Pohádka na dobrou noc
- Ostatní
- Malinkydablik
- 07.08.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Myslím, že každá máma vymyslela pro své miminko alespoň jednou za život vlastní pohádku, protože pořád dokola Karkulka, Sněhurka, Brambůrka vám dřív či později začnou lézt na mozek :) Já jsem jednu takovou pohádku vymyslela pro svoji holčičku. Je to pohádka O HVĚZDIČCE KATRINCE, a protože se líbila i tatínkovi a babičkám, třeba přijde vhod i těm, kteří už nemají nervy na Popelku po stoosmdesáté a nechce se jim zrovna nic vymýšlet. Pokud u ní usne alespoň jedno vaše miminko, bude to mít smysl :) tak hezké čtení a příjemné spaní
Milé děti,
přemýšlely jste někdy, proč svítí na nebi tolik hvězdiček? A proč nejedna spadne každou noc z nebe dolů na zem? To se vám má tak! Každá hvězdička, stejně jako všechno ostatní v tom véélikánském vesmíru, má svůj úkol. A právě hvězdičky mají za úkol starat se a dělat krásnější jednu malou planetku, na které žijeme my, lidé. Správně, děti, je to planeta Země.
A já vám teď povím, jak se na Zemi dostala malá hvězdička Katrinka. Ale ještě před tím vám musím povědět, jak vlastně takové hvězdičky doputují na zem, protože, jak jistě víte, tak jak ji vidíte na nebi, tak ji na zemi nikdy nepotkáme. Než totiž stihne dopadnout na zem, změní se v malinké miminko, které se narodí rodičům, takovým, které si sama dopředu vybere. Proto děti pamatujte, vždy když vidíte padat hvězdu, někde na zemi se právě rodí nové miminko. A jak jsem už říkala, rodiče si pečlivě vybere už před tím, a každá taková hvězdička má možnost si vybrat ze tří maminek a třech tatínků.
A teď už děti můžete poslouchat, jak přišla na svět hvězdička Katrinka. To si tak jednou Katrinka plula mléčnou dráhou, skotačila kolem Venuše a Jupiteru, když se před ní najednou pomalounku začaly zvedat tři duhově zářící víry, z nichž se postupně vynořovaly postavy, budoucí rodiče hvězdičky Katrinky. Z každého víru vždy dvě, muž a žena, a každý odkryl svůj příběh a důvod, proč by si Katrinka měla vybrat jako svoji rodinu právě je.
První mamince s tatínkem to opravdu mooooc slušelo. Maminka měla krásné vínové přiléhavé šaty, černé sáčko s tříčtvrtečním rukávem a tmavé vlasy vyčesané do úhledného drdolu a usmívala se lehce levým koutkem. Tatínek v parádním obleku šitém na míru, držel v jedné ruce tašku plnou hraček pro Katrinku a druhou vyřizoval důležitý obchodní telefonát. Maminka mezitím začala vyprávět, jak si před pár lety společně s tatínkem založila jednu obchodní firmu, která jim zajistila blahobyt do konce života. Taky Katrince povídala, pokud se Katrinka rozhodne vytvořit rodinu právě s nimi, bude se jí dostávat vždy těch nejlepších věcí, a půjde-li i ona v jejich stopách, udělá svět kolem sebe krásnější, protože bude mít dostatek peněz, aby se mohla obklopit jen krásnými věcmi. A i když se opravdu najdou lidé, kteří vidí štěstí právě v hmotném majetku, Katrinka už jako malá hvězdička tušila, že opravdové štětí si nelze koupit ani za všechny peníze světa. A bez pocitu štěstí by jen velmi těžko udělala svět krásnějším. Proto se jen zdvořile omluvila, lehce se poklonila a popřála krásné paní a galantnímu pánovi, ať se brzy setkají s hvězdičkou stvořenou pro ně, která už si je jistě hledá. Katrinka, milé děti, totiž hledala docela jiné rodiče. Barvy první spirály pomalounku začaly blednout, vír se zpomaloval, až se i s dvěma postavami rozplynul zpět ve vesmíru.
Zato druhá spirála zářila stále jasnějšími barvami a uprostřed se čím dál zřetelněji rýsovaly dvě postavy. Paní s vlasy střiženými na slušivé mikádo, měla na sobě pletený svetr a dlouho sukni ke kotníkům. Kolem pasu si ji držel pán v kostkované košili zastrčené do béžových kalhot, kolem holé hlavy mu poletovalo pár posledních vlasů, které ještě nestihly vypadat, ale v obličeji měl jikru a stáří ještě pár let v nedohlednu. Oba dva se laskavě usmívali a začali vyprávět, že pokud si Katrinka vybere za rodiče právě je, získá společně s nimi velkou milující rodinu, která ji bude bránit před nástrahami dnešního světa a povedou ji správnou cestou. A i když je pravda, že lásky by se jí dostávalo nekonečno, strach z nebezpečí, které je díky televizi, novinám a internetu všudypřítomné a kterými se rodina nechala pohltit, by jí bránil v objevování světa, sebe samé a tedy v pocitu štěstí a svobody… a tím by i tady bylo pro Katrinku velmi namáhavé udělat svět krásnějším. Proto se i tentokrát Katrinka zdvořile rozloučila a sledovala, jak i druhá spirála rozplynula své duhové barvy v nekonečném vesmíru.
A teď už se před Katrinkou točila a sílila poslední spirála, v ní se ruku v ruce objevily dvě štíhlé postavy. Brunetka s pihovatým nosem a pohledem ještě pořád trochu dětským a šibalským, na sobě krátké letní šaty a bosky, tak že bylo vidět, jak si pohrává s prsty u nohou. Za ruku ji držel muž se sebejistým pohledem a postojem, kterým dával najevo, že je tu proto, aby svoji ženu chránil, byl jí oporou, a přesto tak, aby jí nestál v cestě za dobrodružstvím. Ona mu na oplátku nabízela náruč, ve které si může odpočinout při své divoké životní jízdě. Dva lidé, kteří by mohli být každý sám za sebe, a přesto kráčí bok po boku a moc jim to sluší. A ani jeden nevěděli jak začít. Nakonec Katrince společně vysvětlili, že sami neví, zda jí mohou nabídnout dost, ale pokusí se jí vytvořit prostor, kde bude moci neomezeně objevovat svět, a budou nablízku vždy, když bude jejich hvězdička potřebovat něco vysvětlit, ukázat, popostrčit nebo se jen tak pomazlit. Nemohou ji zahrnout dárky ani 24hodinovou kontrolou, zda poznává svět, „jak se to má správně“, ale budou žít tak, aby jí byly nejlepším příkladem a naučili ji, že pokud to, co dělá, dělá upřímně a s láskou, nemůže to nikdy udělat špatně. A hlavně sami doufali, že Katrinka je toho naučí ještě mnohem víc.
A Katrince se to líbilo. A moc! Tak moc, že v polovině listopadu, ten kdo se díval, mohl vidět, jak z nebe padá hvězda, a v tu chvíli se narodila nejkrásnější holčička, kterou rodiče pojmenovali Katrinka. Tatínek říká, že ho to jméno napadlo zničehonic, jako by snad spadlo odněkud shora. A tak začala Katrinka plnit svůj úkol na zemi a dělá svět zase o něco krásnější. Tak jednoduché to, děti, je.
A stejně jako jakákoli jiná hvězdička, co spadne z nebe, pokusí se nám dospělým připomenout, že klíč ke štětí je v tom milovat sama sebe i druhé, otevřít se všemu, co nám život nabízí, a věřit, že vesmír zde pro nás má vše, co potřebujeme ke štěstí. A vy, děti, moc dobře víte, že jít proti zákonům přírody a vesmíru a vymýšlet nová pravidla, co hůř – s nedobrým úmyslem, nám nikdy štěstí nepřinese. A my, dospělí, si to díky vám můžeme stále připomínat. Proto tuto pohádku věnujme dospělákům a vy, děti, si u ní hezky zdřímněte, protože vy moc dobře tohle všechno chápete a nemusíte si brát z pohádek žádné poučení.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1929
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1553
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3194
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1679
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1660
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 9117
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1760
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3874
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2700
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2150
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Možná tak miminka, kterým stačí mámin hlas a může se jim číst klidně návod na pračku 
Ale ti druzí taky nabízeli lásku 
hlavně si pochválit štíhlost a pihovaty nosánek, jestli vono nám do něj taky nepršánkuje malinko 
