to tak u vás nebylo). Je fakt, že my o tom taky doma moc nemluvíme, ale máme jasno v tom, že do toho pořád chceme jít a zkoušet až se to štěstí konečně unaví.
Ona v těchhle životních situacích se prokáže i síla toho vztahu, buď to ty lidi stmelí nebo to nezvládnou a odcizí se.
Určitě si s ním o tom promluv, určitě o tom přemýšlí, jak tady psaly holky, pro chlapy je těžký se s tím srovnat, ale musíš mít pocit, že on to chce stejně jako ty, že i pro něj je to priorita.
 Helena

  • Upravit
Anonymní
8.4.05 22:30

Ahoj Niko, zdravím Tě a moc moc Ti držím pěsti, aby vše dobře dopadlo. My jsme na vytoužené miminko čekali 5let, 3× jsme absolvovali IVF vč.ISCI. Jak už tady bylo řečeno, já jsem taky byla ta, co se vyzbrojila informacemi a pídila se po nejmenších detailech toho všeho. Nemyslím, že manžel na to kašlal a že ho to nezajímalo. Byl mi po celou dobu velikou oporou a doufám, že i já jemu, protože celé se to točí kolem dvou lidí. Je pravda, že ženská odnese veškeré to fyzické dění, chlap „jenom“ odevzdá sperma a tím to pro něj „skončí“. Dál už mu zbývá jen úloha pozorovatele. Nemůže nic ovlivnit (ne,že my bychom mohly) a jen zprostředkovaně se k němu dostávají informace co a jak my cítíme. Možná je to pro ně o to horší.
Samozřejmě souhlasím, že podpora v takové situaci je pro nás ženské strašně důležitá. Podle mně Tvůj partner má stejné obavy jako Ty a možná i pocit viny, jenom ti chlapi o tom zřejmě prostě neumějí mluvit, přece jsou z Marsu a my z Venuše :-).
Přeju vám oběma pevné nervy a moc a moc štěstíčka, aby jste brzy chovali vytoužené miminko. M

  • Upravit
adka007
3076
9.4.05 16:43

Ahoj Niko,
asi nebudu tak optimistická jako holky přede mnou. Taky mám za sebou IVF + ICSI. Příčinou neplodnosti je špatný spermiogra. Podstoupila jsem celkem tři transfery a můžu ti říct, že je to strašně psychicky náročné, nejen když se IVF nedaří, ale celková hormonální bouře, kterou stimulace způsobí, je hodně pro vztah složitá. Vůbec si nedovedu představit, jak bych to zvládla bez podpory přítele, jeho bezmezného optimismu, péče a povzbuzování. Nebylo to ani pro něj lehké, ale bylo mu jasné, že strašně důležitá je moje psychika, která hraje na úspěchu důležitou roli. Přestože tedy já jsem úplně zdravá, oplodnění se podařilo až po roce návštěv centra a teď po otěhotnění je mé těhotenství vedeno jako vysoce rizikové, takže mám všechno zakázané a kompletní péče o domácnost je už několik měsíců na partnerovi. Oba totiž po děťátku moc toužíme, takže to nechceme ničím ohrozit. Určitě bych si na tvém místě rozmyslela, jestli do toho jít. Je to běh na dlouhou trať a pokud máš pochybnosti ještě než to všechno začalo, tak se mi to nezdá v pořádku.
Každopádně přeju hodně štěstí a brzy vytoužené miminko ať už se současným partnerem nebo jiným. Adka

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr